Oldřich Antonín Hostaša - archiv

https://literatinawebu.webnode.cz/oldrich-antonin-hostasa2/

Původem jsem zahradnický mistr, ale skončil jsem u Českých drah. Kde jsem byl ve funkci vlakmistra 40 let. Jinak rozumím řeči stromů i rostlin, patřím do přírody, kdy na pasekách sluneční paprsky tančí v rytmu větru, kdy měsíc stříbří krajinu....

Básník, tvůrce sonetů, člen Obce spisovatelů, vydal několik sbírek básní publikuje v Divokém vínu

Poslech

https://soundcloud.com/radiokrajan/andel-o-lasce-o-versich-07

https://www.divokevino.cz/11822/hostasa.php

 Houbařská

Vranské koleje vítají Modřanku
starý čundrácký patrák.

Stanice Davle
houbařský duchovní
vítá s ospalým lesem.

Sváteční houbaři
velké košíky
velké sebevědomí
nos do tvaru deštníku.

Houbařský děda
požehnal Sázavským skalám
posázavský Pacifik
zpívá píseň lesů
hymnu potoků i pasek
a klapot kol
zní jako tamtamy
poselství matky země.

Dělnický vlak

Nádraží se probouzí
vozmistr udělal brzdu
vagony otevřely oči
nemytá okna dělnického couráku
mrkají do poledního šera.

Prší letní déšť
svlačce podle kolejí
zvoní náladu dne.

Jarov Vršovice
Hlavní nádraží
a vlaková souprava
usíná pod návěstidlem
kde svítí zelená životu.

Vlak života

Vlak života odjíždí
imunita času odchází
království republika
souprava činů jede staletími.

Lokomotiva
kříž poznání
který neseme v srdcích
poháněný láskou.

Vozy rodina
v prvním voze jsi ty paní
dálnice svědomí
dívenko setkání
myšlenko přítomnosti.

Dovolenkový vlak

Praha Sofia
koženkový vlak utrpení a potu
opustil Čechy Slovensko
kola hudrují
zase do nejistoty.

Srbsko se chvěje
rozbořené domy žalují
na nádražích
bída má hostinu.

Makedonie
namyšlenost
obléká plášť nadutosti.

Hranice
cesta k moři
a východ slunce
ozářil stříbrné vlny
mořského příboje.

Letní vlak

Posunovač svítání
odvěsil vůz vlaku.

Zastavil u řeky
kde stříbro vln
laská slunečné louče.

Slunce vychází
vlak léta odjíždí
na tónech Smetanovy Vltavy
do kraje letního království.

Vlak noci

Vlak večera
houká do svitu hvězd.

Stanice Večernice
nevěsta měsíce odkládá stud.

Vlaková souprava
projíždí hodinu
mezi nocí a ránem.

Nastupujeme
symfonie svítání hraje do snů
i tvého.

A klapot kol ticha
probouzí nový den.

Čundrácké ráno

Modřany zastávka
přijíždí parní vlak
odezva hrdosti.

Vrané stanice
dětství popíjí odvahu
láska obula kanady.

S bůrem v kapse
oslovila lesní ticho.

A parní rytíř kouří dýmku míru
stanice Dobříš
buď pochváleno
čundrácké ráno.

Horké léto

Horké léto
rychlík
Praha Budějovice
veze přítomnost.

Výluka
Olbramovice Tábor
kupé od kupé
hlásí se přestup na autobus.

Bržděnku vlaku píše čas
stanice Tábor
podrážděnost má hody.

Třicet ve stínu
Budějovické nádraží si utírá pot
a vychlazený Budvar
jako říčka
vlévá se do moře žízně.

Dobrý den jízdenky prosím

Dobrý den jízdenky prosím
pohoršené tváře cestujících
přišel otravný průvodčí
jedním uchem tam
druhým ven
nálada popíjí samolibost.

Vážený cestující
nemáte správnou jízdenku
na rychlíku neplatí
budete doplácet.

On i ona nasupené obličeje
u pokladny říkali že platí.

Zaplatili
budeme si stěžovat
můžete
ještě si vás vyfotím.

Jak se mám postavit?
Vzteklé obličeje
stanice Olbramovice
en pohrdavý pohled.

Jede se dál
Budějice čekají
je ti vole tohle zapotřebí?

Špičkuje vlak
a návěstidlo
bliká na rozloučenou.

Vlak života

Z nádraží vyjíždí vlak
minulost i budoucnost.

První vagon
vrásky maminky.

Druhý vagon
příběhy prvních lásek.

Třetí vagon
tatínkův pásek
přesýpací hodiny rošťáren.

Čtvrtý vagon
kamenitá cesta dospívání.

Pátý vagon
přítomnost času.

Další vagony
ztrácí se v záři vycházejícího slunce.

Tak i naše roky
v budoucnosti.

Sváteční borůvkáři

Odpolední vlak veze červenec
lesní stráně
půjčily si barvu nebe.

Bechyňské lokálce
potí se kola
sváteční borůvkáři
připravují si hřebeny.

Lesní cesta sténá
borůvkáři ničí borovenení.

les žaluje větru
a lokálka veze žalobu
advokátu večera.

Vědomí

V hlubinách vědomí
vlak osudu
lokomotiva pravdivé slovo
vozy
nekonečná souprava příběhů.

Odjíždí po myšlenkových kolejích
vlakvedoucí otevřená mysl.

Někde
každý má svůj vesmír
a černá díra
cesta do blízké budoucnosti.

Motoráček

V ulici noci svítá
dělnický motoráček
veze práci do města.

Poslední hvězdy
svítí do dospělých snů.

Z oken motoráčku
odchází ráno
a Múza na Petříně
otevírá srdce básníkům.

Letní vlak

Nákladní vlak jara
přiváží léto.

O hladinu rybníka
nebe opírá dlaně.

V zeleném přítmí lesů
ticho prostírá jídelní stůl.

Vlaková souprava letního rána
odjíždí z jarního nádraží
a láska obléká bikiny.

Guláš s osmi

Drážní plnokrevník odjíždí
Hradec Králové Náchod
prosze pana
polský vlakvedoucí převzal vlak.

Kolega Pavel odložil přísnost
rodinná hospoda u Tomáše
čepovaný Krakonoš
guláš s cibulkou.

Hombre
guláš s osmi jedno čepované
Krakonoš hrozí
jsi ve službě.

Prosím mistře
ale ouha
oči by jedly pusa nemůže.

Varoval jsem vás pane vlakvedoucí
a guláš
škodolibě se směje.

Jízda vlaku

Majitel mrazu podepsal smlouvu
s poslancem listopadu
bílé mámení
padá na jedoucí vlak.

Stín večera rozsvítil kupé
pero noci
píše dopis hvězdám.

Klapot kol
poselství dálek
a konečná?
Někde v nedohlednu.

Jízda do Ražic

Šukafon přistavený u peronu.
Ptá se paní
jede vlak na Písek?
Ne na naftu
úsměv na tváři.

Průvodčí Heřmánková
zvaná baba čalamádnice
rovná školáky.

Projíždíme Božejovice Milevsko
blížíme se k Ražicům.

Je pauza
v bufetu jako obyčejně
pivo rum
přišel i přednosta.

A nálada
popíjí veselost.

Poctivost za korunu

Záloha v osobním nádraží
vedoucí posunu
Hejlík zvaný kedr
stále špičkuje.

Na vykládkové koleji
vozy z východu i západu.
Uhlí se chlubí
jsem starší než lidé
pomeranče míče z Afriky.

Přišel Balog šéf uhlí
dal stovku
přístavba vozů se kroutí.

V hospodě u Rundy
řízek pivo
a poctivost
pláče na vykládkové koleji.

Slunce zapadá

Slunce zapadá nad Jordánem
nádražní Holeček zvaný fotr
sepisuje náklad z Vršovic.

Bundes v pískárně
posunovači se trousí
jako vandrák za prací.

Jeden apoštol druhý apoštol
holomci
nebude-li včasný posun
nebude oáza u Rundy.

Sváteční výhybkář Hombre
běhá mezi kolejemi.

Nestačí přehazovat veksle
samý pudl
to tě bude stát pivo pro všechny

huláká bundes
a noc na ranžírem
promítá hvězdný film.

Odjezd vlaku

Na fujaru hraje pán hor
nebe
vykouřilo s tichem dýmku míru.

Spřežení vlaku odjíždí
do moravského odpoledne.

A drahokam červánků zaplatil
za sluneční hotel.

Štrbské zpívání

Štrbské pleso hraje na cimbál
bačovskou píseň strání.

Tatranská zubačka
zuby brousí o horský vzduch.

Cikánský expres
přijíždí do stanice Štrba.

Nádraží si zpívá
na hornom konci
na dolnom konci
nabrůsil som si kosů.

Na lavičce

Trdelník čepované pivo
policejní auto
nešťastný strom v aleji
žaluje Hlavnímu nádraží.

Nemáš oheň dědku?
Kouřím doutník.
Nemáš drobné?
Jiný adept volnosti.

Prošla kolem herečka života
bosá nemytá lady
divadlo parku mění herce.

Vykouřil jsem doutník
dopil pivo z plechovky
a na nástupišti vzdychá vlak.

Nastupují sváteční skauti
naštvaný vlak projíždí tunelem
jen vzpomínka na minulou hodinu
někam odchází.

Večer v Tatrách

Tatranské vrcholy
svítí do noční oblohy.

V pavilonu Morava
večeří budoucí dny.

Marienka laškuje
jenže ouha
má přítele.

Pražáku
pojď na poldeci
asi nic neví.

Noc odchází na dno lahve
a pravda?
Ustýlá si v srdcích dvou.

Večerní posun

Vedoucí posunu bundes
sepisuje náklad od Vršovic.

Nádražní Hošek
řečený bagrista
mírně nalitej.

Vozy večera jedou k půlnoci
měsíční výpravčí
dal zelenou lásce.

Stráň u Jordánu
rozsvítila červenou lampičku

buď požehnán
živote!!!

Služba končí

Odpoledne
ukrajuje z chleba dne.

Ranžírský výpravčí vole vole
slouží na hlavním postu.

Vlaky mají zpoždění
skokan v Uhříněvsi.

Hlásí se osobní dispečer
jak to vypadá v Táboře?

Dobře vole
večer klepe na dveře
vlaky jezdí na čas.

A Jarda vole vole
odchází k Rundovi.

Hřích noci

Ráno cválá k poledni
učitel Makovec vede učenky
předvoj nových dnů.

Exkurze po nádraží
ranžír
kancelář nákladní dopravy.

Na zácvik Slavatovatová
den se střídá s večerem
sexuální poznání.

Ráno Makovec huláká
dobytkové
a zvon dne vyzvání
hřích noci.

Poznávání

Studuji pracoviště
samá chyžná.

Léta mi říkají
neváhej
buď akční.

Zkouším oslovit
přiletěla facka
poděkoval jsem.

Po druhé lepší.
Jak se jmenuješ?
Marienka. 

dopíjíme číše do dna
a nahý měsíc
schovává tvář 
za oblaka noci. 

Tatranská Lomnica

Je bílé ráno
lokálka přijíždí
stanice Tatranská Lomnica.

Vystupuji
vítá mne pán sněhu
potomka
knížete Svatého Václava.

Stoupám do kopce
statné borovice
hovoří tichým jazykem.

Pavilon Morava mrká okny
pojď dál čížku z Prahy
a lanovka veze pozdrav horám.

První den

Dobrý den pane řediteli
ruku podává pan ředitel Chobot.
Přišel jsi robiť?

To chválí
prohlédni si pavilon
to tvá robota
potrebujem zahradníka.

Pane řediteli
nemám moc peněz
jen osm set korun.

Já mít tolik tak bude sobáš
řekl s úsměvem.

Slunce někam odcházelo
a život
psal další kapitolu.

Druhý den

Dobré ráno Slovensko
snídaně
zvědavé pohledy.

Čo tu robiš Čechůne
u vás není robota?
Mám rád hory.

Nad Vysokými Tatrami
začíná další den
a slunečný pán
ohnivou valaškou
brousí vrcholy hor.

Výpravčí vole vole

Stmívá se
ranžírské koleje
leští sluneční paprsky.

Jarda vole vole
nastupuje směnu.

Kaprál vedoucí posunu
řečený bundes
píská do blafounu.

Ranžírem se nese
vole
na šestadvacátou jede floťák.

Bundes opustil pískárnu.
Jde se k Rundovi!
Hospoda na Blaňáku
zde se posunují korbele.

Píši nákladní vlak
je vlahý pozdní večer
u Jordánu
dva si hrají na milence.

Noc spěchá k půlnoci
Táborským ranžírem se nese
hele vole vole
přijíždí floťák
a noc
laškuje s ránem.

Cesta do Starého Smokovca

Pán mistr
potrebujem koupit květiny
do pavilonu

Zahradnictví Starý Smokovec
vedoucí otylý
s pohledem obšourníka.

Dobrý den pane Pražák.
Jak to víte?
Tamtamy úst pracují.

Ukazuje mi skleníky
nic moc pane vedoucí.

Jedu zpět
a hory Juraje Jánošíka
se opírají
o zbojnický čagan.

Stará Praha

Letité paláce

kameny vypráví.

V mansardě
student pěstuje lásku.

Meluzína miluje komín
kočičí duo
mňouká do větru.

Stará Praha
pana Nerudy

píše povídku
o nekonečné věčnosti.

Letní den

Selská brána
do polí otevřená.

Vlny obilí
šumí do letních snů.

Blízký háj
vábí zeleným tichem.

Potůček hraje na struny lesa
a oblačný vozataj

veze budoucnost
do dalších dnů.

Zítřek

Je ráno
matička Země
utírá slzy.

Oceány nejsou
smutná voda.

Pralesy nejsou
torza stromů žalují nebi.

Rozbořená města
stíny chodí po ulicích.

Je odpočítání
vesmírná loď Nadějevstupuje do časového víru.

A modrý drahokam galaxie
usíná spánkem
marného nekonečna.

U Pinkasů

Je poledne
u Pinkasů čepují dobrou náladu.

Slunce básník
píše verše večeru.

Večer sonet noci
noc baladu hvězdám.

Verše píši tobě paní
když noc nad ránem zpívá

a život
plyne žilami vesmíru.

Prach na botách

Prach z cest
otevírá přítomnost.

Prach z cest
hovoří jazykem ticha
kamenů.

Čistím boty o rohožku
unavený prach z cest
usíná do další let

a staletí
oslovilo čas.

Rozjímání

Dům
pokoje
v každém příběh.

Vcházím do tvého pokoje
postel
stolek
na něm číše touhy.

Sedám si do křesla
a kamera dne
vypráví noční povídky.

V jedné hospodě

V jedné hospodě na kraji města
hraje na harmoniku vandrovní
mladá láska je dvou stálá nevěsta
žehná jim tajemný život duchovní.

milostný háj šuměním lístků láká.

Vandrovní pohladil svou harmoniku
zhluboka se napil z pivního korbele
zaplatil a již jde po hudebním chodníku
zpívá si píseň dne městem vesele.

Naděje

Svítá v očích
jiskra naděje

oheň touhy.

Pláčeš

pramínek setkání.

Dáváš dlaň

cesty osudu.

Po jedné jdeme
a slunce očí vychází.

Víte co chcete

Jen se smějte
vyznavači hlouposti.

Ukazujete svobodu
Čí svobodu?

Vládu dolarem eurem
nebo jinak?

Chcete paláce
domy pod oblaky
zlaté doly?

Jedno si nekoupíte
sluhové pekla

lásku
která vámi pohrdá.

Chrám

Soudek vína inspirace
malý stůl elegance.

Okolo stolu několik židlí
kde sedí Můza a verš.

Na stole papír pero
o čem se bude psát?

Lidské duši
velké srdci.

Vstoupí se do něho
chrám vteřiny se otevírá.

Prosba

Jsem řeka Vltava
strážkyně svatého Václava.

Plynu časem
od Šumavských hvozdů
nížinami České země.

Matičkou Prahou
vážným Vyšehradem.

Posílám poselství
najděte lásku
otevřete dveře pokoře.

Orejte duchovní pole
myšlenkovým pluhem.

Spojte dlaně
dejte kvést růži porozumění.

Prosím já řeka Vltava
strážkyně noci i dne
patronka Múzy
dcera matky matičky Prahy

a mé vlny dál nesou poselství
poselství ke svému národu.

Tužka

Štíhlá dáma
manažerka psaní kreslení
hrdě se tulí v dlani.

Přišel mistr
vzal jí do ruky
začal kreslit
město les i háj

a štíhlá dáma
oblékla se do barevného pláště
když ráno kupuje
obrazy nového dne.

Jarní píseň

Stopy na chodníku
stopy milostné.

Stopy v srdci
ve tvé mysli
stopy po kolech od vozu.

Odváží slova
darebné skutky hříchy v hájích.

Milostné vzpomínky
ve vlaku v autě
na studené mezi.

Když jaro háčkuje květy jabloní
spanilých kopretin

a růže lásky
v dlani rozkvétá.

Vesmírný soud

Odpoledne usíná večer přichází
čas hvězd vesmíru proroctví
zloba z věčného života odchází
zaniká špatné lidské otroctví.

Přítomnost stálá sestra minulosti
příběhy zanesené do knihy osudu
jsou to do srdcí zapsané události
projednává se u časového soudu.

Povstaňte přichází předseda svědomí
poslyšte vesmíru věčný rozsudek
každému dáno do jeho vědomí
od soudce dostane každý posudek.

Zaplatí lidstvo za špatné konání
dokud bude mít pyšné chování.

Zamyšlení

Oči
rozbouřené moře
plachetnice hvězd
veze zvědavost.

V mysli
vodopád myšlenek
slova probouzejí ráno.

Dala jsi dlaň do mé
cesty se spojily
a příboj vesmíru
hýčká život.

Jaro

Nemocnice

Pokoj
postel
okno do všedního dne.

Přichází lékař
naděje času.

Anděl pýchy odchází
přichází pokora
matka života.

Odcházím z nemocnice
bílý plášť
vlajka příměří
posel dalších dnů.

Tvůj stín

Oblékám si tvůj stín
plášť života.
Vcházím do sadu
kde kvetou růže rána.

Jsem zahradník
pleji koukol pýchy
zalévám slunečné svítání.

Vychází nad obzorem
modrá pláň
zní skřivánčí písní

a oblačné vozy
odváží vzpomínky.

Kříž života

Potůček vůle
vytéká z hlubin duše
kříž svědomí
relikvii života nosíme.

Stojíme před rozhodnutím
být či nebýt
řeka pokory
plyne v srdcích.

Paní
stojíme před branou minulosti
otevírá se

a budoucnost
odjíždí v kočáru času.

Láska usíná

Odpoledne odchází
večer přijíždí na koni z hvězd.

Láska usíná v růžích
její dcera pokora sní jarní sen.

Na harfu lesů
hraje háj píseň dvou.

Tíseň odjíždí
nočním vlakem

do království budoucnosti.

Svíce času

Svíce času hoří
plamen
spaluje minuty hodin.

V kuchyni matičky Země
vaří polévku porozumění.

Láska podává
do talíře myšlenek.

Sundavá zástěru
vstupuje do srdcí
pokleká před oltářem touhy

a biskup svědomí
celebruje nekonečný život.

Svítání

Svítá
kroky minulosti
doznívají v propadlišti dějin.

Orlí křídla svobody
svázala nenávist.

Láska pojídá Pelyněk
pohár zloby dopitý do dna.

Úsměvy odešly.

Dobrý den svobodo!!!

Svoboda

Den se krátí
den protestuje.

Svoboda
dostala okovy
biřic pýcha
otevírá bránu zlosti.

V kovárnách kují meče
ocelové pruty nadutosti

probuď se lásko
svoboda pláče.

Hrdost

Bereš vodu do dlaně
cesty
dálnice minulosti.

Oči okov
nabíráš příběhy
láska vypráví.

Slečna svoboda jde ulicemi
krátkou sukni
vyzývavá halenka

a na jevišti života
hraje život roli.

Přítomnost

Válka žena smrtka
láska žena s růží
volání
do minulosti
přítomnosti budoucnosti.

Roste strom národa
matka Země
drahokam galaxie.

Vzbuď se touho
soucit je na kolenou
přítomnost obléká plášť
havelock míru.

Jarní oheň

Jarní oheň rozhořel se v kraji
tíseň odchází do věčného neznáma
tam kde jásavé víno lásky mají
a jsou nekonečně modrá rána.

Jarní píseň zpívá v korunách stromů
ptačí orchestr naladil své noty
kosí soprán zní na střechách domů
mladé jaro obulo si toulavé boty.

Chodí svým krajem sem a tam
v batohu nosí květy ospalých stromů
probuzeným hájem chodím si sám
držím se přísně přírodních zákonů.

Jaro kvete krásně i ve tvých očích
a květy jsou na horských úbočích.

Svědomí

Duševní kříž nosíme v sobě
relikvii života
bílá pláň myšlenek
nepopsaný papír.

Píši vzkaz
dopis pro další léta.

Jdeme lipovou alejí
oči rozkvétají do nového rána
když slunce obléká ohnivý plášť
a vítr rozlévá modrý kalamář.

Za starých časů

Za starých časů
kdy na housle hrála láska
na hoboj lesní král
na harfu
dívčina svého času.

Žil poustevník
mladý princ království touhy
jeho palác
tvé srdce paní.

Za starých časů
rytíři slov chránili myšlenky.

Jen jedna
schovává se do podloubí času

čekám na tebe
hvězdo našeho vesmíru.

Skutečnost

Minuta nekonečna
někde je láska
žena v šatech modelky
růže z pohádek.

Selský povoz
veze pomluvy i pýchu.
Skromnost
žebrá na Hlavním nádraží.

Nemáš cígo
prosí dobře oblečený Cikán
a rukou šmátrá po mém batoh.

Procházím parkem
bezdomovci popíjí čůčo
a nálada dne
šla se opít k Pinkasům.

Po ránu

Kokrhání rána za rozbřesku
narození slunce
zpěv kosa na stromu dětství
hlas ustarané maminky
tatínkova tvář uložena s večerem.

Rozkvetlá třešňovka
kopretiny se svatebním závojem
vlnící se moře obilí
a prázdné kapsy tuláka
který zkouší život.

Harfa hlubin času hraje pohádky dne
kapitoly milostných her
hraje chvíli
když vstupujeme do svých srdcí.

Obraz

Obraze mlčící
obraze spanilý
obraze krajiny
co skrýváš?

Malíř namíchal barvy
začal malovat.

Hučící město
laškovné hospůdky
tichá zákoutí
milostná podloubí
šumící háj.

Tvé oči jsou plné hvězd
za toužebných nocí
den se choulí do klubíčka
a usíná ve tvém srdci
vzácná paní.

Láska

Láska se probudila
pramenící pramen z vědomí
potůček
řeka plynoucí do kraje.

Je to stůl
kam jsme pozváni k hostině
předkládá se pokora
trpělivost a skromnost.

Je to harfa
hraje každému v srdci
verš
který recituje život.

Léto přichází

Usínáš

Jsi dům otevírám dveře vcházím
srdce je obývací pokoj
slunce svítí
je to maják životní cesty.

Stmívá se
září hvězdy lásky.

Vcházím do kovárny
rozdmýchávám oheň
kovám verše
milostné sonety.

Vycházím ze srdce
zavírám dveře
a noční vlak
odváží tvé svědomí do mých snů.

Jarní sen

Motýlí mámení přináší jarní sen
skřivánčí sonet
šumící háj
měsíční úsměv za milostných nocí
zář vzdálených hvězd
zvědavost očí
píseň tvého srdce
když na mne čekáš.

Motýlí křídla tančí
valčík kvetoucích stromů
na travnatém jevišti
baletí bílé kopretiny
jarní chlapec
hraje na harfy stromů
když kvetou do jasného dne
a lesní komorní orchestr
probouzí kraj
do jásavého slunce.

Zvoní zvony

Zvoní zvony zvoní melodii času
důstojných chrámů i kostelů
poznají se podle kamenného hlasu
staletí mají lásku jako svou dceru.

Zvoní zvony v našem svědomí
které nás kárá za špatné skutky
paní i ty máš naše společné vědomí
máme někdy své vážné pohnutky.

Zvoní zvony zvonky na lukách
modré mámení mladého prince Máje
modlíme se v duševních mukách
a řeka touhy rozlévá se do kraje.

Zvoní zvony v srdečním chrámu
plujeme spolu po životním oceánu.

Pro tebe

Kříž osudu
dřevěný kůl v naší mysli
rozsvícený maják lásky
na jeho vrcholu stojíš
tíseň z čekání odchází
vstupuji do tvých přání
myšlenka souznění
vodopád snů
hvězdolet našeho vesmíru
a hvězda pokory
zářící na nebi lidství.

Osudová

Dálnice
čtyřproudová přímka
cesta do budoucnosti
do vesmírných galaxií
silnice do dalších životů
prašná stezka do zahrady snů
křižovatka skutků
kříž osudu v pokání
jedno slovo pro tebe
jsi vzácná paní
směr do dalších let
rovnice lásky ve tvém srdci
duševní dílna prvního hříchu
stanice milování
a vábivé slunce
na zastávce autobusu večera.

Osudová

Vesmírná stanice tvá myšlenka
slovo je životní náš hvězdolet
vznešená mysl poštovní hraběnka
astrální věcně tančící balet.

Jsi vesmír plný krásných hvězd
v očích galaxie rozkvetlé lásky
čeká se na krále času jeho příjezd
někdy způsobí na čele vrásky.

Svlékáš duši z těsného skafandru
pozemská krása z tisíce a jedné noci
sejdeme se na sobotním vandru
vstoupit do sebe budeme již moci.

Vesmírná stanice je přístav srdce
vystupujeme a život nechutná trpce.

Myšlenka

Zastavil se čas
vteřina se napila poháru přítomnosti.

Ze studny tvé duše
čerpám lásku
do úst
vkládám svá slova
jsou jako selský povoz

nasedáme
jedeme do svého života
na harfu myšlenek hraje čas

a soudce důstojnost
soudí naše skutky.

Upovídaná 

Zamyšlení

Žijeme ve skutečném velkém světě
se svými příběhy a rozkvetlou láskou
máme domov na této krásné planetě
která je ve vesmíru jedinou kráskou.

Šlapeme po městských chodnících
co šlápota nota do obyčejného dne
zní píseň náleven v unavených ulicích
odpovědni za svoji matku Zemi jsme.

Každý usedá pod rozkvetlý strom
modrá obloha veselé nebeské moře
naše věčné svědomí duchovní lom
někdy je i zbytečné srdeční hoře.

Jdeme jabloňovou rozkvetlou alejí
a v trávě hříšné myšlenky přicházejí.

Svítání

Svítání
narození slunce
symfonie jasných rán
verše dne recitují ptáci
probouzení studánek.

V zrcadlech oken
češe slunce své paprsky
a posílá úsměv tvým očím.

Svítání
rozjezd dopoledního vlaku
nastup si
léta nečekají.

Cesta

Prach na sandálech mám
prašná cesta do polí
do moře žita
modré nebe nad hlavou
skřivan zpívá tu svou
les šumí o lásce
louka vypráví o dvou
řeka se chlubí peřejí
a touha čeká na nás
paní všedního dne
Múzo okamžiku.

Večerní

Jménem lásky
povstaňte.

Jste odsouzeni na nekonečno
vesmírné country
hraje sonátu hvězd.

Odcházíme ze soudní síně lásky
a růže ve tvém srdci
voní do snů

když mi dáváš svou dlaň
paní našich let.

Poslední soud

Oheň našich příhod hoří v srdci
jeho dým vypráví naše povídky
vzpomínáme na vše v čarovné noci
i když mají roky poslední hlídky.

Sedíme okolo, táborák vypráví
na vzdušnou kytaru hraje vítr
přicházejí myšlenkové zprávy
vlakem přijíždí život hlavní arbitr.

Háj i les jsou věčná soudní síň
láska bez taláru předseda soudu
sedněte při líčení vás bude míň
plujeme na myšlenkovém proudu.

Vidíme před sebou obrazy minulosti
budou i konečné naše povinnosti.

Pro všechny

Po rozhlasových vlnách
pluje píseň lásky.

Zlatá loď
kapitán pokora.

Po rozhlasových vlnách
plynou verše dějin
poklekněte
symfonie života zní vesmírem
myšlenky porozumění rozkvétají

a vlak planety Země
odjíždí.

Kurýr života

Dobrý den pane
dobrý den básníku.

Kdo jste
doručovatel života
kurýr příhod.

Jaké máte přání?
Žádné
jen jsem pozdravil.

Pán se usmál
odešel
zmizel
odjel vlakem.

Víš kam
moje svědomí?

Sen Máje

Třešňová alej chválí veselý den
kníže Máje osedlal spřežení květů
je to skutečnost ne věčný sen
slunce proneslo kouzelnou větu.

Jdeme mezi svatebními stromy
modré jasno zurčí po loukách
v lesích vyzvání stromů zvony
něžnost má vladař Máje v rukách.

V nedalekém háji zní dívčí zpěv
to láska nabízí rozkvetlé růže
dvoum dává svůj krásný úsměv
spojit dvě srdce v jeden život může.

V třešňovém sadě usíná Máje král
a mladý les na zelenou kytaru hrál.

Svítání

Svítá
řeka tmy
tiše šumí v soutoku rána.

Slunce otevírá kiosek
probouzíš se
vítr kadeřník ťuká na okno.

Láska dopíjí pohár času
a slunce naděje
vychází ti v očích

vílo všedního dne.

Podzimní 

Den zul boty
protáhl se
vlakem ze životního nástupiště
odjíždí do červánkova.

Měsíc si zapálil lulku
mlžný dým
položil se do kraje.

Vůně bramborové natě
laská blízký háj.

Na mezi
hoří oheň dětství

a vůně pečených brambor
zastavila čas
vteřinu vzpomínek.

Jsi

Jsi obilné pole
lán ječmene.

Nad hlavou modrý oceán
a skřivánčí verše.

Oči jasné slunce
svítí když se směješ.

Jsi dům
s okny do zahrady lásky.

Ulice
kudy chodíme.

Jsi hvězda
sonet nekonečného vesmíru.

Rodná země
kterou orám dlaněmi

paní vzácné chvíle.

Čekám

Padá sníh
hvězdy snů
bílé políbení.

Rádio hraje Country
Amanto má
mrazivé hvězdičky
dokreslují řasy

Padá sníh
silnice vzdychají
čekám na tebe

a přístav touhy
vzdychá nedočkavostí

vítej paní.

Večerní příběh

Krb
jazyky ohně
co jazyk příběh.

O lese
studánce
prostorné pasece
osikovém háji
modrém nebi.

Přikládám
krb hovoří jazykem stromů.

Přichází slovo
myšlenky nočních příběhů
pohádka o novém ránu.

Osudová

Polní cesta
rozesmátá obloha
Boží muka na mezi.

Osudový kříž
pán Ježíš
jeho tvář
úsměv bez přítomnosti.

Každý se zastaví
poklekni
ne každý to udělá.

Hvězdy v srdci
plane jedno slovo
      Láska!!!

Večerní

Sluneční ohně
zapadají nad sadem
kosí píseň
probouzí sblížení dvou.

Srdce je stroj času
zastavil náš čas.

Ohně západu slunce dohasínají
večer zpívá píseň noci.

Je léto
a ve vlnách obilí
spí ráno
otázka naší přítomnosti.

Paseková výčepna

Na horských loukách zní symfonie
tráva noty má na květinovém papíře
matky přírody je to veselá parodie
přidělený erb knížete věčného rytíře.

Zní zvonění modrých zvonků
vyzváni večerní lesní klekání
sejdeme se v pasekovém salonku
tam bude nás dvou stálé setkání.

Po večerní řece připlouvá noc
obléká svůj plášť jasných hvězd
v salonku čepují měsíční čaromoc
očekává se ospalého rána příjezd.

Pomalu dopíjíme pohár toužení
v životní cele je zamčené soužení.

Veselá

Modrá obloha
vůně kopretin v zeleném oceánu
jeho vlny hladí májový vánek.

Listový zpěv háje
lístečky osiky
zdraví slunečného kluka.

Chrpy
půjčily si nebeské modro

a vlasaté obilí
voní do našeho dětství.

Cesta osudu

Šel jsem do parku na procházku
potkal jsem pána měl na sobě frak
dal jsem svůj současný život vsázku
když chcete necháme to zatím tak.

Kdo jste ptám se pána ve fraku
jsem správce času i lidských osudů
růži i hodiny mám ve svém znaku
věčné duše uvádím k jejich soudu.

Je ráno již jsem se ze sna probudil
na nočním stolku zvláštní dopis
byl to král života v noci mne soudil
na cestu tam mi napsal chorobopis.

Až posledním vlakem pojedu tam
uvidím hvězdy které již dávno znám.

Přichází noc

Měsíční srp
kosí stébla mlhy.

Jeho dukát
platí odlesk Vltavě.

Ta jako modelka
pyšní se hvězdným náhrdelníkem.

Stříbrné slzy
máš i na řasách
když noc
otevírá výčepnu

a sochař lásky
kouzlí naše srdce.

Žertovná

Šel jsem do Ráje vítej jsem Adam
žena tisíce snů je hodně zvědavá
tak raději z lidského ráje padám
tvá žena Eva nikdy nebude stará.

Zahrada Eden i tramvajová stanice
věčný ráj ve tvé mysli stálá paní
nepropadej zbytečně své panice
v koutku srdce máš své stálé přání.

Poznat pravý nefalšovaný první ráj
který ženská zvědavost pokazila
jeho strůjce dá si raději časový čaj
láska do skutečného světa  se vrátila.

Adam si raději oblékl listové trenýrky
a svoji nesmrtelnost dal do své sbírky.

Naše cesta

Rozcestí dvě cesty přímá kamenitá
u jedné cesty dřevěný starý kříž
co myslíš která cesta je důležitá
s volbou bývá někdy velká potíž.

Paní jsme dva stojíme na rozcestí
přímá vábí k radostem našeho života
ale má mnoho nepoznaných bolestí
u druhé vyniká její velká hodnota.

Lásko neseme si každý starý kříž
v srdci na pahorku své věčné duše
jsme v místnosti kde je touhy mříž
svůj osud psaný si každý nese tiše.

Kniha hříchů se již nám otevírá
bachař času na nás stále dozírá.

Zpívej písničko

Zpívej písničko
zvony lásky zvoní.

Šamanské bubny
znějí kouzelnou nocí
probouzí se kouzlo touhy.

Zpívej písničko
tulák přišel s červnem
otavy voní do léta

a my dva
zastavili čas.

Plážový sonet

Plážové slunce se líně opaluje
jemný písek přikrývka ohnivého dne
to vše se znova a pokaždé opakuje
mořský příboj nedělá dluhy žádné.

Bárky rybářů jsou velice nedočkavé
do plachtoví fouká nezbeda vánek
šplouchání malých vln je velice zdravé
ze stříbra si moře splétá copánek.

Plážové slunce odložilo svoji tvář
připluly hodně šedivé zvědavé mraky
zakryly z legrace slunci jeho zář
chtějí se líbit mladému večeru taky.

Moře tančí červánkové hbité tango
unavení rybáři dojídají večerní mango.

Tramvaj

Přijíždí tramvaj
posel všedních dnů
královna kolejí.

Je ráno
bliká světly
zvědavými hvězdami.

Nastoupili jsme
vypráví příběhy
každý nerozumí.

Slunce otevřelo oči
září jí do oken
stanice zastávky

a píseň dne
zpívá černý pán ve fraku.

Dobré ráno

Slunce vychází
píseň zpívá
láska rozdává růže.

Milenci
zkoušejí manželství
náctiletý mužnost.

Ty zkoušíš mé srdce
otevírá se
vejdi
je prostřeno

Dobré ráno
posnídáme.

Nádraží

Vlakové nádraží přístav času
suchozemské lodě denní plavby
každého přivádí k velkému úžasu
dlouhé soupravy rychlé suchoplavby.

Dvě koleje přímá cesta osudu
kupé kde je láska i věčná touha
jako bychom jeli ke svému soudu
u každého je v srdci malá šmouha.

Nastoupil jsem do svého vlaku
je to jen má skutečná náhoda pouhá
nic neunikne mému bystrému zraku
cesta bude zase jako vždy dlouhá.

Vlak odjíždí za svým denním cílem
naše jistota je ustrojená v bílém.

Sen života

Magie lesa
kouzlí tichou zeleň
paseky tančících stromků.

Větrný klučina
recituje sonet lásky
poselství slunečních šípů.

Je Máj
ve květech jabloní
voní verše něhy.

Kopretiny na lukách
zpívají o kráse

a ve tvé dlani
kvete květ čekání
paní našich dnů.

Zrcadlo

Měsíční zrcadlo nastavené slunci
zrcadlo lásky ukázanè naší touze
životní zlatou kouzelnou naší mincí
ranní polibek trvá stále dlouze.

Zrcadlo lásky v našich myšlenkách
rozkvetlý májový sad tvých slov
zůstává v nočních domněnkách
máme svůj tajemný duchovní ostrov.

Hvězdná souhvězdí vesmírných let
září do našich společných cest
osud hraje nám na časový klarinet
je to dávná historie její pověst.

Na tvá ústa líbám lásky sonátu
do společných chvil není návratu.

Oblaka v srdci

Temná oblaka
nebeská kniha volnosti
muzeum času.

Vítr jim česá vlasy
jako tobě
má ruka z rána.

Temná oblaka
na obloze v srdci
odplouvají
a vychází slunce
nad společnou cestou
verši příhod.

Milostná

Hvězda srdce spaluje zlé závěje
kdy láska klečí před slečnou pýchou
na usmíření je vždy paní naděje
slovo má rande s tvojí myšlenkou.

V očích máš souhvězdí pokory
září když se sedmikráskově směješ
špatná nálada odchází za hory
všem jasné slunce stále přeješ.

Jdeme spolu vltavským nábřežím
řeka teče svým časovým směrem
vlny poslali celibát větrným kněžím
touha přichází s novým večerem.

Změnila jsi se v obilný milostný lán
a cudná pokora již není náš pán.

Lednová

Lednový leden zamrzlé cesty
vlny řek potoků stříbrné hvězdy
stromy oblékají slunečné vesty
na lesním nádraží jsou jarní odjezdy.

Komoří ledna oblékl bílé šaty
sluha dvou pánů zimy i ledna
slunce ještě nevytáhlo ohnivé paty
jarní zpěv Máje je možnost jedna.

Jdu lesem bílé ticho zpívá ticho
čistím ospalé líné stříbrné studánky
paseky oblékají večerní roucho
a leden stromům dává zimní náramky.

Po severním větru letí zimy vzkaz
ospalý kraji jsem tu se sněhem zas.

Jedu za tebou

Mladý jsem v životě jen jednou
lásku jsem hledal v srdci bledou
rytíři slov ze svých křesel se zvednou
na motorkách za cílem dojedou.

Chtěl jsem být jako rytíři slov
motorku jsem si koupil novou
již se nedivím že je hodně vdov
silnice již všude pěkné jsou.

Jedu po krásné dlouhé dálnici
háj i les mne létem z dálky zdraví
poznal jsem paní na stanici
jedu za tebou a mám ti co říci.

Dojel jsem k tobě na motorce dnes
vítá mě na dvoře malý bílý pes.