Káva, víno


Co mají společného...rozdílného...

Do rubriky přispěli: Svatoslav Butora, Dajana Zápalková, Petr Koudelka, Pavlína Kollárová, Viola Jíchová


Svatoslav Butora


Bublinky

V Tvém srdíčku Tvá sklenka vínka
S tou mou si cinká
Ťukli jsme si kdysi
Sami o sebe
Pro radost z pěkného bytí
Blíž k Tobě Bože blíž
Stále jsme rádi
Když láska není na obtíž
                                Vždy
Někde v někom slunce svítí
                 ONA A ON
Sobě si natrhají kvítka
Pak se jim narodí dítka
                  ... a potom ...
Vzpomínky budí u stolečku
Objeví že na nádraží je skvěle
Když vlaky nejedou a není kam jít
A mohou sedět při vínečku
Tichounce spolu být
Nemyslet že Titanik
z hlubin se dívá

Tvé Já se chvilku usmívá
Splývá v duši s mládím
hroznů a vinic
S kytarou s kterou se kamarádí

Pro nic za nic
ONA se stmívá
Když není na co se dívat
Není o čem snít
Jen bublinky vína
povídají
Co bylo nebylo
Když maturitní večírek
skončil
... před sto lety? ...
A ON zapomněl
jak ten čas letí
                    - - -
Jsem staré víno
Zralá bublinka k vyšumění
Dobrou noc volám na pomoc
Času moc není
Do rána
ONA ve mne spinká
Potvůrka malinká...
Bublí Bublá Bublinkuje
Vínko a jeho bublinka



Dajana Zápalková


Nad psacím stolem

lampa svítí
odér kávy mysl ovlažuje
myšlenky zrají
na popsaném papíru
Jejich tok je kalný
neprůhledný
slova připnuta břečťanem
aby se pnula dál
a nemusela skončit
v koši zmačkaná
Chci nový příběh ...
novou energii ...
Jak těžce se poroučí
zaběhnutým rituálům ...



Petr Koudelka

****

Když otvírám lahev vína, pokaždé si říkám, s kým jí asi dneska budu pít.

Většinou jí otevírám když má přijít návštěva.

Tímto se řadím mezi kolektivní konzumenty.

Pít víno sám, mě vůbec netěší.

A tak víno jenom kupuji a čekám až někdo přijde.

Už má těch vín plnou skříň.

Manželka Olinka víno nepije.

A já pořád na někoho čekám, že přijde a že tu skříň spolu vypijeme.

Abychom poznali, kde ta pravda vlastně je.

Jestli v té první lahvi nebo až v té poslední.


Pavlína Kollárová


Kafe

Zhořklo a zatuchlo
Radost degradována na povinnost
kořeněná mletím stejných vět
Snad osm dní v týdnu
Tohle jí vážně osladili
Jak Maryša Vávrovi


Viola Jíchová


Víno života

Život je tak čisté víno,
které lze každého dne pít,
žít se sny a jejich váhou,
s dobrým i zlým jít.

Žít s touhou po pokoji,
mít zvážené činy,
mít hříchy dětství smyté
a znát pocit viny.

Život je sladké víno,
jím prostřený je stůl,
neváhej a pojď se mnou,
z poháru naší lásky pít.

Život sám ti dá klid a mír,
ochutnej ten nápoj a poznej ve zdraví žít.
Život drží tvůj pokoj,
opijeme se jím.
Šťastné i smutné,
jako dobré a zlé na své váze podrží.

Stejně tak dobro i zlo,
pravdu i lež,
vždy tomu tak bylo,
jen ty víš, pro co žiješ.

Život je přesná váha,
náplň sklenky po okraj
a ten rozlitý čaj není nic,
horší je, kdyby život umíral.