Prázdniny 2023
• NEBE
• VÍTR
• VDOLKY A KOLÁČE
• STÍN
Do rubriky přispěli: Dajana Zápalková, Jana Witthedová, Viola Jíchová, Libuše Matysíková, Emilie Kozubíková, Marta Lehetová
foto: Jan Kollár
Svatoslav Butora
POVIEDKY PEKNÉHO DŇA
Prvá poviedka. Na poli vyzdobenom kobercom červených divo rastúcich rozkvitnutých makov, obilných klasov a nevädzí sa Živý Plamienok prihovoril všetkým živým prítomným: Kto z vás je pravý a prvý? Hovorca obilných klasov odpovedal: Ja Som Pravý A Prvý ako Ty. Súhlasne mu prikyvovali ostatné obilné klasy: Aj my sme tu. Aj my sme pravé a prvé ako Ty. K šumeniu vetra sa pripojili hlasy kvietkov: A čo my rozkvitnuté červené maky a my modré nevädze a čakanky? My sme tiež prvé a pravé a jediné ... Ale JA SOM Aj Posledný – doplnil Plamienok. Spevokol na poli stíchol.
Druhá poviedka. Vedľa poľa rástli duby buky jedle smreky kleny a celý les. V noci, keď nebolo čo riešiť začali stromy diskutovať o zmysle života. Som rada, že vedľa mňa rastie smrek a je ihličkovo zelený ako ja – povedala jedľa a objala smrek halúzkami. Buky a kleny sa tvorivo zamysleli a začali hrať Kyslíkovú Lesnú Romancu pre všetkých, ktorí dýchajú a stihnú si všimnúť, že svieti Mesiac a hviezdy a les si s nimi šumí. Duby sa rozvážne opreli do oblohy, aby nespadla na tých, ktorí snívajú: My celú noc rozprávame svatojánskym muškám príbehy o večnosti, aby sa nebáli byť svetielkami. Les sa usmieval...
Tretia poviedka. Na nebi sa ticho vznášal poetický Mesiac. Z lesa na pole vyšli vychutnávať nežné svetlá noci srny lane zajace jeden ježko a kŕdlik diviakov. Z klenu na okraji horizontu všetko pozorne sledovala sova a občas zahúkala, keď ju vyrušili z rozjímania Perseidky. Spýtala sa ich: Prečo sa nepridáte k nám na lúke ? Niekto musí lietať a svietiť, aby živí nezabudli zdvihnúť oči a hlavu k nebu - zablikali a náhlili sa do neznáma. To je škoda, že nemôžem byť s nimi na nebeských lúkach - povedal si ježko a sklopil oči k zemi.
Štvrtá poviedka. Krásná Zuzanka zbierala v lese maliny do konvice a keď bola plná vysypala ju do pleteného koša, ktorý mala na chrbte. Bola by v tom zbere pokračovala aj po zotmení, ale v tom príjem-nom podvečernom čase medzi zberom malín a detstvom ju vyrušilo zaškriekanie sojky: Už máš dosť, nechaj niečo aj nám. Zuzanka zavesila topánočky na rohy koša a naboso kráčala po lúke domov do chalúpky, kde ju na stole čakala káva a chlieb s maslom a vajíčkom. Cestou sa jej nôžky kúpali v chladivej večernej rose. Štípance od komárov vôbec necítila. Bola šťastná.
Piata poviedka. To nevadí, že príbehy všetkých dní sa opakujú. Vždy je všetko trochu inak. Maliny každý rok chutili Zuzanke a Zuzke a pani Zuze rovnako a vždy boli svieže ako rok predtým. Perseidky prilietajú znovu a znovu a sú stále krásne ako kedysi, keď Zuzanka kráčala bosky po večernej zarosenej lúke. Každý deň je krásny ako les a lúka a Mesiac a večná rosa na nohách zarose-ných spomienkami. Perseidky a poézia obyčajného života sú príbehmi večnosti - povedala si Večná Zuzanka a usmiala sa sama v sebe...
Marta Lehetová
lastovičí let
na elektrické drôty
sadajú stíhačkové lastovičky
otvárajú jesenné dvere
farbia lístie nabordovo
chvosty prekonávajú turbulencie
po akrobatickom vystúpení
zanechávajú penový dym
balia kufre
odlietajú
baránky ich sprevádzajú na ceste...
…
odnášajú letné spomienky
Letný raj
Nad zamatovým morom
baletia čajky,
pijú nápoj z letnej dúhy,
vytvárajú nekonečnú siluetu.
Do taktu im tlieskajú
morské vlny,
prijímajú stále nových ľudí.
Pletú sa jeden druhému pod nohy,
vytvárajú vzdušné zámky,
vlievajú radosť do všedného života
a nahé telá splývajú s tieňom mora.
…
Letné lásky sa zaplietli medzi palmy
a cikády im hrajú zaľúbené piesne.
nočná obloha
večerný súmrak tlačí sa
do jazernej hladiny
slnko putuje za obzor
zanechávajúc za sebou
žiarivú stopu
s prosbou obracia sa na mesiac
aby všetkých chránil počas noci …
šibalské hviezdy sa zlietajú
dobíjajú baterky
zapínajú štartovacie motory
a vyrážajú na mesačnú oblohu
pod ktorou si milenci
zapletávajú nohy
omotávajú svoje telá
vietor im spieva uspávanku
o zázračnej krajine …
noc sa pomaly otáča
ako kalich jemného kvetu
...
len slnko si spokojne spí
vo svojej kolíske
aby nezmeškalo ďalší nový deň ...
Svatoslav Butora
Višňový vítr ví ...
Poesie si chce hrát
Lechtá mne pírkem holubím
Krouží kolem jako ptáček
Sedá na školní sešity
Z dávných let splétá
Kytici vzpomínek
Křísí v nich plamínek
Živého Času
Musím ji vzít za ruku
Jít ven za Jejím snem
Ke Stromu Života
Stále Roste V Ní
Rodí listí a kvítka a višně
Vítr je sbírá do košíku
Po každém polibku jednu sní
JSOU
S ním
ONA A ON
Hravá Poesie poeticky
S višňovým štěstím spolu zní
Višňový vítr ví ...
Jsou spolu Jsou doma
JSOU
Poesie vzkvétá
Těší se z krásného léta
foto: Marta Dvořáková
Dajana Zápalková
Babiččiny koláče
jejich chuť
stále na jazyku mám
zadělávané v rendlíku
tvarohem poctivě plněné
s očima rozinek
zdobené posýpkou
jako královny korunkou
máslem s rumem
mašlované
pro chuť voňavou
nezapomenutelnou
v srdci i po letech
uchované
babiččiny koláče …
Neóny
výkladních skříní
olizují
smíšené pocity
Stiskem ruky skrývá
a brání se
zrychlujícímu se tepu
K čemu krotit touhy
stín noci
poskytl úkryt
k milostným hrátkám
Odevzdali se sobě
pro volnost vteřiny
hvězdného nebe
Kolik
nesplněných tužeb
plánů
přes překážky
jdeme jim vstříc
Kolik
životních křižovatek
zmatků
kolik cest
mezi nebem a zemí
Slza smutku stéká
stín zbytečných gest
se chechtá …
Od pondělí
do pátku dny se rodí
jako na běžícím pásu
čas nás drtí
zahalen je
v bezejmenný závoj
vrývá se do nás
tápeme v něm …
Čas letí jako vítr
tváře má rudé
uklízí zbytečné smetí
nabízí city na úvěr …
Ber či neber
prohloupíš či vyhraješ …
Hvězdná noc
ukládá se ke spánku
vycházející slunce
žhavý plášť nese
V úžasu stojím
ve stínu skal
co podobají se
milencům
jako velký muž
co ukrývá touhu moře
v sobě …
Jako vítr
proháním se
nad hladinou
řadím slova
na pravobok korálu
foukám naději
na levobok štěstí
v hlubinách utápím stesk
zoufalství
Vytryskne poselství
z hlubin moře?
Marné čekání …
Jana Witthedová
mám také pocit, že čas letí jako bláznivý, nikdy nestihnu všechno, co bych chtěla...
Posílám báseň na téma "stín" a přeji též hezké léto a spoustu inspirace. 🌸🖊🌳
Pěkně zdravím ze severu
Jana W.
* * *
v chladném vzduchu
zář Orionu
slabý svit Velké mlhoviny
odněkud doléhá
vůně bezesné kuchyně
vzdálené houkání
vlaku.
stín boha
běží nocí
která si protiřečí
nedovolí mi spát
ani se rozplakat
Viola Jíchová
Ticho
Život učí hledět vzhůru,
na cesty odvádí,
bývá udiven rozeznáním
a pojímá zkoušení.
A když rozsvítí
nebe hvězdy své
v krvi se najde.
Vchod
Nebesa pro svoji zem
maluji písmen.
Žaly i radosti,
vše živé i mrtvé
vtisknuté dovnitř knihy.
Stínů katedrál se dotýkám,
vcházím do světa zdí
a vidím,
co mi nikdo nemůže vzít.
Na břehu vzpomínek
Vzhůru do příboje vzpomínek všech,
tam,
kde v moři lásky vlny se bijí.
Jsou dravými ptáky v nebeských zdech,
co vlnami krouží, jak oči si přejí.
Každá vzpomínka
je novou myšlenkou,
jež ve snech lodníka,
plyne vlastní palubou.
Přítomnost času zří
ve vědomí vah,
touhy dává moři,
každý okamžik je nový práh,
příboj k němu se valí,
a zvon volá: "Domů."
Pavučina
Tajně se dívalo na něj,
štěstí,
přišlo tiše a potají
vnímal, co všechno sny šeptají,
hádal, co chtějí mu říct.
Do domu jeho vneslo zář,
světlo
přes pavučinu vychází ven,
slunce žhne
do noci plné stínů,
rozplétá sny
pavučiny
a otvírá bránu
do příštích dnů.
Sbohem
Ticho zahřívá jizvy,
víra vstupuje do těla,
vesmír je v mysli.
Stíny zůstávají vzadu,
člověk se pouští
a vychází z bran.
Tóny hudby v proudu,
cesty v prvním přemítání,
do výše vln moře,
kde láska vychází,
když člověk dává sbohem.
Libuše Matysíková
UŽASNUTÍ
Nebe se duhou zkrášlilo
a bylo tak jasné
Když den se krátil do noci
vše zářilo moc krásně
Měsíc v úplňku ozářil
barevné záhony kvítí
Ve dne jsme duhu viděli
v noci květy co svítí
Hvězdy přitom všem se zarděly
znovu rozzářily
Pestře bylo na zemi
a z duše mizí stíny
BOHYNĚ
Luční kvítky v plném květu
chystají cestu rozkvetlému létu
září na slunci i v nočním svitu
lákají vůní, krásou květů
Než se léto usadí
rozkvetou květy do trávy
Ráno s jitřním kuropěním
podle cest svítí květy jiným
PLESÁNÍ LESA
Tohle miluji na podzimu
nádherná barevnost
tuší zimu
Tohle miluji na lese
polom, kůrovec
však vzchopí se
Úžasná zbarvení
nikde je nenajdeš
to plesá les
PODZIMNÍ DECH
Potůček v lese u mýtiny
šumí jako písnička lesa
když nahneš se přímo do vody
vidíš, vše v kráse plesá
Žíznivý ptáček k vodě se přichýlí
žabky a motýlci též
oživí všechno, co vadne
paprsky prosvitnou snadně
Dech podzimní vlnky hladí
olše ti tvář ovívá
pod tenkou vrstvičkou námrazy
život mýtiny tiše doznívá
STOPY NA CHMELNICI
Přes pažit chmelnice bosé nohy přešly
Vrabci je sledovali ze svých míst
Nebesa čistá jen s beránky
zachvěla se a chtěla číst
Ta mapa stopy, lidská šlépěj
zůstala trčet jako věrtel
A ty stopy v pažitu
probouzely mně v úsvitu
PŘESÍVÁNÍ
Přesívám slova
co přináší vítr
přemele je voda
vysloví je ústa
plevel odnese
zbude duše čistá
HLEDÁNÍ
Stále hledám
slovo slov
stále hledám
píseň písní
co zní, co osloví
Kult slova
které nevyprchá
nečpí prázdnotou
nečpí nicotou
co osloví, vyřkne
ČERVENCOVÁ PÍSEŇ
Letní píseň červenci zvoní
svěží marnivá jak život sám
cestou utíká, polem se vlní
její zvuk letí přímo k nám
Dychtivě vnímám pohodu kraje
dozrálo obilí, vánek jím vlaje
očima pohladím ovocné stromy
úroda dozrává, dává své plody
Letní píseň červencová
oslava slavnosti života
klopotné lidské práce
s oslavou přírody proplétá se
SEMÍNKA POZNÁNÍ
Jsem zrnky písku
pod nohama
křupajícího času
Jsem obklopena
lesoparkem
obdivuji jeho krásu
Marně hledám
semínka poznání
vznosné stromy
jež paměť vypustila
ze svých znalostí
znovu je poznávám s radostí
Některé názvy stromů
byly mi cizí
Střemchu obecnou
na svých toulkách jsem poznala
Vznosný důstojný strom
s úctou vnímá své i mé vteřiny
můj čas
CHVĚNÍ
Má duše se modlí
není mi do zpěvu
jsem stále svá
hledám úlevu
Jsem stále viděna
pod nebem modravým
Duše se zachvívá
zní tónem líbivým
JSEM LOUKA
Jsem louka
plná pampelišek
jsem žlutý koberec
ze sluníček
Jásavě si prožívám
své jáství, bytí
vše co mám
JSEM ŘEKA
Jsem bystřina
jsem řeka
kapku za kapkou
voda se stéká
duním, šumím, bublám, broukám,
hučím a lenivě se ploužím
tu stékám jako horská bystřina
najednou tiším se
jsem líná nevinná
Osudy lidí proplétám
a v celku dobře já se mám
JSEM NEBE
Jsem nebe, modré jasné nebe
léčím se s péčí naděje
co kouká a co zahřeje
Jsem tmavá jasná obloha
jsem životní osnova
jsem tmavou peřinou z černých mraků
padají touhy zmaru, krachu i naděje
Jsem zářivé světlo darů země
Jsem něžným beránkem na obloze
Jsem noční obloha s davy proměny
Jsem osud s nadějí na změny
Očekávám i naděje, že nebe rájem pro mne je
POCITY
Do oka slunce
do oka radost
do oka smutek
ba i pláč
To vše sbírám
při tom snívám
že vždy vím
Kdy? Proč a nač!
KRÁSY ŽIVOTA
V koutku duše chceme mít
svět půvabně hezčí
ve skutečnosti však mysl předčí
jen ty kdo umí náladově snít
Sen ti nedovolí utápět se strachem
to září jiskří zábavou
problémy přecházíš nachem
jsi slunce s jasnou představou
Tvá duše se nebývale vznáší
vyzařuje aurou protaženou k nebi
tvá mysl nebývale mladá
půvabem radost i štěstí spřádá
Tolik čisté krásy jasu
jen otevřít se a vnímat krásu
V KOUTKU DUŠE
V koutku duše
vzpomínkám se
odevzdávám
na krále Ječmínka
snad čekám
zázraků se mi
nedostává
jen příslib
odněkud někam
HANÁ
Plazí se krajinou do široka
pod topoly a vrbami
ševelí, zpívá a také hučí,
žaluje a někdy skučí
dívá se rozšafně
s hanáckou pohodou
bujaře zmámená a zpitá
příslibnou úrodou
Emilie Kozubíková
Sálání
Slunce vodami čelo noří
Ach, vřelá lásko, lásko Boží…
Pusu dokořán zlatá rybka
Hořící nad ní oblá lýtka
a cudný dívčin pohled kradmý
náhlý Déšť skrápí slehlý trávník.
Kdos tu srdnatě krásu bořil
tornádem lásky dílo Boží…
-Rozplétá deštné copánky
Obemknutý Šat bochánky
hoch pod pokleslým deštníkem
sní pohledem ji s rohlíkem?
Mlsá, srdcem podpatečky buší,
móooc jí to- zmoklé slípce sluší...
Ach, horká letní svěžesti
kudy a kam tím rozcestím
v příslibech dojímání
voňavých vábných vlání?!
Marta Lehetová
...
Kráčam po chodníku.
Na chvíľu sa zastavím,
obzerám sa na všetky strany.
Niekto ma sleduje.
Zrýchlim krok,
aj on zrýchli.
Dvihnem ruku,
otvorím ústa,
všetko zopakuje.
Chvíľu stojím,
on to tiež urobí.
Pustím sa do behu,
uteká za mnou.
Mám pocit,
že mi stúpa na päty.
Falošný priateľ?
Či ma miluje?
Zlé myšlienky sa preháňajú hlavou.
Vezmi si všetko,
len mňa nie.
Anjeli strážni,
príďte mi na pomoc!
Lampa predo mnou,
lampa za mnou.
Pár rušivých momentov
dokáže ma vyviesť z miery.
…
Až doma ma opustí
môj nepriateľ
… tieň ...
Emilie Kozubíková
(Stín)
Léto a s válkou za hřbetem…
Skus pak být dítětem
s ťukesem v klávesách:
"Má Pan Bůh- má mne rád."
-Vždyť prak rve Davidem
na oři Blaníkem…
Nemá být skolen tmář
Goliáš?
Léto s konfliktem za hřbetem…
Rád bys byl dítětem.
Rumělkovou mít tvář
a šutřík pod polštář.
Zabránit raketě
svět štvát.