Červen 2025

Témata měsíce jsou NOC A DEN a MÍSTA,KTERÁ MÁM RÁD/RÁDA. 

Do rubrky přispěli: Auria Caeruela, Jana Witthedová, Svatoslav Butora, Petr Koudelka, Věra Petrová, Viola Jíchová, 

Auria Caeruela

Místo, které mám ráda
To má asi každý výjimečné místo. V dětství to byla jakýkoliv skrýš. Od doby, kdy jsem začala psát své příběhy. Tak je to jen a jen jediné místo a tím je ma fantazie, která nezná mezí. Miluju ji. Je to jediné z míst, které nepůsobí stísněně a vyčerpaně. Někdy to dýl trvá, než vůbec začnu. Ale co je důležitét, mít z ioho místa neskutečnou radost a i kdyby se nic nevydalo. Tak můžu jen doufat, že v budoucnu to bude knížka, která by dětem přinášela radost a tvořivost. Už jen sama fantazie nám toho může mmnohé dát a poskytnout. Ale nemějme jí to za zlé, když to místo nacházíme jinde, než tak, kde jsme to měli v dětství nejraději. 

Svatoslav Butora 

Noc a Traviata a den 

Viděl jsem

Noc která čeká

NA ČLOVĚKA

Na lavičce

U starého domu

Který přestal být

Když ONA zůstala

Sama bez naděje

V noci nic nehřeje

Víc než cit

Žít Pod hvězdnou oblohou

S bosou nohou

Noc která není k vidění

Sedí a čeká

Paní Poesie se chvěje

Na lavičce

Kde byl JEJÍ Svět

Nic není

Nic tam není

Není

Jen ONA Je s Ní

- - -

Den se blíží

...ON nikde...

Další dlouhá noc

...ON nikde

Smutek nočních duší

Na lavičce

Opera mezi dnem a nocí

Bez vstupenky

Klid noci tichem ruší...

Jana Witthedová

* * *

světelný zákmit

krásy

co mizí

ještě než oslní

vytrysklý z tajného

pramene rozjímání

se navždy chvěje

v samotě noci

mé i tvé

* * *

bdící noc

zdivočelá dechem

vydutého břicha posměchu

utíká chodbou zármutku

s bušícím srdcem

chytá padající hvězdy

koupe se ve snu

šediví

probouzí se

sahá po tom co chce být

Petr Koudelka

Pevné pouto

Tak jako je láska a nenávist

v neustálé při o to,

kdo je lepší.

Tak jako se nechce

vodě téci do kopce

a jablko nevyroste

na dně oceánu.

Tak jako se k ránu

probouzejí ptáci

a život zápasí se smrtí.

Tak jako po zimě

přichází jaro.

Tak ty a já

patříme k sobě

a není nic,

co nás rozdělí.

Jedině snad až přijde zubatá

a vezme si jednoho z nás.

Teprve potom

se tenhle kolotoč

pravdy zastaví.

A navzdory všem

přírodním zákonům,

někde na dně Atlantiku,

vyroste strom.

VIola Jíchová

Stromy bez listí

Jako stromy bez listí

když závist v čele je,

láska se hned odjistí,

není rovno v čele.

Kdo oplývá závistí

a nepromítá sny,

klam je pro něj kořistí,

s nímž maří krásné dny.

Tam kde láska naráží

na bludné kameny,

oči přímo nevzhlíží,

vždyť jsou zlem souzeny.

Koho náraz nebolí,

kdo lásku uchová,

v tom se boly zacelí,

naději s láskou má.

Život sladký jako med

nenávidí závist,

budoucnosti kráčí vpřed,

nadějí si vždy jist.

Tajemství snů

Kraj do tmy se halí,

usíná kraj,

sovy zpívají noční píseň,

nasloucháme jim potají,

hasíme žízeň

a poznáváme s nimi

co sny nám říkají.

Ty hvězdy, co nocí plují,

vypráví příběh,

jsou jako úsměv na rtech,

kdo cestu tam znáš,

k slunci se otáčíš a víš,

že to vše jsi ty.

Sen o Vánocích

Ať dítě mé už spí,

svůj ztiší hlas,

v ulicích rozsvěcí

světla se zas.

Zavírá víčka svá,

je spánku čas,

jeho sen provází dávný otčenáš.

Spí dítě mé ve snech svých,

ve snech svých,

kraj už ztichl,

syn toulá se svých snech,

ráno ho vzbudí úsměv na rtech.

Starý den se loučí,

přichází noc,

ve tmavých oblacích

svítí hvězd moc.

Dítě spí,

a sní svůj první sen,

jednou ho vzbudí

největší štěstí

Věra Petrová

NOC A DEN

Slunce jak ohnivá koule

zažehne požár na obzoru

než samo zmizí v zenitu

Červánky vítr rozvane

Nebe je opuštěné

prázdné

Tváří se víc než zklamaně

Lenivé hvězdy čekají

na svit Měsíce

Až pak se rozzáří

jedna po druhé

a v mžiku jsou jich tisíce

Obloha v sametu

chystá se na ples

S Měsícem v žaketu

každá by tančit chtěla

Únavou Měsíc ztrácí jas

Noc dlouhá je

Však dočká se

A je tu ranní Slunce zas

Noci zklamání

Dny naděje

Tak plyne čas

a nic se neděje

Jen Slunce denně

svádí duel s tmou

a ráno jako vítěz

pluje oblohou

Nekončící zázrak

opětovného začátku

nových rán