Bohumír Vidura

 https://literatinawebu.webnode.cz/bohumir-vidura/

Narodil se v Ostravě. Po středoškolských studiích na Gymnáziu v Orlové a Osvětové škole obor kulturně osvětový v Brně a absolvování Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, získal akademický titul doktora práv a ve studentských letech začal psát básně a povídky, které byly oceněny v celostátní soutěži mladých autorů a také zveřejňovány v tisku.

Pracoval po celou dobu na soudcovských postech u Okresního a Krajského soudu v Ostravě. Externě působil jako pedagog na odborných a vysokých školách. Mimo jiné se věnoval sportu a zejména cvičitelské a trenérské činnosti u mládeže v odvětví lyžování.

Po přestěhování na Ostravici v roce 2006 a ukončení profesní činnosti se od roku 2009 věnuje literatuře a psaní,ovlivněn jak životními zkušenostmi, tak prostředím beskydských hor a přesto, že se setkával s mnoha lidmi, kteří překročili právo, nezesmutněl z toho, ani nad nimi nelámal hůl. Od téhož roku je členem Literárního klubu Petra Bezruče Frýdek-Místek. V klubu je iniciativní a rozvinul především básnickou tvorbu.

Více zde: https://lkpb.webnode.cz/products/vidura-bohumir/

NĚCO…

Něco rychle mizí

a něco dlouho hlodá

jako nepohoda

která zírá a hluboce týrá

vzniká otázka

proč o tom psát

a nevzhlédnout

raději k obloze

kterou mám rád

a skví se modrou perletí

co připomíná objetí

a vzpřímení postavy

smutek už odešel

a radost se dostaví.

PŘISTÁNÍ

Ve fázi přistání

tlumí se světla a dech

je ale slyšet každý vzdech

a světélkují duše

nechtíc se propadnout

vždyť na ně čeká jitření

i jasné obrazy které

porazí obavy že se vše zastaví

a ono naopak ožívá

jak napnutá tětiva.

VE VEŘEJÍCH PAVUČINY

Ve veřejích pavučiny

líně visí kladeš si

někdy otázku čí jsi

a odkud jsi přišel

kde zakotvíš

kdyby jsi věděl

tak bys hravě odpověděl

právě v tom je

ono tajemství

že odpovědět unisono

možno je ale jeden

vyhrává a druhý prohraje.

ZÁLOŽKA V KNIZE

Vložit mezi stránky záložku

a nedat zapomenout

když nevzpomenout si na ně

je lidské jen do ztracena

ale zcela ne i když se šeří

jsou k poznání rozžaté svíce

učiň více než rozbřesk

který se sotva projevil

ale záložku jsem objevil.

LAMPA

Lampa se houpá

na světlo je skoupá

sotva dosáhne na schody

a vrhá stíny každý je jiný

s námi si pohrává

nic nevzdává dotváří iluzi

nic ji nemrzí pokud je

mírně mimo my ale

jdeme přímo i když

lampa se houpá a na

světlo je skoupá.

TLUSTÁ ČÁRA

Co jsi mnohdy poztrácel

ani nevíš ani ses pro to nevracel

ale sebe si střežíš a nechceš

se potloukat jen tak pustě

ale ani čáru za sebou

namalovat tlustě

a za ni aby už nic nebylo

ale co se vlastně ztratilo.

VE VEŘEJÍCH PAVUČINY

Ve veřejích pavučiny

líně visí kladeš si

někdy otázku čí jsi

a odkud jsi přišel

kde zakotvíš

kdyby jsi věděl

tak bys hravě odpověděl

právě v tom je

ono tajemství

že odpovědět unisono

možno je ale jeden

vyhrává a druhý prohraje.

OBDIV

Otevřená okna

vidět do dáli

v klidu jsou i ti

co šplhali po

strmých stěnách

skalnatých i hladkých

dlouhých i krátkých

ve slunci i dešti

když mrzne až třeští

i když nevěděli

že vstoupili do rýmu

otevřená okna

vidět do dáli.

BEZ MASKY

Někdo stále uniká

přímému záběru

raději se ztrácí v plenéru

volně a rozverně

bez záludnosti

tak smýšlím

byť přítomnost je zlá

a občas pohled pod kůži

byť není zrovna po růži

ale nejen jak se zdá

objevení pravdy pomáhá

na tváři bez masky.

V ROVINĚ I SPÁDU

Protéká řeka i myšlenky

mezi břehy v rovině i spádu

dodává vláhu a co se

vlastně děje když by

ztratily se stromy

a květy by vadly

a slova propadala do prázdna

ať je slunce déšť i vítr

a vláha čerstvých jiter-

protéká řeka i myšlenky.

SOUZVUK DUŠÍ

Když zaskřípe v okolí

rezavé soukolí

vznikne mírný nesoulad

nezbývá než zavolat

zpěvavé ptactvo

jenž probudí v nás

souzvuk duší

jak se sluší nebýt v zajetí

falše a zloby.

K ÚVAZE

Předestírá se k úvaze

co se často mění

co je a není

zároveň světélkují ohýnky

a v zápětí pochodně

ozařují potemnělá místa

jež stávají se jistá

proti všem pochybám

které pak nevnímám

ani já i když temnota

byla by zlá-předestírá se

 k úvaze co se často mění

co je i není.

SPADLÝ KÁMEN

Spadlý kámen

jako tíha z ramen

ale prázdno po něm zbývá

jako když se v hloubi duše

skrývá co nebylo ještě vysloveno

a když bude co prozradí

na jakou strunu naladí

snad nebude to

falešný prstoklad.

ČEKÁM CO ŘEKNEŠ MI...

Rozpětí křídel
a trysk vřídel
vniká do dění
když náhle promění
jeho stav
zastaví se i dav
vzhlíží k tomu
co se děje
čekám i já
co řekneš mi
nenecháš mě v napětí
až přiletí poslové
dobrých zpráv.

POTKÁVÁNÍ

Potkávám se s dnem
po poblouznění snem
tak jako ty
když přijdeš a ošálíš

ohýnky zapálíš
nejen v očích
těžce se hasí
co tě spasí

proč nedat se mást
když čeká tě slast
potkávat se s dnem
po poblouznění snem.

V PLETIVU

V drobném pletivu
pózují k obdivu
pestrobarevní ptáci

ti co odlétají
i se vrací

teď divadlo hrají
fantazii neskrblí
že jsou mírně přidrzlí

sluší jim k roli
jak vhodně volí
co se bude dít

možná i to
co budeme chtít
libé hlasy ptáčků
co se linou ze zobáčků.

TLUSTÁ ČÁRA

Co jsi mnohdy poztrácel
ani nevíš ani ses pro to nevracel

ale sebe si střežíš a nechceš
se potloukat jen tak pustě

ale ani čáru za sebou
namalovat tlustě

a za ní aby už nic nebylo
ale co se vlastně ztratilo.

SKÁKAVÁ VODA

Když po kamenech
voda skáče
nedá se nevidět
že hraje si
za každého počasí

i když my dáme si klid
a chceme neteční být
ale ne zcela jako by
nám včela uletěla

zbytečně nic neřešit
na ostří nože a jako
ještěrka na skále
poklidné mít lože.

S KÝM...

Není reprodukce
ani falsum skví se
jako originál

když projasní tvář
neošálí ji ani lhář
kápne božskou

blízko pravdě
s troškou fantazie

ale nezabije v
sobě touhu nezanechat
jenom stín když jde
sama nebo s kým.

KNOFLÍKY

Knoflíky jak ve zlatě
čistila dojatě
aby se třpytily

naopak omyly
aby se zakryly
a nebyly zjevné

už na první pohled
že mnozí neberou ohled
na ně i když nečekaně
vstoupí do hry

knoflíky jak ve zlatě
čistila dojatě.

LAMPA

Lampa se houpá
na světlo je skoupá
sotva dosáhne na schody
a vrhá stíny každý je jiný
s námi si pohrává
nic nevzdává dotváří iluzi
nic ji nemrzí pokud je
mírně mimo my ale
jdeme přímo i když
lampa se houpá a na
světlo je skoupá.

VE VEŘEJÍCH PAVUČINY

Ve veřejích pavučiny
líně visí kladeš si
někdy otázku čí jsi
a odkud jsi přišel

kde zakotvíš
kdyby jsi věděl
tak bys hravě odpověděl

právě v tom je
ono tajemství

že odpovědět unisono
možno je ale jeden
vyhrává a druhý prohraje.

VIDĚNÍ

Nechceme ztratit
co jsme pracně získali
nedáme se klamat
abychom se vzdali

pod lstivými sliby
zbývá nám odmítnout
pozlátka i když mají
svůdná kukátka
s barevnými sklíčky

ve tmě je těžké si hrát
nedáme se mást
a hrát na slepou bábu
nechceme ztratit
co jsme pracně získali.

JDE A ODOLÁ

Tvrdý jako křemen
slova ostrá jako řemen
která buší do srdcí i duší
jde a odolá nikdo ho
jen tak nezdolá

nedá se zviklat
byť lákán je i třikrát
ať to zkusí přeskočí a nepodleze
i tak příkré stěny sleze

dosahuje výše dovedně a tiše
tvrdý jako křemen
slova ostrá jako řemen.

ČEKAL JSEM...

Čekal jsem ale nepostřehl mihnutí
splynutí těl i duší se nekonalo
je to mnoho nebo málo

když budu čekat napříště
to místo či jeviště neopouštím

trpělivost růže přináší
jako když malíř barvy nanáší
na plátno naděje.

NÁKLONNOST

Navenek očividná náklonnost
i když klopí oči
a spouští víčka
neztrácí dojetí
když v přítmí hoří svíčka

než dohoří
jen tiše se hovoří
a chodí po špičkách
v lehounkých střevíčkách
jak po sametu

žádné zvuky rušivé
jen slyšet hodiny
minuty a vteřiny
mají srdce a nedají se rušit.

A PŘECE SE TOČÍ...

Omyly že mraky neběží
třeba ze vzdoru
a oči dívají se spíše
dolů než nahoru

ale vůle je více
než posedlost a proto ví se
jak svět běží pro
ozdobu věží

v rytmu hodinových ručiček
i když slunce bodá do víček
a přece se točí jak
perleťový knoflíček.

ODSTÍNY ŠEDI

Odstíny šedi
jen moudří vědí
že nejsou fádní

mají svůj půvab
byl bych nerad
kdyby se ztratily

z palety barev
která je pestrá
co se do ní vměstná

odstíny šedi
jen moudří vědí
kudy vede cesta.

OKOUZLENÍ

Unášet i bez křídel se dá
ač je doba horší než se zdá

při troše fantazie a chuti
nezůstat při zemi

lépe je mi i tobě
když velíme jen sobě

a místo plahočení
raději jsme okouzleni
tím šepotem dálek.

ZVONIČKA

Utápět se pouze v představách
může konejšit ale nemusí těšit
říkáš si není co řešit

necháme to náhodě
po kotníky ve vodě
nemusí být tragické
byť vládnou doby hektické

ale dosáhli jsme druhý břeh
žádný spěch vždyť do srdcí
zvonička nám zvoní.

VLNKY

Vlnky si skotačivě hrají
nevadí že pod jezem

rozplynou se do dáli
kam odnese je proud

i z povzdáli jsou vábné
není ale snadné je dostihnout

jako rozevláté svůdné vlasy
co mohou též pohrávat si
s čím já to dopovím.

NOU KOMENT

Otáčivý moment
nou koment
na špičkách

zbláznily se oči
kdo do obrazu skočí
a nenechá ho odejít

ani deštěm smýt
bude si ho hýčkat
dokáže i vyčkat

aby se vrátil
kdyby se jen
na okamžik ztratil

otáčivý moment
nou koment.

ŠEPOT

Když volně padají kameny
do působivé ozvěny
i tak nepřehluší tóny lesa

co nebesa- nabízí se do rýmu
když každou vteřinu
někdo ťuká do kláves

zaštěká i pes ale
nad šepot není
když je plný okouzlení.

SLOVNÍ HŘÍČKY

Ti po meči i po přeslici
vesele koupají se v Ostravici
že je krapet ledová
dobrá vůle překoná
cákají jak lachtani
navzájem jsou neznámí
ale láska k vodě
ta je rychle seznámí
byť husí kůži nahání
ale horké pocity
ty brnkají na city
koupají se koupají
a zábrany nemají.

MANÉŽ

Kdo prozradí že podvádí
ztratilo by smysl
po tenké niti jíti
přes propast a je šílené
co iluze ztracené
jak je najít zpět

aby se překlenout dalo
co se samo vzdalo
a přesto je třeba
na tom lpět protože
žít a chtít je v mnohém
překonávat sebe

kdo prozradí že podvádí
je mimo hru všechny vás zvu
do manéže bez klecí.

ZA OČIMA

Za očima běžel film
něco odhalil a něco skryl
ale vepsal se do paměti

jako když dravec letí
s širokým rozpětím křídel
co jsem přehlédl a co viděl
zůstává za očima

přesto vnímá a nemusí
stát se zrovna kořistí
bude úkazem jak se obzor
pročistí a je hýčkán

co jsem přehlédl a co viděl
nic za co bych se styděl.

PŘEDSTAVY

Co zdá se a co klame
představy máme
jak vzdálené jsou pravdě
co víme a o čem sníme

že mohlo by se zjevit
a být nám blízké
i na dosah ruky ale i zvuky
nemusí být cizí
kdo jak zasel tak sklízí

a věci okolo i nad hlavou
jsou otázkou lákavou
co zdá se a co klame
ale představy máme
ani noc je nepohltí.

NÁKLONNOST

Navenek očividná náklonnost
i když klopí oči
a spouští víčka
neztrácí dojetí
když v přítmí hoří svíčka

než dohoří
jen tiše se hovoří
a chodí po špičkách
v lehounkých střevíčkách
jak po sametu

žádné zvuky rušivé
jen slyšet hodiny
minuty a vteřiny
mají srdce a nedají se rušit.

NA PAMĚŤ

Co přinutilo k úprku
život plný ústrků
ale kam-kde se dá utéct
a najít azyl jen řečmi
nikdo neporazil
bezohlednou moc

jaké volit zbraně
když hr na ně už nestačí
ani meče nejsou ve výzbroji
někde ještě pomníky stojí
z bronzu nebo kamene

i když bývají omšelé
občas někdo kytku dá
ale co s hromadnými hroby
když svět je stále plný zloby.

JSOU...

Jsou zaujati
proto nic nezhatí
co směřuje ke
světlým obrazům

neradi by je zahalili
skrze chybných doteků
mimo barevnou paletu
když i ve dne
ocitneme se v šedi

doposud ale vědí
jak z toho ven
čert to vem že
i za cenu rizika

pak řekneš mě se to netýká
a jsi opět v pestrém obraze
díky smělosti a odvaze.

PROJASNĚNÍ

Rozeklané stromy
opuštěné domy
smráká se
v takovém nečase
někdo bloumá
a jiný zkoumá
zamuchlán do polštářů
jak uniknout lsti lhářů
a čeká na projasnění.

NEVINNÝ

Nevinný má obavy
že se tíhy nezbaví
že může být obviněn
a neprávem pošpiněn
na těle i na duši
ale Bože naštěstí
těží z dobré pověsti.

ČEKAL JSEM...

Čekal jsem ale nepostřehl mihnutí
splynutí těl i duší se nekonalo
je to mnoho nebo málo

když budu čekat napříště
to místo či jeviště neopouštím

trpělivost růže přináší
jako když malíř barvy nanáší
na plátno naděje.

VĚTVE SE LÁMOU

Když zoufale visí
větev skoro zlomená
vrže jak před skonem

svými zvuky pod tónem
který se brání
aby byl umlčen

nezbývá příliš naděje
a přesto se někdo naděje
věří že se olistí
a zašustí ve větrném vzkříšení

že umírání je to poslední
jakož i slova že se ztrácí
když myšlenky se vrací

nelze je zahubit jako cit
když mnohdy je těžké být
jak větve se lámou.

PŘEDSTAVY

Co zdá se a co klame
představy máme
jak vzdálené jsou pravdě
co víme a o čem sníme

že mohlo by se zjevit
a být nám blízké
i na dosah ruky ale i zvuky
nemusí být cizí
kdo jak zasel tak sklízí

a věci okolo i nad hlavou
jsou otázkou lákavou
co zdá se a co klame
ale představy máme
ani noc je nepohltí.

SVĚTELNÉ EFEKTY

Si v ulicích hrají
přesto někteří postávají
znuděně a v rozpacích
v náznacích se probíjí obloha
dává o sobě znát

proradné je si lhát
a tvářit se věrohodně
jak hříšník u zpovědi
ti co nevědí nezhřeší
svěcená voda to vyřeší

ale marné je se dušovat
že na lásku stačí polibky
když bez výčitky
pojmeš hříšné tělo.

PROJASNĚNÍ

Rozeklané stromy
opuštěné domy
smráká se
v takovém nečase
někdo bloumá
a jiný zkoumá
zamuchlán do polštářů
jak uniknout lsti lhářů
a čeká na projasnění.

NEVINNÝ

Nevinný má obavy
že se tíhy nezbaví
že může být obviněn
a neprávem pošpiněn
na těle i na duši
ale Bože naštěstí
těží z dobré pověsti.

NÁKLONNOST

Navenek očividná náklonnost
i když klopí oči
a spouští víčka
neztrácí dojetí
když v přítmí hoří svíčka

než dohoří
jen tiše se hovoří
a chodí po špičkách
v lehounkých střevíčkách
jak po sametu

žádné zvuky rušivé
jen slyšet hodiny
minuty a vteřiny
mají srdce a nedají se rušit.

MILNÍKY ČASU

Civí netečně jeví se že zbytečně
přesto nelze opomenout
mohlo by se zapomenout
že jsou tady léta

není po všem veta
milníky času nelze vymazat
ani za tmy ani za světla
jako když včelka prolétla

a letí z květu na květ
svět se chce zaskvět
rozkvetlými květy

že jimi lze mnohé ověnčit
civí netečně jeví se že zbytečně
a přesto nelze zapomenout.

SÁM SEBE...

Ze soucitu nechce vidět
za co by se musel stydět
má oči i kdyby mohl neútočí

ale stranou nestojí
i kdyby mohl obojí
je na vážkách kam vkročit
co minout a do čeho skočit

po hlavě a nebo váhavě
po špičkách a neslyšně
co může minout nezbytně

a nechat plynout bez obav
že zmeškal sám sebe.

KDO BY ŠEL...

Kdo by šel
a odvahu měl
jít proti davu
a nepohrdl slávou
byť za cenu
značné ztráty

ale odhodláním jatý
až do skonání věřit
že chtít může
i mít přání
otcem myšlenky
nevzdat se přesile
i když je na míle vzdálené

projít slavobránou
nechme stranou pochybnosti
a těšme se chuti
že třeba i zutí
po kamení projdeme.

SNAD...

Plazím se jako had
a občas syčím
kolik je ve mně jedu
odhadnout však nedovedu

být slizký ale nechci
ti co jsou křehcí
co jim pomůže
když to mají v nátuře

kdo jsou hadí plémě
že je kousek ve mně
byť se plazím třeba mlázím
neviditelně-drobná lest

i když se zračí dosti cest
plazím se jako had
i tak do cíle doplazím se snad.

NAD STŘECHAMI

Nad střechami plavou mráčky
pod nimi je tolik tajů

některé tepny vedou k srdcím
a duše jiných neznámo kam

říkám si zavolám ať se neztratí
a létají na trati sepjaté s návraty

kde jsme já i ty v jakých
vlnových délkách a znělkách

které k nám dorazí
a přesto nezmrazí ani cit ani dech.

V OBJETÍ

V objetí nikoliv v zajetí
nemusí být jen snová představa
a to nahrává smírným pocitům
po bouřích a neklidu
na mořích jsou vlny
a na nebi skvrny nevadí
i rozladěné piano se naladí
k libým tónům a slova
mohou být balzám na duši

a zasmušilé tváře tomu nesluší
               CARPE DIEM.

PEVNÉ BODY

Jsou pevné body
a létající svody

co vážné je
a co předmětem zábavy

jak barevná sklíčka
co si hrají ale i ti
co si ani v dešti nezoufají
a nejdou pod okap

nechají kapky dovádět
nechtějí podvádět sami sebe

jsou pevné body
byť doléhají svody
jak je oklamat.

BILANCE

Bilance je nevalná
většinou jsi proradná
jak pomíjivé vábení

častější ztráty než nálezy
po odevzdání se až tam
kde propadám
a nemám zdání kam

což někdy může lákat Bože
pod nebem co s tím provedeme

když mrazivá je noc
a tuhne všechno před očima

ale srdce to vnímá byť je zima
v lehkém pohlazení.

ZVUČNÉ AKORDY

Tiše padá opona
už víme kdo věc dokoná
a kteří hrdinové v pýše
ač předtím žili tiše
zkřížili šavle

přihlížely dámy v atlasu
ač sláva trvá do času
zněly zvučné akordy
ač všechno bylo na kordy
ale zkrášlila vše slavobrána
a plesalo se do bílého rána.

NATAŽENÝ PROVAZ

Zákaz vstupu hájené území
kroky měřené na míru
hranice možností byť
chtělo by se dál

kdo stojí opodál
je také účasten
když mívá štěstí
že ho bouře nezasáhne
neboť klid tam vládne

květiny nikdo nepošlape
území je téměř svaté
a stříbří se když ho
zkropí déšť.

NEDÁŠ ZEMŘÍT PŘEDSTAVÁM

Dříve než se zrodí
budeš je hýčkat i křísit

objevné je spatřit je
i v hrubých rysech
mít je na očích

jako mnohdy to
co se jen zdá
ale nezradí a odevzdá
to co jen může

svléká se z kůže
aby se zjevil v novém šatě

nedáš zemřít představám
dříve než se zrodí.