Irena Topinková

https://literatinawebu.webnode.cz/irena-topinkova/

Žiji v Praze, poslední zaměstnání bývalé nakladatelství Odeon, po kterém se mi stále stýská. Básnířka, fotografka, členka Pegasu, Pražského klubu spisovatelů, Dialogu na cestě a SVČR.

Na rozdíl od většiny básnických kolegů píšících od dětství jsem autorský zajíc. Mirek Kovářík mne do legendárního pořadu Zelené peří uvedl takto: básnířka, zastupující zralou generaci s překvapivě pozdním básnickým probuzením. Probudila jsem se v roce 2013, kdy vznikly mé první básně jako následek chronické nespavosti, abych nějak vyplnila bezesné noci.

Zelené peří s Mirkem Kovaříkem

****

Převozník už tě převáží na druhý břeh

drobný peníz pod jazykem bere si za tu námahu

tvému srdci stačilo tak málo aby se po dlouhé krkolomné cestě zastavilo

a ty jsi s ním mohla odplout do zahrady plné světla a květů

kde se potkáš s tvými dobrými známými

kteří podobně jako ty museli převozníkovi zaplatit

aby je také převezl na druhý břeh kde už nic nebolí do té veliké krásné zahrady

věnováno Ireně Topinkové

(Petr Koudelka)

Z archivu  Ireny Topinkové

Hladová zeď

Historicky vzácná

neoprýskaná

krásná na pohled

pro svoji vzácnost opravovaná

až z původní

nezbylo téměř nic

Tím vymizely i příběhy

prostor pro fantasii

svět před i za zdí

je stejný

Blesky fotografů

vymazaly poslední zbytky paměti

Tyčí se nad Prahou

lhostejně shlíží

na svět pod sebou

lhostejná k minulosti

lhostejná k budoucnosti

Jen v pozdně nočních hodinách

spějících k rozbřesku

kdy zmizí lidské hemžení

jakoby se znovu

v celé své velikosti

probouzela k životu

Tehdy ji navštěvuji já

Pán tvorstva

Vývoj lidstva

Kroužíme kosmem
staletí plynou
než skončí válka
začneme jinou
Přepisujeme historii
podle potřeby
Trpíme
jásáme
stavíme
bouráme
pomníky padlým
Dech věků
marně vane do tváří
Řídit se desaterem
jaksi se nedaří
Proč se lidstvo
nikdy nepoučí?
Máme snad v historii
málo zrůdných diktátorů
a naopak
spoustu nevinných obětí?

Březen , přivádí do Prahy Matějskou pouť

Matějská pouť
Milenci v dětské houpačce
váží svůj vztah.
Nahoru dolů
nahoru dolů.

Kolotoč oblaka rozráží.
Řev od všech atrakcí
soutěží
v síle decibelů.

Řvoucí mimino v kočárku
bez šance
na odpolední spánek.
Cukrová vata, pivo, párek,
občas nazvraceno.

Stromovka trpí migrénou
ptáci zmateností.
Jinak vnímala jsem pouť
mého dětství.

Muž spoutaný svými sliby

Opuštěné nábřeží
krátce po půlnoci
Je sychravo
z Vltavy stoupá pára
jen v mlze staré lucerny
srší své něžné ohňostroje
Muž a žena
Muž je strnulý
vyčerpaný
Žena rozčílená
vzrušená
mlhou proniká její nářek
nářek bezútěšný
plný křivd
výčitek
Proč jsi sliboval
tehdy v máji na Petříně
a na Kampě
když šeříky tolik voněly
při svíčkách ve vypůjčeném pokoji
Já nevěřila
bylo to příliš krásné k uvěření
ale Ty jsi sliboval
ujišťoval
znovu a znovu
pamatuješ
A muž
spoutaný svými sliby
vzpomíná
Vzpomíná
jak sliboval a ujišťoval
bylo to tehdy tak snadné
na Kampě i na Petříně
Jenže teď je teď
ne tehdy
A žena stále naléhá
opakuje
zoufalý nářek ze tří slov
Proč jsi sliboval
A muž
podpíraný vlhkým zábradlím
bez možnosti propadnout se kamkoliv
neví jak uniknout tomu nářku
Muž spoutaný svými sliby

Rozloučení s Jiřinou Švamberkovou

Štědrovečerní půlnoční zvony
zní po kraji
pro mne je v nich tentokrát smutek
protože Ty už je neslyšíš
Už znáš tmu a tajemství smrti
ale Tobě
byl dán
dar víry bez pochybností
A tak si Tě budu představovat
jak se svým kamarádem od mládí
Mirkem Kováříkem
zbaveni všeho utrpení
řešíte spolu na obláčku
vývoj české poezie

Novoroční dopoledne

Ke kafi novoroční televizní porci
Vídeňských filharmoniků
Strauss
ke kafi dobrý
ale výraz zbožného vytržení
na tvářích některých posluchačů
ten nenasadím
Dirigent - výběr ze světových elit
Alpy
jezero
labuť
dojatá rakouská nevěsta
moje deformace z upravování fotek
v počítači bych stáhla modrou
příjemná změna
bosonohé tango před venkovskou hospodou
evokuje osobní vzpomínku
milenecké dvojice skotačí v lese
milenecké dvojice tančí valčík kdekoliv
Rakousko je v pořádku
nic než jedna velká rakouská idyla
ale upřímně
ten romantický
lehce kýčovitý půvab Rakouska
jim vlastně
hrozně závidím

****

Převozník už tě převáží na druhý břeh

drobný peníz pod jazykem bere si za tu námahu

tvému srdci stačilo tak málo aby se po dlouhé krkolomné cestě zastavilo

a ty jsi s ním mohla odplout do zahrady plné světla a květů

kde se potkáš s tvými dobrými známými

kteří podobně jako ty museli převozníkovi zaplatit

aby je také převezl na druhý břeh kde už nic nebolí do té veliké krásné zahrady

věnováno Ireně Topinkové

(Petr Koudelka)