Literární výzva

ODPOVĚZ MI BÁSNÍ / PRÓZOU NA OTÁZKU

Milí autoři, vyhlašuji literární hru na našem webu ODPOVĚZ MI BÁSNÍ / PRÓZOU NA OTÁZKU

Každý týden položím jednu, dvě otázky, na které budu čekat vaše odpovědi.

Cílem této hry je opět inspirovat k tvorbě, nebo k návratům vaší tvorby již dříve napsané a 

 k uveřejnění na našem webu.



Milí autoři,

pro další týden jsem pro vás připravila do literární výzvy další otázky. Věřím, že díky vám opět nezůstanou bez odpovědí ve formě básně, prózy nebo vašeho názoru.


Otázka č. 13 Co spojuje levý a pravý břeh a co rozděluje světy?

Otázka č. 14 Jaká je láska?


Těší se na vás a vaší tvorbu

Za https://literatinawebujedemedal.webnode.cz/literarni-vyzva/

Pavlína

Milí autoři,

týden uběhl a já se opět ptám.

Otázka č. 12 Co dělá chudého bohatým a bohatého chudým?

Otázka č. 13 Peníze nebo život?

Na všechny vaše odpovědi se moc těším.

Mějte se hezky

Za https://literatinawebujedemedal.webnode.cz/

zdraví všechny Pavlína


foto: Jan Kollár
foto: Jan Kollár

Věra Petrová

12. Bohatý je ten, kdo se umí dívat a vnímat, kolik krásy je kolem nás,

radovat se z rozkvetlé louky, zpěvu ptáků,

koho potěší štěstí a úspěch druhých,

kdo je empatický.

A bohatý ? Pokud ho uspokojuje jen materiální stránka,

která mu poskytuje sílu, sebevědomí a moc, tomu nezávidím.

Štěstí ani nesmrtelnost si za peníze nekoupí.

Je vlastně chudší než chudý. Ale většinou o tom neví.


Otázka č.13

Peníze nebo život ?

Záleží na tom, jak si tu otázku vyložíme.

Život určitě, ale k tomu abych žít mohla, potřebuji i peníze 😊

Kdyby mě však přepadl loupežník a položil mi tuto otázku, budu volit život a doufat, že si zas nějaké peníze vydělám.



Emilie Kozubíková

K otázce č. 13 Peníze nebo život?-Tož milá Pavlínko, je to s určitosti:

Víra, láska a naděje v život. A k tomu mám, jak obvykle dlouhosáhlou, vázanou, poněkud infantilní řeč, která následuje:

Hlas volající spouští
"Svět je náš,
je plný kvítí!"
Má se k růstu květena.
Na to krtek: "Všechno zničím!
Koukej, zahrádka je má!
Poctivě se mazlím s dílem,
Dřu se, svátek, ne-svátek,
v černém chodím napřestýden,
nořím se a mořím svět."
Chlubí se pan s rýčem v erbu:
"Kdepak, zdravý kořínek!
Všechno živé!" Nezná žertů,
zem je jeden krtinec.
"Spoušť na spoušť, mé dobré nebe!
Počkej, lékař- zahradník
vykáže tě! Pan Bůh svede
zem před škůdcem zachránit!
Hle, modlitba vlastenecká
s příměsí sil, nadějí,
na toho, ať padne klícka,
co tvoru stvol nepřejí."


Svatoslav Butora

12. Co dělá chudého bohatým a bohatého chudým?

Pejska a kočičku vůbec nenapadlo, že jsou bohatí nebo chudí. Měli vše co potřebovali. Měli chaloupku, která měla střechu a okna a dveře a podlahu. Měli vodu a koupelnu a WC a měli malé kamínka, na kterých si ohřívali jídlo a při kterých se v zimě ohřívali. Měli co jíst a měli štěstíčko a těšilo je hrát si hru : Pejsku-nezlob se... Kočička přes den pracovala jako učitelka v mateřské školce a učila mláďata lidí usmívat se. Pejsek byl vyučený klempířem a dělal střechy.

Když měl pracovní přestávku dělal na kolemjdoucí haf-haf a přitom se tvářil jako střešní zajíc. Lidem se to líbilo a jelikož dělal střechy kvalitně a pěkné, měl práce vždy dost. K večeru se sešli s kočičkou na lavičce a říkali si, že jsou bohatí, protože se mohli spolu dívat na Měsíc a potom pod peřinou se objímali při světle romantických svíček. V televizi stejně nic nebylo. Věděli, že bohatství bohatých je jim k ničemu, protože zatmívá Radost z Pěkného Bytí.

13. Peníze nebo život?

Tuto kontraproduktivní otázku musí řešit každý začínající zaměstnanec, když přistupuje k pode-psání pracovní smlouvy s majitelem práce a peněz. Faktem zůstává, že bez práce nejsou ani koláče ani peníze a že bez koláčů a peněz život není možný. To by si jinak musel človíček jako kdysi v dávnověku pořídit luk a šípy a začít ve vesnicích a městech lovit ten zbytek zvířat, které po předešlých bohatých časech do dnešní doby přežily.

Dřevěný chlapeček Buratino – syn chudého verklikáře Tatka Carla byl také nucen zabývat se pořízením peněz, aby měl on a Tatko Carlo a Panenka Malvínka alespoň na teplé kakao. Jako většinou každý chudý chlapeček vstoupil do cesty padouchům, kteří se zabývali promyšlenými způsoby obstarávání a množení peněz. Uvěřil jim, že když peníze zasadí do země jako semínka a když je bude při svitu Měsíce zalévat, tak že vyrostou jako stromeček a že se tímto způsobem rozmnoží. Taky unikl z péče podvodného zaměstnavatele Zloducha Karabase Bara-base. Nakonec po různých peripetiích objevil Zlatý Klíček k pokladu a štěstíčku.

Otázka: Peníze nebo život pro něj následně ztratila smysl. Teď pracuje jako šťastný herec a s u-měleckým jménem Pinocchio rozdává ve svém vlastním Kouzelném Divadle úsměvy a nepla-tícím divákům dává do daru 5-ti koruny jako dáreček za to, že přišli poslouchat a koukat se na jeho vystoupení.... A mají hlediště vždy plně obsazeno a Panenka Malvínka je šťastná a všichni jsou živí a šťastni.



Auria Caeruela

13.

Milá Pavlíno,

ráda bych odpověděla na otázku Co je důležité život nebo peníze?

Život si tvoříme sami, kdežto peníze až tak ne. Jsou dané jejich hodnoty a nejde je měnit. Když to hodnoty v životě lze měnit. Některé jsou pomíjivé, některé jsou proměnlivé. Nejsou vždy stále. A o tom je život, bohatý, že je jiný, neobvyklý. Podle mě je život důležitější. Souvisí s ním i to, kolik můžete v životě vydělat. Pokud se vám nelíbí život lze ho změnit. Ne úplně všechno, ale něco ano. Proto si myslím, že život dneska záleží na pohledu každého z nás a finanční situaci. Ale i tak si můžete za málo peněz vytvořit doma kouzelné místo. Můžete se rozhodnout i pro jinou práci, i pro jiné kolegy. Tak že abych to shrnula, vaše hodnoty lze změnit i práce i to kolik vyděláte. Ale vaše duše zůstane stejná, jen získá další zkušenosti. Vaše já je jen vaše a nelze ho změnit. Ono je zcela neměnné. Nejde vyměnit duši za jinačí duši. Kromě cyklistického kola. Tak že měli bychom děkovat, být vděční. A jít pořád dál a dál radovat se ze života. Být si vědomi toho, co mám a toho co mohu ztratit.



Vítek Oram

12) zdravím z Nepálu a zamýšlím se nad tím, že nemusíme být nutně chudí, abychom byli šťastní. Je uměním být šťastný i bohatý.

13) Jan Werich – račte se dát pojistit na život!? Aneb komu není dáno, v apatyce nekoupí... 


Jiří Kalivoda


Otázka č. 12 Co dělá chudého bohatým a bohatého chudým?

Bohatství spočívá v kvalitě života, nikoli v pouhém majetku a penězích.

Celkově ale platí, že kombinace vzdělání, moudrosti, finanční gramotnosti, přístupu k zdrojům (hmotným i duchovním), schopnosti organizační, přesvědčovací a podnikání může hrát roli v tom, zda bude někdo chudý nebo bohatý.


Otázka č. 13 Peníze nebo život?

Samotnou otázku lze považovat za vtip nebo filmovou repliku. V reálném životě tato otázka vyvolává pochybnosti o duševním zdraví toho, kdo tuto otázku pokládá.



Zdravím literáty a omlouvám se, že neumím počítat 😊.  Zjistila jsem, že v první desítce otázek chybí jedna otázka

otázka č. 8 Co všechno můžete najít /potkat v lese?

A nyní první otázka z druhé, závěrečné desítky.

otázka č. 11 Bratři Čapkové napsali pohádkové knížky pro děti. Kdo byli jejich hrdinové?

Na vaše odpovědi ve formě básní a krátkých próz se těší Pavlína

Mějte se hezky, ať je k vám paní Múza štědrá! 

foto: Jan Kollár
foto: Jan Kollár

Lech Przeczek

8.

PUTOVÁNÍ

Vcházím do lesa

mezi štíhlé

siluety stromů

Ozvěnu kroků

pohlcuje mech


Čtu příběhy

vepsané do stromové kůry


Postupně vnímám

skrytý význam


Pomalu se narovnává

křivolaká stezka

Vede mě hlouběji

k prameni

nejčistší vody



Věra Petrová


K otázce č.8


Pokud jdu do lesa něco hledat, jsou to houby. Ale většinou "houby" najdu.
Koho tam rozhodně nehledám a přesto ho mohu potkat, je poslední dobou hodně zmiňovaný medvěd.
A proto i ty houby bez výčitek nechám jiným.



Otázka č.11 - napadlo mě mou oblíbenou pohádku z knihy " Povídání o pejskovi a kočičce" krátce zveršovat


Pejsek s kočičkou, co žili u dětí
chtěli upéct dort
Ale co se do něj dává neměli ponětí
Mouka, vejce, a co dál?
" Já bych do něj buřta dal"
řekl pejsek kočičce
" Já zas vím o myšičce"
odvětila mlsně kočka
Dáme tam i čokoládu
cukr, škvarky,marmeládu,
syrečky a taky kost
ať je pro nás všechny dost.
" Ještě trochu šlehačky
pro dva mlsné čumáčky"
zaveršovala si kočička
Jé, a hlavu z husy,
ta je dobrá, ta tam musí !
Všechno dobře zamíchali
a do trouby upéct dali
Dort se pekl, připékal,
bublal, prskal, přetékal
Dáme ho vychladnout ven do stínu
a půjdem pozvat i děti na hostinu.
Jak tam dort vychládal,
svou vůní přilákal cizího psa :
"Co to tu voní mňamy mňam,
tady to je, to si dám"
Sežral ho celý.
Až ho dohltal,
napil se vody a odplazil se dál.
Kočička s pejskem přivedli děti
na hostinu
Dort byl fuč, našli jen psa
bolestí hekat ve stínu
Po dortu se slehla zem,
co se stalo došlo všem.
Dobře to dopadlo, žádné neštěstí,
teď by nás trápily stejné bolesti.
Odešli s dětmi spolu si hrát
z písku postavili dortový hrad.



 Auria Caerulea

8. 

Les je začarovaný. Nejen že zde žijí pohádková stvoření, ale dopřáváme si i trochu pohody z přírody. V lese nám nic neuteče. Nikam ani nepospícháme. Dopřáváme si klid a sem tam nalezneme nějakého milého tvora. Například malou žábu anebo ropuchu.

Les je snad nejkouzelnější místo, kde hledáme útěchu a možná i kousek domova. Nejen, že nám pomáhá se v něm zatoulat, ale také nám poskytuje ticho anebo plnou náruč hudební harmonie. Doma se pak schoulíme do vzpomínek, jak nám tam bylo dobře.

Kdo jde žít nebo bydlet u lesa či jen do něj nahlédne, objeví to pravé kouzlo a smysl života. V tom však nežijeme zcela sami. Jsou tam tvorové nám skrytí. Objevit je, to chce velkou trpělivost a odvahu. 



Emilie Kozubíková

8. 

Můj ostrov vidoucích

(výňatek z knihy)

Za pražícího slunce jsme se tedy s mou luxusní mámou svátečně ustrojeny jako střed pozornosti neradostně vlekly k monstru, ze kterého vyvěral dřevěný žlábek. Pařák a pramen si vyschne. Žlábek tu pravděpodobně zpřístupňoval vodu, která tak důležitá pro moment žízně zapomněla crčet, ba nechtělo se jí vydat ani kapičku.

* Jak se dav rodičů zase násobil, využila jsem maminčiny zapovídanosti a nepozorovaně se vpletla do štrúdlu dětí. Skleslost již ze mne opadla, poskakovala jsem a naslouchala dovádějícím spolužákům, štěbetajícím o překot. Byla nás asi desítka, když jsme se houfně vydali pěšinou k lesu. Veselá nálada dětí mne zcela pohltila. Chlapci nalézali šišky a trefovali se do nás děvčat, my jim oplácely stejným, než les rázovitě zhoustl, větve smrčí zničehonic sahaly po zem a nebylo dále průchodu. zkrátka dramatický scénář - o perníkové chaloupce za porostem. Rozhodovalo se vrátit se a počkat na rodiče. Veselým vzájemným útokem, ale pěšina, kterou jsme do lesa vešli, vymizela a celý náš houfec zachvátil úlek a strach. Dívky pokňourávaly, posléze se pustily do zoufalého hlasitého pláče, ustrašení hoši ve snaze vydobýt ze sebe jakous takous chrabrost je těšili a vylézali na stromy dle zmíněné pohádky v úlohách Jeníčků konejšením Mařenek. Já, zaražený pozorovatel, očekávala dějů následných, když popadena maminkou za sukénku, jsem vypískla děsem, zatímco "ostřílení mazáci" si s naprostou důvěrou ve všemoc dospělých oddechli.

*Jak se totiž sdružení rodičů sunulo, povšimla si má maminka, že mne nemá metr od sebe a ani nadohled. Mezi hovory výletníků, klidně ponechávajících ratolesti v nedohlednu, byly přece vedeny pedagogy, zřejmě intuitivně uslyšela za rozcestím neklamný, bezvýchozí dětský povyk. Jakkoli ji dav zesměšňoval a směroval jinam navigován mapou, nenechala se mást a i s obložením nesmyslné tašky záhy vešla do houště, odkud vylekaná dítka a mezi nimi mne, lotranda jedináčka, vysvobodila.



Svatoslav Butora


8. 

Lesní panna 

Měsíční úplněk

Hledal jsem v lese

Nebeský klid

Vznešenou blízkost nebe

Chvění srnčích očí

V dřívkáči ohníček plál

Vysílal stíny Pronikal Vesmírem

Objímal stromoví

...a pak se ten zázrak stal...


Kdo ví jak dlouho

Trvalo blikání hvězdiček

Na chvilku oblak skryl Měsíček

Z mlhy vystoupil hlas

Dívenka v bílém

Lesní Panna

Jak z pohádky

Úsměv v tvářích

Horká slzička

Mohu si přisednout ?

Nechci se ztratit

I když bloudím...


Pařez a ohníček stačil pro oba


Noc v dlaních

Pomalu kráčela s námi

Z lesa k městu

Měsíc  dřívkáč svítili

Na ní Na mne Na cestu

Bylo mi s Lesní Pannou krásně

Přediva tajemství svírala duši

...a její ruka v mé nebyla !

V lesní mlze se ztratila !



Milí literáti,

na začátku literární výzvy jsem slíbila, že ke konci měsíce uvedu odpovědi na otázky. Jistě jste si všichni všimli, že otázky měly často více správných odpovědí. Snad jen Světový den poezie je spojen s kávou, protože se původně slavil v kavárnách. Velmi rychle a správně odpověděl pan Lech Przeczek. A pokud si někdo spojil poezií s vínem, říkám si proč ne. Ve víně je nejen pravda, ale i poezie a smyslnost.

Ani já neznám odpověď na otázku, zda bylo první vejce nebo slepice. Pánové Svatoslav Butora a Petr Koudelka přišli s odpovědí – kohout…možná na tom něco je. Štěpánka Běla Houbková vyřešila otázku hezky "po žensku"👍

Všem vám ještě jednou děkuji za pestrost odpovědí, které jsem od vás dostala.

9. otázka Co je to déšť?

10. otázka Čeho je mnohdy moc a jindy jenom kapka?

Ráda vaše odpovědi vložím. Mějte se hezky

Pavlína



Lech Przeczek

10. otázka Čeho je mnohdy moc a jindy jenom kapka?

Může to být třeba trpělivost. Bývá často téměř nekonečná, ale pak stačí jenom jediná kapka a pohár trpělivosti prostě a jednoduše přeteče 😊

Svatoslav Butora

Srdečně Vás a všechny přátele Paní Poesie z LKPB zdravím a přeji Potěšení z Pěkného Bytí v chrámu Poetického Slova. V příloze posílám svůj poetický pohled na zadanou otázku č.10 prostřednictvím básničky Jarní klobouček, do které jsem vložil myšlenku, že nikdy není dost Lásky a Radosti. Mějte se hezky a poeticky. Svatoslav Butora.  

10. 

Jarní klobouček 

Přiletěl Usmál se

Zaklepal na dvířka v duších

Rozfoukal květinkám vlasy

Rozsvítil v tvářích smích

K nám a našim snům se hlásí

Živý vítr ... a láska a jarní čas

Je v nás

Ožívají srdíčka a dívky a kluci

Jarní kloboučky


Jsme věční a svěží

Svět objímá nadšení

Potěšení z úsměvů

Sluníčko svítí k pěknému bytí

Živým je do zpěvu

V očích pod vlajícími vlasy

K chvění duší se hlásí

Kvetoucí sestřičky

a jarní kloboučky


Přináší jaro Odnáší chlad

Je s námi rád

Přítel který se z dáli vzdálil

Živý vítr Živý jarní čas

Vane z nás

Za ruce jsme se vzali

V chrámu živých snů

Zpíváme jeho písničky

Pro Lásku a pro Radost

Nikdy jich není dost

S nimi můžeme kvést

Na nejkrásnější cestě

Ze všech možných cest

Na cestě za štěstím

Dívenky a kluci

Nechte se kloboučkem

vlajícím ve větru vést

            - - -

... a jak se užívá láska?

Bez kloboučku? Intravenózně?

9.

Živý Déšť 

Tisíce let přilétají

Jejich lodičky Jejich kapičky

Hledají cestičky

K světu do světa

K nám dolů

Aby byly O životě snily

S námi spolu

Přichází ze shora

Tiše se těší

Na úsměvy lidí

Kteří je rádi vidí

Měkké přistání

S nimi na zahrádkách řeší

Jarní Deštíček


Dětičky oblaků

Hrají se s duhou

Někdy způsobí liják

A pak se smějí

Jak si zmoklí ptáci

Čechrají peříčka

A pak čekají pod listím stromů

Na teplo Sluníčka

Jsou štěstím Štěstíčka

Každá jeho kapička

V Oblačné Krajině

Má domeček z písniček

Tam bydlí s nimi

Šťastný Deštíček


Dešťové panenky v něm zrají

Poblíž Vesmíru

V obláčcích zní jejich smích

Vznáší se Lehounce tančí

S úsměvem tají

Že Tajemství Živých Znají

... není to první hřích...


Na sluneční housličky hrají

S Nimi jsou živí Živí

S NIMI JSME... a div se světe

S NIMI VŠECHNO KVETE...



Viola Jíchová

9. a 10.

Slova a déšť

Slova jsou padající déšť,

stekaji dolů po kapkách,

vyvedou tě z prachu cest,

dají sílu, vezmou strach.

Nech unést se těmi slovy,

nádechuj se svitu hvězd,

jen jedna z hvězd tě povede,

jen jedna tvá zůstane,

osud vyčítás z nich,

zastavujes slzy,

déšť smaci oděv i kůži,

držíš svou růži

a cestu do země máš před sebou.

Směr cesty ti poví tvá hvězda

co zůstane provždy tvou,

v cíli přestanes se hvězdy ptát,

znát budeš odpověď a přestanes ptát,

vysvitne slunce v zemi,

budeš milovat.

Je po bouři,

srdce hoří,

je oceánem hvězd

a šípem v moři

a obraz do očí se ti vryl.



Štěpánka Běla Houbková

9.

Déšť

Kolik vody v jedné kapce

tolik pravdy na pohádce

K.olik soli v slze hloupé

co na tváři se smutně houpe


Kolik smutků voda sbírá

po deštích jsou srdce čirá

Kolik síly k dalším žití

spustí signál krupobití


Kdo chce, ať si kapky sčítá

nebo čeká na vodníka

Já střípky lásky od růží

po kapkách lovím z kaluží


Emilie Kozubíková

9

Pod proudem

Pod proudem hnal máj spršku,

nesla svůj deštníček.

Pán tedy- zbytečný

svíral svůj v podpaždí.

Vyhlédl její zápraží,

čekal, stál, míjel čas.

S provlhlou ondulací, ach,

protřepla deštník na cíl,

jež nikdo nesjednal.

Pod proudem jitřních paprsků

se čile vzbouzela.

On, v stínech balkónu

zhlédl sukýnku rozevlátou.

V ruce třpyt, konvičku

-zahrádku zvlážela

-leskem snubního prstýnku

i tvář, z níž prchal sen

v obláčku nad dýmku.

Pod proudem času bělícího skráň,

odložila- kdys nalezenou tretku.

Vložil srdce hned na tu dlaň

zdánlivě bez lesku

a plaše pověděl,

že by rád něco k snědku.

Pod proudem dešťů podzimních

v nedobrovolném sepětí,

vám, na zip, v mameluchu,

pár deštníku si kladlo otázky:

"kdeže ti jsou?!"

-Nesnědli-li se z lásky,

někde v závětří, pěkně v suchu.


Sálání

Slunce vodami čelo noří

Ach, vřelá lásko, lásko Boží…

Pusu dokořán zlatá rybka

Hořící nad ní oblá lýtka

a cudný dívčin pohled kradmý

náhlý Déšť skrápí slehlý trávník.

Kdos tu srdnatě krásu bořil

tornádem lásky dílo Boží…

-Rozplétá deštné copánky

Obemknutý Šat bochánky

hoch pod pokleslým deštníkem

sní pohledem ji s rohlíkem?

Mlsá, srdcem podpatečky buší,

móooc jí to- zmoklé slípce sluší...

Ach, horká letní svěžesti

kudy a kam tím rozcestím

v příslibech dojímání

voňavých vábných vlání?




Milí příznívci a tvůrci literární výzvy,

před námi je další týden a s ním nová otázka.

Italský astronom,filozof a fyzik Galileo Galilei je znám svým výrokem: "A přece se točí!"

Koho nebo co měl tento slavný muž na mysli a co/kdo se točí v hospodách, na pouti, ve mlýně, na tanečním parketu...?

Těším se, až mi básní/krátkou prózou odpovíte mou 7. otázku.

Pěkné tvůrčí dny přeje Pavlína

Emilie Kozubíková

7.

(A přece se dodnes točí i pikslou páně mlynáře)

Ratibořice

Rádio Blaník zhrdá politikou!

Pst! –Letí- flašinetář točíc klikou.

Ju, hů-hů, má balad -i pro EU:

"Zámeček po červáncích barvy,

oprať svěřena ruce štolby,

urozenou kněžnu láká lid.

Úpou vzlíná Sirovodík,

šat splývavý, nastojte, roušku přes tváře

obrážena závany siláže...

Alejí mihotá jí v stínech

bledost kontesy Hortenzie.

Ach, laskavost kněžen nelze brát

na lehkou váhu a za přízrak.

Pst, pták nad můstkem z klád cos hudl-

Proškovic zvou, maj hruškový štrůdl?!

-O podivnostech v bříšku Mančinčině

šustl Koník v kapsáři babiččině.

Paňmáma, hned si uplivla-

nad Kudrnovic pečínkou krev stydla.

Pan mlynář rázovitě točil pikslou,

žertujíc na potkání s Kristlou...

Vilík, Jan, Adélka, Sultán s Tyrlem

kamenným sousoším koukaj na mlejn.

A slunce blankyt dojímá,

když děj ten dávný ožívá.

Paprsky, režné košilky Viktorčiny,

pročechráváj lem bělím pěny-

věříte? V divém, břeskném splávku

slyšet, tesknou ukolébavku...

Inu, duch paní Boženy se pne,

kam čtenář mysli dosáhne.

Letos u Prošků na hostině,

semlelo se vše to i jiné."

Ano. I tento baladicky módní háv

mediálních, zdraví prospěšných zpráv.



Svatoslav Butora

7.

Krásna Zem 

Nemusím tajiť

Že Ťa mám rád

Máš v sebe oheň i chlad

Máš v sebe všetko

Pre dlhé hviezdne večery

Si dobre stvorená

I pre slnečné dni

Svetlá a svieža

Krásna Zem

Krásna Žena

Tiene túžieb živých

Pri nohách Ti ležia

Všetko sa točí okolo Teba

Si Kráľovna živých môjho neba

Ich dych Ti patrí

Keď sa s nami točíš

Krásna Zem Krásna Milá

Vzácna je s Tebou každá chvíľa


Si všetko čo niečo znamená

ONA A ON

S Tebou nie sú bez mena

Keď sú s Tebou

V Tvojom Lone živí

Krásna Zem

Dosť o Tebe viem

Musím Ťa hájiť

Pred tými čo Ťa chcú zajať

Do pazúrov moci

Aby sa z Tvojich živých

Stali ich otroci

Keď Ty sa točíš

Ako Ty chceš

Vieme že to vieš

Že Sme slobodní.

Galileo to vedel tiež

Keď vmietol sudcom Zeme do očí:

... A predsa sa točí.


Lesana Královičová

7.

Ten vyrok je spojeny zo zemegulou... podla mna. A vrtia sa ludia... aj na diskotekach.  


Viola Jíchová

7.

 A přece se točí

Země se točí,

pouta nás k sobě gravitaci,

otevírá oči,

těm kdo v zemi spí a ví

dává vizi spáči.

I probuzene vědomí

obíhá kolem své osy

a z kruhů štěstí skládá život.



Dajana Zápalková

 7.

Červenec

voní sladkými lipami

vysoké traviny

v hlasitém hovoru

kritizují

žhavé léto

kdy tůně vysýchají

čekají orosené ráno

či provazy vody

ať nebe spustí

Číšník kmitá

- pivo do sklenice točí

Žízeň uhašena


Chtěla jsem

ochutnat meduňku

uvařil jsi čaj

voněl po citrónu

Pil jsi i ty plnými doušky

tvé oči se smály

než ocitli jsme se

mezi hvězdami

splynuli s nekonečnem

co neřízeně točí dál

dny pozemskými …



Lech Przeczek

7

ZÁVRAŤ

Hledám pevný bod kolem sebe

a vnímám pouze blankyt nebe.

Vše kolem nás se točí,

máš krásně modré oči...



Emilie Kozubíková

7

SOS

Jak říkat poutnířce, bez cíle?

Blázen, bloud, vandračka?

Kolikrát kukačka

zakuká do houští,

opouští pěšinu

sotva vyšlapanou.

Než do ní v letu

"Nashledanou", vydechne,

hleďme, snad usedne

v rozprostřený klín země,

která své bludné sémě

zachytí.

Všude je doma,

na chvíli -

pokud na domov nepomyslí.

U slova "domov",

smysly se jí matou

a srdce rozbolí,

že cestou kostrbatou

do polí a lesů chvátá,

až k smrti uhřátá

tou nekonečnou tóčou

klesne.

Pokud se po ní nezasteskne

srdci upřímnému,

nevztáhne ruka

určující cíl,

ztracenou,

u konce sil,

roztočí zem

svou káču naposled.


Milí literáti, děkuji z další vaše odpovědi, a protože poezie spolu s prózou dokáže najít odpověď na nejrůznější otázky, připravila jsem další dvě.

5. Co bylo dříve-vejce nebo slepice?

6. Vysoko nad námi plují a mizí v dálce...



Viola Jíchová

6.
Oblaka ticha
Oblaka vysoko nad námi plují,
vzhůru hledí tvář a usmívají se oči.
Nejhezčí výkresy motýli malují,
Ty ve vlnách krásy před očima
s láskou putuj s nima,odpluj na cestu, odleť, jako pták,
srdce Země bije v tichu,
chce podzemním vodám naslouchat
a stavět vlastní hrad.

Pluje, pluje srdce,
za deště i bouře,
dotýká se krásy,
světlo hladí tvář a usmívají se oči.
Srdce Země bije,
podzemním vodam naslouchá,
do očí vše se skryje
a v oblacích dál zní tiché melodie.


Petr Koudelka

5.

Vejce nebo slepice

Podle všeho

muselo být dříve vejce.

Kdyby to bylo naopak,

z čeho by se vyklubala slepice?

Když není vejce,

není ani slepice.

A to je opomenuta účast kohouta!

Otázka je to věru zapeklitá.

Tenhle problém

bych nechal koňovi.

Má větší hlavu,

než mám já.

Chcete-li znát odpověď,

běžte za koněm,

možná vám poví,

co bylo dřív.

Jestli kohout se slepicí

nebo to vejce!


Svatoslav Butora

Úsměvné odpovědi na otázky 5 a 6.

5. Co bylo dříve - vejce nebo slepice?

Všichni myslitelé z veřejného prostoru počínaje hospodským hyde-parkem a konče parlamentní žvanírnou se při řešení této významné ideologické otázky předvádějí pomocí krkolomných filozofických více-méně sofistikovaných frází s erotickým nádechem, které napodobují příběhy ze života lidí.

Přitom se nikdo neptá, co si o tom všem myslí pan kohout. On kokrhá za svůj pěvecký sbor slepic a za jejich osobní štěstí. On ví, že na počátku všeho byl on – on kohout – a jeho skvělé peříčko, které slepičkám ukázalo místečko, kde se rodí slepičí štěstíčko.

On pan kohout zná odpovědi na to, jak to chodí na dvorku pod lípou i v posluchárně Universit. On ví, že za vším v každém místě smysluplné diskuse stojí vždy na prvním místě alespoň jeden významně se tvářící skvělý pohlavně vyspělý kohout. On vždy ví, která slepice je správná. Při pohledu na správná vejce ty správné slepice zesmutní a říkají si jedna druhé: Podívej, jaké jsme byly za mlada...


6. Vysoko nad námi plují a mizí v dálce...

Kdysi tam nahoře nad námi na nebi pluly bílé obláčky, které uletěly mamince z hrnce, ve kterém vařila svým drobečkům bílou krupičnou kaši. Maminka tu kaši vařila téměř každý den a proto ty bílé obláčky vylétaly přes okno na nebe každé ráno a tam nahoře plachtily od města k městu

a vyzvídaly, jak se kde vaří.

Kdysi do oceánu nebes mezi obláčky vplouvaly hejna divokých husí a také bílé labutě. Důstojně letěly do dálek a pochvalovaly si, jaké je to tam nahoře báječně. Spolu s nimi tam nahoře mizely pohledy a sny našeho dětství. Dodnes se ví, že za našich mladých let bejval svět jako květ... bejvávalo bejvávalo dobře... A také i ten hezký svět mizí v bílé dálce jako vzpomínky na bílou maminčinu kaši.


Marta Lehetová

Bociany

Na popolavej oblohe

a zadýchanom oblaku

vznášajú sa okrídlení

poslovia jari,

symbolu šťastia, plodnosti,

uprchlíci z pelotónu,

náhliaci sa k známym miestam

vybudovať hniezdočko lásky.

Nechýba im odvaha.

Rytierske bodáky

vydávajú zamilované zvuky,

spievajú ódu na svoju milú

a snažia sa ju uchmatnúť.

Ich klepot sprevádza

nežný záklon hlavy,

jemne sa dotýkajúci chrbta.

Okato vyznávajú lásku milej

a na známych miestach

nový život rastie.

Spoločný blčiaci zápas

dopadol nádherne.

Nad rybníkom inhalujú

žaby zobákom,

tie vysielajú SOS,

močiare vyzváňajú,

no do hniezd

sa nesie žabia vôňa.

V ospalej zaplakanej jeseni

všetko zmizne, zrazu ich niet ...


Štěpánka Běla Houbková

5. 6.

Jsem jen ženská

otázka zda vejce či prvně slepice

nad nesmrtelností brouka dumat

to nechám mužům...

Co zítra vařit,

to trápí mne teď nejvíce


Vysoko nad námi plují a mizí v dálce

naše sny a touhy nadepsané

holubím brkem na obálce


foto: Jan Kollár
foto: Jan Kollár

Dajana Zápalková

6.

Vysoko

nad námi plují

baculatá mračna

poháněna větrem

propichována

šipkami racků

Pyšní se svými

zaoblenými tvary

okvětní lístky

divoké třešně

se snaží vystoupat

blíže k nim

jejich křehkost

ale mizí v dálce

utápí se v nekonečnu …

foto: Dajana Zápalková
foto: Dajana Zápalková

Věra Petrová

5) slepice

6) bílé obláčky v podobě beránků


Přeji hezkou neděliPetrová Věra 



Lech Przeczek

6. Vysoko nad námi plují a mizí v dálce...

Oblaky plují po obloze jako střípky našich nesplněných snů a přání...


Lesana Královičová


Odpoved na 5. otazku - podla mna vajce

na 6. vlastovky, alebo capy... do teplych krajin

Milí autoři, děkuji za první odpovědi  v podobě básniček a próz ...a vyhlašuji nové otázky. Jak jste odpovídali, se dovíte na konci měsíce. Vracet se samozřejmě můžete i předchozím 😊


Otázky :

3. Kdo nebo co odemkne každý zámek a nejen zámek

4. Děti z něj staví svět, zedníci domy, když hodně foukne vítr, přiletí až z daleké Sahary

PavlinaKollarova@seznam.cz


Viola Jíchová

3. 

Věž

Život v temné věži,

sebe sází,

štěstí přichází i odchází.

Dosahá výše vln moře,

vzbouzí všechny, kteří spali

pod zámkem snů v ranní mlze.

U brány té kdo zastaví,

plody lásky k ní nasází

a pomyslí na návrat.

Nezná nástrah nejtěžších,

žije spoután ve zlatých řetězcích.

Nalézá klíč ke dveřím zamčeným

zlatým zámkem,

kde v hodinách, jako v knize roztočí se čas.

Zná ve věži sen nalézat,

odcházet ven ze snů

a každého rána spolu se sluncem

zdvíhat roletu a svět poznávat.


4. Nejprve jako trosečníci kráčí pouští, až dojdou k moři, kde tvář zasáhne šíp, vzbudí se cesty a rozejdou se domů pro svou vizi.


OCCIPITÁLNÍ POEZIE

Vím, jak rozsvítit vám v hlavě

a do těch ulic lavičky vám dát,

jak do temna zanést lampy

a v průvodu lampionů v čase

ve vás se vzbouzet

i usínat.


Vím, jak rozejít se po ulici,

jak sjet vaši dráhu,

jak zavolat na spící

ve společenském davu.


Vím, jak jede auto po dálnici,

jak dohání ho z nebe blesk,

to světlo ozařuje pavučnici,

když ztiší se vln třesk.


Vím, jak slyšet ticho v hluku,

jak rozejít se proti proudu vln,

jak trosečníku podat ruku

když potápí se jeho člun.


Vím, odkud láska volá,

ze světa těch, co se sebe vzdali,

co pro bolest nedýchají lásku

a vlastní rány na druhých si hojí.


Vím, kam míří lodi vaše,

jaká hladina je moře, kde plují,

po němž jdou lidské kroky z oscipitu

a vlastní atlas pro světlo řas.


Vím, jak jít od moře k nebi,

vidět slunce na obloze v noci,

plout od moře k životu hlavy s vámi,

a v té vizi času žít vás i sebe

jako básník, co žije stovky snů

a od dětství jde ke svému hradu.


Svatoslav Butora

4

Písek 

Písek si se mnou hraje

Hru na zrníčka

Sbírám je po cestě do školy

Tam ještě život nebolí

Ve školní lavici

Sedí

Tiše na tabuli hledí

Žáci a žákyně

Jejich očička

Svorně jak uličníci

Našeptávají

Paní učitelce:

Já dnes všechno vím!

ONA je vidí

Jsou jako já

Ráda pomůže

Pískoviště každý den

Na ní čeká

Se zrníčky písku řeší

Čím budou s kým půjdou

Když dorostou a budou větší

Jaký vítr je odvěje do světa

Neví co bude

Zdali je obejme poušť nebo řeka


Zrníčka písku

Zrníčka dětí v srdci mém

Hrají se s Osudem

S nimi šťastná je Zem

Bez nich žít nebudem...



3.

Klíček 

Vyklíčil ve mně klíček

Svítilo Sluníčko

Pod ním kvetlo nebíčko

Fantasie se usmívala

Odemkni Mne !

Odemkni Mne !

Dal jsem ji ruku

Vem mne prosím

Má Paní s Sebou

Na cestičku za Tebou

Budu sbírat kapky rosy

Pro Tvá slova

Dám Ti můj klíček a oči

Budou patřit Tobě

Aby jsi chtěla se mnou být

Kdykoliv kdekoliv vkročíš

Do neznáma

Se mnou nebudeš

Nikdy sama


Tehdy jsme se vzali

Za ruce

Já chlapeček a ONA

Našli jsme zámek

S lavičkou Snů uprostřed

Dveře do nebe

Máme v sobě

Na nádvoří

Soch z mramoru

Jsme živí

Přes klíčovou dírku

Vidíme štěstíčko

Stoupá nahoru...


Já chlapeček a ONA

PANÍ FANTASIE

Se mnou není sama

Je moje Sluníčko




Lech Przeczek

Stručná odpověď na otázku: 4. Děti z něj staví svět, zedníci domy, když hodně foukne vítr, přiletí až z daleké Sahary

Je to samozřejmě písek. Můžeme stavět třeba vzdušné zámky a nebo také zámky z písku. Ve své podstatě zůstáváme totiž po celý život tak trochu dětmi s touhou si hrát. Je však třeba si zároveň uvědomit, že každý z nás je pouze drobné nepatrné zrnko písku na poušti života... To nás učí pokoře.


Emilie Kozubíková

3.

Kam se zámkem?!

I v digitalizaci

Chytrolínové ví

-šikovně drátek vtlačit–…

Je tu ovšem ještě zaklínadlo:

"Slezane otevři se!"

S dokumentací dat mejly oblétlo:

-"Nastoupí pan Polášek!" A je to.

-Tlačenici výdrž vrat ustoupí,

muzejních hostů, jak naseto...

No a pak, taková sabotáž

výroby pasu cudnosti.

Nechtěj po odbornicích muzea volat.

Šperhákem důmyslnosti

viz- milujících exemplář,

či exemplářka, je láska.

A nad tvé zmizikované

z drahocenných kol,

je páně Poláška

komentovaná procházka.

-Dokud i historiky někde nezašije trol.

Klíč k účtům elektroniky

však, V Zeleném domě neschováš.

Kam dnes s kladivem na "čarodějníky?"

Šmejdi, odolnost destrukčních fopa,

ach, že by Arzen Lipen žas.



Bohumil Ždichynec

Zdravím kolegyně a kolegy literáty i čtenáře a příznivce Literárního klubu Petra Bezruče, a posílám anketní příspěvek k otázce č. 3: Kdo nebo co odemkne každý zámek a nejen zámek? Texty publikované na webu LKPB dokladují, že poezie přece jen žije a dostává se přes všechny nesnáze a překážky do srdcí myslících lidí. Jsou to pro mne Zvláštní způsoby štěstí, jak zní název mé již vydané knihy i dalších ( dostupné na www.kosmas.cz). Život tryská za životem počátkem i koncem, každý kolaps je o naději. Loterie genů v pozemském osudí přebývá v symbióze vědy a umění, na vlásku víry v pravdu visí dějiny. Rukou houslisty mraky se rozpouští, noty objaly svět líbeznou melodií. Smyčce hrají samy, tóny živými těly. Změní sen lásky v akord věčnosti?


Vysněná biosféra

Chtěl bys žít v zemi,

kde všichni jsou spokojeni

a nemusí zamykat domy

a stavět ploty.

Sdílet s každým pocity,

nebýt jen myslícím prachem

dávno vyhaslých hvězd.

V zákopech se budou modlit

věřící i ateisti,

někdy ti přijdou poděkovat

splní‑li se pacifistická přání.

Nemusíš k nim páčit zámky,

co nejdou otevřít.

Jednou ten klíč najdeš.


Dajana Zápalková


3.

Každý zámek

láska otevírá –

buší na dveře

samotáře

klepe na okno snů

co cestu ke štěstí

ukazuje

Boří překážky

trpělivost nese

probouzí úctu

hladí zklamání

Nebraňme se lásce

kvete v každém z nás …



4.

 Zrníčka písku

z daleké Sahary letí

nechtěly více

mořskými vodami

plout

Vítr je pod svá křídla

schoval

vypustil na březích řeky

v postel rybí říše

usadil

měkký polštář

nového života

načechrán …



Otázky:

  1. Kdo nebo co každé všední ráno na nočním stolku rázně ukončí náš spánek?
  2. Jaký oblíbený nápoj je spojen se Světovým dnem poezie?

Viola Jíchová

1.

Krása

Krása spánek probouzí,

láme sny a vrhá střely k hrudi,

nad jejími křídly ptáčci krouží,

omámení krásou v mém těle zní.

Krása v srdci hýbe světem,

sen, který se v noci ulomil

pro krásu otvírá oči.

Sen, co jak střela zbloudilá změnil den,

proto, aby trefil správný cíl.

A člověk sluncem byl probuzen.


2. Oblíbený nápoj spojený se světovým Dnem poezie ČAJ a KÁVA

Tisíc podob ticha

Tisíc podob ticha

a jeho slavností

denně chodí kolem.

Vždyť jsme tu jen na chvíli,

abychom po cestách

rozlili čaj,

slyšeli šepot

a poslání žití

naplnili.


Přístav

U katedrály na pobřeží snů,

příliv moře přijímá země,

do úzkých uliček

z kamenité dlažby

prostupuje světlo.


U přístavního mola,

kde čas neztratil cenu

a otevřely se oči,

své oběti hladina

neuzamkla.


Kavárna z kamenité dlažby

nabízí kávu,

a ten kdo prochází uličkami

cituplného města,

každý příliv úsměvu vítá.


V tom přístavu

kde kotví všechny lodě světa,

kam vítr žene každou z vln

tam se život vrací a jde po hladině.



Lech Przeczek

Zdravím,

ohledně vaší výzvy se pokusím stručně odpovědět na jednu z vašich otázek:

2. Jaký je oblíbený nápoj spojen se Světovým dnem poezie?  Domnívám se, že oblíbeným nápojem ke Světovému dni poezie je dobrá káva. Její příjemná lákavá vůně tak nějak poezii dokresluje a výborně se k ní hodí. Je to možná spojeno i s faktem, že mnoho literárních poetických setkání probíhá právě v kavárnách. 


Lesana Královičová


 2. podla mna oblubeny napoj je vino.  


Emilie Kozubíková

1. Noční stolek nemám, mám však parapet

Odtamtud poránu slyším: "Vstávej, haf harrr, to ti povídám a hned!"

Pejsek- Z dochovaného deníku 2015

Mému zeti Petrovi- majiteli stylové vilky- byl znepřístupněn jeden ze salonku jeho nejmladším, již též dospělým synem. Jako autorita by to netoleroval, nebýt přítelkyně tohoto opovážlivce, jeho sympatizantky, která se zákazem vstupu mohla mít cos společného. Procházel kolem s nevraživostí, za příjemné odezvy praskání tuku smažených ryb. Minimalizovalo to v něm stupeň adrenalinu do chvíle, kdy se rodina usadila u štědrovečerního stolu. Dcera Evička, jeho usměvavá choť, dala pokyn k zahajující sváteční řeči. Ujala jsem se jí, ačkoli mám zetě přečteného, jak mu mé stěžejní téma, rok co rok pronášené modlitby, diabeticky hýbe žlučí- jako táhnoucí se med. Ten byl přirozeně po chlebě se soli pak na oplatek přidělován. Představovala jsem si zetě vtahujícího do sebe ty různorodé vábivé vůně sunoucí se od Evčiny utěrky, jak trpně ze mne- kázající- přechází očima na dveře- Jemu a v jeho rezidencí zapovězené. Nepochybně fištrónsky Měřil, jak pod bělí vlasů Blýskám temnými Brýlemi a kladu stolovníkům na srdce- odpovědně zkoumat svědomí. vnitřní zrak prosebně upnut vzhůru záclonou Hledala jsem vhodná slova. Aby dopad globálního oteplování byl co nejmírnější, rodinné zdraví pevnější a zima mírná. Dotčený Rozmarem mládeže mi toto jistě, jako únosnost poplatků za energii schvaloval s úsměvem a pro mé dojímání se nad bezdomovci, jak jej znám rostl. Silně jsem si přála ovlivnit rodinnou mysl, aby se, jak ta má, upínala za vnější parapet s radostným vědomím, že někdo skutečný a mocný naslouchá. Jakmile jsem se nahlas promyslila k Otčenáši, úlevně olízl ret a prostoupen rodinným ztišením sáhl po lžíci a zdobné sklenici naplněné vínem . S doufáním jsem pronikala jeho ateistickou kůži, zatímco on mne ukázněně vyslechl, nicméně břeskným cinknutím skleničky, radostně konstatoval, že usedám. A jistě se ještě spokojeně našemu nesourodému kamarádství šklebil do růžovoučkých plátků uzeniny- mistrně upravenou hrachovkou. Tiše jsme mezi sebou špitali nad vybraně přisouvanými pochoutkami pečlivou Evčou. Koledy zvukomalebně proplouvaly slavnostním šňořením jídelny i hostů. Nejmladší ze synů té hrdé hlavy rodiny- vnuk Kubíček- JEN CO Evča mladistvými úsměvy udělala stolování závěrečnou tečku, vyskočil ze židle a odsouval zábrany překážející vstupu do jindy frekventovaného salonku. Sotva hnul posuvnými dveřmi, uhodil se zeť- senior Tetr se smíchem do čela. Na stupínku dominoval vánoční strom a Evička šťastně kvikla. S týmž radostným kviknutím se cos ze salonku osvobodilo a něžné klubíčko v extravagancí představování se sunulo k užaslé rodinné sešlosti. A tento malý "nesmysl" zastínil i ta nejdůmyslnější překvapení roku ačkoli tým té četné rodiny připočteme-li k synům snachy a vnuky připravoval vánoční radůstky s důkladností a investováním "majlandu".

-Jo- nesmysl. Vest-teriér Týna se přesně o pětasedmdesát let po mně- jedenáctého jedenáctý narodila a toho krásného štědrého dne přišla na náš rodinny svět, jako movitá pejsčí dáma s parádní taškou na zip a pelíškem. Tato novopečená Platinová pejsčí blondýnka ihned, jako správná ženská pod pohledem všech zapózovala. Prohlédla domácí trepky i barevné ladění ponožek a nohavic a jala se píď po pídi zkoumat poschodí zálibně po ní pokukujících vánočních hostů. Honosný kožíšek barvy mých vlasů a půvabu Evičky, velikostí dvou dětských pěstiček vhodná průzkumu neprodyšných koutů si hned čumáčkem, hned ocáskem podmanila pozornost všech, jakmile pohostinnou radostnou vánoční tóčou rozdmýchal Pán Bůh její početí.

* Zima, která letos přišla se značným zpožděním tu a tam ještě i počátkem března přetrvává. Mlaďoši s dětmi odjeli do Krkonoš, jen co ve vilce zdomácněla Kubíčkova přítelkyně Kájínka

doobalila řízky a mrňatům připravila soutěžní metály. I Týna již zde zdomácněla. Trochu se tu a tam, nepohodla s vysavačem, spolu-Majitelka domu , hospodyně, kuchařka, uklízečka i žena za pultem má Eva Marie ji přechovávala v záňadří, než povysávala jejich společné království. Vybranosti granulí pániček Petr senior umírňoval její hyperaktivitu a ovšem přifařením v ložnici, kterou stejnojmenná předchůdkyně minulý rok opustila.

Týnečka po nedělním rodinném kafíčku spořádala mlsy , zeť se v garáži zavrtal do jeho pracovních postupů a nás Evča odvážela na Bohoslužby. Naší vymyšlenost nechávat se počátkem měsíce odvézt na Večeři Páně již déle nevyšla. V únoru všechny sklátila důkladná chřipka, zamýšleli jsme březnový výlet do Chrámu Páně spojit i s návštěvou profesorského páru- požehnaného věku v Hospici. Ani tomuto jsme však neudělali zadost, neboť v Hospici se rozmohla infekce a návštěvy nebyly povoleny. Bohoslužby proběhly na faře, jak je zde do Velikonoc zvykem. Pan Farář odjel na soustředění do Herlichovic, sešlo i z Večeře páně a kázáni vedl hostující pan Farář. Byla zpola jarní- slunečná neděle, zaplatili jsme u zastupující paní pokladní roční chrámový poplatek- salár a vyčkávali Evičku v protilehlém chodníku fary.

"Špatně jste se modlili" oslovila nás. Naším cestovatelům za Příborem kleklo auto, vezli jsme jim náhradní."

"Ano? A jak Týnuška?" Eva Marie se se zamyšleně směje:

"No to se ani neptejte, tu spoušť po mém příchodu jste ještě neviděli.

"Týnuška v její osamělostí prozevlovala osvojené již poschodí a kuchyň, kde zkusila skok do výšky. Z podlahy na židli, po několika pokusech se jí pak povedly i propejsčí Himaláje-pohostinného nedělního stolu. 2015


Svatoslav Butora

Na téma v otázce 1. jsem napsal kratičkou úsměvnou povídku: "Ráno budík a já".

 2. si myslím, že je vhodný usměvavý přípitek s usměvavými bublinkami, které se na Svět Lidí dívají ze skleničky s vínem nebo s vineou. Mějte se hezky a poeticky. 

1. Ráno Budík a Já 

(úsměvná povídka)

Ráno čeká, až se jeho veličenstvo budík probudí. Pak se obvykle stane, že já vstanu

a on – jeho veličenstvo – na stolečku vytrvale zvoní, aby jsem se k němu vrátil. Jinak zesmutní...

Chápu, že trpí osamocením. V hodinářství jeho smutek nespraví. Proto si ho beru do práce. Je můj tichý společník. Netiká, nezvoní a nekecá, když ho nenatáhnu. Já a můj budík jsme jako dobrá společnost s.r.o. celý den k sobě vzájemně ohleduplní.

Jsme společnost s buzením omezeným.


Žofie Zejdová

1.

Kdo ráno mě budí?

Nejlepším z budíků ke vstávání

zčerstva po ránu

kohoutí je kokrhání.

Však zcela vážně, bez lhaní

hejno slepic

dvorkem se neprohání.

Chytrá malá krabička nevyzvání.

Uvěznila kohouta.

Jak jinak budilo by mě kokrhání?