Září 2023
Neděle - čas odpočinku, čas nabrání nových sil do dalšího všedního týdne
čas malé chvilky poezie
Budoucnost - blízká i vzdálená, splněná či vysněná
List/ lístek - na stromě, v trávě, v památníčku, v knize i na stole v restauraci lístek od vlaku, do kina….
Do rubriky přispěli: Lesana Královičová Jana Witthedová, Dajana Zápalková, Viola Jíchová,
foto: Petr Koudelka
Lesana Královičová
***
Nasla som listok na zemi,
dobre vecidonesiemi,
o jeseni o prirode,
o slobode o a ludskwej liote.
S jesenou sa nehram rada
ona je taka dama, co vnasa iba chlad
kto by ju mal rad.
Jana Witthedová
Posílám příspěvek, kde budoucnost promlouvá jasnou řečí přírody.
Srdečně zdravím a přeji nádherné podzimní dny
Jana
* * *
zářijové slunce
ohřívá
dlouhé údolí
v domovině Sámů
poblíž studeného brodu
spokojeně přežvykuje
několik sobů
z březového lesa
zaznívá budníček
od mokřin
vede úzká stezka
tichem
zastaveného času
mezi hýřivé barvy
nízkého porostu
bílé i šedé
hřebeny hor
mizí v mracích
za vřesem se zableskly
žluté oči
polární lišky
na Giebnegáisi
svítá po třetí ráno
a z jižního vrcholu
tiše stéká
zděšená budoucnost
přemítá
o tání sněhových polí
a o ledovci
který nenávratně mizí
přímo
pod rukama člověka
Dajana Zápalková
Psaní
se už nepíše
chytrý telefon
vše sdělí –
vidí
jak se tvářím
jak jsem zlá
když vím
že jsi mi lhal
Už to letí éterem –
pohlaď mi dlaň
dej úsměv
mým rtům
dokud mám chuť
napsat další list
v kapitole: SHLEDÁNÍ
Stojíš
tady se mnou
u zámecké zdi
slyším
jak šustíš
spadaným listím
a světélkujícím obrazem
zubatého slunce
rýsuje se tvář –
tvůj šibalský úsměv
co v Lužnici se ztrácí …
Stál
jsi tady se mnou
a já teď holemi
cestou zpět vyťukávám –
je mi fajn …
Je mi dobře s tebou …
Stmívá se
už brzy podzim
přehoupne se
ze žhavého léta
jako mávnutím proutku
Déšť klepe
po střechách
pavoučí sítě v každém oku
drátěného plotu
skotačivý vítr rozhoupal
Astry ztrácejí
svůj šarm
v neděli je odnesu na hrob
Stmívá se v šest
Pole
už jsou holá
balíky slámy
válejí zem
zrno šustí na mlatě
koláč se švestkami
na stole voní
zapít ječným pivem –
to se nehodí
Zima může přijít -
kusem špeku těla obalíme
navzdory vrchnosti
dobře se tu máme –
ač sem-tam
remcáme 😃
Na stole
lístek s poznámkami
na celý den –
posbírat jablka
zahrabat listí
z posledních rajčat
kečup uvařit
K obrázku podzimu
žlutí se dýně
a cesta ptáků
přes moře
mrazí
Sychravý chlad
se v stavení tlačí
vypínačem jej nezastavíš
Na stole lístek –
Svař víno -
přijdu v šest
Neděle
v ateliéru
ticho
jako v jabloni na podzim
trocha slunce
olizuje šedivé barvy
lépe chutnaly zlaté -
ty od pšenice
co voněla chlebem
Podlaha vrzne
pod šlápotou
a vířivý prach sedá
na holé
ještě mokré větve
jako sněhové vločky –
není třeba
otisku štětce
Jsem tady sama
s babiččiným porcelánem
s dřevěnou policí
s háčkovanými dečkami
Jsem tady jako v muzeu –
vše pavučinou propletené
minulost uzavřená
A budoucnost?
Koupím si klobouk
s širokou krempou
oči mi nevidět …
Jedu do zámoří
dobývat svět
Jedu hledat …
jedu hledat štěstí …
Viola Jíchová
citáty
Rozliješ-li šálek a poliješ nedělní ubrus, to neřeš. Zraníš-li lidskou duši, zamysli se.
Ničením Země ničí lidé sami sebe.
V zemi se lze mnohokrát zklamat. Nikdy by ses však neměl zklamat ve své.