Andersenova hvězdička 2022

V letošním roce byla uzavřena a vyhodnocena dětská literární soutěž Andersenova hvězdička s těmito výsledky.Tradičně, jako každý rok ti je posílám k Literátům na webu, aby si je mohl případný zájemce znovu přečíst, znovu se k nim vrátit. Libuše Matysíková, členka poroty dětské literární soutěže.

Andersenova hvězdička - vítězové

Poezie:

1. Ruby Gabriela Rochallyi

Michaela Empergerová 8 tř.

2. Elen Spillerová 6. tř.

Kryštof Suchoň 6. tř.

3. Aneta Münsterová 6 tř.

Kategorie 3. - 4. tř.

1. Lenka Rusyniaková 3. tř.

Filip Brandys 4. tř.

2. Viktorie Spáčilová 4. tř.

Matouš Wolf 3. tř.

3. Michaela Fidrová 4. tř.

Vy Phamová 4. tř.

Kategorie 8. - 9. tř.

1. Romana Grmelová 8. tř.

Jakub Balák 9. tř.

2. Martin Grepl 9. tř.

Tomáš Kyselák 9. tř.

3. Nela Drahotušská 7. tř.

Adam Novotný 9. tř.

Mimořádné ocenění: Barbora Vaňková 7. tř.

Moje největší přání
Ruby Gabriela Rochallyi

Rodiče mluví u snídaně
          o válce, o válce, o válce
                       ... před pár dny mluvili o Covidu, ten už ale není téma
                                 a spolužáci i učitele už taky o něm nemluví,
                                               ... zmizel přes noc.
                                                          A byla bych ráda.
                                                                      Kdyby ...

A tak všechny rozhovory ve třídě směřují k Ukrajině.
       Říkají, že mír byl narušen.
                 Já cítím, že můj život je válkou zasažen.
                             Že někde ne moc daleko, svádějí se dlouhé a krvavé boje.
                                          A že nenacházejí konce.

A ve městě jsem je viděla,
          strachem a žalem pohlceny.
                     Rodiny bez domova.
                                 Rodiny bez otců, bratrů, manželů.

A tak jedno přání mám,
           ať to skončí, ať nikdo není sám.
                       A kdybych ještě jedno mohla mít,
                                 k babičce na prázdniny, bych chtěla jít.

Moje největší přání

Michaela Empergerová, 8. A

Občas přemýšlím nad tím, kdo a jak by se měl o sebe starat, jelikož ne každý si zaslouží to co má. Ale to ovlivnit   nedokážu, což není až takový problém pro většinu z nás. Možná že jednoho dne se vše vrátí zpět k normálu a já i všichni ostatní si splníme svá největší přání.

Kdo jsi, odkud jsi a kam ses vydal,

na to se mě ptá každý, koho potkám.

Co by sis přál, to už je rarita.

Snad jednou v životě už začnu s tím,

že své sny do reality někdy vrátím

a s ní, mou ženou, do Kanady odletím.

Ona takové jasné oči má,

jak smaragdy se rozzáří, když se na ni podívám,

a své tmavé vlasy pod kapucí schovává.

Ona chtěla by být doktorem,

já si s ní v pokoji tančím jako ve snu,

na to zase odpovím, že právníka si vyvolím,

i když obě asi skončíme za počítačovým stolem.

Vlastní knihy že napíšeme,

a ilustrace dohromady - ale to asi radši spíše ne.

V Kanadě je město jménem Otawa,

to je město, co jsem vybrala,

že v domě porostlém,

tam někde za lesem,

v tom domě kočka, husky,

v akvárku pak zas kaktůsky,

a že žít si budem jako vždycky.

A i tak obě jsme si dosti jisté,

že stane se to, ale nevím jistě.

Zda to bude dnes či zítra nebo po letech.

Ale možná, že až budu spisovatelem,

že jednou až ukážu, co dokážu,

jednoho dne budu točit vlastní filmy s příběhem

Ale je mi jasné, že každý má svůj sen a ne všichni si ho dokážou splnit, tak doufám, že se jim to jednou             povede a že ve světě konečně nastane soucit a mír. Možná, že lidská mysl je pro mne až moc                                nepochopitelná, ale věřím, že když jednou člověk uspěje, tak už nedokáže opravdu                         prohrát. Tak jako já. Tak jako Karmen a všichni, které znám.

             Moje největší přání

             Elen Spillerová, 6. A

Moje nějvětší přání,

nic víc mě nenaplní.

Než to velké přání moje,

které u mě v srdci bije.

Co víc si přát než zdraví,

tohle je to moje přání.

Někteří lidé si ho neváží,

ale já ho schovávám v garáži.

Když se nad tím zamyslím,

no záleží na tom, co si myslím?

Prostě je to super,

jen když dáš správný úder.

Ale teď už bez okecávání,

to skutečné přání,

je láska, štěstí a zdraví.

Moje největší přání

Kryštof Suchoň, 6. B

Chtěl bych se vrátit o pár let zpět,

zažít chvíli sladkou jako květ.

Já chtěl bych se vrátit do doby,

kdy žil Freddie Mercury.

To byly časy,

když jsem měl ještě vlasy.

Chtěl bych se vrátit o pár let zpět,

Zažít chvíli sladkou jako květ.

Já chtěl bych vidět starodávnou katanu

nebo vládnoucí královnu.

Dřív unesly mě mé nohy,

neměl jsem žádné neduhy.

Chtěl bych se vrátit v čase zpět,

zažít chvíli sladkou jako květ.

Já chci se vrátit do doby,

kdy se mumifikovali mrtvoly.

Tohle bylo mé přání,

které se nevyplní.

Tohle byl můj sen,

bohužel dnešek je můj poslední den.

        Moje největší přání

        Aneta Münsterová, 6. A

Přemýšlím na mém přání,

ale nic mě nenapadá a tak,

přemýšlím a přemýšlím,

sice nic nevymyslím,

napadá mě jet někam,

ale nevěděla jsem kudy kam.

Napadlo mě ochutnat třeba...

něco dobrého nebo slaného.

Nebo se něčím stát?

Furt přemýšlím a nevím.

Napadá mě být třeba...

třeba učitelkou, doktorkou nebo policistkou.

A když mě to došlo,

já už splněné přání mám,

mám rodinu a kamarády

a to je to nejlepší, co mám!

     Moje největší přání

     Lenka Rusyniaková, 3. A

Přát si můžeme, co chceme. Já se chci stát hodnou maminkou. Mně se líbí, že můžu řešit věci po svém. Maminka musí umět vařit, prát, hrát, uklízet... Pro maminku je obtížné, že musí udělat věci, i když nemůže, domluvit, pracovat, uživit rodinu. Většina maminek chce být šťastná. Já chci mít v dospělosti hodně dětí a velkou rodinu. Hodná maminka chce žít super život. Chce žít spokojeně. Podle mě je život maminky super!

    Moje největší přání

    Filip Brandýs, 4. B

Chtěl bych být inženýrem, které vyrábí elektronické stroje: například vysavače, myčky atd. Chci být inženýrem, protože si můžu vydělat hodně peněz a tím bych si vydělal rychle peníze na dům a potřeby. Říkal mi táta: dobrá práce, rychlý dům. Špatná práce, pomalý dům. Jak mi to řekl, tak jsem hned začal přemýšlet nad mojí budoucí prací. Došlo mi, že takový inženýr musí být asi hodně chytrý. Musím se hodně dobře učit, abych dosáhl inženýrské práce. Možná se mi to nesplní a budu třeba kominíkem, ale moc se mi nechce dělat rukama. Jsem asi moc líný. Proto si teď přeju být inženýrem, který bude vydělávat hodně peněz. 

      Moje největší přání

     Viktorie Spáčilová, 4. tř.

Jednou jsem se tak rozmýšlela nad svým přáním, a moje největší přání je, že chci letět letadlem do Amazonie a chci se tam stát veterinářkou zvířat. Vím, můžu se stát veterinářkou v České republice, ale chci poznat i jiná zvířata a né jenom např. psa, kočku, morče a tak dál. Já chci poznat např. tygra, lva, opičku a tak dál. Tak jsem to řekla rodičům a oni oba řekli: nám to nevadí. A byla jsem tak nadšená, že ječím přes celý dům. Ale řekli mi, že můžu jít dělat veterinářku v Amazonii, až mi bude 20 let a já na to, že souhlasím, a tak jsem čekala 20 let. A uběhlo to docela rychle. A tak už je mi 20 let. Dneska mám totiž narozeniny, slavím 20 let. A řeknu vám, že to byly ty nejlepší narozeniny, protože zítra odlétám. A tak jsem si ty narozeniny musela pořádně užít. Protože toto byl poslední den doma a to se moje největší přání splnilo. 

     Tři přání Matouše Wolfa

     Matouš Wolf, 3. B

Jmenuji se Matouš Wolf, je mi devět let, bydlím v malém městě jménem Němčice nad Hanou.

Moje přání je, aby bylo vše jako v roce 2018, kdy nebyl Covid-19. Abychom mohli pořádat večerní párty a mohli jezdit volně za hranice.

Moje druhé přání je, aby skončily všechny války, umírají kvůli nim ženy, muži i děti.

Moje třetí přání je, aby nebyli žádní zlí lidé, aby skončili všechny loupeže i vraždy.

Tak to byla má tři přání.

     Moje největší přání

     Michaela Fidrová, 4. B

Moje největší přání je, aby přestala válka na Ukrajině. Každý den v televizních novinách vidíme, kolik nevinných lidí umírá a kolik lidí a dětí musí utéct, aby se jim nic nestalo. Lidé většinou sbalili malou tašku s těmi nejdůležitějšími věcmi. Musejí čekat několik hodin, někteří dokonce i dní, aby se dostali do jiných států. Česká republika už udělala spoustu sbírek na pomoc Ukrajině. Česká republika už vybrala spoustu peněz, ale nemusí vystačit. Myslím si, že všichni doufáme, že válka brzy skončí. Držíme ti palce Ukrajino!

Moje největší přání

Vy Phamová, 4. tř.

Moje největší přání je mít králíka jménem Oxy. Jméno Oxy jsem vzala z názvu aktovky, kterou nosím do školy, OXY BUNNY. Králíky mám ráda, a kdybych měla Oxyho, byl by to kluk (ten OXY). Chtěla bych, aby byl bílý, trochu hnědé srsti na špičce uší a to je vše, co bych chtěla na králíkovi a chtěla bych ho v 17 letech, protože teď se věnuji víc učení a na králíka bych neměla čas.

Kdyby Oxy mluvil, bylo by to super, ale to se asi nesplní, a kdyby se to splnilo, tak bych byla nejšťastnější na celém světě.

A to už je konec.

     Moje největší přání

     Romana Grmelová, 8. tř.

Martin Suchánek narozen 10. 3. 2008 je začínající žák 8. třídy na základní škole.

Martin žije společně s jeho maminkou v malé vesnici jménem Sel. Martin s maminkou se moc dobře nemají. Rodina žije ve starém domě nedaleko staré cihelny. Ubývající peníze a strach o syna má maminka Martina Zdena. Zdena je dlouhodobě nemocná, ale i tak se o syna stará, jak nejlépe dovede. Jelikož rodina ve finanční situaci není moc dobře a děti ve škole to moc dobře věděly, začaly Martina šikanovat. Narážky na to, že jeho maminka tady už moc dlouho nebude, narážky na to, co nosí, i na to, že nemá peníze na školní výlety, slýchával denodenně. Martin je ale silný, hodný milý kluk, který se vždy na svět dívá tak, jako na život, který by si přál žít. Tak si většinou z toho hlavu moc nedělal. Když jednou přišel domů ze školy, všimla si maminka modřiny, kterou měl Martin na oku. Mamince hned došlo, že něco není v pořádku. Martin tiše a slabounkým hlasem řekl, že se mu děti ve škole posmívají. Maminka sklopila oči, sedla si k němu a řekla nádhernou větu. "Nečekej, že život bude vždy takový, jaký si budeš přát. Lidé tě podrazí, ale ty se svými kouzelnými jiskrami, co máš v očích, zazáříš a budeš žít život jako v tvých přáních." Políbila ho na čelo a odešla. Martin si řekl, že už dál snášet ponižování a šikanování od spolužáků nebude, a rozhodl se, že jim něco řekne. Zazvonilo na přestávku, stoupl si na lavici a spustil.

Když dokončil poslední větu, zavřel oči a představil si, jak je na zmrzlině se svou maminkou. Otevřel oči a vydechl, mezitím mu děti začaly tleskat. Děti se mu omluvily a podpořily ho a už nikdy se mu nesmály.

Úvaha

Jakub Balák, 9. A

Dnes píšu úvahu na téma MOJE NEJVĚTŠÍ PŘÁNÍ

Když zapřemýšlíme už jen nad tou větou, tak si každý řekne, že to je nějaká věc, kterou si přejeme úplně nejvíc na světě. Pro někoho to může být třeba letět se podívat někam do zahraničí nebo se dostat na svou oblíbenou školu, anebo to může být vztah s nějakou osobou. Každopádně moje největší přání je, abych byl v životě spokojený, a to neznamená, že musím někam cestovat, vydělávat stovky tisíc měsíčně nebo chodit do nejluxusnějších restaurací. Mně by úplně stačilo, abych byl zdravý, šťastný, neměl žádné problémy a abych nemusel být na někom závislý, protože si myslím, že v dnešní době je hodně důležité být samostatný. Ještě kdybych se měl vrátit k té hlavní myšlence, a to je BÝT ŠŤASTNÝ, tak bych k tomu řekl rád pár věcí z osobního života. Už jako malý kluk jsem to neměl jednoduché, už když jsem měl dva roky, tak jsme se museli stěhovat a né do jiného města nebo dokonce kraje, ale do jiného státu z důvodu mého biologického otce, který byl původem ze Slovenska. Každý si řekne, že je to jenom stěhování, to nemůže být tak hrozné, no ono to zas tak špatné nebylo, ale za pár let, konkrétně za čtyři roky se na nás s prominutím vykašlal můj otec, doteď nikdo neví důvod, proč to udělal. Takže od nás odešel, vzal nám spoustu osobních věcí, takže jsme kvůli němu byli dokonce "na dně", byli jsme nuceni se znovu stěhovat, ale tentokrát k babičce, ale to už bylo v pořádku. Nechci vám tu vylévat srdíčko, jen chci říct, že i člověk, který si ze všeho dělá srandu, to nemusí mít v životě jednoduché.

Takže to je ten důvod, proč si přeju, abych byl v životě spokojený a ještě bych k tomu rád řekl takovou radu: "Nevěřte všemu, co na první pohled vidíte. 

Moje největší přání

Martin Grepl, 9. B

V dnešní hodině jsem dostal za úkol napsat úvahu na téma moje největší přání. Ačkoliv jsem nad tímto tématem nepřemýšlel krátkou dobu, něco jako mé největší přání mě nenapadlo. Můj život se skládá z malých cílů, jako je třeba naučit se nějakou dovednost nebo dosáhnout pracovního výsledků. Ale snad každý člověk by si teď víc než jindy měl říci, že jeho největším přáním je světový mír.

Pro světový mír je přání opravdu správný výraz, neboť ho snad najde dosáhnout. V lidské historii se objevilo několik jedinců či skupin (a v dnešní době i státy), které touží po moci anebo území. A takových lidí je na světě neomezeně. A díky těmto lidem bude na světě vždy nějaký konflikt. Bohužel konfliktů za posledních sto let přibylo, ať už otevřených konfliktů nebo teroristických útoků a podle mého je to způsobeno i moderní rozpolcenou společností. Pak jsou také konflikty, které stojí nekonečném kruhu, když z nich impérium, tak se rozdělí na několik částí a poté může být jednou z částí vojensky připojeno zpět i ty ostatní.

Avšak na války se můžeme dívat i z opačné strany barikády, neboť díky nim se lidstvo posunuje dál, tvoří nové věci, například něco už dnes běžného, letecká doprava z počítače jsou vojenský vynález. Ale jako lidstvo si musíme položit otázku: "Stálo to za to, za ty všechny oběti a hrůzy, které se musely stát, abychom jako lidstvo byli tam, kde jsme?"

A co dodat závěrem? Snad jen zopakovat otázku: "Stojí to těm lidem za to, vyvolávat konflikty?"

Moje největší přání

Tomáš Kyselák, 9. A

Když jsem byl malý, přál jsem si spoustu hmotných věcí. Ať už na Vánoce, narozeniny, nebo při jakékoliv příležitosti, kde se dávaly dárky. Trochu jsem dospěl a můj pohled na svátky a s tím spojené dárky se výrazně změnil. Ale jak?

Kvůli covidové pandemii jsem trávil spoustu času doma s rodinou. Utužil jsem s ní vztahy a začal jsem se jí více vážit. Uvědomil jsem si, že čas plyne poměrně rychle a neměl bych ztrácet ani sekundu. Kdykoliv se tedy konala nějaká událost, byl jsem velmi nadšen, když jsem opět mohl potkat své rodinné příslušníky pospolu. Smáli jsme se, bavili jsme se a rozdávali jsme si i ty hmotné věci. Já měl však největší radost z toho, že se má rodina usmívala. A jaké je tedy mé největší přání?

Přeji si, aby má rodina byla šťastná a hlavně zdravá, i přesto, že celá svět se nachází v takto závažné situaci. Zdraví a čas pro sebe i své blízké máme pouze na určitou dobu. Proto si myslím, že bychom si těchto věcí měli vážit nejvíce.

Moje největší přání 

 Drahotušská Nela

 Každý máme sny a k nim patří neomylně také přání. Někdo si moc přeje nějakou hmotnou věc např. nový počítač a jiní si zase plánují vysněné povolání v životě např. být astronautem. A někdo myslí na druhé a přeje si např. mír a svět bez válek. Já mám v hlavě několik přání, ať už je to nový mobil nebo účast na e-sport turnaji. Mým opravdu nejdůležitějším a hlavním přáním by bylo, kdybych se stala youtuberem, tedy člověkem který vymýšlí obsah, který potom natočí na kameru a vystavuje ho na Youtube. Spousta dospělých lidí hází na youtubery kritiku, např. Vždyť ten člověk nic neumí, nebo Co je tak zajímavého na tom že tam hraje nějakou hru? Ale tak co už, nemůžu těmto lidem brát jejich názory. Já jako teenager, mám tyto lidi hodně ráda zejména proto, že natočí nějakou nově vydanou hru, či nějaký zajímavý cestovní vlog. To, že je mám ráda, neznamená, že všechny. Takový Tary je podle mě naprosté zostuzení české Youtube scény. A když chci být jedním z nich tak se chci logicky s nějakou tou celebritou i setkat. Pokud jste někdo z vás sledovali Survivor, víte, že v něm vystupoval slavný youtuber Daniel Štrauch, který je také znám pod přezdívkou GoGo? A právě setkání se s ním je můj největší sen. Chci se ho zeptat na to, jak dělá tak úžasnou tvorbu která mě vždy pobaví a inspiruje. To bych ale nebyla já kdybych, neměla ještě jeden sen. A tím je setkat se druhým youtuberem. Smusou, který je znám právě díky GoGovi a spolu jsou také legendární dvojící, která by se dala říct, že už nenatáčí spolu. Se Smusou bych ráda v životě natočila nějaké video a to z jednoho velmi velkého důvodu. Stal se mou největší inspirace v životě. Dělá vtipný kontent, a já popravdě ani nevím, jak to dělá. Z horovky, kterou hraje, vám dokáže udělat naprostou komedii, a já si z něj beru ohromný příklad, pro svou tvorbu. A toto jsou oficiálně všechna moje přání, která bych chtěla, aby se mi jednou splnily. Pro někoho jsou to možná blbosti, ale mě by tato přání udělala největší radost v životě.

Moje největší přání

Adam Novotný, 9. B

1. Úvod - Jasné přání

2. Stať - Moje zdraví

Zdraví mé rodiny

3. Závěr - Nic není víc

Tak o tomto mám naprosto jasno. Vždy to bylo, je a bude mým největším přáním. Mohl bych se zamýšlet, přemýšlet hodiny a nic jiného bych ani napsat nemohl. Domnívám se, že stejné největší přání má spousta lidí a je to první, co každého napadne. Být zdravý a mít zdraví.

Zvážím-li např. celosvětovou covidovou pandemii, tak to se světem pěkně zatočilo. Jsem hodně zdravý, ale často jsem přemýšlel, když Covidem onemocním, jaký budu mít průběh. Neubránil jsem se, Covid mě dohnal také a naštěstí jsem to zvládl dobře. Mám dobrou imunitu a na tu se hlavně spoléhám. Být zdravý je dar. Přemýšleli jste o tom někdy? Určitě ano. Když jsem zdravý, tak se nemusím v ničem omezovat. Sportuji, užívám si výletů, setkávám s kamarády, dělám cokoliv. No řekněte sami, není to pravda? Představte si, že byste třeba neměli jednu končetinu, limitovalo by vás to?

Mé přání se vztahuje i na mou rodinu. Jsou pro mě vším a jsem strašně rád, že jsou mí rodiče, brácha i prarodiče a ostatní zdraví. Že jsme všichni spolu a můžeme prožívat společné chvíle. Kdyby bylo na mě, chtěl bych to tak celý život. Je těžké si připustit, že s přibývajícím věkem nastanou nějaké neduhy. Proto je zase má touha po zdraví na prvním místě.

Zdraví se nedá chytit, zamčít někde do klece a střádat si ho. Musíme si ho vážit, pečovat o něj, pečovat o sebe. Mohl bych si přát dalších tisíce přání, ale pro mě není prostě nic víc. Šest písmen, které znamenají mnoho. A jaké je vaše největší přání?

Jack a kouzelná studánka

 Barbora Vaňková 

Žil byl jednou jeden kluk, který se jmenoval Jack. Jack je hubený, malý, má blonďaté vlasy a pomněnkově modré oči. Bydlí na malé vesničce v útulném domě. Před domem je malá kamenná studánka, o které se říká, že je kouzelná. Nikdo neví, zda je to pravda, nebo se to jenom povídá. Většina lidí na to nevěří, ale Jack je jeden z mála, kdo věří, že studánka je kouzelná. Jack je velmi zvídavý kluk. Už ve školce věděl názvy všech planet, ptáků, brouků, květin ... A to všechno ví, protože se vždy na to, co ho zajímá, ptá svých rodičů. A jak čas plynul, tak vědomosti přibývaly a s vědomostmi přibýval i věk. Zakrátko nastal čas, kdy měl jít do školy. Do školy se moc těší. Těší se na paní učitelku, jak bude vysmátá, hodná a budou hrát nejrůznější hry, kterými se zábavnou formou něco nového naučí. Těší se také na to, až pozná nové kamarády a s těmito myšlenkami večer usnul.

 "Vstávat! Vstávat! Škola volá!" Probouzí maminka Jacka. Jack unaveně pootevřel oči. A pak si uvědomil, co je za den. "Pondělí! Hurá! Jde se do školy!" Radostně vykřikoval Jack. V rychlosti se převlékl, nasnídal se, vyčistil si zuby, obul se, dal aktovku na záda a vydal se na cestu. Cesta uběhla celkem rychle, i když je jejich dům dost daleko od školy. Radostně stiskl kliku dveří a s napětím je otevřel. Stál tam pán, na pohled staršího věku, s šedými krátkými vlasy a vrásčitým čelem. Zřejmě to byl pan vrátný, Škaloud. "Dobrý den, pane Škaloude." Pozdravil ho slušně Jack. Pan Škaloud se na Jacka jen upřeně podíval a zamračil se. Jack si řekl, že dnes třeba nemá svůj den, tak si toho nevšímal a šel v klidu dál. Vešel do své třídy, ale tohle už vůbec nečekal. Všechny děti na něj házely schumlané papírky, obaly od bonbonů a další věci. Byl z toho docela zklamaný, ale ještě se s těmi dětmi ani neseznámil. Šel si vybrat svou lavici. Zbyla na něj ta, která neměla souseda a ještě k tomu byla v tmavém koutě. Než se Jack stačil nachystat, zazvonil zvonek na první vyučovací hodinu. Do třídy přišla paní učitelka a Jack se jako slušný žák postavil. Někteří žáci si přicházející paní učitelky všimli, ale většina zůstala sedět v lavicích, jakoby se nic nedělo. Paní učitelka byla hubená, vysoká, měla černé vlasy ostříhané na mikádo a ošklivě se mračila. "Posaďte se žáci." Zabručela paní učitelka, když došla k učitelskému stolu. "Otevřete si učebnici a opište si do sešitů strany tři, čtyři a pět." Paní učitelka si sedla ke stolu a začala popíjet čaj. Až ho dopila, zničehonic se zvedla, odešla do kabinetu a do třídy se vrátila s plným hrnkem čaje. Opět si sedla ke stolu a dál popíjela. 

Jack zrovna dopsal poslední stranu a vzápětí zazvonil zvonek na konec vyučování. Paní učitelka jako na povel odešla ze třídy. Jack byl zklamaný. To už bylo příliš. Paní učitelku si představoval milou. Jenže tahle jim neřekla ani své jméno. Ona jim vlastně neřekla skoro vůbec nic. Jenom ať se žáci posadí a zadala jim, co si mají zapsat do sešitu. Jack si chtěl zlepšit náladu, a tak se šel s nějakým žákem seznámit. U jedné lavice se zastavil. Seděl tam černovlasý kluk, který se upřeně díval do sešitu. Jack řekl "Mmm, ahoj, já jsem Jack. Jak se jmenuješ ty?" Černovlasý kluk se na Jacka udiveně podíval, zakroutil hlavou a dál se díval do sešitu. Jack to zkusil někde jinde. Přišel k lavici, kde seděla holčička s rozpuštěnýma blonďatýma vlasama, která něco psala na malý papírek. Jack na ni promluvil, "omlouvám se, že ruším, já jsem Jack. A jak se jmenuješ ty?" Holčička se Jackovi na chvíli upřeně podívala do očí a pak se dál věnovala své práci. Na papírku dopsala poslední větu a poslala ho jednomu klukovi sedícímu v lavici za ní. V tu chvíli zazvonil zvonek na další vyučovací hodinu. Po poslední hodině si všichni v rychlosti sbalili své věci a rozutekli se. Jack vyšel ze třídy jako poslední. Neměl slov. Ale v duchu si řekl, že zítra to bude lepší. Jack zrovna odchází z auly školy. "Nashledanou pane Škaloude." Řekl Jack, i když věděl, že se odpovědi nedočká. Cestou domů myslel na jedinou věc. Jestli to zítra ve škole bude lepší, nebo ne. Po příchodu domů pozdravil. "Ahoj mami." "Ahoj Jacku!" Odpověděla maminka. "Jak bylo ve škole?" Jack znejistěl. Nevěděl, jestli to má mámě říct, nebo ne. Nakonec řekl. "Mmm, docela dobré." Maminka se ho zeptala. "Vážně? Neznělo to moc přesvědčivě." Jack si povzdychl. "Tak jo, řeknu ti to." Jack jí všechno dopodrobna sdělil. Od samého začátku, až do konce. Chvíli bylo ticho. Pak maminka řekla, "počkáme do zítřka a zítra mi řekneš, jestli je to lepší, nebo ne." "Ano, mami," řekl Jack. Čas rychle uběhl a tak šel večeřet. K večeři měl zapečenou bulku s kakaem. Po večeři si vyčistil zuby a šel spát.

 "Jacku! Jacku! Vzbuď se!" Volala ráno maminka. Unavený Jack říká, "ano, ano, už vstávám." "Ne, Jacku. Já musím jít k doktorce. Zvládneš se o sebe sám postarat?" "Ano, myslím, že zvládnu." "Tak dobrá, já jdu. Ahoj Jacku!" "Ahoj mami!" Rozloučil se s maminkou a vstal z postele, aby se nasnídal. Po snídani se rychle převlékl, vyčistil zuby a šel se obout. Otevřel dveře od domu a vyrazil do školy. Po vstupu do auly zase viděl toho nabručeného Škalouda. Jack ho pozdravil, i když nečekal žádnou odpověď. Vešel do třídy, a zase jako včera. Všichni na Jacka házeli různé papírky. Zazvonilo na vyučovací hodinu a do třídy přišla ta nabručená paní učitelka. Řekla, "posaďte se žáci. Tak, opište si strany šest, sedm a osm." Opět si sedla ke stolu a popíjela čaj. Jack doufal, že vše bude lepší, ale jak je vidět, je to pořád stejné. Na konci vyučování se opět všichni žáci rozprchli. 

Jack v rychlosti došel domů, kde už na něj čekala maminka. "Tak co škola?" zeptala se. "Je to úplně stejné," odpověděl. Máma chvíli přemýšlela a potom řekla, "teď to půjdu vyřídit do školy. Ty zůstaň tady. Za chvíli se vrátím. Zvládneš to tu?" "Ano, zvládnu." Řekl Jack. Maminka zabouchla dveře a šla přímo ke škole. Když vešla dovnitř, nebyli tam žádní žáci, bylo už dávno po vyučování, ale škola stále nebyla zamčená. Potom uviděla pana Škalouda, který se najednou nějak hezky tvářil. "Ale dobrý den!" Řekl pan Škaloud. "Vy budete asi maminka od Jacka!" "Ano, ano, to jsem," odpověděla mu maminka. "Pokud hledáte Jackovu třídu, tak je to třetí ulička vpravo." Poradil mamince pan Škaloud. Maminka vešla do třídy, kde viděla pouze paní učitelku, která seděla u stolu. Byla veselá a usmívala se. Dokonce na stole nebyl ani hrneček s čajem. "Dobrý den!" Řekla paní učitelka. "Vy jste určitě Jackova maminka. Kvůli čemu jste vlastně přišla?" Maminka začala pomalu vysvětlovat. "No, Jack si myslí, že tady není něco v pořádku. Podle něj jste pořád zamračená. Zadáte žákům, co si mají zapsat do sešitů a pak si jen sednete na židli a popíjíte čaj. Taky mi Jack říkal, že když příjde do třídy, všichni na něj hází papírky. A ti žáci nejsou vůbec kamarádští. Jack se chtěl s někým seznámit, ale když na někoho promluvil, tak ani nereagoval. A ještě jedna věc. Vždy, když Jack vejde do auly školy, vidí pana Škalouda. Jack ho hezky pozdraví a pan Škaloud se na něj jenom zamračí." A touto větou maminka skončila. "Vy mu vážně věříte? Jack je ještě malé dítě s velkou představivostí. Vymyslel si to." Vysvětlovala paní učitelka. Maminka se zamyslela a řekla si, že má asi pravdu. "Tak dobrá." Řekla paní učitelce. "To je vše co jsem potřebovala. Na shledanou." "Na shledanou." Odpověděla paní učitelka.

 "Ahoj Jacku." Řekla maminka, když přišla domů. "Ahoj mami! Tak co?" Zeptal se. "Víš," začala maminka, "jsi ještě malé dítě a máš moc velkou představivost." "Co tím chceš říct?" Zeptal se. "No, chci tím říct, já i paní učitelka jsme došli k závěru, že sis to vymyslel." Vysvětlila mu maminka. "Ale já říkám pravdu!" Snažil se ji Jack přesvědčit, ale marně. Maminka si pořád stála za svými slovy. Jack se rozběhl do pokoje a práskl dveřmi. Byl velmi naštvaný. Byl naštvaný na pana Škalouda, na paní učitelku, ale nejvíce na maminku, protože Jackovi nevěří. Až se trochu uklidnil, podíval se na hodinky. Už byl večer. Umyl se, vyčistil si zuby, převlékl se do pyžama a šel spát. U usínání si přál, aby to ve škole bylo lepší.

 Ráno šel opět do školy, ale ani dnes to lepší nebylo. A nic se nezlepšilo ani další týden. Pokaždé, když se ho maminka zeptala, jak bylo ve škole, Jack vždy odpověděl tou samou jednoslovnou větou. "Dobré." A pak ho jeden den napadlo, že když je ta studánka před domem kouzelná, mohla by mu splnit přání. Večer si lehl do postele a předstíral, že spí. Až se Jackovi zdálo, že maminka usnula, šel ji zkontrolovat. Myslel si to správně. Maminka spala. Jack se rychle oblékl a obul. Poté si vzal lucerničku a šel ven. Venku byla hrozitánská tma. Někde v povzdálí slyšel houkat sovu. Bylo to tam docela strašidelné. Jack se sice trochu bál, ale šel dál. Když v tom došel ke studánce. Pořádně si na ni posvítil a vyslovil své přání, aby byla jeho škola lepší. Poté co vyslovil své přání, šel domů, převlékl se do pyžama a šel si lehnout.

 "Jacku! No tak! Vzbuď se!" Probouzela maminka Jacka. Jack unaveně otevřel oči a první co viděl, byla máma, která se ho snaží vzbudit. Povedlo se, Jack vstal z postele a šel se nasnídat. Potom si rychle vyčistil zuby, oblékl se a vydal se do školy. Otevřel dveře a vešel do auly. Tam viděl pana Škalouda. Jacka překvapilo, že se usmívá. "Dobrý den." Zkusil pana Škalouda pozdravit. "Ahoj Jacku!" Zněla odpověď. Jack byl rád a zároveň i překvapený. Šel do třídy. Tam ho ale čekalo ještě větší překvapení. "Jé, ahoj!" "Ahoj!" "Ahoj Jacku!" Všechny děti ho s radostí zdravily. Jack najednou seděl v první lavici. Vedle něj seděl hnědovlasý na krátko ostříhaný kluk se zelenýma očima. Zrovna zazvonilo na první vyučovací hodinu. Do třídy vešla vysmátá paní učitelka a všichni žáci se slušně postavili. "Posaďte se děti." Řekla paní učitelka. "Tak, dnes si zahrajeme takovou hru. Každá dvojice dostane kartičku, na které bude nějaké zvíře. Každý řekne jeho název a pár informací." Hned, co jsme dohráli hru, zazvonilo na další hodinu a pak další a další.

 Po vyučování šli všichni žáci domů. Jack šel s radostí. Nakonec se mu jeho přání přece jenom splnilo. "Ahoj mami!" řekl Jack, když došel domů. "Ahoj Jacku. Jak bylo ve škole?" Zeptala se maminka. "Super!"