Almanachy 2024

Literáti se chlubí svými almanachy

A mají opravdu čím! Vždyť na celkově 646 stránkách zachytilo celkem 20 členů Literárního klubu Petra Bezruče Frýdek-Místek různorodá témata od vzpomínek do dětství, přes současný pohled na život a tajemno dnů příštích. Nesmí chybět láska v různých podobách, zajímavé historky z nemocničního prostředí, napínavé krimi i ekologie. Básně i próza jsou přeneseny na papír s chutí autorů podělit se s dalšími lidmi o své myšlenky nebo prožitky. Tak vnímavý čtenář v útlých brožurkách formátu A5 ozdobenými barevnou obálkou a dále textem obohaceným kresbami či fotografiemi, může nalézt kamaráda ke kávičce či čaji v šedivých podzimních dnech. Díky sponzorům - Městu Frýdek-Místek a Frýdlant n./O. - se podařilo celoroční pisatelské snažení literátů zakončit – vydat Almanachy 2024. A kde jsou k mání? Můžete si jej zapůjčit ve frýdecké knihovně – přejeme příjemné počtení.

Dajana Zápalková, předsedkyně

Božena Tyrlíková-Horáková: Soukromé jaro -  30let vnitřního světa autorky

Pavlína Kollárová: Verše psané do emailu - poezie

Ivana Návratová: Babička Mery - povídka

Bohumír Vidura: Siluety - verše

Štěpánka Běla Houbková: Kočičáci - detektivní povídka

Eliška Resková: Soukolí úvah - pohled na současnou společnost

Marie Grohmannová: Vzpomínky labužníka - dobrý ročník 1946 - povídky

Melanie Nováková: Kdo to vymyslel? - poezie

Dajana Zápalková: ˇŽivot je jako černá díra - poezie

Zdeněk Hledač: Děti se nežerou - napínavý příběh

Emilie Kozubíková: Všehochuť - verše i próza

Martina Šomanová: Ze života - příběhy a verše

Taťána Prokešová: Vzpomínky - verše doplněny fotografiemi autorky

Jana Ptáček: Svatojanské mušky - verše, které získaly ocenění v literárních soutěžích

Václav Valášek: Z nemocničních pokojů - povídka

Žofie Zejdová: Duše v kámen zakletá - povídky i verše

Věra Petrová: Tiše neštěkat - 50ti stránkový almanach příběhů o psech

František Martin Gistinger: Dílo lidského štěstí - zaměřeno na přírodu, rodné Beskydy, ekologii, vesmír

-----

Svatoslav Butora: Moje úsměvy - básně psané česky a slovensky

Libuše Matysíková: Slova v tichu - verše

Anotace k Almanachům Literárního klubu Petra Bezruče 

Frýdek-Místek 2024

Butora Svatoslav - Moje úsměvy

Výrazně protiválečným odhodláním, zkušenostmi pastýře, křídly kvočny, očima plnými něhy se zde pan Básník prezentuje čokoládovým srdcem domova. Uprostřed kvetoucí louky mlží šapitem rozverných plyšových zvířátek. Mořem lásky nechává vplouvat čtveřici bosým nožkám papírový klobouček, prozpěvuje a pohrává si, vplétá do vlasů nevěst "Zelenou halůzku" paní Hégerové. A dvojici velkodušných rukou mámy, jistí třídu těkavých dětí prostinkou, miloučkou láskou, zahánějící devítihlavou saň - nenávist, pánvičkou z písku. Neopakovatelné, jímavé, pohádkové.

Gistinger Martin František - Dílo lidského štěstí

Pojďme s váženým autorem prožít jeho relax na pařízku pro špetku nostalgie nad domovem zhltnutým přehradou, nad zarůstající zahrádkou. Vychutnat hudební sedánek ptačího koncertu a dřevorubecké pily. Pryskyřicí impregnovaní se s ním skupinově rozpřáhnout nad projektem rychlodráhy, nad nástroji na svěráku, kterými právě řeší řemeslnou leč. A ovšem nad poetickým zadáním literárního klubu. I v letošním almanachu touží zvěčnit čilost dispozic. A příč požehnaných let vzpomenout pozitiv, řekněme bystrosti modrých oček jdoucích dosud srdcem. Především však ekologického přičiňování se vrub netečnosti, nepřízně a kdoví zda ne finančních problémů vědy. A že vžitý entuziasmus velí tvůrčímu duchu autora - pomnožovat krásy země, kyne nám svým receptářem dělnosti.

Grohmanová Marie - Vzpomínky labužníka

Zážitkovou bombastikou prostředí i aktérů nás paní autorka přiměje šířit zornice, úžit hrdlo a vrtět hlavou, neboť takto přidržuje naší pozornost: "Vy nevíte, co je "ehm?" Přece odrážedlo dětského smíchu v důstojných farských prostorách... A bezpochyby netušíte, že - na pozadí kontinentálních skvostů naši planety za přenosu sedmi obrazovek - Motýlci nejen na špičkách límců snímají polibek se záchvěvy interpretů, nad labuživým spontánně davovým "ách" ... Uvěříte dále komediální truchlohře, kdy panoramat Beskyd šílel prosklením nad - nakonec přece lapenou protézkou chrupu vrtošivým vodním pěnám...?" Všestrannou pisatelkou jsme nadále informováni i o jejím druhém domovu, takřka u úst kopky. Takto státním vězením Mírov s dozorci, mukly a psy policistů, revidujícími mezi jiným i celu vězně příjmením Kájinek a osvobozujícím jej sortimentem náčiní. V neposlední řadě nás paní Marie jímá pohádkovým mauzoleem Císaře, jeho láskou až za hrob, což završuje veselou ódou na neveselé loupání v seniorských křížích. A to vše s fundovanou pádností zaujmout.

Hledač Zdeněk - Děti se nežerou

Obdivuhodně složitý, silný příběh, civilizaci odtažitá fantazie. Ačkoli ne docela. Manipulativní koketování s lidskými orgány je ne vždy pod palcem vědy. A hazardem zavání i vábidla neprobádaných sfér, co teprve podbízených se tajů vývoje robotů. Ony se už mnohdy novoty jevily příliš nebezpečnými hrátkami s eventualitou budoucna. Autor nás trochu také jakoby vnášel do nepřehledných prožitků vojenských misí. Shledáváme je v křečovitých reakcích vojáků, prošlých patrnou ochranitelskou zvířecí dravostí. Vše to ovšem zůstává na naších představách. Svým hororovým příběhem příliš se pravdě podobajícím, nás jistou pisatelskou rasancí spisovatel Zdeněk Hledač řemeslně drtí. Avšak není právě tento umělecký směr vyhledáván?

Houbková Běla Štěpánka - Kočičáci

Úspěšné autorce můžeme děkovat za plasticky vykreslený ansámbl postav - a analyticky vrstevnatý vhled do děje i míst, jimiž nás provází. Jde o neobyčejně poutavý, za zdánlivě laxním vyprávěním - profesně vytříbený detektivní příběh soudobého ražení se ztrátou mladého života, značné peněžní sumy. A ovšem zklamané lásky k důvěryhodně působícímu hazardérovi. Vše dopadá alespoň jednostranně pozitivně. Čtěme!

Kollárová Pavlína - Verše psané do emailu

S mistrně obsáhlou stručností nám básnířka prozrazuje, jak na múzu a doporučuje odevzdaně kliknout, jak na všechno. Prý je tu sice diskutabilnost digi-pokroku v souručenství toho "co vodnes čas", neboť nejen kštice listnáčů opadávají i s příkrasami kypícími zdravím. Nenávratně a dřív nemyslitelně také už plníme sbírkami psacích potřeb "sběrné suroviny". A přiznání – koho - co - komu vyfouk vítr, že je polehčující okolností - předků, potažmo budoucích? Nekonkretizovat?! Popel na hlavě právě neletí! Jít odyseu odhodlaně a pozorně, voňavou sabatínou pečiva, hub, plápolavých loken hvězd, holících pěn řek, křupajícího listí... Hlavně obloukem kolem rvavých zón a ambulancí. A s neudolatelně laskavým srdcem mávat skepsi!

Kozubíková Emilie - Všehochuť

V krátkých prózách zmiňuji nepřízeň tří žen. Pozapomenutou - u nás - první kosmonautku světa Valentýnu Těreškovovou Mikolájevovou, nevidomou dívku - frustrovanou urážlivým postojem spolupasažérů busu, a dívku, které nemilosrdný čas ťuká na opomíjená ramena, byť v laskavé a moudré otcově patronaci. Následnými básněmi pak vzpomínám úkladů půvabného chorvatského Medžugorie, plasticky vykreslenou pravěkou, jeskynní malbu - hudbou skladatele Mařatky a lásku, po čmeláčím způsobu uchvacující naší pozornost, kterou se celý život úsměvně pokoušíme zachytit.

Matysíková Libuše - Slova v tichu

Vznosná poezie psaná hospodyňkou s ptačím zobáčkem, zpěvně vykreslujícím nejen charakteristiku dání některých českých, literárních bardů. Ale též důležitost mnohotvarých životních hodnot, ježto autorka věrně předkládá k účinnému bádání.

Návratová Ivana – Babička Mery

Profesně zpracován a zajímavě podán příběh osobitého života, kdy svérázná úřednice s domnělým nadhledem, ježto lámou dobové změny a nemoc, oboje přemáhá sveřepou bodrostí, vrub jdoucích let. Svěže, neotřele a s přehledem, jak u předchozích próz i nyní svým uměleckým stylem autorka suverénně zaujme.

Nováková Melánie - Kdo to vymyslel

Statečný ťukes nabádání bojujícím i raněným k víře a rozvaze. Poezie autorčiny zraněné duše je poutavým nahozením barevných kamínků momentek, momentů strádání, úvah, překonávání slabosti spřízněností, vzpomínáním a velkými chvílemi drobných radůstek. Jeví se zářivým vůdčím příkladem v opratích andělů a režie prozřetelnosti.

Petrová Věra - Tiše neštěkat

Lze věřit, že byli svedení cestami osudu? Nicméně jim to klape. - Na počátku stvořil Bůh člověka a spatřiv jeho slabost, dal mu psa. - Mile bezprostředně popisuje autorka život veselé hospodyňky štěbetalky, jako živel - alias paní učitelky, která upřímnost sama odhrnuje okna do míst i zámořských, kde v souzvuku s přítelem vytváří kočičí, pejsčí a v neposlední řadě společný domov, naprosto báječných člověčin. Věra Petrová produkuje optimismus, vyhmátla to. - Modlitba i hospodárka jak se patří - to má v odezvě páru. A jakby ne i v kouzlu jejího příběhu.

Prokešová Taťána - Vzpomínky

Nepovšimnutá prostá štěstíčka nám často unikají mezi prsty. Klávesnici vzpomínek bychom opravdu s autorkou rádi dohledali vzácnost maminčina pohlazení, objetí popelčina prince, příznivou náruč životního jeviště. Jdou ještě záblesky naděje, líbivou scenérií vzpomínek a rad v touze zachytit moudrosti, to často pomíjivé z krás. A třeba touto sbírkou básní, ježto nám alespoň pro tuto chvíli velkodušně přibližuje.

Ptacek Jana - Svatojánské mušky

- Co led sevře, to už nepustí. - Údernou žhavostí se autorka vázanou řečí vemlouvá přímo do dřeně duše Mahulen. Jakby výřečnost sudby chtěla vydat ledový kvítek - křehký stvol macešky, ježto nereaguje zimnicí, husí kůži… Rádoby vzdouvajícím se sametem praví ochromenou představivostí: "To bude omyl, na polonézu, ledová semknutí, na účes a slavnost vod a času, tím méně na drtivost nuzaření čehokoli, kohokoli, či výprav jsem roztrácela potenciál sil. Polekalo vás oteplovávání? - Mysleme pozitivně"!

Resková Eliška - Soukolí úvah a postřehů

Jde o duchaplné inspirativní vyprávění. Fundovaná autorka je uvádí mlsem - básní v próze. I Beethoven se Shakespearem by si z té duše početli. Následný Mahulenismus pak věcně a podrobně rozklikla. Nepřísluší mi vážit náplň hořkostí s vděčností. Přála bych pisatelce, aby byla čtená vedle nás, čtenářů, ještě také vědeckým týmem s možnosti převážení onoho vzácného vděčna. A nepochybuji, že se subjektivním vhledem budete neméně rádi konzultovat luxusně autorkou sdílené dětství, mládí a partnerství.

Šomanová Martina - Ze života

Zde se nám nabízí přímočaře upřímný vhled do láskyplného mateřského srdce, příkladné soudobé dámy a jejím sólo-řešením. Jde o sluníčkové svědectví o autorce bezprecedentního, rodinného tipu i přehledu. Z jejich miloučkých veršů čiší křesťanská vazba, úcta k předkům, postoj proti válce, soudržnost, láska k zvířeně i hudbě a hravost. Z prózy pak praktičnost a heroismus matky samoživitelky.

Tyrlíková Božena - Soukromé jaro

Brilance obnažování srdce ve květu. Zpěv gejzíru májových vůní, soudobá Píseň písní. Definice světla za splývání milujících. - Zaháčkováním dragounu šťastna - vyjadřuje autorka s obdivuhodnou dokonalostí transcendencí vjemů tužeb, zpravidla úpěnlivě skrývaných. Proto vrub rozpakům si takto vzácně talentovaného rozboru citů nutno nanejvýš vážit.

Valášek Václav - Z nemocničních pokojů

Autor zde znamenitě vystihuje situační chaos, například popis, kdy nás do nemocnic nepřivádí legrace. Víme, oč líp se bolístka či osudovost přijímá, je-li po ruce milé, byť svérázné stvoření, nadlehčující věci úmorné. Autor oceněných knih, Václav Valášek, zdá se být tím rozeným bavičem uvolněné zdejší hantýrky, který na sobě nese pečeť životního martýria, ježto nás učí překážky brát s rozvahou, potažmo s humorem. Nutká nás také zpozornět k rozmanitostem půvabů vyvěrajících všude kolem nás a vzít v potaz i zdroj úměrných taškařic.

Vidura Bohumír - Siluety

Pan Básník, dáte mi za pravdu, nepřekvapuje. Závratí trefných, výstižných mouder nás opět nezkrotnou vizí skrze hloubku dilemat, stejně, jak skrze všednost usvědčuje z užaslých polykání na prázdno. Kdo by nás asi tak zasvěceně provedl všudypřítomnými osidly?!

Zápalková Dajana - Život je jako…

Heslovitá beznaděj, vykreslená jemnou nostalgií básnířky s realistickým pohledem pod povrch věcí. Vidíte jej - racka dneška? Vyzobává vajgl. Neuvěřitelný, soudobý trend hatmatil smutečně oděných a v rozvernostech okřídlených! A do samého středu kličkující fortnou staromódností ničím nedotčeno, iluzorní "Jen ty a já!" Ovšemže s douškou chechtotu zfetovaných racků: "Tak miluj, člověče, vybral sis! - Ono lidsky - lyricky pověděno: "I v životě – jako je láska principem nezastupitelným, s pobídkou - neminout cíl vzestupu.

Zejdová Žofie - Duše v kámen zakletá

Tak autorka dětských trháků, ambiciózní spisovatelka nám tu svléká pravdu, šlape po růžových brýlích, sebere mnichu Marcelínovi kamínek o duši ani nemluvě. Knižní publikaci loupe perníček otci tří dětí a sočí na prodavačky. Jednu z nich děsí oleandrem, aby se přioděná nahotou její sokyně zmocnila téměř tři sta let starého buku a jak to Boží zvířátko fantazírovala za růžovým záhonem. A to jen, aby čtenáře vařenou nudlí mistrné umělecké zdatnosti vycouvala na sám práh republiky za zaláskovanými předky. A ono jí to zase vyšlo, neboť zaujala poetickou rozmanitostí rýmů i čtyřmi silnými příběhy. - Přesvědčte se!

Děkuji Vám, milí autoři letošních almanachů, za dobrou úroveň, s jakou jste se jejich náplně zhostili. Jsou důmyslné a všechny dojednoho mne neobyčejně zaujaly. Přeji vám i nadále Boží vedení a přízeň múz.

V prosinci 2024, vaše Emilka (Emilie Kozubíková, emilie.kozubikova@seznam.cz)

ukázka

Pavlína Kollárová 

Verše psané do emailu

Digitální století

kroky

čas

myšlenky

ovládla chytrá krabička

tužka a blok propadají zániku

když okolo projde Múza

píše mi verše do emailu

***

Kolikrát mívám na jazyku

Mlč

Nech toho

Šestkrát jsi na zabití

po sedmé taky

Věř

já vlastně

rozumím ti

***

Ve snu se milujeme

zaklínám budík

ještě nevycházej slunko

poslední pohlazení…

přemýšlím

kolik je kroků z obýváku do ložnice

a neděle

až na konci týdne

je ráááno

***

Sluší ti brzké ráno

prázdné ulice

ještě je slyšet zpěv ptáků

Jdu po chodníku

U McDonald's sypou zrnka do zásobníku

v krámku dívka váže květiny

čerstvé pečivo v přepravkách před obchodem

zaparkovaná auta spí

město dýchá

hodinu dvě

začne to žít

chaos

spěch

rande na lavičce v parku…

i to mám na tobě ráda