Zdeněk Hledač

https://literatinawebu.webnode.cz/zdenek-hledac/




Narozený v r. 1965 ve Valticích, prožil prvních padesát let na jihu Moravy, ve vesnici Sedlec u Mikulova,                a v Mikulově. Vyrůstal v rodině zemědělců a vinařů. Od roku 2015 žije v Ostravě. Během puberty přečetl celou knihovnu rodičů, posléze celou Místní lidovou knihovnu, a rozhodl se, že bude slavným spisovatelem... na což pak v záchvatu zájmu o děvčata a vydělávání peněz úplně zapomněl. Vyučil se elektromechanikem, při zaměstnání odmaturoval na střední elektrotechnické, živil se v oboru. V r. 2013, překvapen svým věkem,              v jakémsi záchvatu paniky z mužského přechodu, začal psát básničky, a zveřejňovat je na literárních serverech pod značkou "hledač". Častěji (po zásluze) haněn než chválen, pustil se do samostudia veršotepectví, zvláště zákonitostí vázané formy, a stále se zoufale učí a učí a učí...Po čtyřech letech internetových pokusů o psaní byl   v r. 2018 přijat do LKPB, a je tomu velmi rád.




 



 



Poslech




co ještě zbývá

…ještě mi zbývá stlouci boudu

zasadit strom a zplodit syna

objet svět… třeba na velbloudu

i když je fajně mezi svýma


našetřit cosi do kešeně

pro potomky… prý se to dělá…

přiznat se každé další ženě

že i ta před ní byla skvělá


pořídit první tetování

udělat deset kliků v řadě

nemyslet pořád na šukání

když už je skoro po parádě


vrátit vše, co jsem kdysi šlohl

vynechat další alotria

a ještě bych snad dneska mohl

objednat džbánek u Mária


nemáchat pracky v cizí míse

přiznat, že se mi nezelení

všem, co jsem kdy nasral, uklonit se

a poprosit o odpuštění  



úchylárna

starý a nemocný o život zápasím

přesto si po nocích občas rád zaprasím

tuhle se ve mně až svědomí hnulo:

tajně jsem pár čísel vydělil nulou



rozhodnutí

nebudu více mluvit hrubě

už toho bylo akorát

po hubě dám své sprosté hubě!

nebudu mluvit – budu psát



instinkty

k stáří jsem pozbyl instinkt lovce

bečím jak zatoulaná ovce

zlé vlky mírně znejistím

instinktem snadné kořisti


prší prší

prší prší, jen se leje

ať tě trápí cokoli

když si lehneš na koleje

déšť vše spláchne do polí




nejlepší lék

na smutek, svrab a hlavu v dlaních
na všechny jiné nechutnosti
mám jeden recept (bez rouhání!)
který těm hnusům zláme kosti

vzít si tě něžně do náručí
(touha je skvělý alchymista)
líbat tvé rty (ať stvůry skučí!)
a všechna další krásná místa...