Květen 2025

Polibky               Mír

Do rubriky přispěli: Dajana Zápalková, Marta Lehetová, Svatoslav Butora, Emilie Kozubíková, Libuše Matysíková

Dajana Zápalková

Tenký paprsek

světla nakukuje

uvolněným sukem

do pokoje

rozprostírá záblesk

konejšivého klidu

bezpečí

všudy přítomného míru

a pohody z dětství

Pohladí na duši –

tenký teplý paprsek …

Láska

v lidech skomírá

hvězdy shůry

blikají nervózně

děsí se tohoto

nezvyklého jevu

Proto silněji

vyzařují světlo

klidné laskavé

nebádající k polibkům

vřelému objetí

ke vzkříšení lásky

Pojďte se líbat …

Pojďme se mít rádi …

Marta Lehetová

máj

...

pricválal na krídlach

nežného vánku

kolíše stromy kvety

obdaril ich krásou

plným priehrštím

rozdáva lásku

sadá si vedľa nás

a počúva vtáčiu melódiu ...

...

vyrazil do ulíc

zaklopal na dvere

chytil ma za ruku

a vyznával lásku

nepozná starobu

pre neho láska kvitne

v každom veku

a on jej má v srdci dosť ...

pierko

...

padá do trávy

voľne a pomaly

hebké ako vlásky

kvitnúcej púpavy

vietor ho kolíše

zabalí do lásky

zahrá sa na poštára

a vloží do dlaní

najkrajší spôsob

ako sa z nej vyznať

pierko láska pošta

...

siete preťažené ...

Voňavé orgovány

...

V máji

Keď kvitnú voňavé orgovány

A ich krása vkročí do duší

Farebne sa naladia

Navodia romantickú atmosféru

Kvety zavejú vo vetre

Ty zasnene pozeráš

Ako slávik sadá na konár

Spieva orgovánovú serenádu

Včely zabzučia zatancujú

A v záplave orgovánov

Túžiš vzlietnuť

Aj keď nemáš krídla

Znova na zem zosadnúť

Potešiť svoje srdce

Bez ohľadu na to

Aký máš deň

...

Cítiš že sa ťa dotklo

Obyčajné šťastie

Nádhernej elegancie

Svatoslav Butora

Jarní fluidum 

Každodenní dávka lhaní

Před spaním zahání

Myšlenky do kouta

Nepatří nikam

Ani do postele

Je jaro

Napíšu mé milé

Něco veselé

Co podobá se na polibky

Které nahrazují slova

Snad usměje se znova

Jako kdysi v máji

U sousedů

Pod moruší

Na garmošku hrají

Vzpomínky buší

Na bubínky v uších

ONA se usmívá

Pod šeříkem

Hořící stíny

Pohlcují objetí

Večer svítí

Obloha se těší

Jaro lásku řeší...

Emilie Kozubíková

Dávno jsem pod tehdejším mým jménem Sikorová napsala pro dcerku spoluzaměstnankyně tyto verše. Její dcerka je jistě již babičkou a nevím, že by ještě nad Frýdkem pracovaly jeřáby, báseň je kupodivu podnes nadále aktuální.

(žákyní Z).

Mír,

to jsi myslím Ty, maminko,

když stojíš u plotny

a přeješ tatínkovi dobré chuti.

A asi já

s pečlivě česanými lokny

a utěrkou,

u Tvojí pravé ruky.

Mír?

To bude nejspíš polibek

několikati ramen jeřábů

nad Frýdkem - Místkem.

Hraniční kámen

pro smích všem,

v plyšové bílé čepičce

nebo holoubci podle stánků

prokvetlých na náměstí?

Mír, to je srdce na dlaní

a tiché prosté štěstí.

Až jednou v muzeích

zbraň a vojenský šat

nám vženou úsměv do tváře,

celý svět bude kamarád

prosycen vědomím, že je,

že je MÍR.

Libuše Matysíková

VZKAZ PŘÍŠTÍ GENERACI

Moji milí!

Každá generace má určený čas ke svému životu. Tak jsem jej dostala i já a moji vrstevníci.

I vy jste dostali do vínku svůj čas. Jde o to, jak jej prožijete. U nás to byla touha žít o stupínek lépe, než generace našich rodičů.

Zdá se, že naše touha byla naplněna.

Narodili jste se jako jedinečné osobnosti. Během školních let a celkové výchovy se k vám dostane přehled, který vás nasměruje na vaši životní cestu.

Zvolíte si povolání. Ideální je, když se povolání stane i vaším koníčkem. Ne všichni to tak mají, ale určitě si najdou skulinky, jak těmito obdobími prokličkovat, vše propojit. Jde o to, abychom byli spokojeni sami se sebou. Ale vždy se snažili o něco lepšího.

Rodina je pro život také velmi důležitá. Nenechte si namluvit, že to už není taková pravda, není to nutné. Každý z nás měl maminku a tatínka. Také dědečky, babičky, stařečky a stařenky. Dnes si vystačíte se strýčky? Kolik potřebujete babiček?

Když se nám navrší léta, tak se začínáme zajímat, po kom máme vlastnosti, podobu. Prostě pokoušíme se hledat své kořeny.

Přemýšlíte i nad poděděnou genetikou svých dětí.

Jsou naše životy dopředu nalinkované? Víme jak žít? Co nás přitahuje? Čeho chceme dosáhnout a co chceme po sobě zanechat?

Chceme jít vlastní cestou. Smysl života byl formulován generacemi před námi.

Pan Bůh nám dal desatero.

Filozofové světa se též zamýšleli nad tím, jak má člověk žít. Jak svůj život uchopit a pochopit.

Naprostá většina filozofů se ztotožňuje s desaterem.

Co bych vám vzkázala já? Postavte se do života čestným rovným způsobem. Naučte se snít své sny a uvědomte si svůj potenciál a ideály.

Dělejte co je dobré a správné. Nechejte svět v lepším stavu, než do jakého jste vstoupili.

Pomáhejte druhým, dávejte více, než berete. Zlepšete styl života a duši druhých.

Ctěte Boha, užívejte si života, rozvíjejte vztahy, práci, záliby, rodinu.

Rodinný život a funkce ženy jako manželky, matky a pracující ženy. Funkce manžela, otce, pracujícího člověka.

A nezapomínejte na pokračování života: děti, vnuci, pravnuci.

Po odchodu do důchodu se nepřestávejte věnovat svým koníčkům. Já se věnuji psaní poezie a krátkých příběhů. Obesílám literární soutěže. Někdy se umístím, jindy se jen zúčastním. Také své básně vydávám knižně. Jsem porotcem dětské literární soutěže Andersenova hvězdička.

Za tu dobu, co píši poezii, jsem získala mnoho přátel a známých, poznala různé literární kluby, jejich činnost, aktivity.

Mít koníčka v období starobního důchodu je velké štěstí. Obohacuje kvalitu života, kombinuje různé činnosti a udržuje se v duševní a duchovní aktivitě.

Jde o to, aby si člověk užíval života, aby miloval, aby zachovával každý krásný okamžik svého života, hledal krásu ve všech jejich formách.

Žijte tedy čestně ve zdraví a pohodě. Buďte vlídní, laskaví, slušní a tolerantní.

Žijte v míru.