Andersenova Hvězdička 2023

27. dubna 2023 bylo slavnostní vyhodnocení literární soutěže Andersenova hvězdička, kterou pořádá knihovna v Němčicích nad Hanou. Posílám vítězné práce tohoto ročníku. Vyhodnocení se konalo v rámci "Hanáckého divadelního máje", každoroční velké přehlídky amatérských divadelních souborů.Soutěž se konala po osmnácté, bylo 63 prací. Téma " Můj hrdina, můj knižní či filmový hrdina".Soutěžilo se ve třech věkových kategoriích. Převládala próza, poezie byla v šesti případech, hodnotitelná byla pouze jedna práce. 

                                                                                                               Libuše Matysíková

Můj hrdina

Matouš Wolf

Dlouho jsem přemýšlel, kterou postavu si pro tuto práci vybrat, který hrdina je můj oblíbený. Filmů jsem viděl spousty, a knihy hodně čtu. Nakonec jsem se rozhodl pro postavu z mojí oblíbené knihy, postavu, která se z líného a hloupého povaleče, vypracovala až na hlavního hrdinu. Vybral jsem si Connera Bailiho, ze série knih Země příběhů. Coner je jedenácti letý šesťák. Má sestru (dvojče), která byla ve všem lepší než on. Byla chytrá, chtěla být ve všem dokonalá, až ji to škodilo. Kvůli její chytrosti se s ní nikdo nechtěl kamarádit. Conner byl pravý opak sestry. Mezi ostatními šestáky byl velmi oblíbený a kamarádů měl spoustu. Až jednou se vrátil domů a objevil pohádkovou knihu. Když ji otevřel, její strany ho oslnily jasně modrým světlem, byl to portál, portál do jiné dimenze. Conner to ukázal své sestře a spolu do něj skočili. Najednou se octili ve světě pohádek, v tom světě poté cestovali, až došli do věže, ve které našli deník jejich otce, který před lety zemřel při bouračce. V tom deníku se psalo, že existuje kouzlo, které vám splní každé přání. Dvojčata se rozhodli, že ho najdou a dostanou se domů. Na to kouzlo potřebovali 12 věcí. Nakonec to kouzlo uskuteční a dostanou se domů. Když se vrátili, stal se z Connera jiný člověk. Byla to změna, změna k lepšímu.

Já a Stella

Tereza Floriánová

Je to postava z knížky Kamarádky z oblohy. Stela se mi líbí, protože má kamarádku z oblohy. Stela je můj vzor, protože se dokázala vyrovnat s tím, že ji odešla ve dvou letech máma. Líbí se mi, že vždy všedchno vyřeší. Chci být jako ona, protože má kamarádku z oblohy. Ale vím, že nemůžu mít kamarádku z oblohy jako ona.

Knižní nebo filmový hrdina, můj vzor

Alžběta Kumžáková

Když jsem se dozvěděla, že budeme psát na příspěvek do Andersenovy hvězdičky, neváhala jsem a vybrala jsem si Báru ze série knih od Veroniky Válkové. Bára je obyčejná dvanáctiletá holka, která má moc ráda historii. Bára vlastní kočku Barču, která je černá a má bílé bříško. Bára se mi líbí v tom, jak řeší situace s rodiči. Bára to nemá s rodiči jednoduché, ale i přes to je má moc ráda. Když Bára našla u babičky starý atlas, začala v něm listovat a najednou se objevila v dávné historii. Bára i v těžkých situacích zůstává stále veselá. Bára mě inspirovala svoji oblibou v historii, svým chováním a stálým úsměvem na tváři. Jsou situace, které Báře závidím, ale i nezávidím. Určitě bych se nechtěla jako Bára objevit v Terezíně v roce 1945. Na knihách s Bárou se mi líbí, že autorka se snaží historii přiblížit dětem.

Knižní nebo filmový hrdina- můj vzor

Veronika Rýparová

Můj vzor, o kterém budu psát je čaroděj, který zmizel a vinu za to nesl jeho učedník. Knižní hrdina je jmenuje čaroděj Bing. Podobá se velice mému dědovi. Je to menší stařeček, ale moudrý člověk a trochu šílený, který pořád vymýšlí experimenty, které nefungují. Vlastní malý domeček uprostřed jezera s hejnem slepic. Je dobré povahy, ale je velmi tvrdohlavý a namyšlený. A když zmizel, musela ho parta hrdinů se slepicí a létajícím kobercem hledat. Zjistili, že padl do zajetí v paláci modré královny. Na závěr bych ráda napsala, že bych se s ním a jeho kamarády kamarádila, protože je milý, hodný a šikovný.

Knižní i filmový hrdina- Krteček

Aneta Munsterová

Krteček je přátelský,

vždyť je taky zábavný.

Krteček s dětmi nemluví,

ale to vůbec nevadí.

Rád se vrhne na výlet,

nebo taky spraví svět.

Jednou si ušil kalhoty

a kamarádi mu pomohli.

Tatínkem je Zdeněk Miller,

který napsal knihu o něm.

Občas zaleze si do krtiny,

ale to jen na chvíli.

Má rád taky přírodu

pomáhá všem zvířatům

Zalívá také květinky,

I když je jen malinký.

Když se najde něco k jídlu

Hned se dělí s kamaráda,

Nebo se vydá na výlet a to

Někdy i s přáteli.

Krteček je kamarád,

Který má všechny hrozně rád.

Můj knižní hrdina – Ladislav Zibura

Kyselák Daniel

Ještě než vám řeknu, proč je Ladislav Zibura můj vzor, tak vám ho představím. Ladislav je 30ti letý spisovatel, který velice rád cestuje po světě a ze svých cest píše cestopisy. Procestoval snad už celý svět od Evropy po Asii. Teď už k důvodům, proč ho mám rád. Nikdy jsem neměl moc velkou šanci cestovat, takže bych se chtěl podívat do různých koutů světa od Aljašky po Izrael a tato dobrodružství prožívat, jak to vnímá on, prožít si život jako normální obyvatel té země. Strašně miluji styl, kterým sepisuje svoje cestopisy s malými zeměpisnými vložkami. Jednou bych chtěl cestovat a psát svoje cestopisy, které bych mohl vydat a třeba si i něco přivydělat. Bavilo by mě psát knihy o cestování, historii, politice.

Ještě často dělá přednášky o svých dobrodružstvích a knihách. Má celkem velkou trému, když jde přednášet, takže bych nerad přednášel. V dubnu jedu do Polska a chtěl bych do budoucna podívat do různých zemí jako Ladislav.

Můj filmový hrdina

Kristýna Křivánková

Dlouho jsem přemýšlela, jak toto téma uchopit, neboť pro mě bylo velmi obtížné vybrat nějakou knižní nebo filmovou postavu. Mám sice pár oblíbených, ale žádná není můj naprostý vzor. Proto jsem se rozhodla jít na to z jiného konce, a to doslova. Nedávno jsem totiž viděla dokument Heleny Třeštíkové s názvem "Katka", a najednou se mi v hlavě začala vytvářet představa, jak bych mohla napsat tento text. Napadlo mě, že bych mohla tedy psát o člověku, ze kterého bych si nikdy nevzala příklad, nikdy by se nestal mým vzorem. Tedy naopak, než by asi každý čekal – je to takový můj "antivzor".

To by asi na úvod stačilo, přesuňme se tedy k samotnému představení této postavy. Celý film nese název Katka, dle stejnojmenné hlavní postavy Kateřiny Bradáčové. Příběh tohoto filmu není vymyšlený, je to totiž časosběrný dokument o Katce, které je momentálně 46 let a je od mládí závislá na tvrdých drogách. Katka začala fetovat už ve svých 16 letech. A co je k tomu vedlo? Chtěla se prostě jen něčím lišit a být něčím zajímavá. Začala brát pervitin a později i heroin, na kterých si pak vytvořila tvrdou závislost. Film zachycuje 14 let jejího života od roku 1996 až do roku 2010. Jak jsem už zmiňovala, jedná se o časosběrný dokument. A co to vlastně časosběrný dokument je? Je to film, který se neodehrává v jednu dobu, čas, den, měsíc, ale v dokumentu je zachycen rok po roce jejího života. Ale vraťme se tedy zpátky ke Katce. Film se začíná točit v roce 1996, když je Katce pouhých 19 let. Několikrát ve filmu říká, že by si chtěla najít práci a přestat brát drogy, ale ty nad ní bohužel vždy zvítězí. Katka nikdy za svůj život nepracovala, peníze si vydělávala pouze tím, že kradla.

Našla si přítele Láďu, který byl však také feťák. S tím se ale o pár let rozešla a on dostal 13 let ve vězení za pokus o vraždu. Jak šel čas, Katka už neměla žádné peníze na drogy, přišla tedy i o bydlení a začala bydlet v nějaké staré polorozpadlé budově. O pár let později si našla nového přítele Romana, se kterým otěhotněla. Roman byl však také feťák. Katka si sice uvědomovala, že už nejde jen o její život, ale i o život jejího ještě nenarozeného miminka. Ani to ji však nezastavilo v braní drog, protože po celou dobu těhotenství brala pervitin. Omezila ho až 2 dny před porodem. Katka po celou dobu těhotenství chodila na prohlídky, kde jí sice říkali, že by v těhotenství neměla fetovat, ale drogy nad ní opět zvítězily. Za pár měsíců se jí narodila dcera Terezka, která však musela být nějakou dobu v péči doktorů, kteří jí do těla dodávali mírnější náhražky drog. Nakonec jí doktoři pomohli a Terezka se vyléčila. Už v těhotenství Katce oznámili, že bude muset zůstat s Terezkou s nějakou dobu v kojeneckém ústavu, ze kterého následně utekla a Terezku tam nechala. Když bylo Terezce 1.5 roku, ujala se jí do péče babička. Je smutné, že původní záměr byl natočit dokument o mladé dívce, která se vyléčí z drogové závislosti a nakonec se tato žena zapletla do smyčky, ze které nejde ven.

Knižní nebo filmový hrdina- Můj vzor

Vojtěch Jedlička

Můj filmový hrdina je Tyler Durden z filmu Klub rváčů. Tyler Durden je výmysl vypravěče příběhu, který není ve filmu pojmenován. Vypravěč vede nudný kancelářský život a jeho šéf mu oznámí, že kvůli své práci bude muset létat po světě na jednání. Je nutno podotknout, že vypravěč se do konce filmu nedozví, že Tyler je přelud jeho mysli. Tyler je vším čím by vypravěč chtěl být. Na jednom letu domů si vedle něho sedne Tyler, ale doopravdy tam nikdo nesedí. Tam si pohovoří a Tyler mu dá vizitku. Vypravěč se dopraví domů, který je zdemolován. Policie si myslí, že plyn z trouby způsobil výbuch. Tak zavolá na číslo z vizitky a dohodnou se, že zajdou do hospody. Tyler je ideál muže, svalnatý, rozený vůdce, charismatický, chytrý a hlavně vynalézavý. Jeho největší nemesis jsou soukromé firmy, hlavně ty bankovní. Tento film poukazuje na chyby kapitalismu, ale zase i na chyby komunismu či socialismu. Myslím si, že snad každý muž či chlapec by chtěl být Tyler Durden. Postupně se z vypravěče stává Tyler, aniž by to věděl. Vypravěč dělá věci, ale ve své hlavě vidí Tylera, jak on je dělá. Film končí tím, že si vypravěč uvědomí, co dělá a že ničí lidi kolem sebe, tak se rozhodne to ukončit, aby zabil sebe i Tylera. Vystřelí, ale kulka se mu odrazí od lebky a Tyler zmizí. Podle mě je Tyler sice extremista, ale snad každý alespoň přemýšlel, jaké by to bylo, žít v zemi bez společnosti. V každém z nás je alespoň jedna kapka Tylera.

Lili a pes

Julie Vlčková

Jmenuju se Lili. Jsem slepá. I když jsem slepá, chodím do normální školy se svým psem, který se jmenuje Simon. Je to border kolie. Ve škole mě nejvíc baví zeměpis, protože mám ráda přírodu. Nejvíc kytky. Ale jako každá holka nemám ráda kluky. A navíc se mi smějou. Ale vždy dostanou vynadané. I když jsem slepá, jsem pořád šťastná. Mám moc ráda svou rodinu, nejvíc mne baví chodit se psem ven.

Kapitola 1: ŠKOLA

Škola je celkem fajn, s holkama si hrajeme na slepou bábu. Kdo je ta baba? No, přece já. Ale baví mě to. Ve škole chodím do gymnastiky a do zpěvu. Aby bylo jasno, v gymnastice mi pomáhá paní učitelka Navrátilová.

Kapitola 2: JÁ A SIMON

Simon mi pomáhá hodně věcí, například chodí se mnou do obchodu a zpátky domů. Zapomněla jsem vám říct, že Simon je vycvičený pes pro slepce jako jsem já. Je to můj druhý pes, nejprve jsem měla zlatého retrívra. Simon je můj nejlepší kámoš,lepší než všechny holky ze školy.

Můj knižní hrdina

Daniela Vlčková

Můj knižní hrdina je Elen. Má deset let, chodí na základní školu. Má tmavé kudrnaté vlasy, není nijak zvlášť vysoká. Je hodná, strostlivá a dobrodružná. Tahle postava je z knihy Spočítej hvězdy. A co mě na ní vlastně zaujalo?

Myslím si, že to Elen měla v životě komplikované, hlavně kvůli 2. světové válce. Složité to měla i z toho důvodu, že je dítě. Možná si teď říkáte něco jako: Vždyť děti o mají lepší, vždyť toho tolik neví. Aale to byl ten problém. Nevěděla, kde jsou její rodiče. Ale tím, že byla starostlivá, měla o ně strach, chtěla je vidět. Ona měla to štěstí, že měla dobrou kamarádku Annemarie a její maminku, takže se o ni někdo postaral. Ačkoli Annemarie všechny zachránila, myslím si, že Elen byla ještě statečnější. Ale obdiv si zaslouží všechny děti z tohoto těžkého období, protože přicházely o rodinu, přátele a často i o svůj život. Přesto se Elen nevzdávala, dělala vše proto, aby zachránila sebe i svou rodinu. Má ode mě velký obdiv za to, že opustila svou kamarádku, i když jí srdce bolelo, za což jí tleskám, protože já bych to bez kamarádky nezvládla.

Myslím si, že lidí, kteří by bojovali za svůj i cizí život, je čím dál tím míň. O to víc si cením lidí, kteří válku přežili a zvládli, stejně jako knižní postavy Elen.

Můj vzor

Nela Zapletalová

V knížkách, které jsem zatím přečetla, nebyl žádný hrdina, kterým bych chtěla být. Princeznou ani spidermanem být nechci.

Pět let chodím do taneční školy. Jezdím na soutěže a v létě na taneční soustředění. Trenérky na soustředění pozvaly Aničku, aby nás naučila nové kroky. Anička je tanečnice z pražského divadla. Všechny holky z ní byly nadšené, jak umí tancovat. Dokonce se podařilo domluvit, aby za námi jezdila každý měsíc na trénink. Jednou bych chtěla tančit jako Anička. Nejvíc se mi líbí její skoky a piruety. A protože mám ráda pohyb a tanec, Anička je můj vzor.

Můj hrdina

Markéta Prusenovská

Mým vzorem je Hermiona z Harryho Pottera. Vybrala jsem si ji proto, že je milá, vtipná, ale hlavně je velice chytrá.

Hermiona je starší než já, narodila se 19. září 1979 a její clé jméno je Hermiona Jean Grangerová. Její kolejí v Bradavicích je Nebelvír a po několika letech se stala ministryní kouzel. Ale už ve škole byla tou nejchytřejší žákyní (to se mi na ní líbí nejvíc) a navíc byla perfektka. Chtěla bych být jako ona. Vlastně od doby, co ji znám, mi trochu připadá, že jsem se hodně změnila. Předtím jsem na učení kašlala, pomaluu jsem nevěděla, co slovo škola znamená. Ale po zhlédnutí filmů o Harry Potterovi jsem poznala, jak je chytrá, řekla jsem si, že už nechci být člověkem, kterému škola nic neříká. A tak jsem se začala učit jako Hermiona. Ona je sice šprtka, to zas já ne. Ale snažím se být ve všem první, tedy v tom, co probíráme.

Buďte také jako Hermiona.

Magdalena Kumžáková

Letošním tématem Andersenovy hvězdičky je můj vzor z filmového nebo knižního světa. Když jsem se nad tím zamyslela, napadla mne postava Cilky z knihy Cilčina cesta. Její autorkou je Heather Morrisová, která v knize popisuje život Cilky za druhé světové války a těsně po ní. Tento příběh je pravdivý a o to více mě tato postava inspiruje, protože její povaha a vlastnosti nejsou něčí výmysl.

Kniha začíná rokem 1943, kde je Cilce 16 let. Se svou rodinou se ocitne v Osvětimi, kde se snaží přežít. Během dvou let zde ztratí celou svou rodinu, zůstane sama. Sama na všechny starosti a trápení. Po celou dobu ji esesáci zneužívali. I přesto všechno se snažila být silná, nevzdávala se. Zvládla přežít skoro tři roky v pekle. Jenže po osvobození a konci války se svobody nedočkala. Byla odsouzena na 15 let v gulagu na Sibiři za to, čemu nemohla zabránit, za to, že ji nacisté znásilňovali. Cilka pocítila beznaděj. Na Sibiři ji čekal stejný osud jako v Osvětimi, možná jen v trochu lepších podmínkách.

Cilka měla štěstí, dostala práci v místní nemocnici, což pro ni znamenalo malé výhody. Ale pro ni to znamenalo mnohem víc. V práci zdravotní sestry se našla. Vědomí, že pomáhá lidem, ji vedlo k myšlence na normální život. Za deset let, co prožila v gulagu, zachránila bezpočet životů a pomohla mnoha lidem. Dokonce když dostala nabídku na propuštění, odmítla ji. Místo ní propustili její kamarádku s dcerou. Mohla odejít, ale nechtěla. Nakonec po deseti letech odejde i ona sama.

Tohle všechno jsem vám popsala proto, abych se mohla dostat k tomu, proč ona? Proč ona mě inspiruje? Je to jednoduché. Cilka za svůj život prožila strašné události. Ty ji ale nezlomily. Vždy se odhodlala a dokázala to, co si umanula. I přes všechno, co se jí stalo, pomáhala lidem, zachraňovala je a byla vždy milá. Nikdy si nahlas nestěžovala. Brala život, jaký je.

Můj filmový hrdina

Šimon Škrkánek

Dlouho jsem přemýšlel, jaká kriteria by měl splňovat můj oblíbený filmový hrdina. Co vlastně obdivuji? Jaké charakterové vlastnosti má mít? Jaký chci být já sám? Čeho si na lidech cením?

Rozhodně vím, jaký má být můj hrdina. Najednou si v hlavě promítám všechny známé i neznámé hrdiny, kdo z nich moje kriteria splňuje, kdo mne nejvíc oslovil. Byl to hlavní hrdina z filmu Gladiátor Maximus, velitel armád severu římské říše. Velitel moc dobře věděl, že jeho zhýčkaný syn se k vládnutí nehodí, a nabídl trůn Maximovi. Ten byl oblíbený, úspěšný a oddaný své zemi. Ještě než stačil odmítnout, Comodus zasáhne a svého otce zardousí. Maxima nechá zavřít jako gladiátora. Tomu se najednou zhroutí všechny naděje na svobodný život. Avšak i jako nesvobodný gladiátor zmobilizuje všechny své síly a začne bojovat o holý život. V tomto boji plném ponížení a lidské zrady začne používat své největší zbraně. Čestnost, bojovnost, přátelství a tím si získá ostatní gladiátory. Svou chytrostí, smyslem pro humor všem ukazuje smysl života. Jak věřit, že dobro opět zvítězí. I když se mu často do cesty postaví lidská závist a podlost, s nimiž člověk často vede nerovný boj.

Přál bych si, aby takových bojů bylo na světě co nejméně.

Knižní hrdina

Žaneta Floriánová

Moje knižní hrdinka se jmenuje Veronika Skálová. Je to dvanáctiletá pardubická holka z knížky Veronika a srdíčka pod lavicí od Jitky Saniové.

Veronika má ráda kočky, srdíčka a růžovou. Je pohodová, milá a zábavná holka, která je blondýna s úžasnou rodinou. Až na to, že když byla ještě malá, zemřela jí maminka. Tak zůstali táta hasič, starší brácha Filip, babička a děda.

Kromě toho se Verče kupí problémy. Jejího tátu si kolem prstu omotává zlá a podlá Alice, což je něco mezi modelkou a přízrakem z hororu. Hromadí se jí i trable ve škole. Například si na ni zasedl matikář a její spolužačku Aničku využívá její sestra Sandra, aby mohla chodit se slavným klukem, který natáčel na Tik Tok hnusná a ponižující videa. Prostě šikana. Veronika nakonec vše zvládne za pomoci nejlepších kamarádek Eriky, Hedviky a Kláry.

Verči se nedějí jen špatné věci. Ttřeba má ve třídě spolužáka Marka, který má nádherný úsměv. Ale je tu i David a hlavně Dan, se kterými si Verča užívá spoustu zábavy jako i s Markem. Holky jí říkají, že je nerozhodná, ale ona vše vyřeší. Zajde do kina se všemi kamarády najednou.

Tahle knížka se mi opravdu líbí, chtěla bych být taková jako je Veronika:

být oblíbená ve škole ((do toho mám ještě daleko), mít tři nej kamarádky, být u češtinářky považovaná za budoucí spisovatelku (psát dobře slohy) a mít dobré kaamarády. Je to prostě moje oblíbená hrdinka. Je jenom škoda, že o Veronice jsou jen dvě knížky a já je mám již mnohokrát přečtené. Budu doufat, že Jitka Saniová ještě další napíše.

Tony Stark

Vojtěch Mikeš

Vybral jsem si mou oblíbenou fiilmovou postavu Tonyho Starka z filmu Ironman, Tonyho hraje americký herec Robert Downey Jr.

Příběh vypráví o multimilionáři a vynálezci Tonymu Starkovi, který po otci zdědil imperium Stark Industries. Dodává a vyrábí americké armádě inteligentní zbraně. Tony se chystá předvést nový výrobek v Afganistánu, ale cestou ho přepadnou a zraní. V jeskyni v horách mu lékař voperuje do hrudníku elektrromagnet, se kterým získá nové možnosti pro vytvoření speciálního obleku. V něm lidsvo zachraňuje před zlem.

Na hlavním hrdinovi se mi líbí, že se umí rychle rozhodnout, ničeho se nebojí a má velké odhodlání. Ale nevím, zda by to pro mne byl zásadní vzor.

Pokud bych měl mít někoho za svůj vzor, nebyl by to filmový ani knižní hrdina, ale můj táta.

Tonyho Starka jsem si vybral, protože se rád dívám na tento film. Líbí se mi, jak se Ironman projevuje. Je statečný a řeší problémy. Myslím si, že takové vlastnosti jsou pro život důležité.

    Závěrem bych chtěl říct, že být odvážný, spravedlivý, pravdomluvný a pracovitý jsou velmi dobré vlastnosti do života, protože od našich rodičů se učíme my děti a od nás se budou učit i naše děti.