Mgr. Miloslav Oliva

*26. srpna 1923 - ł 2. dubna 2015. 

Narodil se  v Praze. Mládí však prožil v Mladé Vožici u Tábora. Studia na gymnáziu v Táboře dokončil roku 1944. Pak byl totálně nasazen na výkopové práce. V letech 1945-1949 studoval Filozofickou fakultu v Praze, obor čeština, filozofie. Po vojenské službě (1949-1951) učil na různých středních školách a v roce 1954 přišel do Frýdlantu n. O. Od mládí psal básně, vedl recitační a divadelní soubory. Byl členem soutěžních porot pro recitaci, divadlo, tanec a literaturu. Od mládí přispíval do regionálních novin.

Jeho literární práce můžeme rozdělit podle činností, kterými se zabýval.
Pro gymnázium ve Frýdku-Místku psal ročenky od roku 1970 – 1984. Pro různé soutěže připravil literární pásma 1978 – 1984, (8scénářů). Veršované výstupy pro plesy školy i jiné organizace měly velký ohlas (4 scénáře). Pořádal též semináře o výchově mládeže zvláště pro učitele), také o V.Martínkovi (v Brušperku). S tím souvisely i jeho přednášky pro veřejnost a zvláště pro rodiče. Patří sem i přednášky a publikace (s L.Jedličkou) o našem kraji a jeho umělcích. Napsal i tribunové pořady (1985-1989) – O Ferdiši Dušovi (s PhDr. K.Bogarem), O Leoši Janáčkovi, O korespondenční formě vzdělávání (Estetická výchova 1, 2). To vše souviselo s jeho prací již v důchodu pro OKS (Okresní kulturní středisko). Psal i o soutěži Beskydský ještěr a dalších (grafických). Uváděl fotografické a výtvarné výstavy.

Od roku 1976 spolupracoval s literárními kroužky v okresu Frýdek-Místek. Psal pro ně metodické pokyny a napsal o nich souhrnnou práci O literárních kroužcích v bývalém okresu Frýdek-Místek (1992, 2003). S tím souvisí i jeho práce Slavický a Bezručův kraj (2010). Spolupráce s literárními kroužky pak vedla k založení Literárního klubu Petra Bezruče (1997), od roku 2001 je jeho předsedou. Od roku 1997 vydává klub almanachy, které shrnují práce členů klubu za uplynulý rok. Uspořádal je a k některým psal úvodní slovo nebo doslov. Asi 70 doslovů napsal ke knihám členů LKPB. Psal i úvody ke sborníkům klubu (5).

Spolupracoval též s časopisem Červený květ (Ostrava, člen redakční rady, 1963-1969), pak s časopisem ČRT J.Kukuczky a staral se s I.Návratovou o vydání klubového časopisu Zrcadlení (od r. 2004), též o kalendáře klubu (2002-2008). Psal i pro časopis Matice slezské - Slezské zemi. Napsal dějiny Místecké Violy (2007, 2012).
Nezapomněl ani na svá táborská studia. Jim věnoval knihu se spolužáky Táborská rozjímání I (1985), Táborská rozjímání II (1996). Své básně shrnul do sbírek Míjení (2008), Návraty (2009), Bezcestí (2011). S Dajanou Zápalkovou vydal sbírku Jak se ten svět (ne)mění (2008). Vzpomínkou na herecké začátky jsou hry: Jeden den poštovního úředníka Vladimíra Vaška na místecké poště v roce 1892, O divé Haně, Mistři z Beskyd (souhrnně 2010 – Tři hry z Beskyd).

Pro město Frýdlant n.O. a jeho letopiseckou komisi uspořádal, doplnil a napsal:
50 let měšťanského školství ve Frýdlantě n. O., 1919-1969
25 let budování Frýdlantu n.O., 1945-1970, Město Frýdlant n.O., 1970
700 let města Frýdlant nad Ostravicí – 30 let mládí, vydal Vlastivědný ústav ve F-M, 1975
Beskydský rok, letopisecká komise Frýdlant n.O., 1997
Frýdlant n.O., historie, a život obce, LK Frýdlant, 1988, 1989 (napsal MO)
Kdo byl kdo, kdo je kdo, vl.n., napsal MO, 2001,2002
100 let tělovýchovy a sportu ve Frýdlantě n.O., LK 2002

Jen pro letopiseckou komisi:
Frýdlant n.O. mezi dvěmi světovými válkami, 2004
Dávné časy I, 2004; Dávné časy II, 2005; Rozmanitosti 1, 2006; Rozmanitosti 2, 2007; Zmizelý Frýdlant, 2008; Zápisy z letopisecké komise Frýdlantu n.O., 2010
V.Běčák a M.Oliva – Jak šel čas naší obcí Frýdlantem n.O., 1998
Kadlčákův Frýdlant n.O. (s J.Figurou), 2009
V letech 1990-1994 by starostou Frýdlantu n.O.

Dále napsal:
Antonín Janů – národní učitel (2011)
Etika života a díla Bernarda Bolzana (2012)
František Pígl Vožický (2012)

Přispěl články do těchto knih:
Učební texty české literatury 1, 2, 3, (1953)
Příspěvek k dějinám požární ochrany v okrese Frýdek-Místek (1991)
40 let Klubu senioru ve Frýdlantu n.O. (2002)

Je zde napsáno pár řádků, pro někoho třeba nic neříkajících, ale je to celý život spjatý s kulturním životem měst a literatury.

Ukázka z tvorby (z almanachu Bezcestí, 2011):

Bojácná

Je už pozdě
říkala
A měsíc plul
do noci
slibovaných rozkoší
Bylo daleko jet
daleko se setkat
marně dlaně prosily
Hlas jen šeptal
Ano je to všechno
Vyšeptalé
v korouhvi větrné
Ano ano
Zbylo jen NE

Více zde: https://lkpb.webnode.cz/products/oliva-miloslav/

Zavzpomínání na Miloslava Olivu k jeho nedožitým stým narozeninám

Miloslav Oliva (1923-1915) – osobnost na poli literárním nejen v Pobeskydí, činovník kulturního dění, zakladatel Literárního klubu Petra Bezruče Frýdek-Místek (LKPB), první polistopadový starosta Frýdlantu n./O. by se letos dožil sta let. A jeho příznivci na něj vzpomněli na setkání v zahradě hodoňovického Hostince U Čendy.

Členové literárního kubu Petra Bezruče si váží svého čestného předsedy a jeho kulaté nedožité narozeniny bylo dostatečnou příležitostí k zavzvpomínání. Pozvání přijala i místopředsedkyně Obce spisovatelů ČR Lydie Romanská, nenechala si jej ujít ani historička Kateřina Janásová z Muzea Beskyd, která dodnes s literáty spolupracuje. Minulý rok iniciovala a následně připravila s kolegou Janem Pajdlou na Frýdeckém zámku výstavu k 25 letům trvání LKPB. Teplé červnové úterý 13. tak přilákalo k příjemnému setkání na třicet pět jeho příznivců, Město Frýdek-Místek a Frýdlant n./O., také pivovar Radegast a manželé Pobudovi toto setkání podpořili, za což všem patří poděkování. V malebné koutu hostinské zahrady se jméno Miloslava Olivy vyslovilo nesčetněkrát, vždyť jeho osobnost, jak ho ve své řeči přiblížila Lydie Romanská, si to právem zaslouží. Posuďte sami:

"Miloslav Oliva byl vzácným členem Obce spisovatelů ČR, byť toto členství získal na úplném sklonku svého života. Byl to člověk, který se nechtěl prosadit svým jménem, ale dával do popředí svůj kraj, místo pod Beskydami, Frýdlant n./O., kam z Prahy v roce 1954 přišel. Byl člověkem rovným, přísným, charakteru přímého, neúhybného. Angažoval se v kultuře, jak jen mohl – ve Frýdku-Místku, pak ve Frýdlantě n./O. a co se dalo, to ve svých vydaných svazcích zaznamenal. Ale nebyly to jen informace o kroužcích, spolcích a institucích, psal i básně, které jsou tak trochu stranou jeho velkým dílům. I ve verši dokázal zaznamenat pobeskydskou krajinu – Lysou horu, řeku Ostravici se všemi atributy, co k této krajině patří. Mezi řádky cítíme stesk po něčem uplynulém, marnost z našeho konání, ale ne fňukání. Ze závěje slov chce vykřesat to pravé, ponořit se do hlubin vědomí a krásou a hrdostí se povznést nad chudobou," rozvyprávěla se spisovatelka Lydie Romanská.

Své vzpomínání přidala i předsedkyně Literárního klubu Petra Bezruče Dajana Zápalková, kterou Oliva do klubu nalákal, a právě ona se stala v roce 2013 až do dnešních dní jeho následovnicí. Kateřina Janásová neopomněla mj. zmínit telefonní hovory s Olivou, který se jí vždy tázal, na čem zrovna pracuje, a zda by do klubu mezi literáty nemohla zavítat. Zúčastnění přidávali své vzpomínky, a tak se střípek po střípku skládala mozaika osobnosti člověka, který svůj život zasvětil literatuře, kultuře, předával své vědomosti mladým… A nejen těm, všem, kteří si o ně řekli. A ti, kteří byli zrovna vzpomínkovému setkání přítomni, cítili, že "pan profesor", jak ho mnozí oslovovali, byl zrovna s nimi a vše bedlivě poslouchá. Slavnostní tečku oficiální části dodal křest knihy členky klubu Žofie Zejdové Synové slunce.

Protože literáti nejen píší a "schůzují", ale umí se i dobře bavit, na "veselou notu" zahrál Ivo Kroček na kytaru, zatímco se na ohništi připravovala vaječina a do skleniček nalévalo bílé víno. Akci zaznamenával svým fotoaparátem a kamerou Jarek Bednář, takže vzpomínky zůstanou i po letech k občerstvení paměti. A když zvon na místním kostelíku oznamoval "klekání", hosté pomalu pomýšleli na návrat do svých domovů. A určitě s myšlenkou důstojného připomenutí člověka "velkého srdce", kterým Miloslav Oliva jistě byl. Děkujeme za vzpomínku na něj.

Za literáty Dajana Zápalková

Fota: Jarek Bednář

Melanie Nováková

Na pana Olivu nikdy nezapomenu. Pro mě to byl laskavý a moudrý muž a nikdy nezapomenu, jak jsem za nim jela vláčkem, bylo to dobrodružné😊,ani když jsem za ním byla v hospicu. 

Emilie Kozubíková

Vzpomínky na profesora pana Miloslava Olivu k 100. výročí narození

jazykovědce a vedoucího Literárního klubu Petra Bezruče

Manželům Olivovým páru odborného vedení LKPB 

"Někomu Pán Bůh dal, někomu požehnal nést moudro národa rozšafnou setbou.

Stavět budoucno ve dvou generacemi maturantů.

Určovat novotvar městečku Frýdlantu...

"Pane profesore, pane řediteli, pane starosto!"

"Miloušku," "Jituško?"

"Ano, jsme hotovi!"

Jednou si odpoví.

Okovy píle padají u kávy.

"Ach, posedět si ve dvou!"

"Až v součtu času jednou!"

Tisící problém, stý...

Ještě klub důchodců a kroužek s poety...!

Hrdí sedáme přizvání u kávy. Dychtiví recenzí, zvlášť plodné rozpravy.

"Něco k tiráži? K pravopisu?" Žmouláme růžek rukopisu.

Plaší, rozechvělí i zahanbení

fundovaným běda a nesouhlasným mručením padáme z výšek.

"To se tak píše?"

A duše bohémská, je takhle malinká.

Múza se potácí, "což jí čas odklinkal"? Iluze rozváté.

Než obrátíte list, s úsměvem dodáte:

"Ale jo, může být".

Čas příslibů, čas podáváni kávy. "Jitušo!"

 "Milouši?" "Jsme hotovi"?!

V předchozích časech kdos vyloví záznamy výsledků řízených týmů.

Daň, času odplynuvšímu. Prozíravé, včasné vsouvání štafet, že někdo ved'.

"Viďte, paní profesorko, paní ředitelko!"

"Jituš!" "Ano, Miloušku, Jsme hotovi"?

"Ještě prezentovat šumavským, Bratislavanům... čím voní Lašský dům.

Tanečníky, recitátory...!

Sem, s kořením do kotle kultury ze země opájející sličností!

Sílící býlí

impulsů osobností!

Jituš?!" "zdá se Miloušku..."

"Jsme hotovi"!

"Polibek múzy a křídel šum.

Krásy země veršotepcům!

"Užaslí

dobytím tři-čtvrtě století, neseme hrdě píseň o sepětí, s povznášejícím duchem regionu,

cestou zelených stromů.

Na stránkách publikací, vracíme zemí Váš vklad.

Buďte nám hodně zdráv!

Snad něco ef ef napíšeme jednou.

Buďte nám zdrávi ve dvou!

Vždyť toužíme si sednout- dotvářet u společných káv."

(k sedmdesátým pátým narozeninám) 21. 8. 1998

Pane profesore 

–k rozloučení s vedoucím Literárního klubu P. Bezruče

Vzpomínáme vděčně na Vás- v rozloučení,

podílem vydaných knih, Almanachů, Zrcadlení.

Přínos Vaší píle sahá kolkolem

-Vašimi Jižními Čechy- Beskydem...

Splynul jste s ševelícími zde lesy,

s regionem, jemuž Bůh dal půvab nářečí

-spjatý s jeho Lašskými – literami.

A my- ti posedlí psaním vděčně s Vámi.

Hýbal jste Petra Bezruče klubem

-ačkoli svým věkem statným dubem,

dbal jste o znělost tlukotu jeho srdce

-zdvíhal výš a výše lať ku publicitě.

Slezská řeč dál obmýkej Vás hebce,

Vážený a milý náš, jazykovědče

-na milou shledanou i nadále, v příštích našich dnech,

Pane profesore, Miloslave Olivo, vždy zas v osvícených, Vašich Doslovech

-a v bedlivých nutkáních k psaní

-buďte S-Pánem Bohem, v našem děkování.

Panu profesoru M. Olivovi- epitaf 

Posvátná skřínka svírá,

všechen prach tělesnosti

duch v jeho velikosti

zůstává vně

-i s kouzlem osobnosti.

Dajana Zápalková

Odešel člověk velkého srdce Miloslav OLIVA

Nejen literáty, ale i mnoho lidí pod Beskydami zasáhla neblaze zpráva o úmrtí spisovatele Mgr. Miloslava Olivy. Zemřel na "zelený čtvrtek" 2. dubna 2015.

Narodil se 26. srpna 1923 v Praze, mládí prožil v Mladé Vožici u Tábora. Vystudoval gymnázium v Táboře a v letech 1945 – 1949 Filozofickou fakultu v Praze, obor český jazyk, filozofie. Po vojenské službě učil na středních školách a v roce 1954 přišel do Frýdlantu nad Ostravicí.

Od mládí psal básně, vedl recitační a divadelní soubory, přispíval do regionálních novin, zasedal v porotách recitačních a literárních soutěží, redakčních radách kulturních časopisů. Své znalosti a poznatky z této činnosti zachytil v několika knihách, brožurách, objevují se i sborníky, almanachy a statě z historie města Frýdlantu nad Ostravicí, kde v letech 1990-1994 starostoval. Do posledních chvil svého života pracoval v letopisecké komisi města.

Byl iniciátorem vzniku Literárního klubu Petra Bezruče (1997), od roku 2001 byl jeho předsedou až do roku 2013, kdy mu zdravotní problémy nedovolily plně pracovat; proto si jej literáti zvolili za čestného předsedu LKPB.

Miloslav Oliva napsal na sklonku života tři knihy: o národním učiteli Antonínovi Janů (2011), Etika života a díla Bernarda Bolzana (2012) a František Pígl Vožický (2012). Své básně shrnul do klubových almanachů Míjení (2008), Návraty (2009), Bezcestí (2011). Vzpomínkou na jeho herecké začátky jsou hry: Jeden den poštovního úředníka Vladimíra Vaška na místecké poště v roce 1892, O divé Haně a Mistři z Beskyd (souhrnně 2010 – Tři hry z Beskyd). Velice se těšil z toho, že ho v roce 2014 přijala Obec spisovatelů ČR za svého člena.

Poslání Miloslava Olivy na této Zemi je naplněno. Jako učitel ovlivnil mnoho generací žáků, jako spisovatel vtiskl nesmazatelnou stopu do literárního života svého kraje. Svým kolegům byl rádcem, přítelem, který nikdy neodmítne rozhovor, dát radu a pohlazení na duši.

Děkujeme Vám za vše, pane profesore, nikdy nezapomeneme!

Dajana Zápalková

předsedkyně Literárního klubu Petra Bezruče Frýdek-Místek

Více zde: https://www.obecspisovatelu.cz/news/odesel-clovek-velkeho-srdce-miloslav-oliva/

Pavlína Kollárová

V létě 2013  jsem prostřednictvím své maminky  požádala pana profesora, aby se podíval na moje první básničky. Pozval si nás domů, mou tvorbu už měl přečtenou a povídá: „Co s tím budete dál dělat? Nechávat si pro sebe, nebo psát dál. Můžete i k nám do klubu,  jsou fajn, u kafe, zákusku...čteme, probíráme...."

Asi za měsíc mi zatelefonoval do práce: „Dobrý den, my máme dneska schůzku v Parku, nechcete přijít?“

Bylo před Dušičkami a já nemohla jen tak v práci zanechat věnce věncemi a skončit dříve, ale slíbila jsem, že příště přijdu. Nesmělá dorazila jsem na další schůzku...S velkou trémou přečetla své dvě básničky a zůstala. V roce 2014 jsem se stala řádnou členkou klubu, takže za rok to budou moje první kulatiny...a zbytek o mně už znáte. 😊