Literární výzva
ODPOVĚZ MI BÁSNÍ / PRÓZOU NA OTÁZKU
Milí autoři, vyhlašuji literární hru na našem webu ODPOVĚZ MI BÁSNÍ / PRÓZOU NA OTÁZKU
Každý týden položím jednu, dvě otázky, na které budu čekat vaše odpovědi.
Cílem této hry je opět inspirovat k tvorbě, nebo k návratům vaší tvorby již dříve napsané a
k uveřejnění na našem webu.
Milí autoři,
literární výzva tento týden přináší svou poslední otázku.
Děkuji všem, kteří se zúčastnili, nebo navštívili náš autorský literární web.
Otázka č. 20
Kdo nebo co je oblíbeným tématem vaší tvorby?
Odpovědi ve formě básní/krátkých próz a další… ráda na web vložím.
Mějte se hezky Pavlína
Svatoslav Butora
20.
Dieťatko poézie
Sedím na kraji kalicha
Na hrane Vesmíru
Takmer nedýcham
ON A ONA ma sem dali
Mňa sa nepýtali
Na horizonte udalostí sedím
Čakám ICH celý šiesty deň
V ruke držím svoju hviezdičku
Podávám ju nebíčku
JEMU A JEJ
Žijem
SOM DIEŤA ĽUDÍ
Zo spánku sa budím
OTEC A MATKA sú všade okolo
SÚ vo mne
Diaľky bezodné
V noci i vo dne
V pohári živej vody
Fantázia Pani Poézie
Vyberá Slnko z piesku
Žije
Bude svietiť na cestu
Živým vo svete bez lesku
Všetkým čo o ňom vedia
Poteší deti ľudí
Zo spánku budí všetky zrnká
Ktoré sú treba aby z nich mohol byť
Vo Vesmíre živý chleba
- - -
ON A ONA A Dieťatko Poézie
Vo Vesmíre Pod Slnkom večne žije
Ladislav Beran
Na otázku č. 20 odpovídám.
Když na řadu mých krimi knih
okem spočinu,
tak kromě Člověčin,
Jak jsem potkal lidi
a Hříbata jsou malí koně,
udělal jsem za ty léta z Písku
město zločinu
Marta Lehetová
Otázka č. 20: Kdo nebo co je oblíbeným tématem vaši tvorby?
Mojimi obľúbenými témami sú:
· láska – kladný citový vzťah jedného pohlavia k druhému, reč, ktorej rozumieme aj bez slov
· deti – najdôležitejšia súčasť môjho života, ktorú prevteľujem do básní, najčistejšia forma lásky
· ročné obdobia: jar – optimistická, nadšená, radostná, plná nádeje a šťastia
leto – nádherná rozkvitnutá záhrada a lúka hrajúca všetkými dúhovými farbami
jeseň – charakteristická doznievajúcim letným slnkom, babím letom (pavúčím), farebnými listami a sladkou úrodou
zima – príroda sa uzatvára do seba, oddychuje a naberá silu
· kvety – každý kvet je duša kvitnúca v našej krásnej prírode
Až dozrejú čerešne
Odtrhni zopár
zrelých čerešní,
budeme z nich ujedať,
keď sa vonku zošerí.
Schováme sa
v rozkvitnutej tráve,
naše divoké bozky
budú ako deti hravé.
Z červeného lupeňa
vytvorím ti srdce,
do neho napíšem,
milujem ťa vrúcne.
Aj drozdy utíchnu
na krvavej čerešni,
zhodia mi z konára
náušnice do dlaní.
Pozri sa na mňa,
dám si ich na uši,
sú tak nádherné,
až sladko je na duši.
Vietor ich začne
pomaly kolísať,
keď si budeme
navzájom lásku vyznávať.
Konáre sladkých čerešní
stále voľne žijú,
teplé mesiace
ich červenou maľujú.
Dieťa
V mojom náručí drieme nežné šťastie
Viniem ho k sebe ako anjela
Spievam detskú uspávanku
Sladko sa na mňa usmieva
Jemne sa dotýkam jeho líca
Vonia ako malina
Moje žiarivé slniečko
Navždy uložené v milujúcom srdci
Jeho dych je jemnejší ako vôňa kvetov
Nie je žiadnym tajomstvom
Že ho zbožňujem
Ono je to najkrajšie
Čo po mne zostane ...
...
Bez neho by bolo obyčajné ticho
Štěpánka Běla Houbková
20.
Co vkládám do psaní
Vraždy a smutky
Zoufalé skutky
Nevěrné ženy
Pravdy, co se mění
Na obrovskou lež
Někdy vloupání též
Všechny lidské pochyby…
Co však nikdy mi nechybí
Odpověď na Pavlíny otázky
Psát nikdy nemohu
příběhy bez lásky!
Lesana Královičová
20.
cas ako taky a laska... najviac laska
Emilie Kozubíková
20
Možná Pavlínko, že filosofická zamýšlení na všestrannost přítomnosti i minulosti: co bys řekla téhle rozvernosti a v mém věku?
Díky za Velikonoční rady, jsou vážně moc prima.
Pruh od pruhu pod gaťkami by měl linkován, utíkat vzpříma,
aby zásah šel hezky, geometricky s podlitinami.
Neboť v nuancích miss světa centimetrem dohledali
parametr krásy z pod gaťek po samý hřbet,
k nominaci- skrze šmigrustníkův účinek
Auria Caerulea
20.
Co je tématem mé tvorby? Vše co mě zaujme, mé sny a přání. Letos se mi podařilo se setkat na živo s liškou. Jmenuje se Coco. Myslela jsem si, že lišky jsou větší. Ale byla o dost menší, než jsem si myslela. Bylo to perfektní setkání. Splnila jsem si svůj sen a nejen to, měli jsme s Pavlem sebou i jeho neteř. Byla z ní nadšená. Krásné to bylo setkání, přímo pohlazení na duši. Jsem otevřená duše. A hledám všechno, co se mi líbí. Chápu, nemusí to být pěkné pro druhé. Ráda se nechávám od druhých inspirovat, ať už je to nějaký obrázek, nebo nějaká myšlenka. Hlavně v tom musí být prožitek od samotného tvůrce.
Milí kolegové, přátelé,
jsme v předposledním kole naší literární hry.
Věřím, že i tentokrát vás otázky budou inspirovat. Je těžké tvořit na zadání, proto klidně zalovte ve své tvorbě staršího data. Každá básnička/povídka…si zaslouží občasné připomenutí(😊).
Otázka č. 18 Co mají společného zahrada, louka, Karel Jaromír Erben, Jan Neruda, Vincent van Gogh, Henri Matisse, Kroměříž ?
Otázka č. 19 Proč má lež krátké nohy?
Mějte se hezky Pavlína
Lech Przeczek
Dnes opět odpovím aforismem.
Otázka č. 19 Proč má lež krátké nohy?
• Lež má sice krátké nohy, ale umí strašně rychle utíkat.
Viola Jíchová
18. Tvář
19. Protože je slepá
Svatoslav Butora
18.
Co mají společného zahrada, louka, Karel Jaromír Erben, Jan Neruda, Vincent van Gogh, Henri Matisse, Kroměříž ?
Vyzařují společné touhy živých po pěkném bytí a souznění se živými ve světě, který není věčný a který živým nedopřává věčnost.
19.
Pohádka o Lži
Lež přichází do našeho vědomí většinou z jiné reality. Opatrně zkoumá myšlenkové prostředí kolem sebe a snaží se kolemjdoucí přesvědčit o své existenci. Někdy se jí to i povede – někteří lidé přeruší chůzi odněkud někam a na chvilku se zastaví a neočekávanou jinou realitu, kterou jim Lež kreslí do plátna, v rámu jejich mysli začnou zviditelňovat. Dříve než se proberou ze sna umělé jiné reality do skutečně probíhajícího filmu jejich světa, musí Lež opustit vytvořenou časo-prostorovou bublinu zdánlivého horizontu událostí a musí urychleně běžet k "hvězdné bráně" a přeskočit do mlhavého obláčku její nepravé budoucnosti, která číhá jako Lovec ve Světě Lidí na realitu přítomnosti. Obvykle se při tom stane, že "hvězdná brána", která tyto dvě reality dělí od sebe, se zasekne a je z ní vidět části běžících nohou od kolen níže, jak se snaží připojit k tělu Lži, která se ocitla v té její jiné realitě. Proto se říká, že Lež má krátké nohy; ale doopravdy tomu tak není. Skutečností je, že Lež neví, kde má její realita hlavu a patu... Přeji dobrou noc a hezké sny.
Marta Lehetová
Rada odpoviem na otázky.
č. 18: Myslím si že všetko a všetci má/majú dočinenia s kvetmi.
č. 19: Prečo má lož krátke nohy? Ak klameš človeka, na ktorom ti záleží, musíš si uvedomiť, že to, čo raz vypustíš z úst, nemôžeš vziať späť. Ten dotyčný človek ti už nikdy nebude veriť a vraví sa, že s pravdou ti spadne aj kameň zo srdca. Jednoducho povedané, stále sa na lož príde!
Tulipány
S kyticou kučeravých elegánov
pripravených na svoj štart
a jarných farebných explózií,
ponáram hlavu do okvetných lístkov,
pripomínajú mi obrátený turban,
čas ma obúva do jarných topánok
a ja sa ponáhľam za láskou …
...
Rád sledujem ich prebudenie,
obdivujem dúhové šaty,
sýte tvary, kmitavé pohyby,
hladím ich a súperím s nimi,
rozmýšľam,
komu sa láska viac poteší,
mne alebo im,
ony sú symbolom
večnej a pravej lásky
neraz uvitej do svadobnej kytice …
...
Moje tulipány ju zaplavia
najsladšou láskou,
lupene budú toho svedkom,
netreba písať ani na papier,
šťastie závratne sa s ňou spojí,
vyčarí zamilovaný úsmev
a ona v nich nájde svoju ženskosť ...
…
Čo s láskou spraví
kytica jarných tulipánov!?
Slnečnice
Pole zrodilo tanečnice,
kráľovné medzi kvetmi,
tvoriace skvelú atmosféru
nekončiaceho sa leta.
Vysielajú úsmevy k nebu,
vlnia sa v rytme tanga.
Krehké, chrumkavé, hrdé,
vábia neuveriteľnou krásou.
Šibalky v slnečnom oblečení.
Čo na tú krásu hovoríš, pole?
Keď sa na ne pozeráš,
zbavujú ťa stresu,
negatívnych myšlienok?
Do tvojich tvorivých nápadov
vnášajú nové svetlo.
Keď sa rozbije brieždenie,
prenasledujú ťa do noci.
Čakajú na nový zajtrajšok.
Ani v daždi nehľadia do zeme,
nažlto sa naladia
a večne chcú žiť...
Poznáš ten pocit, človek,
ktorý v tebe vyvolávajú?
Aké jednoduché!
Dvihni hlavu a otoč sa za slnkom.
… Si predsa na poli slnečníc!
Milí kolegové, kamarádi, příznivci,
posílám další dvě otázky do literární výzvy.
Těší mě, že jste spoluúčastní, a mnozí jste svými odpověďmi povýšili mé otázky na vyšší level. Mnohé z nich jsou vašimi citáty a já vám přeji, aby vaše slova, moudra citovali vaši nejen čtenáři.
Otázka č. 16 Která slova otvírají srdce a která ho dovedou zlomit?
Otázka č. 17 Bílá nebo černá (a dětské Proč?)
Těším se na vás.
Mějte se hezky Pavlína
Štěpánka Běla Houbková
17.
Černobílý vztah
Ty černý jsi
já bílá
ty hromotluk
já víla
ty poeta
já praktik
ty upřímný
já taktik
náš život je jak černobílý kolotoč…
a oba dobře víme,
kdo má koho rád a proč
Lech Przeczek
Tentokrát odpovím aforismem😊
Otázka č. 17 Bílá nebo černá?
• Když nic není ani černé ani bílé, neznamená to ještě, že je všechno šedé.
Lesana Královičová
Otázka č. 16 Která slova otvírají srdce a která ho dovedou zlomit?
podla mna otvaraju slova radost , laska , milovat...
a zlomit nenavidim ta, nemam ta rada, nelubim ta, klames
Otázka č. 17 Biela je radost ako keby a cierna je zloba... aspon ja to tak berem.
Svatoslav Butora
16
Děťátka a živá slova
Usměvavá slova
Jsou Slova Která Jsou
Objímají duše nejen tváře
Nejsou ze snáře
Transplantace srdce
nehrozí
Jsou věčná Jsou živá
Nestárnou Nepláčou
Při klopýtnutí
Nikoho k ničemu nenutí
Zvou Tě k sobě na cestu
Pojď jdeme dál
Budoucnost je s námi
Budoucnosti chtivá
Děťátka držíme za ruce
Hledáme nevěstu
K jejich úsměvu
Aby všem za tisíc let
Bylo do zpěvu
A život se usmíval a smál
- - -
A kde je sever?
Tam sníh se kdysi zimy bál
Usměvavá slova nebyly
Zlomená srdce svíral žal
...než přišel živých slov král...
17.
Všechno je někde
Šátečku černý Šátečku bílý
Kolem se toč
Buď se mnou štěstíčko
Já nevím proč...?
Zázraky hledáš Zázraky čekáš
Všechno je někde Někde je nic
Vesmír se točí napořád
Když s Ním jsi rád
Máš Všechno
Milí autoři,
pro další týden jsem pro vás připravila do literární výzvy další otázky. Věřím, že díky vám opět nezůstanou bez odpovědí ve formě básně, prózy nebo vašeho názoru.
Otázka č. 14 Co spojuje levý a pravý břeh a co rozděluje světy?
Otázka č. 15 Jaká je láska?
Těší se na vás a vaší tvorbu
Za https://literatinawebujedemedal.webnode.cz/literarni-vyzva/
Pavlína
Emilie Kozubíková
15.
O lásce
Zrak mdlý, vzněty drceny
stála si pevně na zemi,
když Pán Bůh shlukem světelným
dotekem- o tvar Venušin
sílil v stár sličnost půvabů.
nadnesená zářností cherubů
póry světelné milostností
teď pájí zem a vesmír,
tepem lidského srdce.
Svatoslav Butora
14. Co spojuje levý a pravý břeh a co rozděluje světy
To co proudí přes Svět živých v Řece Života a Času jsou Osudy živých a mrtvých. Její levý a pravý břeh spojuje křehký živý Most, který za tisíce let vystavěla Odvážná Živá Pravda.
To co rozděluje Svět Živých, kteří sídlí na březích kolem Řeky Života a Času je ta stejná křehká Živá Pravda, která se dnes odvážně plaví na Pramici uprostřed této Řeky jako Nahá Pravda, aby ukázala všem živým, že ještě žije a dýchá...
15. Jaká je láska ?
Je taká jakou chceš aby byla
Žila v Tobě a přitom snila
Rodila květy
Světy pro dětí Děti
Které přijdou
Lehounce
Na louce
Všude
Štěstíčko vidíš
Když ONA A ON Jsou
A jsou vedle sebe
Snesou z nebe
Úsměvy a Plamínky
Vzpomínky
Na Budoucnost
Kterých není nikdy dost
Láska se zjeví
Paní čtyř rukou
Dvou srdíček
Písniček
S ní máte k sobě blíž
Než na chodníku
Vlastní stíny
Cítíš ji
Duši nevidíš
Víš že v Tobě splývá
Život s Poesií
Čas se usmívá
Hodiny stojí
Celebrují život
Pod obojím
Za jedním stolem
Září Chléb a Víno
Nemůžeš být s jinou
Oči svítí štěstím
Jste svoji
15. +
Svět bez lásky
Když končí živý svět a láska
Písničkáři mlčí
Slunce je mlhavé
Oblaka šedivé
Tváře ztrácejí význam
Svět bez lásky neznám
Není můj Je cizí
Stromy a luky přestaly kvést
Neví že je máj
Nelásku nesnesou
Tíži je tíha bytí
Měsíček nesvítí
Hvězdičky smutní
Svitu svíček se lekají
V cizím světě mizí
Ze snů skáčou strašidla
Samota svlíkla se donaha
Nepomáhá žádný lék
Oči zaplavil příval slz
Nic nemá smysl
Dívám se na svět skrze žal
Jen láska ví když není
Kde se ten smutek
Ve mně v cizím světě vzal
Ladislav Beran
CO SPOJUJE LEVÝ A PRAVÝ BŘEH
Zajímavé téma. I když se musím přiznat, že jsem v tom do dneška neměl jasno. Měl jsem za to, že se to bere tak, že se určuje břeh proti proudu řeky. Z toho mě vyvedl telefonát ke kamarádovi, který mě okamžitě vyvedl ze stařeckého omylu, ono je to vlastně obráceně. Jsem pravověrný Písečák, patriot, křtěný Otavou, který se v pětačtyřicátém u řeky narodil a to v mé milované Portyči, o které režisér Krška natočil moc pěkný film Kluci na řece, co mile pohladí nejen každého Portyčáka, ale i "Bukouna" z druhého břehu a Písečáka, který má toto město nad Otavou rád. Stará dělnická čtvrť Portyč je tedy na levém břehu Otavy, kde byl za 1.repubilky dělnický konzum, pošta, ale i bordel, který měl na fasádě "Dům u laskavé neřesti", byla tam i slavná hospoda U Hrachů, kde se scházely dělnické spolky, ale také Fezovka, kde se vyráběly fezy. Hlavně v ní ale byli rebelové, socani, co pořádali v době hospodářské krize v Písku demonstrace a dost zlobili. Oba břehy Otavy spojuje nejstarší Kamenný most v Evropě. Je dokonce starší než Karlův most v Praze. Na druhém, tedy na pravém břehu byla Rybářská ulice, kde měli svůj rajón obávaní "Bukouni". Byla tam taky hospoda pana Magrštajna, kde se říkalo, do dneška jsem nezjistil proč, "U Krvavého hnátu". Když to řeknu velice decentně, Portyčáci se s "Bukouny" zrovna nemuseli a neustále byli spolu na válečné stezce. Skobky, kterých byl za dvě koruny slušný pytlík v železářství u Hlídka, a hlavně pak praky, to byla jejich výzbroj, o čemž by mohli páni učitelé z bývalé chlapecké školy, Masaryčky, za mého mládí školy kpt. Jaroše povyprávět, neboť jich měli v kabinetech slušnou sbírku. Pravda, v pubertě se jednalo jen o takové klukovské války, které nakonec časem přerostly v kamarádství. Bohužel, dnes už je všechno jinak. Rybářská ulice se už ke konci šedesátých let zbourala, musela ustoupit Kulturnímu domu a panelákům, Portyč, což byla ulice Svatotrojická, Čechova, Jablonského a Třebízského, tak tu to postihlo v sedmdesátých letech. Dům v Čechově ulici čp. 124, ve kterém jsem bydlel, už taky není a dům stojící těsně u Kamenného mostu, pro Písečáky Starého mostu, se v roce 1975 zboural jako opravdu poslední. V tom byla dnes už legendární hospoda U Mostu, což byla jakási písecká "Jedová chýše", kde se scházela galerka. Tu Písečáci znají už hodně dlouho jako hospodu "U Plechandy". Tato hospoda přišla k tomu nelichotivému názvu podle toho, že v ní bydlela jedna "dáma", za kterou chodili vojáci a ti o ní říkali, že ji má snad "plechovou"… Proto ta "Plechanda", vedle níž jsem se o tři domy od ní narodil, a do níž jsem chodil jako kluk tátovi pro pivo. To, že za pár let si do ní budu chodit jako policajt pro darebáky, to mě samozřejmě jako kluka nikdy nenapadlo. Pravdou je, že jak levý, tak pravý břeh spojují v Písku mosty dva. Ten co je nejstarší, se jmenuje Kamenný, a Nový most byl postavený za války. Mládí uteklo jako voda v řece a mně osobně zbyly v mém stařeckém věku už jen ty vzpomínky. Kdykoli se potkám někde, (většinou už jen u doktorů) s nějakým "Bukouňákem", těch už není tolik, nebo s Portyčákem ze staré Portyče, máme vždy na co vzpomínat. Místo té staré Portyče, kde byly samé malé baráčky přímo u vody, tam vyrostla Portyč nová, moderní, která mi sice moc nešmakuje, ale zvykl jsem si na ni a je dobře, že se tam říká pořád v Portyči. Je tam v ní dokonce ulice V Portyči a kino Portyč, kterému se dostalo tohoto názvu v dubnu 1988, kdy jsem dal dohromady s partou píseckých patriotů Setkání Portyčáků a přátel města Písku. Po letech to bylo milé setkání s Portyčáky nejen z Písku, ale i s těmi, co už jsou tak zvaně od pryč, a kteří na setkání přijeli z různých koutů republiky. Pravdou je, že kdykoli se potkám s nějakým starým Portyčákem, tak si máme o čem povídat a hlavně na co zavzpomínat. Zrovna nedávno jsem se potkal s jedním starým Portyčákem v Penny, který když mě uviděl, tak na mě od pokladny mával a hlasitě zvolal: Ať žije Portyč! O staré Portyči jsem dokonce napsal knihu Člověčiny, v níž jsem zavzpomínal na své dětství a na všechny ty lidičky, co tam bydleli. Člověčiny vydalo město Písek v 1990 k 750. výročí založení města a potěšilo mne, když jsem zjistil, že tuto knihu dostávali maturanti s věnování za odměnu.
Druhá nejstarší čtvrť v Písku Portyč je prostě pro Písečáky fenomén s geniem loci, asi jako je pro Pražáky Žižkov a Libeň, proto neuškodí trochu historie. Název "Portyč" je do Písku přenesený a vznikl v I. polovině 19. století, zřejmě od vojáků z této čtvrti města, kteří bojovali s píseckým 11. pěším plukem v intervenčních taženích monarchie v Jižní Itálii. Ti poznali u Neapole přístavní část městečka Portici, která jim svojí polohou a chudobou i nízkými domky, rozloženými až k moři, připomínala levý břeh Otavy, kde se narodili a žili se svými rodinami. Tato zřejmá analogie se po jejich návratu z válek přenesla mezi místní obyvatelstvo a tak název "Portyč" a "Portyčáci" zdomácněl a od této doby se traduje dodnes. Portyčáky se začali posléze nazývat i obyvatelé Stínadel a Čechovy ulice, kteří se k této tradici přihlásili a jsou na ni hrdi. V tom je spojoval stejný osud, chudoba i sociální boje, ve kterých byli vždy s původními Portyčáky jednotní a solidární.
Tolik o "Portyči" historik Prácheňského muzea Zdeněk Jíša.
Co tedy spojuje levý a pravý břeh? Měl lidi přes mosty spojovat, aby pořád zůstávali lidmi, co se rádi vidí a navzájem na sebe slyší, měla by to být tolerance a přátelství, ale taky láska k rodné zemi a k místu, kde se narodili a žijí… Přesto, že jsem toho napsal dost, nedá mi to, abych si přece jen trochu nezaveršoval. Doufám, že básníci autorovi krimi, co je pořád ve zločinu, tu troufalost prominou.
Když jsem byl mlád,
skákal jsem na zahradě o tyči
To bylo v době,
kdy bydlel jsem s bráchou v Portyči
Těžko říct,
zda to bylo na jejím začátku
nebo až na konci, na jejím chvostu
Dnes už tam sice nebydlím,
ale jsem srdcem stále Portyčák
Co bydlel kousek od "Plechandy", u Starého mostu
Lesana Královičová
15. Jaká je láska? Laska je krasna, nezavidi, nepovysuje a ani sa neponizuje, je zasna, je bolestiva, je narocna, lubi a dava vela ale aj vela berie.
Viola Jíchová
13.
Dva břehy
Láska spojí břehy dva,
vesele nebo smutně se podívá,
usuší slzy, rozveselí tvář,
nečte jenom zprava doleva,
ve středu zůstává, jako ta pravá,
ta, která sílu a cenu zlata má.
Tak se dívají a tak ji nosí na váhách
lidé, kteří buď se milují, či nenávidí,
kde loď zná svůj břeh do přístavu umí vplout
a v sobě zakotvit
a radost ze života zná mít.
Mezi světy klikatí se cesty
a spojnice světel v čistém ovzduší
dobré i zlé tuší.
14.
Láska je nekonečná
Nekonečná je láska, když má třpyt,
zář slunce, jež nelze uhasit,
voda, již každý může pít,
svět, k němuž lze oči otevřít,
třpyt hvězd mezi lidmi ve dne na zemi,
svit hvězd spojených na nebi.
Láska je síla, láska je dar,
zář slunce, třpyt slunečních čar.
Úsměv v tváři,
který se nejvíc cení,
tak směj se, miluj a víc už třeba není.
Petrová Věra
na 14.otázku nemám čas. Konečně je hezky, a já doháním resty na zahradě. Otázka je na delší debatu 😊
Otázka č. 15
LÁSKA
Jsem sladká i hořká
jsem naděje i zklamání
jsem láska
stokrát vzývaná
stokrát zatracená
Jsem hřejivá i nebezpečná
Do tisíc podob
mě člověk ukoval
proto jsem věčná
Marta Lehetová
Moje odpovede:
č. 14: Ľavý a pravý breh spája most, priateľstvo, láska a svet rozdeľuje mamona po bohatstve, nenávisť a vojny.
č. 15: Láska je ako sladký koktail, ktorý nás napĺňa ľudskou rozkošou a veľkou túžbou po človeku. Láska je nevyspytateľná. Raz ľúbiš, raz nenávidíš.)
láska a jej štyri podoby
je ako jarné kvety na lúkach
farebné a voňavé
ktoré denne môžeš odtrhnúť
darovať z nich svojej milej
koketné lupene sfúknuť ako slzy z líc
a moje srdce láskou naplniť
je ako slnečný lúč
ktorý v lete silno hreje
ako letná ťažká búrka
ktorá rozbúši moje srdce
ako šťavnaté plody sladkých jabĺk
hrušiek či čerešní
do korých sa môžeš ľahko zahryznúť
je ako lístie v jeseni
šepkajúce známu melódiu
ktoré sa pred očami rýchlo mení
z nich červená farba predstavuje vášeň
naplň ju aj ty nespútanou radosťou
pod jesennými stromami
je ako snehová vločka
o ktorej si myslíš že je tu
no o chvíľu sa rozplynie
a ty zabudneš čo si sľúbil
pod padajúcimi vločkami
prisahaj
že ich budeš posielať celú zimu
aby ako bozky padali na moju tvár
na moje pery
...
chcem cítiť tvoju lásku po celý rok …
Lech Przeczek
Otázka č. 14 Co spojuje levý a pravý břeh a co rozděluje světy?
Břehy (třeba řeky) vždy spojují mosty. Stejné je to i mezi lidmi - ty také spojují určité mosty vzájemného porozumění. Je důležité se snažit vždy mosty stavět a ne bořit😊
Milí autoři,
týden uběhl a já se opět ptám.
Otázka č. 12 Co dělá chudého bohatým a bohatého chudým?
Otázka č. 13 Peníze nebo život?
Na všechny vaše odpovědi se moc těším.
Mějte se hezky
Za https://literatinawebujedemedal.webnode.cz/
zdraví všechny Pavlína
Štěpánka Běla Houbková
13.
Peníze nebo život?
Nemám ráda spojky
čísla devítky a trojky
nemám ráda změny
ze změn se krev mi pění
Však uznejte - tohle užít (změnit) lze
Já mám život ráda a k němu peníze!
Věra Petrová
12. Bohatý je ten, kdo se umí dívat a vnímat, kolik krásy je kolem nás,
radovat se z rozkvetlé louky, zpěvu ptáků,
koho potěší štěstí a úspěch druhých,
kdo je empatický.
A bohatý ? Pokud ho uspokojuje jen materiální stránka,
která mu poskytuje sílu, sebevědomí a moc, tomu nezávidím.
Štěstí ani nesmrtelnost si za peníze nekoupí.
Je vlastně chudší než chudý. Ale většinou o tom neví.
Otázka č.13
Peníze nebo život ?
Záleží na tom, jak si tu otázku vyložíme.
Život určitě, ale k tomu abych žít mohla, potřebuji i peníze 😊
Kdyby mě však přepadl loupežník a položil mi tuto otázku, budu volit život a doufat, že si zas nějaké peníze vydělám.
Emilie Kozubíková
K otázce č. 13 Peníze nebo život?-Tož milá Pavlínko, je to s určitosti:
Víra, láska a naděje v život. A k tomu mám, jak obvykle dlouhosáhlou, vázanou, poněkud infantilní řeč, která následuje:
Hlas volající spouští
"Svět je náš,
je plný kvítí!"
Má se k růstu květena.
Na to krtek: "Všechno zničím!
Koukej, zahrádka je má!
Poctivě se mazlím s dílem,
Dřu se, svátek, ne-svátek,
v černém chodím napřestýden,
nořím se a mořím svět."
Chlubí se pan s rýčem v erbu:
"Kdepak, zdravý kořínek!
Všechno živé!" Nezná žertů,
zem je jeden krtinec.
"Spoušť na spoušť, mé dobré nebe!
Počkej, lékař- zahradník
vykáže tě! Pan Bůh svede
zem před škůdcem zachránit!
Hle, modlitba vlastenecká
s příměsí sil, nadějí,
na toho, ať padne klícka,
co tvoru stvol nepřejí."
Svatoslav Butora
12. Co dělá chudého bohatým a bohatého chudým?
Pejska a kočičku vůbec nenapadlo, že jsou bohatí nebo chudí. Měli vše co potřebovali. Měli chaloupku, která měla střechu a okna a dveře a podlahu. Měli vodu a koupelnu a WC a měli malé kamínka, na kterých si ohřívali jídlo a při kterých se v zimě ohřívali. Měli co jíst a měli štěstíčko a těšilo je hrát si hru : Pejsku-nezlob se... Kočička přes den pracovala jako učitelka v mateřské školce a učila mláďata lidí usmívat se. Pejsek byl vyučený klempířem a dělal střechy.
Když měl pracovní přestávku dělal na kolemjdoucí haf-haf a přitom se tvářil jako střešní zajíc. Lidem se to líbilo a jelikož dělal střechy kvalitně a pěkné, měl práce vždy dost. K večeru se sešli s kočičkou na lavičce a říkali si, že jsou bohatí, protože se mohli spolu dívat na Měsíc a potom pod peřinou se objímali při světle romantických svíček. V televizi stejně nic nebylo. Věděli, že bohatství bohatých je jim k ničemu, protože zatmívá Radost z Pěkného Bytí.
13. Peníze nebo život?
Tuto kontraproduktivní otázku musí řešit každý začínající zaměstnanec, když přistupuje k pode-psání pracovní smlouvy s majitelem práce a peněz. Faktem zůstává, že bez práce nejsou ani koláče ani peníze a že bez koláčů a peněz život není možný. To by si jinak musel človíček jako kdysi v dávnověku pořídit luk a šípy a začít ve vesnicích a městech lovit ten zbytek zvířat, které po předešlých bohatých časech do dnešní doby přežily.
Dřevěný chlapeček Buratino – syn chudého verklikáře Tatka Carla byl také nucen zabývat se pořízením peněz, aby měl on a Tatko Carlo a Panenka Malvínka alespoň na teplé kakao. Jako většinou každý chudý chlapeček vstoupil do cesty padouchům, kteří se zabývali promyšlenými způsoby obstarávání a množení peněz. Uvěřil jim, že když peníze zasadí do země jako semínka a když je bude při svitu Měsíce zalévat, tak že vyrostou jako stromeček a že se tímto způsobem rozmnoží. Taky unikl z péče podvodného zaměstnavatele Zloducha Karabase Bara-base. Nakonec po různých peripetiích objevil Zlatý Klíček k pokladu a štěstíčku.
Otázka: Peníze nebo život pro něj následně ztratila smysl. Teď pracuje jako šťastný herec a s u-měleckým jménem Pinocchio rozdává ve svém vlastním Kouzelném Divadle úsměvy a nepla-tícím divákům dává do daru 5-ti koruny jako dáreček za to, že přišli poslouchat a koukat se na jeho vystoupení.... A mají hlediště vždy plně obsazeno a Panenka Malvínka je šťastná a všichni jsou živí a šťastni.
Auria Caeruela
13.
Milá Pavlíno,
ráda bych odpověděla na otázku Co je důležité život nebo peníze?
Život si tvoříme sami, kdežto peníze až tak ne. Jsou dané jejich hodnoty a nejde je měnit. Když to hodnoty v životě lze měnit. Některé jsou pomíjivé, některé jsou proměnlivé. Nejsou vždy stále. A o tom je život, bohatý, že je jiný, neobvyklý. Podle mě je život důležitější. Souvisí s ním i to, kolik můžete v životě vydělat. Pokud se vám nelíbí život lze ho změnit. Ne úplně všechno, ale něco ano. Proto si myslím, že život dneska záleží na pohledu každého z nás a finanční situaci. Ale i tak si můžete za málo peněz vytvořit doma kouzelné místo. Můžete se rozhodnout i pro jinou práci, i pro jiné kolegy. Tak že abych to shrnula, vaše hodnoty lze změnit i práce i to kolik vyděláte. Ale vaše duše zůstane stejná, jen získá další zkušenosti. Vaše já je jen vaše a nelze ho změnit. Ono je zcela neměnné. Nejde vyměnit duši za jinačí duši. Kromě cyklistického kola. Tak že měli bychom děkovat, být vděční. A jít pořád dál a dál radovat se ze života. Být si vědomi toho, co mám a toho co mohu ztratit.
Vítek Oram
12) zdravím z Nepálu a zamýšlím se nad tím, že nemusíme být nutně chudí, abychom byli šťastní. Je uměním být šťastný i bohatý.
13) Jan Werich – račte se dát pojistit na život!? Aneb komu není dáno, v apatyce nekoupí...
Jiří Kalivoda
Otázka č. 12 Co dělá chudého bohatým a bohatého chudým?
Bohatství spočívá v kvalitě života, nikoli v pouhém majetku a penězích.
Celkově ale platí, že kombinace vzdělání, moudrosti, finanční gramotnosti, přístupu k zdrojům (hmotným i duchovním), schopnosti organizační, přesvědčovací a podnikání může hrát roli v tom, zda bude někdo chudý nebo bohatý.
Otázka č. 13 Peníze nebo život?
Samotnou otázku lze považovat za vtip nebo filmovou repliku. V reálném životě tato otázka vyvolává pochybnosti o duševním zdraví toho, kdo tuto otázku pokládá.
Zdravím literáty a omlouvám se, že neumím počítat 😊. Zjistila jsem, že v první desítce otázek chybí jedna otázka
otázka č. 8 Co všechno můžete najít /potkat v lese?
A nyní první otázka z druhé, závěrečné desítky.
otázka č. 11 Bratři Čapkové napsali pohádkové knížky pro děti. Kdo byli jejich hrdinové?
Na vaše odpovědi ve formě básní a krátkých próz se těší Pavlína
Mějte se hezky, ať je k vám paní Múza štědrá!
Lech Przeczek
8.
PUTOVÁNÍ
Vcházím do lesa
mezi štíhlé
siluety stromů
Ozvěnu kroků
pohlcuje mech
Čtu příběhy
vepsané do stromové kůry
Postupně vnímám
skrytý význam
Pomalu se narovnává
křivolaká stezka
Vede mě hlouběji
k prameni
nejčistší vody
Věra Petrová
K otázce č.8
Pokud jdu do lesa něco hledat, jsou to houby. Ale většinou "houby" najdu.
Koho tam rozhodně nehledám a přesto ho mohu potkat, je poslední dobou hodně zmiňovaný medvěd.
A proto i ty houby bez výčitek nechám jiným.
Otázka č.11 - napadlo mě mou oblíbenou pohádku z knihy " Povídání o pejskovi a kočičce" krátce zveršovat
Pejsek s kočičkou, co žili u dětí
chtěli upéct dort
Ale co se do něj dává neměli ponětí
Mouka, vejce, a co dál?
" Já bych do něj buřta dal"
řekl pejsek kočičce
" Já zas vím o myšičce"
odvětila mlsně kočka
Dáme tam i čokoládu
cukr, škvarky,marmeládu,
syrečky a taky kost
ať je pro nás všechny dost.
" Ještě trochu šlehačky
pro dva mlsné čumáčky"
zaveršovala si kočička
Jé, a hlavu z husy,
ta je dobrá, ta tam musí !
Všechno dobře zamíchali
a do trouby upéct dali
Dort se pekl, připékal,
bublal, prskal, přetékal
Dáme ho vychladnout ven do stínu
a půjdem pozvat i děti na hostinu.
Jak tam dort vychládal,
svou vůní přilákal cizího psa :
"Co to tu voní mňamy mňam,
tady to je, to si dám"
Sežral ho celý.
Až ho dohltal,
napil se vody a odplazil se dál.
Kočička s pejskem přivedli děti
na hostinu
Dort byl fuč, našli jen psa
bolestí hekat ve stínu
Po dortu se slehla zem,
co se stalo došlo všem.
Dobře to dopadlo, žádné neštěstí,
teď by nás trápily stejné bolesti.
Odešli s dětmi spolu si hrát
z písku postavili dortový hrad.
Auria Caerulea
8.
Les je začarovaný. Nejen že zde žijí pohádková stvoření, ale dopřáváme si i trochu pohody z přírody. V lese nám nic neuteče. Nikam ani nepospícháme. Dopřáváme si klid a sem tam nalezneme nějakého milého tvora. Například malou žábu anebo ropuchu.
Les je snad nejkouzelnější místo, kde hledáme útěchu a možná i kousek domova. Nejen, že nám pomáhá se v něm zatoulat, ale také nám poskytuje ticho anebo plnou náruč hudební harmonie. Doma se pak schoulíme do vzpomínek, jak nám tam bylo dobře.
Kdo jde žít nebo bydlet u lesa či jen do něj nahlédne, objeví to pravé kouzlo a smysl života. V tom však nežijeme zcela sami. Jsou tam tvorové nám skrytí. Objevit je, to chce velkou trpělivost a odvahu.
Emilie Kozubíková
8.
Můj ostrov vidoucích
(výňatek z knihy)
Za pražícího slunce jsme se tedy s mou luxusní mámou svátečně ustrojeny jako střed pozornosti neradostně vlekly k monstru, ze kterého vyvěral dřevěný žlábek. Pařák a pramen si vyschne. Žlábek tu pravděpodobně zpřístupňoval vodu, která tak důležitá pro moment žízně zapomněla crčet, ba nechtělo se jí vydat ani kapičku.
* Jak se dav rodičů zase násobil, využila jsem maminčiny zapovídanosti a nepozorovaně se vpletla do štrúdlu dětí. Skleslost již ze mne opadla, poskakovala jsem a naslouchala dovádějícím spolužákům, štěbetajícím o překot. Byla nás asi desítka, když jsme se houfně vydali pěšinou k lesu. Veselá nálada dětí mne zcela pohltila. Chlapci nalézali šišky a trefovali se do nás děvčat, my jim oplácely stejným, než les rázovitě zhoustl, větve smrčí zničehonic sahaly po zem a nebylo dále průchodu. zkrátka dramatický scénář - o perníkové chaloupce za porostem. Rozhodovalo se vrátit se a počkat na rodiče. Veselým vzájemným útokem, ale pěšina, kterou jsme do lesa vešli, vymizela a celý náš houfec zachvátil úlek a strach. Dívky pokňourávaly, posléze se pustily do zoufalého hlasitého pláče, ustrašení hoši ve snaze vydobýt ze sebe jakous takous chrabrost je těšili a vylézali na stromy dle zmíněné pohádky v úlohách Jeníčků konejšením Mařenek. Já, zaražený pozorovatel, očekávala dějů následných, když popadena maminkou za sukénku, jsem vypískla děsem, zatímco "ostřílení mazáci" si s naprostou důvěrou ve všemoc dospělých oddechli.
*Jak se totiž sdružení rodičů sunulo, povšimla si má maminka, že mne nemá metr od sebe a ani nadohled. Mezi hovory výletníků, klidně ponechávajících ratolesti v nedohlednu, byly přece vedeny pedagogy, zřejmě intuitivně uslyšela za rozcestím neklamný, bezvýchozí dětský povyk. Jakkoli ji dav zesměšňoval a směroval jinam navigován mapou, nenechala se mást a i s obložením nesmyslné tašky záhy vešla do houště, odkud vylekaná dítka a mezi nimi mne, lotranda jedináčka, vysvobodila.
Svatoslav Butora
8.
Lesní panna
Měsíční úplněk
Hledal jsem v lese
Nebeský klid
Vznešenou blízkost nebe
Chvění srnčích očí
V dřívkáči ohníček plál
Vysílal stíny Pronikal Vesmírem
Objímal stromoví
...a pak se ten zázrak stal...
Kdo ví jak dlouho
Trvalo blikání hvězdiček
Na chvilku oblak skryl Měsíček
Z mlhy vystoupil hlas
Dívenka v bílém
Lesní Panna
Jak z pohádky
Úsměv v tvářích
Horká slzička
Mohu si přisednout ?
Nechci se ztratit
I když bloudím...
Pařez a ohníček stačil pro oba
Noc v dlaních
Pomalu kráčela s námi
Z lesa k městu
Měsíc dřívkáč svítili
Na ní Na mne Na cestu
Bylo mi s Lesní Pannou krásně
Přediva tajemství svírala duši
...a její ruka v mé nebyla !
V lesní mlze se ztratila !
Milí literáti,
na začátku literární výzvy jsem slíbila, že ke konci měsíce uvedu odpovědi na otázky. Jistě jste si všichni všimli, že otázky měly často více správných odpovědí. Snad jen Světový den poezie je spojen s kávou, protože se původně slavil v kavárnách. Velmi rychle a správně odpověděl pan Lech Przeczek. A pokud si někdo spojil poezií s vínem, říkám si proč ne. Ve víně je nejen pravda, ale i poezie a smyslnost.
Ani já neznám odpověď na otázku, zda bylo první vejce nebo slepice. Pánové Svatoslav Butora a Petr Koudelka přišli s odpovědí – kohout…možná na tom něco je. Štěpánka Běla Houbková vyřešila otázku hezky "po žensku"👍
Všem vám ještě jednou děkuji za pestrost odpovědí, které jsem od vás dostala.
9. otázka Co je to déšť?
10. otázka Čeho je mnohdy moc a jindy jenom kapka?
Ráda vaše odpovědi vložím. Mějte se hezky
Pavlína
Lech Przeczek
10. otázka Čeho je mnohdy moc a jindy jenom kapka?
Může to být třeba trpělivost. Bývá často téměř nekonečná, ale pak stačí jenom jediná kapka a pohár trpělivosti prostě a jednoduše přeteče 😊
Svatoslav Butora
10.
Jarní klobouček
Přiletěl Usmál se
Zaklepal na dvířka v duších
Rozfoukal květinkám vlasy
Rozsvítil v tvářích smích
K nám a našim snům se hlásí
Živý vítr ... a láska a jarní čas
Je v nás
Ožívají srdíčka a dívky a kluci
Jarní kloboučky
Jsme věční a svěží
Svět objímá nadšení
Potěšení z úsměvů
Sluníčko svítí k pěknému bytí
Živým je do zpěvu
V očích pod vlajícími vlasy
K chvění duší se hlásí
Kvetoucí sestřičky
a jarní kloboučky
Přináší jaro Odnáší chlad
Je s námi rád
Přítel který se z dáli vzdálil
Živý vítr Živý jarní čas
Vane z nás
Za ruce jsme se vzali
V chrámu živých snů
Zpíváme jeho písničky
Pro Lásku a pro Radost
Nikdy jich není dost
S nimi můžeme kvést
Na nejkrásnější cestě
Ze všech možných cest
Na cestě za štěstím
Dívenky a kluci
Nechte se kloboučkem
vlajícím ve větru vést
- - -
... a jak se užívá láska?
Bez kloboučku? Intravenózně?
9.
Živý Déšť
Tisíce let přilétají
Jejich lodičky Jejich kapičky
Hledají cestičky
K světu do světa
K nám dolů
Aby byly O životě snily
S námi spolu
Přichází ze shora
Tiše se těší
Na úsměvy lidí
Kteří je rádi vidí
Měkké přistání
S nimi na zahrádkách řeší
Jarní Deštíček
Dětičky oblaků
Hrají se s duhou
Někdy způsobí liják
A pak se smějí
Jak si zmoklí ptáci
Čechrají peříčka
A pak čekají pod listím stromů
Na teplo Sluníčka
Jsou štěstím Štěstíčka
Každá jeho kapička
V Oblačné Krajině
Má domeček z písniček
Tam bydlí s nimi
Šťastný Deštíček
Dešťové panenky v něm zrají
Poblíž Vesmíru
V obláčcích zní jejich smích
Vznáší se Lehounce tančí
S úsměvem tají
Že Tajemství Živých Znají
... není to první hřích...
Na sluneční housličky hrají
S Nimi jsou živí Živí
S NIMI JSME... a div se světe
S NIMI VŠECHNO KVETE...
Viola Jíchová
9. a 10.
Slova a déšť
Slova jsou padající déšť,
stekaji dolů po kapkách,
vyvedou tě z prachu cest,
dají sílu, vezmou strach.
Nech unést se těmi slovy,
nádechuj se svitu hvězd,
jen jedna z hvězd tě povede,
jen jedna tvá zůstane,
osud vyčítás z nich,
zastavujes slzy,
déšť smaci oděv i kůži,
držíš svou růži
a cestu do země máš před sebou.
Směr cesty ti poví tvá hvězda
co zůstane provždy tvou,
v cíli přestanes se hvězdy ptát,
znát budeš odpověď a přestanes ptát,
vysvitne slunce v zemi,
budeš milovat.
Je po bouři,
srdce hoří,
je oceánem hvězd
a šípem v moři
a obraz do očí se ti vryl.
Štěpánka Běla Houbková
9.
Déšť
Kolik vody v jedné kapce
tolik pravdy na pohádce
K.olik soli v slze hloupé
co na tváři se smutně houpe
Kolik smutků voda sbírá
po deštích jsou srdce čirá
Kolik síly k dalším žití
spustí signál krupobití
Kdo chce, ať si kapky sčítá
nebo čeká na vodníka
Já střípky lásky od růží
po kapkách lovím z kaluží
Emilie Kozubíková
9
Pod proudem
Pod proudem hnal máj spršku,
nesla svůj deštníček.
Pán tedy- zbytečný
svíral svůj v podpaždí.
Vyhlédl její zápraží,
čekal, stál, míjel čas.
S provlhlou ondulací, ach,
protřepla deštník na cíl,
jež nikdo nesjednal.
Pod proudem jitřních paprsků
se čile vzbouzela.
On, v stínech balkónu
zhlédl sukýnku rozevlátou.
V ruce třpyt, konvičku
-zahrádku zvlážela
-leskem snubního prstýnku
i tvář, z níž prchal sen
v obláčku nad dýmku.
Pod proudem času bělícího skráň,
odložila- kdys nalezenou tretku.
Vložil srdce hned na tu dlaň
zdánlivě bez lesku
a plaše pověděl,
že by rád něco k snědku.
Pod proudem dešťů podzimních
v nedobrovolném sepětí,
vám, na zip, v mameluchu,
pár deštníku si kladlo otázky:
"kdeže ti jsou?!"
-Nesnědli-li se z lásky,
někde v závětří, pěkně v suchu.
Sálání
Slunce vodami čelo noří
Ach, vřelá lásko, lásko Boží…
Pusu dokořán zlatá rybka
Hořící nad ní oblá lýtka
a cudný dívčin pohled kradmý
náhlý Déšť skrápí slehlý trávník.
Kdos tu srdnatě krásu bořil
tornádem lásky dílo Boží…
-Rozplétá deštné copánky
Obemknutý Šat bochánky
hoch pod pokleslým deštníkem
sní pohledem ji s rohlíkem?
Mlsá, srdcem podpatečky buší,
móooc jí to- zmoklé slípce sluší...
Ach, horká letní svěžesti
kudy a kam tím rozcestím
v příslibech dojímání
voňavých vábných vlání?
Milí příznívci a tvůrci literární výzvy,
před námi je další týden a s ním nová otázka.
Italský astronom,filozof a fyzik Galileo Galilei je znám svým výrokem: "A přece se točí!"
Koho nebo co měl tento slavný muž na mysli a co/kdo se točí v hospodách, na pouti, ve mlýně, na tanečním parketu...?
Těším se, až mi básní/krátkou prózou odpovíte mou 7. otázku.
Pěkné tvůrčí dny přeje Pavlína
Emilie Kozubíková
7.
(A přece se dodnes točí i pikslou páně mlynáře)
Ratibořice
Rádio Blaník zhrdá politikou!
Pst! –Letí- flašinetář točíc klikou.
Ju, hů-hů, má balad -i pro EU:
"Zámeček po červáncích barvy,
oprať svěřena ruce štolby,
urozenou kněžnu láká lid.
Úpou vzlíná Sirovodík,
šat splývavý, nastojte, roušku přes tváře
obrážena závany siláže...
Alejí mihotá jí v stínech
bledost kontesy Hortenzie.
Ach, laskavost kněžen nelze brát
na lehkou váhu a za přízrak.
Pst, pták nad můstkem z klád cos hudl-
Proškovic zvou, maj hruškový štrůdl?!
-O podivnostech v bříšku Mančinčině
šustl Koník v kapsáři babiččině.
Paňmáma, hned si uplivla-
nad Kudrnovic pečínkou krev stydla.
Pan mlynář rázovitě točil pikslou,
žertujíc na potkání s Kristlou...
Vilík, Jan, Adélka, Sultán s Tyrlem
kamenným sousoším koukaj na mlejn.
A slunce blankyt dojímá,
když děj ten dávný ožívá.
Paprsky, režné košilky Viktorčiny,
pročechráváj lem bělím pěny-
věříte? V divém, břeskném splávku
slyšet, tesknou ukolébavku...
Inu, duch paní Boženy se pne,
kam čtenář mysli dosáhne.
Letos u Prošků na hostině,
semlelo se vše to i jiné."
Ano. I tento baladicky módní háv
mediálních, zdraví prospěšných zpráv.
Svatoslav Butora
7.
Krásna Zem
Nemusím tajiť
Že Ťa mám rád
Máš v sebe oheň i chlad
Máš v sebe všetko
Pre dlhé hviezdne večery
Si dobre stvorená
I pre slnečné dni
Svetlá a svieža
Krásna Zem
Krásna Žena
Tiene túžieb živých
Pri nohách Ti ležia
Všetko sa točí okolo Teba
Si Kráľovna živých môjho neba
Ich dych Ti patrí
Keď sa s nami točíš
Krásna Zem Krásna Milá
Vzácna je s Tebou každá chvíľa
Si všetko čo niečo znamená
ONA A ON
S Tebou nie sú bez mena
Keď sú s Tebou
V Tvojom Lone živí
Krásna Zem
Dosť o Tebe viem
Musím Ťa hájiť
Pred tými čo Ťa chcú zajať
Do pazúrov moci
Aby sa z Tvojich živých
Stali ich otroci
Keď Ty sa točíš
Ako Ty chceš
Vieme že to vieš
Že Sme slobodní.
Galileo to vedel tiež
Keď vmietol sudcom Zeme do očí:
... A predsa sa točí.
Lesana Královičová
7.
Ten vyrok je spojeny zo zemegulou... podla mna. A vrtia sa ludia... aj na diskotekach.
Viola Jíchová
7.
A přece se točí
Země se točí,
pouta nás k sobě gravitaci,
otevírá oči,
těm kdo v zemi spí a ví
dává vizi spáči.
I probuzene vědomí
obíhá kolem své osy
a z kruhů štěstí skládá život.
Dajana Zápalková
7.
Červenec
voní sladkými lipami
vysoké traviny
v hlasitém hovoru
kritizují
žhavé léto
kdy tůně vysýchají
čekají orosené ráno
či provazy vody
ať nebe spustí
Číšník kmitá
- pivo do sklenice točí
Žízeň uhašena
Chtěla jsem
ochutnat meduňku
uvařil jsi čaj
voněl po citrónu
Pil jsi i ty plnými doušky
tvé oči se smály
než ocitli jsme se
mezi hvězdami
splynuli s nekonečnem
co neřízeně točí dál
dny pozemskými …
Lech Przeczek
ZÁVRAŤ
Hledám pevný bod kolem sebe
a vnímám pouze blankyt nebe.
Vše kolem nás se točí,
máš krásně modré oči...
Emilie Kozubíková
7
SOS
Jak říkat poutnířce, bez cíle?
Blázen, bloud, vandračka?
Kolikrát kukačka
zakuká do houští,
opouští pěšinu
sotva vyšlapanou.
Než do ní v letu
"Nashledanou", vydechne,
hleďme, snad usedne
v rozprostřený klín země,
která své bludné sémě
zachytí.
Všude je doma,
na chvíli -
pokud na domov nepomyslí.
U slova "domov",
smysly se jí matou
a srdce rozbolí,
že cestou kostrbatou
do polí a lesů chvátá,
až k smrti uhřátá
tou nekonečnou tóčou
klesne.
Pokud se po ní nezasteskne
srdci upřímnému,
nevztáhne ruka
určující cíl,
ztracenou,
u konce sil,
roztočí zem
svou káču naposled.
Milí literáti, děkuji z další vaše odpovědi, a protože poezie spolu s prózou dokáže najít odpověď na nejrůznější otázky, připravila jsem další dvě.
5. Co bylo dříve-vejce nebo slepice?
6. Vysoko nad námi plují a mizí v dálce...
Viola Jíchová
Oblaka vysoko nad námi plují,
Pluje, pluje srdce,
Petr Koudelka
5.
Vejce nebo slepice
Podle všeho
muselo být dříve vejce.
Kdyby to bylo naopak,
z čeho by se vyklubala slepice?
Když není vejce,
není ani slepice.
A to je opomenuta účast kohouta!
Otázka je to věru zapeklitá.
Tenhle problém
bych nechal koňovi.
Má větší hlavu,
než mám já.
Chcete-li znát odpověď,
běžte za koněm,
možná vám poví,
co bylo dřív.
Jestli kohout se slepicí
nebo to vejce!
Svatoslav Butora
Úsměvné odpovědi na otázky 5 a 6.
5. Co bylo dříve - vejce nebo slepice?
Všichni myslitelé z veřejného prostoru počínaje hospodským hyde-parkem a konče parlamentní žvanírnou se při řešení této významné ideologické otázky předvádějí pomocí krkolomných filozofických více-méně sofistikovaných frází s erotickým nádechem, které napodobují příběhy ze života lidí.
Přitom se nikdo neptá, co si o tom všem myslí pan kohout. On kokrhá za svůj pěvecký sbor slepic a za jejich osobní štěstí. On ví, že na počátku všeho byl on – on kohout – a jeho skvělé peříčko, které slepičkám ukázalo místečko, kde se rodí slepičí štěstíčko.
On pan kohout zná odpovědi na to, jak to chodí na dvorku pod lípou i v posluchárně Universit. On ví, že za vším v každém místě smysluplné diskuse stojí vždy na prvním místě alespoň jeden významně se tvářící skvělý pohlavně vyspělý kohout. On vždy ví, která slepice je správná. Při pohledu na správná vejce ty správné slepice zesmutní a říkají si jedna druhé: Podívej, jaké jsme byly za mlada...
6. Vysoko nad námi plují a mizí v dálce...
Kdysi tam nahoře nad námi na nebi pluly bílé obláčky, které uletěly mamince z hrnce, ve kterém vařila svým drobečkům bílou krupičnou kaši. Maminka tu kaši vařila téměř každý den a proto ty bílé obláčky vylétaly přes okno na nebe každé ráno a tam nahoře plachtily od města k městu
a vyzvídaly, jak se kde vaří.
Kdysi do oceánu nebes mezi obláčky vplouvaly hejna divokých husí a také bílé labutě. Důstojně letěly do dálek a pochvalovaly si, jaké je to tam nahoře báječně. Spolu s nimi tam nahoře mizely pohledy a sny našeho dětství. Dodnes se ví, že za našich mladých let bejval svět jako květ... bejvávalo bejvávalo dobře... A také i ten hezký svět mizí v bílé dálce jako vzpomínky na bílou maminčinu kaši.
Marta Lehetová
Bociany
Na popolavej oblohe
a zadýchanom oblaku
vznášajú sa okrídlení
poslovia jari,
symbolu šťastia, plodnosti,
uprchlíci z pelotónu,
náhliaci sa k známym miestam
vybudovať hniezdočko lásky.
Nechýba im odvaha.
Rytierske bodáky
vydávajú zamilované zvuky,
spievajú ódu na svoju milú
a snažia sa ju uchmatnúť.
Ich klepot sprevádza
nežný záklon hlavy,
jemne sa dotýkajúci chrbta.
Okato vyznávajú lásku milej
a na známych miestach
nový život rastie.
Spoločný blčiaci zápas
dopadol nádherne.
Nad rybníkom inhalujú
žaby zobákom,
tie vysielajú SOS,
močiare vyzváňajú,
no do hniezd
sa nesie žabia vôňa.
…
V ospalej zaplakanej jeseni
všetko zmizne, zrazu ich niet ...
Štěpánka Běla Houbková
5. 6.
Jsem jen ženská
otázka zda vejce či prvně slepice
nad nesmrtelností brouka dumat
to nechám mužům...
Co zítra vařit,
to trápí mne teď nejvíce
Vysoko nad námi plují a mizí v dálce
naše sny a touhy nadepsané
holubím brkem na obálce
Dajana Zápalková
6.
Vysoko
nad námi plují
baculatá mračna
poháněna větrem
propichována
šipkami racků
Pyšní se svými
zaoblenými tvary
okvětní lístky
divoké třešně
se snaží vystoupat
blíže k nim
jejich křehkost
ale mizí v dálce
utápí se v nekonečnu …
Věra Petrová
5) slepice
6) bílé obláčky v podobě beránků
Přeji hezkou neděliPetrová Věra
Lech Przeczek
6. Vysoko nad námi plují a mizí v dálce...
Oblaky plují po obloze jako střípky našich nesplněných snů a přání...
Lesana Královičová
Odpoved na 5. otazku - podla mna vajce
na 6. vlastovky, alebo capy... do teplych krajin
Milí autoři, děkuji za první odpovědi v podobě básniček a próz ...a vyhlašuji nové otázky. Jak jste odpovídali, se dovíte na konci měsíce. Vracet se samozřejmě můžete i předchozím 😊
Otázky :
3. Kdo nebo co odemkne každý zámek a nejen zámek
4. Děti z něj staví svět, zedníci domy, když hodně foukne vítr, přiletí až z daleké Sahary
PavlinaKollarova@seznam.cz
Viola Jíchová
3.
Věž
Život v temné věži,
sebe sází,
štěstí přichází i odchází.
Dosahá výše vln moře,
vzbouzí všechny, kteří spali
pod zámkem snů v ranní mlze.
U brány té kdo zastaví,
plody lásky k ní nasází
a pomyslí na návrat.
Nezná nástrah nejtěžších,
žije spoután ve zlatých řetězcích.
Nalézá klíč ke dveřím zamčeným
zlatým zámkem,
kde v hodinách, jako v knize roztočí se čas.
Zná ve věži sen nalézat,
odcházet ven ze snů
a každého rána spolu se sluncem
zdvíhat roletu a svět poznávat.
4. Nejprve jako trosečníci kráčí pouští, až dojdou k moři, kde tvář zasáhne šíp, vzbudí se cesty a rozejdou se domů pro svou vizi.
OCCIPITÁLNÍ POEZIE
Vím, jak rozsvítit vám v hlavě
a do těch ulic lavičky vám dát,
jak do temna zanést lampy
a v průvodu lampionů v čase
ve vás se vzbouzet
i usínat.
Vím, jak rozejít se po ulici,
jak sjet vaši dráhu,
jak zavolat na spící
ve společenském davu.
Vím, jak jede auto po dálnici,
jak dohání ho z nebe blesk,
to světlo ozařuje pavučnici,
když ztiší se vln třesk.
Vím, jak slyšet ticho v hluku,
jak rozejít se proti proudu vln,
jak trosečníku podat ruku
když potápí se jeho člun.
Vím, odkud láska volá,
ze světa těch, co se sebe vzdali,
co pro bolest nedýchají lásku
a vlastní rány na druhých si hojí.
Vím, kam míří lodi vaše,
jaká hladina je moře, kde plují,
po němž jdou lidské kroky z oscipitu
a vlastní atlas pro světlo řas.
Vím, jak jít od moře k nebi,
vidět slunce na obloze v noci,
plout od moře k životu hlavy s vámi,
a v té vizi času žít vás i sebe
jako básník, co žije stovky snů
a od dětství jde ke svému hradu.
Svatoslav Butora
4
Písek
Písek si se mnou hraje
Hru na zrníčka
Sbírám je po cestě do školy
Tam ještě život nebolí
Ve školní lavici
Sedí
Tiše na tabuli hledí
Žáci a žákyně
Jejich očička
Svorně jak uličníci
Našeptávají
Paní učitelce:
Já dnes všechno vím!
ONA je vidí
Jsou jako já
Ráda pomůže
Pískoviště každý den
Na ní čeká
Se zrníčky písku řeší
Čím budou s kým půjdou
Když dorostou a budou větší
Jaký vítr je odvěje do světa
Neví co bude
Zdali je obejme poušť nebo řeka
Zrníčka písku
Zrníčka dětí v srdci mém
Hrají se s Osudem
S nimi šťastná je Zem
Bez nich žít nebudem...
3.
Klíček
Vyklíčil ve mně klíček
Svítilo Sluníčko
Pod ním kvetlo nebíčko
Fantasie se usmívala
Odemkni Mne !
Odemkni Mne !
Dal jsem ji ruku
Vem mne prosím
Má Paní s Sebou
Na cestičku za Tebou
Budu sbírat kapky rosy
Pro Tvá slova
Dám Ti můj klíček a oči
Budou patřit Tobě
Aby jsi chtěla se mnou být
Kdykoliv kdekoliv vkročíš
Do neznáma
Se mnou nebudeš
Nikdy sama
Tehdy jsme se vzali
Za ruce
Já chlapeček a ONA
Našli jsme zámek
S lavičkou Snů uprostřed
Dveře do nebe
Máme v sobě
Na nádvoří
Soch z mramoru
Jsme živí
Přes klíčovou dírku
Vidíme štěstíčko
Stoupá nahoru...
Já chlapeček a ONA
PANÍ FANTASIE
Se mnou není sama
Je moje Sluníčko
Lech Przeczek
Stručná odpověď na otázku: 4. Děti z něj staví svět, zedníci domy, když hodně foukne vítr, přiletí až z daleké Sahary
Je to samozřejmě písek. Můžeme stavět třeba vzdušné zámky a nebo také zámky z písku. Ve své podstatě zůstáváme totiž po celý život tak trochu dětmi s touhou si hrát. Je však třeba si zároveň uvědomit, že každý z nás je pouze drobné nepatrné zrnko písku na poušti života... To nás učí pokoře.
Emilie Kozubíková
3.
Kam se zámkem?!
I v digitalizaci
Chytrolínové ví
-šikovně drátek vtlačit–…
Je tu ovšem ještě zaklínadlo:
"Slezane otevři se!"
S dokumentací dat mejly oblétlo:
-"Nastoupí pan Polášek!" A je to.
-Tlačenici výdrž vrat ustoupí,
muzejních hostů, jak naseto...
No a pak, taková sabotáž
výroby pasu cudnosti.
Nechtěj po odbornicích muzea volat.
Šperhákem důmyslnosti
viz- milujících exemplář,
či exemplářka, je láska.
A nad tvé zmizikované
z drahocenných kol,
je páně Poláška
komentovaná procházka.
-Dokud i historiky někde nezašije trol.
Klíč k účtům elektroniky
však, V Zeleném domě neschováš.
Kam dnes s kladivem na "čarodějníky?"
Šmejdi, odolnost destrukčních fopa,
ach, že by Arzen Lipen žas.
Bohumil Ždichynec
Zdravím kolegyně a kolegy literáty i čtenáře a příznivce Literárního klubu Petra Bezruče, a posílám anketní příspěvek k otázce č. 3: Kdo nebo co odemkne každý zámek a nejen zámek? Texty publikované na webu LKPB dokladují, že poezie přece jen žije a dostává se přes všechny nesnáze a překážky do srdcí myslících lidí. Jsou to pro mne Zvláštní způsoby štěstí, jak zní název mé již vydané knihy i dalších ( dostupné na www.kosmas.cz). Život tryská za životem počátkem i koncem, každý kolaps je o naději. Loterie genů v pozemském osudí přebývá v symbióze vědy a umění, na vlásku víry v pravdu visí dějiny. Rukou houslisty mraky se rozpouští, noty objaly svět líbeznou melodií. Smyčce hrají samy, tóny živými těly. Změní sen lásky v akord věčnosti?
Vysněná biosféra
Chtěl bys žít v zemi,
kde všichni jsou spokojeni
a nemusí zamykat domy
a stavět ploty.
Sdílet s každým pocity,
nebýt jen myslícím prachem
dávno vyhaslých hvězd.
V zákopech se budou modlit
věřící i ateisti,
někdy ti přijdou poděkovat
splní‑li se pacifistická přání.
Nemusíš k nim páčit zámky,
co nejdou otevřít.
Jednou ten klíč najdeš.
BŽ
Dajana Zápalková
3.
Každý zámek
láska otevírá –
buší na dveře
samotáře
klepe na okno snů
co cestu ke štěstí
ukazuje
Boří překážky
trpělivost nese
probouzí úctu
hladí zklamání
Nebraňme se lásce
kvete v každém z nás …
4.
Zrníčka písku
z daleké Sahary letí
nechtěly více
mořskými vodami
plout
Vítr je pod svá křídla
schoval
vypustil na březích řeky
v postel rybí říše
usadil
měkký polštář
nového života
načechrán …
Otázky:
- Kdo nebo co každé všední ráno na nočním stolku rázně ukončí náš spánek?
- Jaký oblíbený nápoj je spojen se Světovým dnem poezie?
Viola Jíchová
1.
Krása
Krása spánek probouzí,
láme sny a vrhá střely k hrudi,
nad jejími křídly ptáčci krouží,
omámení krásou v mém těle zní.
Krása v srdci hýbe světem,
sen, který se v noci ulomil
pro krásu otvírá oči.
Sen, co jak střela zbloudilá změnil den,
proto, aby trefil správný cíl.
A člověk sluncem byl probuzen.
2. Oblíbený nápoj spojený se světovým Dnem poezie ČAJ a KÁVA
Tisíc podob ticha
Tisíc podob ticha
a jeho slavností
denně chodí kolem.
Vždyť jsme tu jen na chvíli,
abychom po cestách
rozlili čaj,
slyšeli šepot
a poslání žití
naplnili.
Přístav
U katedrály na pobřeží snů,
příliv moře přijímá země,
do úzkých uliček
z kamenité dlažby
prostupuje světlo.
U přístavního mola,
kde čas neztratil cenu
a otevřely se oči,
své oběti hladina
neuzamkla.
Kavárna z kamenité dlažby
nabízí kávu,
a ten kdo prochází uličkami
cituplného města,
každý příliv úsměvu vítá.
V tom přístavu
kde kotví všechny lodě světa,
kam vítr žene každou z vln
tam se život vrací a jde po hladině.
Lech Przeczek
Zdravím,
ohledně vaší výzvy se pokusím stručně odpovědět na jednu z vašich otázek:
2. Jaký je oblíbený nápoj spojen se Světovým dnem poezie? Domnívám se, že oblíbeným nápojem ke Světovému dni poezie je dobrá káva. Její příjemná lákavá vůně tak nějak poezii dokresluje a výborně se k ní hodí. Je to možná spojeno i s faktem, že mnoho literárních poetických setkání probíhá právě v kavárnách.
Emilie Kozubíková
1. Noční stolek nemám, mám však parapet
Odtamtud poránu slyším: "Vstávej, haf harrr, to ti povídám a hned!"
Pejsek- Z dochovaného deníku 2015
Mému zeti Petrovi- majiteli stylové vilky- byl znepřístupněn jeden ze salonku jeho nejmladším, již též dospělým synem. Jako autorita by to netoleroval, nebýt přítelkyně tohoto opovážlivce, jeho sympatizantky, která se zákazem vstupu mohla mít cos společného. Procházel kolem s nevraživostí, za příjemné odezvy praskání tuku smažených ryb. Minimalizovalo to v něm stupeň adrenalinu do chvíle, kdy se rodina usadila u štědrovečerního stolu. Dcera Evička, jeho usměvavá choť, dala pokyn k zahajující sváteční řeči. Ujala jsem se jí, ačkoli mám zetě přečteného, jak mu mé stěžejní téma, rok co rok pronášené modlitby, diabeticky hýbe žlučí- jako táhnoucí se med. Ten byl přirozeně po chlebě se soli pak na oplatek přidělován. Představovala jsem si zetě vtahujícího do sebe ty různorodé vábivé vůně sunoucí se od Evčiny utěrky, jak trpně ze mne- kázající- přechází očima na dveře- Jemu a v jeho rezidencí zapovězené. Nepochybně fištrónsky Měřil, jak pod bělí vlasů Blýskám temnými Brýlemi a kladu stolovníkům na srdce- odpovědně zkoumat svědomí. vnitřní zrak prosebně upnut vzhůru záclonou Hledala jsem vhodná slova. Aby dopad globálního oteplování byl co nejmírnější, rodinné zdraví pevnější a zima mírná. Dotčený Rozmarem mládeže mi toto jistě, jako únosnost poplatků za energii schvaloval s úsměvem a pro mé dojímání se nad bezdomovci, jak jej znám rostl. Silně jsem si přála ovlivnit rodinnou mysl, aby se, jak ta má, upínala za vnější parapet s radostným vědomím, že někdo skutečný a mocný naslouchá. Jakmile jsem se nahlas promyslila k Otčenáši, úlevně olízl ret a prostoupen rodinným ztišením sáhl po lžíci a zdobné sklenici naplněné vínem . S doufáním jsem pronikala jeho ateistickou kůži, zatímco on mne ukázněně vyslechl, nicméně břeskným cinknutím skleničky, radostně konstatoval, že usedám. A jistě se ještě spokojeně našemu nesourodému kamarádství šklebil do růžovoučkých plátků uzeniny- mistrně upravenou hrachovkou. Tiše jsme mezi sebou špitali nad vybraně přisouvanými pochoutkami pečlivou Evčou. Koledy zvukomalebně proplouvaly slavnostním šňořením jídelny i hostů. Nejmladší ze synů té hrdé hlavy rodiny- vnuk Kubíček- JEN CO Evča mladistvými úsměvy udělala stolování závěrečnou tečku, vyskočil ze židle a odsouval zábrany překážející vstupu do jindy frekventovaného salonku. Sotva hnul posuvnými dveřmi, uhodil se zeť- senior Tetr se smíchem do čela. Na stupínku dominoval vánoční strom a Evička šťastně kvikla. S týmž radostným kviknutím se cos ze salonku osvobodilo a něžné klubíčko v extravagancí představování se sunulo k užaslé rodinné sešlosti. A tento malý "nesmysl" zastínil i ta nejdůmyslnější překvapení roku ačkoli tým té četné rodiny připočteme-li k synům snachy a vnuky připravoval vánoční radůstky s důkladností a investováním "majlandu".
-Jo- nesmysl. Vest-teriér Týna se přesně o pětasedmdesát let po mně- jedenáctého jedenáctý narodila a toho krásného štědrého dne přišla na náš rodinny svět, jako movitá pejsčí dáma s parádní taškou na zip a pelíškem. Tato novopečená Platinová pejsčí blondýnka ihned, jako správná ženská pod pohledem všech zapózovala. Prohlédla domácí trepky i barevné ladění ponožek a nohavic a jala se píď po pídi zkoumat poschodí zálibně po ní pokukujících vánočních hostů. Honosný kožíšek barvy mých vlasů a půvabu Evičky, velikostí dvou dětských pěstiček vhodná průzkumu neprodyšných koutů si hned čumáčkem, hned ocáskem podmanila pozornost všech, jakmile pohostinnou radostnou vánoční tóčou rozdmýchal Pán Bůh její početí.
* Zima, která letos přišla se značným zpožděním tu a tam ještě i počátkem března přetrvává. Mlaďoši s dětmi odjeli do Krkonoš, jen co ve vilce zdomácněla Kubíčkova přítelkyně Kájínka
doobalila řízky a mrňatům připravila soutěžní metály. I Týna již zde zdomácněla. Trochu se tu a tam, nepohodla s vysavačem, spolu-Majitelka domu , hospodyně, kuchařka, uklízečka i žena za pultem má Eva Marie ji přechovávala v záňadří, než povysávala jejich společné království. Vybranosti granulí pániček Petr senior umírňoval její hyperaktivitu a ovšem přifařením v ložnici, kterou stejnojmenná předchůdkyně minulý rok opustila.
Týnečka po nedělním rodinném kafíčku spořádala mlsy , zeť se v garáži zavrtal do jeho pracovních postupů a nás Evča odvážela na Bohoslužby. Naší vymyšlenost nechávat se počátkem měsíce odvézt na Večeři Páně již déle nevyšla. V únoru všechny sklátila důkladná chřipka, zamýšleli jsme březnový výlet do Chrámu Páně spojit i s návštěvou profesorského páru- požehnaného věku v Hospici. Ani tomuto jsme však neudělali zadost, neboť v Hospici se rozmohla infekce a návštěvy nebyly povoleny. Bohoslužby proběhly na faře, jak je zde do Velikonoc zvykem. Pan Farář odjel na soustředění do Herlichovic, sešlo i z Večeře páně a kázáni vedl hostující pan Farář. Byla zpola jarní- slunečná neděle, zaplatili jsme u zastupující paní pokladní roční chrámový poplatek- salár a vyčkávali Evičku v protilehlém chodníku fary.
"Špatně jste se modlili" oslovila nás. Naším cestovatelům za Příborem kleklo auto, vezli jsme jim náhradní."
"Ano? A jak Týnuška?" Eva Marie se se zamyšleně směje:
"No to se ani neptejte, tu spoušť po mém příchodu jste ještě neviděli.
"Týnuška v její osamělostí prozevlovala osvojené již poschodí a kuchyň, kde zkusila skok do výšky. Z podlahy na židli, po několika pokusech se jí pak povedly i propejsčí Himaláje-pohostinného nedělního stolu. 2015
Svatoslav Butora
Na téma v otázce 1. jsem napsal kratičkou úsměvnou povídku: "Ráno budík a já".
2. si myslím, že je vhodný usměvavý přípitek s usměvavými bublinkami, které se na Svět Lidí dívají ze skleničky s vínem nebo s vineou. Mějte se hezky a poeticky.
1. Ráno Budík a Já
(úsměvná povídka)
Ráno čeká, až se jeho veličenstvo budík probudí. Pak se obvykle stane, že já vstanu
a on – jeho veličenstvo – na stolečku vytrvale zvoní, aby jsem se k němu vrátil. Jinak zesmutní...
Chápu, že trpí osamocením. V hodinářství jeho smutek nespraví. Proto si ho beru do práce. Je můj tichý společník. Netiká, nezvoní a nekecá, když ho nenatáhnu. Já a můj budík jsme jako dobrá společnost s.r.o. celý den k sobě vzájemně ohleduplní.
Jsme společnost s buzením omezeným.
Žofie Zejdová
1.
Kdo ráno mě budí?
Nejlepším z budíků ke vstávání
zčerstva po ránu
kohoutí je kokrhání.
Však zcela vážně, bez lhaní
hejno slepic
dvorkem se neprohání.
Chytrá malá krabička nevyzvání.
Uvěznila kohouta.
Jak jinak budilo by mě kokrhání?