Léto

foto: Petr Koudelka

Lenka Kóňová

Medzi morom a nebom

Mesiac je veľrybie oko
vyhodené nad plytčinu neba
Jeho krivočiary češú hladinu
no v mori aj tak nik nerozpráva

Možno iba v diaľke
na opačnej strane dvojjazyčného horizontu
v záhrade večerného smädu
sedí niekto bez pohnutia
a tmavým atramentom slov sníva si svoj nečujný breh:
"Nebo je na hrane, aby bytie unieslo svoj raj..."

Raz sa zbadal v toku rozbitého zrkadla
alebo to bolo azda more čo sa ako veľrybie mláďa
zatúlalo v zotmenom ohni
tak blízko k jeho tvári

V záhradách vtedy rástli zvápnené stromy
no on nevidel beh ich koloratúr
cez stopky orosených mihalníc
Len sa opieral o hladké kmene
slepeckých palíc

Potom náhle vstal a šiel hľadať miesto
kde nebo vyplavilo
rybí vzor
na morských dečkách

Morské divadlo

Koľkokrát sa nebies
dotykom nadýchal človek
ako dážď
keď pomaly spúšťa siete
aj z druhej strany vlastnej tváre
a cestičky zdajú sa byť nerovnými kulisami
rozfúkaných vlasov bez vetra

Akoby sa práve vybodkovaná voda
chcela pripodobniť dejstvám piesku
čo rozkolíše každú z bárok
o čosi prudšie než za oponou
rozbúreného srdca bijúceho na súši

Koľkokrát sa nebies nadchol človek
ako vtáctvo
keď v javiskách blankytu
hľadá hladiny vlastných krídel

A more
zdá sa byť podobné slzám
čo sa ani nehnú bez dotyku vetra
naučeného naspamäť

V pamäti leto

Kŕdle oceánov pochopili to mlčanie člnov
v rozkolísanom kráľovstve
a prístav starý ako bárky oblakov
vinul sa pohľadom ku kormidlu slnka

Príbehy kameňov len kreslili tvárou
kruhy po vodách
až siločiary vetra vzdušnou čiarou
prebásnili piesok na slová
zamlčaný v zrnkách zeme

A tak ako zvyknú hvízdať na hviezdy
aj slnko sa navečer oprie do piesčin
morzeovkou bez slov
A krídla vzlietnu spod arkád mora
k nebu napospas... 

Irena Topinková

Léto s Dědečkem

Cítím vlhké seno z louky
za časného jitra
ještě dříve
než slunce
trávě rosu vypije
Vidím ladný pohyb kosou
mého fešného dědečka

Vzdech a vůně posečené trávy
zpěv skřivana
Existují ještě?
Nevím nic o alergiích
Ležím na dosud vlhké zemi
pod sebou dědečkovu vestu
vonící tabákem

Nebe plné beránků
o které nemusím mít strach
Svačíme chléb se špekem
Dědeček zapíjí Žitnou.
Dostávám ochutnat - naše tajemství

Přemýšlím
která vdova nás dnes pozve
na dobrý oběd
za posečenou louku?

Budu hlazena po vlasech
někdy dostanu novou mašli
Hodná holčička
báječného dědečka

Babičce
která se zatím upřímně modlí
za odpuštění
všech dědečkových hříchů
neseme bohatou výslužku

Babičce
která přes všechno dědečkovo hřešení
je jeho jediná

Někdy mne večer
dědeček vezme k Černému koni
kde krásně hraje
na heligonku

Snad mne maminka pustí
když slíbím
že opravdu
ale už opravdu nikdy více
nebudu dopíjet
červené a zelené zbytky
v malinkých skleničkách
co prý nejsou limonáda

Může existovat krásnější léto?

Jen někdy
za horké letní noci
spánek se ztrácí
a dědečkova heligonka
vypouští
do vůně letní noci
vzpomínky na Itálii

Matou dětskou duši
Proč zní pokaždé jinak?
Jindy noční zahrádkou
zní tóny jiné
dědečkovy oblíbené
tóny Suliky

Na půdě
ve staré truhle
medailonek
s pramínkem černých vlasů
Babičkou respektován
Také balalajka
usedá na ni prach

První světová válka?
Pro pětileté dítě
procházka hudebními světy

Až mnohem později
narušena
úplně jiným vyprávěním

Léto s dědečkem vzniklo jako následek mimořádně živého snu, ve kterém jsem prožila znovu jeden z mnoha krásných dnů strávených s dědečkem v předškolním věku . Ze školky mne po 14 dnech vrátili jako naprosto nepřizpůsobivé dítě. Díky tomu jsem prožila nádherné dětství v péči babičky a dědy, na které nikdy nezapomenu.

fotografie: z archivu Ireny Topinkové,

Viola Jíchová

Slunce

Léto ukázalo svoji tvář,
kvete láska, jako Matka Zem,
říká ti, pro co jsi tu,
objímá své Děti,
štěstím utírá jim slzy.
Je letní den a ve vánku nad mořem
racek křídly mává na pozdrav,
z výšky nemá strach
a šípům slunce se odevzdává.
Země žije v lidech,
hluboko v podzemí,
je jako úsměv na rtech,
jako příběh přijetí věčného snění.
Srdce Země bije v tichu,
zní ve vodopádu smíchu,
ve vlnách marnosti i květu,
za bití vln v bouři i slunce svitu,
miluje své děti, šťastné přeje Bytí.
Oči Dětí dýchají Zem
a mezi sebou si přejí,
jdou domů za srdcem,
a když západ hoří touží po volnosti,
co mají racci nad moři.

Radost ze života

Usmívá se Matka, jako slunce zlaté
má srdce se všemi spjaté,
zří, jak ptáček křídly mává,
jak na lukách voní tráva,
přeje lásku lidem, ať netrpí v nouzi,
ať splní se vše, po čem srdce touží

Děti Zemí jsou milované,
ne všichni jí však vrátit umí,
otevřená je kniha, jež na ně se dívá
a jen Děti ví,
kdo je Matka.

Z úsměvu láska pramení,
jestliže veselé jsou oči,
není třeba ničeho víc.
Nic dražšího na světě není,
co přinese lidem potěšení.

Radost ze života bývá drahá,
někdo těžko jí dosahá.
V maličkostech se krása třpytí,
radost je z žití,
patří Země do lidského snění,
máš-li v srdci pro ni místo,
s ní se Tvůj život v lepší změní.

Petr Koudelka

****

Kouzelná vlna pospíchá ke břehu
všechno spláchne co se jí postaví do cesty
kouzelná je právě proto že formuje břeh
bourá staré a ze starého nové staví
je jedna z těch které přijdou a zase odejdou
zatímco my tady ležíme na dece
nad námi slunce připaluje naše špeky
a vlny přicházejí a odcházejí
a my ne a ne se dopočítat kolik těch vln vlastně je

Lesana Královičová

Moje leto plne zabav

Nudu hnedky zazenie,
Co by vodou , co by lesom
Do krikov hned odzenie.
Budeze to radosti, veselosti tiez
Kricia stari , kricia mladi a lastovicky tiez
Neda pokoj slnko vravi
Co by ste zas nechceli,
Okamihy nove vzlety
Ponuknu sa viaceri
Leto bezi sta riavy
Deti spadnu do prhlavy
A rychlo z nej vyskocia
Po jahody odskocia
Maliny radi nemaju
Co hned ich aj nezbieraju
Budu vsetci nateseni
Do skoly pojdu znovuzrodeni
Ako po vydatnom dazdi
Pomocky do skoly hned aj nasli
Budeze to nahanania
Bude aj vesela vrava
O prazdinnach, o zazitkoch,
Vacsi pojdu na bycikloch
Do skolicky do skoly

Dajana Zápalková                 

Léto

se představuje

sladkou vůní lip

rorýsi létají jako šípy

kol věže kostelní

omámeni

lepkavým nádechem

Slunce vysmáté

těší se

z rozevlátých sukní

z polibků milenců

z nástrah lásky

ze všeho

co k létu patří ...

Je léto

čas zaslouženého

odpočinku

čas mořských zátočin

prosluněných pláží

rozžhaveného písku

a křičících racků

Prostřený stůl

chytlavé tóny řeckých písní

dobrého vína

a touhy ...

foto: Dajana Zápalková

Svatoslav Butora                                                            

                                                                         LÉTO 

Za plotem bylo

Vonělo

Živé Svěží Léto

Kvetlo S Tebou

Ve mne

Chvělo se

Jako Když Věčná Matka

Miluje Děťátka

Úsměvy a zamávání

Zrání Očí a světýlek

Odhodlání pěkně být a žít

O lásce snít

- - - - -

Motýlek se pyšní

Z blízkosti zralých višní

Z blízkostí nebíčka

Do očí svítí Šťastná Štěstíčka

Mávají křidélky k objímání

Otvírají srdíčka

K přijímání Života Pod Obojím

...chléb a víno...

- - - - -

Jsem rád s Tebou Milá Léto

S Tvými kvítky

Při Tvém plotě s létem stojím

Těším se z Tvého Bytí

Miluji svět a svítím...

? ...bouřky nevadí...?