Jana Ptacek

https://literatinawebu.webnode.cz/jana-ptacek/


Jana Ptacek vyrůstala v Kozlovicích v odlehlé venkovské chalupě na úpatí Ondřejníka. Dětství v překrásné přírodě mělo zásadní vliv na proces jejího poznávání sebe sama i světa kolem. Vystudovala Gymnázium ve Frenštátě p. Radhoštěm, Právnickou fakultu UK v Praze a po přesídlení do Austrálie Fakultu Sociálních věd Melbournské University. Dlouhodobě pracovala v náročné profesi ve zdravotnictví. Zajímá ji antická historie, antropologie, linguistika a literatura. Má ráda věci nevšední, tvůrčí a stimulující. S batohem na zádech cestovala ve více než třetině zemí světa a navštívila všech sedm kontinentů. Nejlíp se cítí v přírodě, kde domovem je pouze spacák nebo stan, kde se vaří na ohni, myje v potůčku a večer se kouká na hvězdy.

Psát Jana Ptacek začala v souvislosti s cestováním, z vděčnosti za krásu okamžiku a, jak doufá, i za svůj dar vidět a sdělit. Její literární doménou je próza. Píše zejména povídky z cest a pohádky pro děti. Poměrně nedávno začala objevovat taky poezii volného verše. V roce 2020 slavila úspěch s oceněným umístěním básničky Skalní ráj hned v první literární soutěži, do které našla odvahu se přihlásit.

Členkou Literárního klubu Petra Bezruče se stala v roce 2007.


Více zde: https://lkpb.webnode.cz/products/ptacek-jana/


Městská knihovna ve Frýdku-Místku

31. ročník literární soutěže Můj svět


Literární soutěž "MŮJ SVĚT" se stala tradiční akcí naší knihovny už od roku 1993.

Je určena nejen mladým začínajícím autorům, ale všem, kdo rádi píší nebo mají potřebu psát,

 aniž by bylo psaní jejich povoláním.

31. ročníku se zúčastnilo 117 soutěžících nejen z České republiky

https://www.knihovnafm.cz/sluzby/muj-svet/


Všecko plyne

Voda a čas jsou děti

téže matky

Každý večer sedí

u stejného stolu

na slavnosti plynutí


Našel jsem říčku

co voní létem

Má hladinu jak zrcadlo

Voda v ní plyne

jako krásné odpoledne


Až se jednou osmělím

usednu na jejím břehu

s flétnou

abych hrál obrazu

tvých rozpuštěných vlasů


Večer voda poteče

na slavnost

v záplavě loken

houpaných do ztracena

v krajkoví mých vzpomínek


Stopy

Když projdeš po

navršeném písku

tvá stopa

patří větru

Vítr ji zamete

Nezbude nic

Jako by

nad dunou přeletěla

jak nevěsta nad střechami

Chagallova obrazu


Když tvá noha vstoupí

do zvolna tekoucí řeky

tvoje stopa

patří vodě

Voda ji obejme

Donese ji tam

kde Chagallova nevěsta

v průsvitné říze

navěky hledá

blouznivou inspiraci



Hvězda a moře

Když někdy

hvězda spadne

do moře

trochu se upejpá

Ach studíš

Tohle jsme si přece

nedomluvili


Moře se cítí provinile

Přikryje ji pěnou

Houpá a zpívá

dlouho předlouho

dokud hvězda

v mořské kolébce

nepohasne


Podzimní Melbourne

Náš kamarád Ayman nedávno udělal pár hezkých fotek v našem městě. Tak je přeposílám pro inspiraci. Jana 


fotografie Jana Ptacek, zdroj www.incact.cz

Poezie

je perlový náhrdelník
na niti z duhy
kolem krku ožužlaného plyšáka.
Slova,
vylovena z hlubin ticha,
spojující prostor
bez začátku a bez konce.



Neutěšená myšlenka

Poznáš
kdy lopotně
ničím sám sebe
Vycítíš
když mi není dobře
Vejdeš
když se pokouším spát
Točíš se
mi v hlavě
jako vítr v bedně
Že se nestydíš
neutěšená myšlenko


Chamtivý Charón

U řeky Styx
vypukla panika
Převozník Charón
chce větší obolus
Převozník Charón
hodlá zvednout tarif
Planý poplach
Charón propadnul
u převoznické zkoušky


Šlapací zvony v Anadyru

Zvony na šlapadla
v kostele
vonícím dřevem
milují všechno celé
celého člověka
s celou duší

Posíleny vírou
v mír a pohodu
zvoní ojíněným kovem
své krajině se sněhem
bělugám v zátoce
medvědům na stráni
tobě a mně
celému světu
Kyrie eleison