Viola Jíchová

https://literatinawebu.webnode.cz/viola-jichova/


Narozena 1982, v Hořovicích

nyní žiji ve Zdicích u Berouna. Můj život, a možná i tvorbu, ovlivnilo těžké polytrauma v dětství, po kterém jsem si prošla téměř klinickou smrtí. Poté za mnou přišlo vše samo a otázky co to je, proč to je, pro co jsem tady? Svět se pro mne stal otázkou a prostřednictvím tvorby jsem začala hledat odpověď nejen na život svůj ale celé vesmírné seskupení. Brzy po úrazu v 9 letech vznikla má první sbírka Básně napsané uprostřed luk a polí. 


Literární soutěže a nominace:

  • 2009 - Nominace na Cenu Jiřího Ortena s prvotinou "Veselé slzy", pro ročník 2010
  • 2015 -2017, 2019, 2020 - Účast v literární soutěži MĚLNICKÝ PEGAS
  • 2015 - Mezinárodní literární a výtvarná soutěž o cenu Jiřího Šedého "Nejsem na světě sám" - 1.místo za originalitu. Další účast v roce 2016 2017 a 2018 a další ocenění za originalitu a tvořivost.
  • 2016 Mezinárodní literární soutěž PRAHA VE 100 SLOVECH - soutěžní báseň vyšla ve sborníku nejlepších příspěvků.
  • 2018 - Účast v literární soutěži vyhlášené Literární skupinou působící v MENSE ČESKÉ REPUBLIKY SIG Literární tvorba, téma Po bouři. 1. místo v kategorii poezie, ve sborníku vyšly tři texty. Další účast 2019, na téma personifikace -Duchovní svět zvířat a věcí. Získáno čestné uznání.
  • 2018 - ArtBotič, téma Jak uzdravit nemocný svět - zvláštní cena poroty
  • 2020 - 20. ročník jablonecké literární soutěže "Na zdraví" 3. místo
  • 2020 - Co Goethe nikdy nenapsal - ve sborníku vyšly tři texty
  • 2021 - Moravské Budějovice - literární soutěž na téma POHÁDKA - 2. místo s pohádkou Bílá bohyně
  • 2021 - Účast v literární soutěži vyhlášené internetovým magazínem Kultura 21, na téma "Nejlepší den mého života". 8. místo za báseň "Celý svět".
  • 2021 - XVI. ročník umělecké soutěže O cenu modrého slona - čestné uznání + prezentace básní Růže světla a Závoj na výstavě v Liberci.
  • 2021 - soutěž Pište dějiny, v časopise Spolku studentů historie FF UKOBSCURA vyšlo 10 básní

Literární výstavy:

  • 2015 - Výstava "FOTOGRAFIE A POEZIE" v Sokol Karlín, Praha
  • 2016 - Výstava fotografie, obrazů a poezie "OBJEV SVŮJ SVĚT" ve FN Motol,
  • 2017 - Výstava SPOLEČNÉ CESTY - poezie a obrazy, v Caffé MARTIN Praha Karlín
  • 2017 - Výstava k 25. výročí CID, z.s. v rámci projektu Výstavy handicapovaných umělců, Praha Vršovice
  • 2020 - Výstava BAREVNÝ SVĚT V OBRAZECH A POEZII, v Caffé MARTIN Praha Karlín


Má tvorba je o cestě domů. Ne do domu nebo bytu, ale k sobě. Své podstatě, svému vědomí a smyslu života. Také se věnuji psaní krátkých prozaických úvah, jimiž své sbírky doplňuji.

"Štěstí je podstatné stejně, jako cesta, na které leží."
"Kniha života je orámována světlem, které vzbouzí jeho den."
"Svět nám nikdy nedá to co chceme. To, po čem toužíme v něm musíme najít sami."
"Květiny ke hvězdám se upírají a čerpají z nich. Zřím ty hvězdy jako osud. Jako studnu, která právě tou hvězdou je."
"Žít znamená milovat a dotýkat se srdcem."
"Štěstí je obraz padající slzy, podobně, jako krůpěje rosy."
"Kdo kdy se ptal: Je láska zlá? Ptal se od srdce, jsem rána? Kdo dokáže říct, že je zlá, její síly nepozná. Není víc než hvězda, jako sama smrt."

Láska - nekonečná naděje lidstva

Svět truchlí, prahne, po lásce touží,
ať jsou dny zimní, či se v létě dlouží.
Je třeba lásku posilovat,
praktikovat a hledat všude.
Vždyť smutno na světě bez lásky bude.
                        To dopustit nesmíme.
Svět hledá, po lásce věrné hladoví,
kde skryta je ta pravá?
Kdopak dnes ví?
Láska je školou života,
začíná vždycky právě doma.
Milovat a ctít druhé je pro ostatní nejdůležitější škola.
Svět touží milovat, avšak i zradit,
jak klam v naději změnit?
Nekonečná láska ať touhou je všeho žijícího lidstva,
proto ať nezaniká, nehladoví
a je dál posilována.



Sám čas

Žije v nás
sám čas.
Jemu dám možnost,
aby mne vedl
a dal znát sama sebe.

Mluví skromně,
ticho,
je můj svět.
Slunce nad mou zemí,
světlo mé duše,
láska z něj pramení,
s jinými kraji
krev má se pojí.

Nedokážu nevážit slov,
to on na zem povolán
nezná drátu ostnatého.
Pro život vládne zemi
a jde mezi dětmi domů.



Zákoutí

V hlubinných zákoutích
příběhy našeho života zřím
a jako čtenář je musím psát.

Nejkrásnější připoutání
v hlavě zní spolu s písní
a niterní zvony,
co dolů zní
to jen spoutání láskou České země je.

Příběhy zapsané zůstanou,
jako stopy v srdci žít,
až hynou ve mně
v jiném se vzbudí.

Ta práce,
tvorba a umění
zůstává,
když zaniká člověk,
ale ne jeho jméno.


Lidské nitro

Ano, tady je to.
Místo odhalení.
Sem štěstí přichází samo.
Srdce bývá samo,
bývá lásky nedočkavé,
skryto v lidském nitru
každou bolest hlásí.
Pravá láska kde je,
tam se každý vrací.


Setkání

Potkala jsem básníka
a on mi řekl:

             „Napij se z mé studny
             tma je v tobě,
             dostaneš papír a tužku,
             já ti rozsvítím
            a ty budeš psát.
            Budeš psát své temno.“



Nekonečná láska

Nekonečná je láska když má třpyt,
je žárem slunce, jež nelze uhasit,
je vodou živou, již pije každý,
kdo miluje navždy.
Láska je mocnou silou života,
je květem, který víc neodkvétá.
Po zemi s lidmi putuje,
šťastná je, když s vážností miluje.
Láska je silou dvou srdcí toužících,
hoří jak oheň,
hoří, jak slunce třpyt.