Dajana Zápalková

https://literatinawebu.webnode.cz/dajana-zapalkova/

Co pěkného

ti napsat

na jazyku

tolik sladkých slov

a uvízla mi tam

trpká višeň

temně rudá

šťavnatá

však sprchou řízných kopřiv

zdobená

Před deštěm napětí

roste

poprchává

Hospoda plná

zlatavý mok do sklenice

teče

chytré řeči srší …

Konec pěkných slov …

Čas pádí

závratnou rychlostí

je třeba uklidit

zamést střepy

před prahem

roztřídit fotky

dávných časů

kdy šťáva

zralých třešní

po bradě tekla

slunce se v potoce koupalo

kolotoč se na sv. Jiří o pouti

nebes dotýkal

Kdo pozve dnes

na cukrovou vatu?

v novoročním ránu zrozené😊

Vracím se

z cest

z nových přátelství

padají mušle

zůstalo jen

bronzové tělo

a dráždivý zvuk cikád

Příchod ohlásilo září

čapí hnízda prázdná

slunovrat míří své kroky

k jihu – loučení

Zůstali jsme bosí

s pohorkami v regálu

šípkové keře pyšní se

rudými plody …

Jdu po ránu

své oblíbené kolečko

ze snu budím vodní hladinu

hledáčkem mobilního foťáku

přitahuji racky i volavky

větrem jako o závod letí

Sílu vycházejícího slunce

chytám

káva svěžím vzduchem slazená

vypitá – moučník netřeba

osamělé chvilky s přírodou

startují

nový den …

Zahalené

hedvábím

pluje životem

nese se jako páv

sebevědomé

málokdy zamyšlené

ztřeštěné m l á d í

Osud pokouší

flirtuje

trhá lístky kopretin –

má mě rád …

Dítě štěstěny

plní si své sny

sebejisté jako vždy …

Mlha

jako mlíko padá

pod koly dnů

zamrzlá kaluž praská

Přerušovaná čára

v plnou se mění

ujíždíš

ale kam?

Co hledáš?

Průsery

jako déšť padají

soudný den nastal

Ortel vyřčen

není co slavit …

Poslech

https://soundcloud.com/radiokrajan/andel-o-lasce-o-versich-48

Foto: Zápalková, přehrada Olešná

Neposlouchej

nesmyslné řeči mocných

neposlouchej média

vrať se v realitu

tvůj obraz v dáli mizí …

Prožij svůj čas plně –

horká káva

ostrý drink

láska dveře otevírá …

Život

facky rozdává

pohlazením šetří

klopýtáme výmoly

Bílé labutě

nad hlavou

temná mračna rozráží –

polojasno –

parketa k rozhovorům

připravena

Jak dlouho

nás múzy

líbat budou?

Jak dlouho

tahy štětcem

psané slovo

líbivé tóny

chopí se osvěžovat den?

Co chceme?

Zdraví

štěstí z pouti

cukrkandl

sladký jako med

nepřítel aby zbled

dobré zprávy po ránu

co překlenou těžkosti

a svět bez zlostí …

Pocity

jako poutník vnímá -

ráno v posteli

poledne pod kostelní věží

výkladní skříně

hrají barvami

obrazy jako

v kukátku z dětství

Večer se pomalu plíží

mešká schůzku s vílou

co zavést ho chtěla do ráje

Zoufá si …

Cesta dnem nevyšla

sny nepřicházejí

z noci ukrajuje

štěkot sousedovic psů

Zítra je zase den …

Mávnutím proutku

kreslím vzdušné srdce

medem obalené

lepí se v prostoru

Spojuje moje kroky

s kroky tvými

co vedou galaxií

splněných přání …

Tam
se chci vrátit zas
tam zase
žhavé teplo
přijímat
pobřežím
brouzdat se
s vlnami se prát
písek mezi prsty
prosívat
mořský vzduch
sát
Chechtat se
s racky
za svítání
když moře ptá se -
co si přejete má paní -
Duše rázem vysvlečena

v obzoru nekonečna

Jaro

v rozpuku

vzduch voní

vlahou hlínou

čápi v hnízdě

zobáky klapají

Cosi v hlavě zraje –

je to poezie

pěkná

rozverná

hraje si se slovy

mění významy myšlenek

Životy lidí však

určuje osud –

takový řád přírody …

Času

je prý dostatek –

plný koš s lahví vína

zralým sýrem

- a já ho nenašla …

Času

je spousta –

od pondělí do pátku

ráno se rodí

večer umírá

Je ale bezejmenný

nelze jej oslovit

omladit

aby neunikl

Je zahalen závojem

a já jen hledím

hledám ho …

Je mi vzdálen

jako voda v poušti …

Naše srdce

mládnou

když těší se

ze synů

dcer

vnuků -

radují se

z bezstarostných her

Letí jako vítr

cestu snadnou

ale nemají

Vadnou s obavami

naplněná smetím

city na úvěr kupují …

Jak

na tebe nemyslet

jak setřást

doteky tvých dlaní

vše krásné odchází

s vínem

co časem jiskru ztrácí

Tvé ruce kolem mé šíje –

tolik mi chybí …

Je těžké

s láskou se míjet

je těžké zapomenout …

Usmívám se

a trochu pláču

že už dávno necinkáme

kuličkami v důlky

na zahradě dětství

Čas utekl

děravými kapsami

od kamínků vzpomínání …

Odrostli jsme hrám

jsme velcí …

Usmívám se

trochu pláču

čas kuličky skryl

nové hry nastolil …

Múzo

neodcházej

nelekej se mých nálad

diktuj do řádků mého psaní

slova plna radostí

veršů

co srdce rozezní

a v paměti zůstanou

Múzo

nebuď jako já

zhrzena starostmi

všedního dne

jsi přece dáma

co dokáže se povznést

nad vším nedobrým -

věřím ti …

Okolo les

všude jen mech

suché šišky

ani pták nezpívá

Snílek se prochází

s notesem pod paží

v hábitu poutníka

v srdci poklad ryzí

Co hledá –

v jiných dimenzích tápe

úsměv své milé

přehrává pod víčky

snad tisíckrát

Křehký obraz

obrysy ztrácí …

Jak jít světem dál …

Stojím

na prahu dětství

co ke mně štěrbinou ve dveřích

přichází

Neklepe

tlačí se nesměle

za ruku vede

černého plyšového kocoura

co záblesk konejšivého klidu

a bezpečí dětství nese …

Klidu tolik potřebného

do dnešních napjatých dní …

Pohodový večer

se sklenkou bílého vína

narušuje jen štěkot psa v dáli

Záblesky televizních obrazovek

z okolních oken

co moře nesmyslů chrlí

lidské mozky vymývají

Tupé člověčí stádo

se tak rozrůstá

a pluje svým světem

v opojení růžových brýlí …

Co přijde s procitnutím?

Kamarádky

Jak by mohly být

dny beze slov

bez psaní

bez řečí –

všechny tyto dámy

svírají nás v náručí

dnes a denně

Nelze se rozloučit

zvu je dál

ať nenastydnou

vařím teplý čaj

pro ovlažení duše -

oboustranná náklonnost …

Medem

čaj sladím

míchám

vyháním splín

- život samé bodláčí

málo kvítí

málo lásky

čas běží …

V bláhové naději

ženeme se dál

že bude líp

méně chyb

vlci nebudou výt

Za rohem

kousek štěstí čeká

že skočí na člověka

přivede k rozcestí

kde dobré ráno klábosí

pohodovou myslí …

Sníh

všechno přikryl -
ne však viny
smutek
smrt
Z otištěných stop
cítit pach
kyselé hlíny -
nebo rozkládajícího se
svědomí?
Tělo se zachvěje
jako osika
člověk však
kráčí dál
Bílý sníh
šlápoty zakrývá

Hospoda

plná
chytré řeči letí
jako rány
z kulometu
hluboko pod stůl
smetány stesky
bolesti a šrámy
okořeněné
proudem pálenky
Ráno je servírka setře
a slije do kanálu
Očista duše

Pohled

na Lysou -
ujistit se přítomností
utvrdit se v místě
kde včerejšek střídá dnešek
Je to místo
na které jsme zvyklí
kde žijeme -
není to čas imaginární
je to právě dnes.

Ponuré

lednové ráno -
bílá dávno zmizela
šedý dým barví
okolí
z prostoru
odebírá jas
kazí Ladovský šmrnc
zimní vesnice
Prošlá chvíle vrátit nelze -
rovnou zašlapat
smogem obalený čas...

Na římsu

celou noc bubnoval
ten zvuk
vtíral se
- ten zvuk vytrvalého deště
Co říci chce?
Vzpomínat je třeba.
Tíže padajících kapek
drží v sevření
v nepokoji.
Co uvolní mysl ... únavu -
co nedá více pochybností...

V kolébavém pochodu

kráčí výš temnou nocí
opakují se takty škobrtání
a rovné linie
Nevěří v procitnutí
jakoby chtěl zůstat
před soudy dní ...
Dech se zastavuje
zrcadlí se chlad
černé nic
přichází ...

Nasněžilo

Ráno se vylouplo
s bílou polevou
divoké kačeny
v toku řeky
překvapeně kejhají
stromy ustrnuly
v zkostnatělých monumentech
Je ticho ...
jen psi oblečeni v kabátcích
prosí o náruč páníčka -
o trochu tepla
z dlaní

Je pryč

prosluněný čas
čas zářivých slunečnic
a paliček kukuřice
Léto se zatoulalo
hodně daleko
teď už jen
voda a chlad
chodí krajinou
Mokré větve
vítr olizuje
vlněné šály halí domky
co teplem krbových kamen
vítají pohlazení

Znám

ty pocity beznaděje
co s námi dělají
co se jim zlíbí
Jsou to válečníci
co přepadávají
nepřipravené
- rodí se v hlavách
z popelavého strachu
Jaký je recept
na samovolné sny
na svíravé trny?
Nezranit sebe a dýchat
volně dál ...
Snad je odzbrojí
jen úsměv
a něžné obětí ...

I v noci

hoří svíčka
růžovým plamenem
vábí noční motýly
co chvilky slastí nosí
ztrácejí se až k ránu
- s rozbřeskem
Pak už jen bdít
hřát vodu v konvici
zalít zelený čaj
a snít ...
- bolestné světlo svíce
překonat ...

Stojím

zády k minulosti
listuji v ní
jen pěkné pasáže předčítám
Dnešek prožívám naplno
letí jako splašený kůň
zakopávám
zase vstávám
a raduji se z maličkostí
Nahlížím do dní příštích
- s obavou
- s otazníky
neřeším nemožné
co má se stát -
stane se ...

V pokoji

svíce hoří
její aura rozzařuje
prostor
světlo proniká
do spár zdí
podlahy
vnáší klid
v duši bolavou
myšlenky hladí
do úplného nitra se vkrádá -
to světlo
obyčejné svíce ...

Královna růže

Jak krásné jsou
kapky rosy
na lístcích růže
po ránu
léto už poslední dny
odstřihává
Listí žloutne
královna květin
se ale nevzdává
Chce potěšit vůní
rozloučit se
než přijde
nucený odpočinek
a vrátí se
v celé své kráse
s jarem zas ...

Jako pavouk

tkala bych krajky
jemné jako pápěří
pověsila je do okna
svého příbytku
a snila o velkých dálkách
Chytala bych štěstí
do rozprostřených sítí
břízy jim stíní -
nevadí -
odměnou sladké plody
ostružiní

Všechna slova

svůj význam mají
svoji hloubku
plytkou těžkou
i břitkou
To slovo láska
když prolétne
otevřeným oknem
zajiskří v místnosti
kde milenci poznají
její světlo
Netřeba slov ...

Tulák

klečí před marketem
spíná ruce
vhoďte do čepice
zbylé drobné z rychlé kávy
přebytek ze zábavy
pomůže
neschudnete
Dlužen nezůstanu
na housle upřímný dík
zahraju ...

Jdu domů

cestou mezi kopřivami
zdobenou nad hlavou
koláči bezinek
Jen se nezastavovat
nepřemýšlet co bylo
jít
klopýtat krtinci
Kompas z dětství
v nás napořád ...

Skleněné těžítko

Na psacím stole
průhledný jehlan
čistý jako křišťál
chce ukazovat směr -
vzhůru do výšin
nedívat se zpět
Dárek od přítele
věděl že potěší
ukázal cestu ...

Nezbedný vítr

do chmurných myšlenek foukl
jako listí rozesel je po loukách
o holé větve
zranil se pták
ač zkřehlý - přece vzlétl
V odešlém létu
unikla před touhou
co v sobě nosí?
V šumění travin
zahání splín ...

Svírání

na prsou cítí -
rozpočítává -
přijde - nepřijde
má mě rád - nemá mě rád
sněží - nesněží
padají laviny ...
Co to? -
blatouch kvete
petrklíč odemknul zem
pěšina zezelenala
ptáci jak tuláci
bez dechu stoupají
a křičí ...
Co já?
Co se mnou jaro udělá?
Stoupání do výšin ...

Myšlenka

Jako voda v bystré řece
průhledná a přece kalná
jako vlna v denním světle
pluje žitím neotřele
Veselá i smutná
své ruce spíná
jako vrba k zemi klaní se
laskominy zapomíná
Co hlavou honí se?
Myšlenka za myšlenkou ...
vzletná, tajemná,
neuchopitelná ...

Svítání

nad vodní hladinou
tančí nesmělé paprsky
únorového slunce
jakoby se bály
otevřít den
pozvat racky kachny
a labutě k snídani
Prudký závan větru
srovnal vlnky -
tabule prostřena -
sněhové vločky přidaly se
k ranní siestě
Nový den otevřen

Mrazivý den

zařízl se do ledu
prasklý labyrint čar
přilákal volavku
co jako pobřežní hlídka
hejna kačen chrání
hledají potravu pod břehem
zoufale se ozývají
nebo něco loudí?
Nahá zima
nechytá se
holých větví stromů
Sněhová královna
užívá si své vlády

Krajina

probuzena
prvním nádechem světla
zimní ráno
schované pod sklíčkem ledu
je tiché
němé
Padající vločka šeptla
sladké něžnosti
holé větve jakoby ji
chtěly ochránit
Slza vzpomínek
kutálí se po tváři
dychtí po tvém laskání
ztrácí se dřív než se probudíš ...

Přicházíš

jako poutník
polibkem rozehráváš
toužebná přání
Ať výheň či mráz
doteky hluboko
do paměti vryty
Společná probuzení
vzácná jsou
mizíš otočením klíče v zámku ...
Postel voní tebou
i když v ní nejsi - to vím...

Jsou dny

které proletí
jako tažní ptáci nad námi
Kde je jim konec?
Nelze vrátit kruhy na vodě
v mlze nad hladinou
vane píseň tklivá
Blázne bláznivá počkej
hvězda padá -
počkej dokud neshoří
Přeji si konec všech nesnází
a jednu šťastnou hvězdu -
mám ji - držím ji pevně
ve své dlani!

Novoroční                                           

Dral se do popředí

s velkými ovacemi -

ať každý ví

kdo tady pánem -

rázem zastínil

konání času minulého

udělal tlustou čáru

za krásami i smutky

za plusy i mínusy

uplynulých dní

Teď nastolil

vládu novou -

rok 2023

Sněženky

Krčí se pod oknem

hlavičky sklopené

v bílý plášť oděné

ranní mráz

semknul je k sobě

jak přežít v této

lehké róbě?

Jaro klepe na dveře

koberec bílý

ztuhlou zem otevře.