Prázdniny na webu

 červenec, srpen 2024

Petr Koudelka

*****

Jestlipak se vám zdál někdy takhle krásný sen,

který se na dnešek zdál mně.

Stál jsem až po kolena v hořké čokoládě.

Kolem mě létaly štafetky a koňakové špičky

a já byl na vrcholu blaha.

Ochutnával jsem zleva i zprava

a všechny ty dobroty

jsem zapíjel horkou čokoládou.

Zatímco moje cukrovka zvedala prst,

kroutila hlavou a krčila se v koutě.

A já se cpal a cpal a bylo mi sladko,

jako nikdy předtím.

Pavlína Kollárová

Někomu se zdá o čokoládě koňákových špičkách, jinému o růžové  cukrové vatě - život je sladký v našich snech. Podobnost čistě náhodná😀

Na pouti

(sladká)

Zdál se mi sen

sladký a růžový

Byli jsme na pouti

a tys mi koupil vatu na špejli

sladkou a sladce růžovou

kousek po kousku mizela jako sen nad ránem

Zbyla mi ústa lepkavá a sladká chuť na jazyku

Dal jsi mi pusu

sladké políbení na moje malinové sladké rty

Chutnalo hořce

po pivu.

Dajana Zápalková

Je červenec

slunce vysoko

rozdává žhavé pozdravení

za večera ozvěna větru

ve větvích -

jakoby sténání

toulavého psa

neví kam patří

V tůni se traviny plaví

všude kolem

vůní na rozdávání –

připomínají parfém

jež ráda mám –

Přitulíš se?

V srpnu

vítr klasy žita hladí

zrnka máku

v tobolkách šustí

přírodní zvonkohra

na nebeské brány klepe

Andělé veselí se

z krásy pozemské

lístky modré chrpy

štěstí balí

Vezmi si i ty kousek

nestyď se za to požehnání

Melanie Nováková

Kysuce

Melanie Nováková

Nedejme se!

Nezastaví se…

Vysypou nám na hlavu

celý svůj odpadkový koš

- starosti

- bolesti

- problémy vztahové i pracovní

- atd., atd., atd.

Stačilo!

Jsou jako lužní

komáři v létě

sají a sají…

Kdo uteče vyhraje!!!

Nadhled

Zvyká si na hnědé pihy na rukou

začala je mít ráda…

Na gravitaci a vějířky kolem očí

Ruce nad lokty připomínají těsto

na babiččin tažený štrúdl

Nebo ne!

Křídla andělů to zní líp…

I Lída Baarová

byla krásná…

Hurá na zmrzlinu!

U "Kemala" na zmrzlině

život v létě plyne líně

Počet druhů deset jistě

"ulítávám"- to je hřiště!

Starý Kemal ten bývával

kdysi v pasáži…

Kopeček byl za korunu

vše ukryto v mramoru

vanilková s citronovou

lepší jsem snad neměla

je to pravěk - nostalgie

prý jsem dávno dospělá…

Spolu s bandou seniorů

okupujem terasku

chladíme se od desíti

nekašleme na lásku…

Mango - čoko - vanilka - slaný karamel

důchod na den překračuji

avšak bohužel…

Nelituji ničeho - čirá euforie

najednou mé srdíčko

jako holce bije…

Božena Tyrlíková - Horáková

Střídavá péče našich dlaní

nás přestala bavit.

Jen vzpomínky si budou

nadále se vším hrát

jako by se nic nestalo.

Naše dlaně se umyjí

mýdlem času

a půjdou vonět jinam.

Do střídavé péče.

-----

Tvá žádost řekla dost!

Mé srdce se se mnou hádá.

Láska má být v životě pro radost,

ne pohár jedu z hada.

Má být jablkem plným šťávy a toužení

od hlavy až k patě.

Bůh to ví a člověk nezmění.

Zná mě, zná tě.

Z objektivu Petra Koudelky

Marta Lehetová

uväznená v snoch

neberte mi moje sny

majú sloniu váhu

a kúsky fantazírnej mentality

sú rozplývateľné

ale nie nedokázateľné

držia sa pri zemi

možno raz vzlietnu

a prekonajú fyzikálne zákony …

…

neberte mi moje sny

sú obrazom šťastnej reality

portálom medzi nebeskou bránou

a naším nedokonalým svetom

túžia po vypočutí

hľadajú odpovede na otázky

chcú zlepšiť vzťahy

a podpísať zmluvu

o vesmírnom pokoji …

…

neberte mi moje sny a ilúzie

sú súčasťou nenaplneného priania

dávajú aspoň chvíľkový pocit

bezpečného okolia

strážia vývin civilizácie v hlave

debatujú s mojím srdcom

klamlivo sa prizerajú

na popraskané duše

ale pátrajú po riešení rébusu …

…

mierové predstavy premeňme

spolu na skutočnosť!

Úsmev je radosť

Úsmev rozdávam po kúsku,

vnášam do mlčanlivého srdca,

stal sa mojou každodennou oporou

a mojím prirodzeným liekom.

…

Úsmev má zázračnú moc,

dovolí svetlu všade preniknúť,

nechá naše oči jasne žiariť,

stáva sa lacnejším ako elektrina.

…

Úsmev vyvoláva lesk na oči,

pozerá na svet s radosťou,

je duchovnou inšpiráciou

pre toho, kto v neho verí.

…

Úsmev nestojí žiadne peniaze,

posiela šťastie do domu,

ak ho niekomu daruješ,

objavíš v ňom lásku pravú.

…

Úsmev ti nikto nevezme,

ten robí veľké zázraky,

deň bez neho je stratený,

aj keď občas necháva na tvári vrásky.

...

Usmial si sa už dnes?

Poľné kvety

V srdci mi kvitne radosť,

keď kráčam po chotári,

obdivujem poľné kvety,

ich farebný koberec

hodený pod nohy,

ten zvláštny jazyk,

keď pole s nimi ševelí

a medová vôňa sa vznáša

nad slávičím údolím.

Krása, chlad a nevinnosť

pripomína okrídlených anjelov,

čistých, nevinných, elegantných,

ktorých si zamiluješ

hneď na prvý pohľad.

Prebúdzajú inšpiráciu,

vyvolávajú úsmev na tvári,

dodávajú farebnú náladu,

sú zázrakom prírody.

Ukrývajú veľa záhad,

roztápajú ľad a chlad,

sú ako jazmínový úsvit

vznášajúci sa nad krajinou.

Kdekoľvek sa pozriem,

vidím tancujúce kvety,

počujem zvuk

sláčikovho orchestra,

jemnú hudbu veterných zvonov.

Karmínový lúč slnka

vylieva sa na ne,

ja ich s láskou trhám

a ukladám do kytice,

tá vôňa poľných kvetov

ma robí stále šťastnou.

Svatoslav Butora

Báseň pro Pampelišku

 Na zemi září Sluníčko

Tisíce kvítků vedle sebe

Přinesly pozdrav z nebe

Jsme vaše sestřičky

Pampelišky

Umíme rozsvítit štěstíčko

Sluhové tmy

Nesmí stmívat

Naše cesty k sobě

Chraptit válečné hymny

V oknech budou

Tatínkové mámy

Děti nebudou

Na cestě do školy samy

Jak oni za mlada

Nechají růst s důvěrou touhy

Že zítra se neztratí

Život pod Sluncem bude

Krásný a dlouhý

Nemusí se bát

Očkování

Proti kovidu a běsnotě

Klimašílenství prázdných hlav

Obludáriu hloupých vládců

Nebudou mávat na pozdrav

Děti je naučí pěkně žít

Pampeliškovat

Svítit

S úsměvem se hrát

Nebát se Osudí Osudu

- - -

Děťátko

Tady a teď k nebi hleď

Vím že na Zemi jsi krátce

K štěstíčku nelze jít

Zkratkou

Já Tvoje Máma

Jsem byla za mlada

také Pampeliškou

Než jsem se stala matkou...

Petr Koudelka

****

Už je to asi tisíc let, co jsi s láskou vyšla na trh.

Nejlepší místo.

Hned u hlavní brány.

Každý tě tam musel minout.

Šílenou a polonahou,

jak při variacích na renesanční téma

nasazuješ už k bůhví ke kolikáté repríze tvého svádivého těla.

Kterému požehnal k tomuto počínání proud očí zvaných muž.

foto: Petr Koudelka

Pavlína Kollárová 

malá variace na báseň Petra Koudelky

Na předměstí

V ulicích brečí dívčí stíny

Tma maskuje stud

Opřena o oprýskanou zeď

v necudných šatech prodává lásku

Za drobné z naditých peněženek

učí se nemilovat

Emilie Kozubíková

 Výňatek z mého příběhu:

"Myslíte ty květiny? Ty vám přinesl doktor Hercog. Prý vám na odchodu zapracovával svůj vzkaz. A aby neupadl v nemilost, když se to nesešlo s pochopením, máte pivoňky přijmout, jako odpustky."

"Jak? Vůbec nebyl v podezření, že by v mé zprávě babral. Pronesl ale něco, co jsem považovala za urážku. A v důsledku toho jsem o této dovolené sehrála nezřízenou koketu. Děsné nedorozumění."

"Tu koketérií bych, sestro Miluško, rád viděl." Otřesená Míla krčila rameny, primář zadržující smích stal dále v cestě k její židli.

"Bohužel vám musím sdělit, že máme za vás náhradu." Jeho obličej se nicméně na ni usmíval.

"Náhradu? Paní Hercogovou?" A- Milena neví, Proč ji to oznámení sjíždějící jí z ramen, ale naprosto nevzrušuje.

"Myslím, že ještě není paní." Dodal primář a poodstoupil. Na její židli seděla holčička a prohlížela si ji. Šéf zmizel ve své pracovně a ona se k děvčátku se zvídavosti shýbá.

"Co to máte, takový krásný diamant?" Vztáhlo děvče ručku po jejich vlasech.

"To není diamant. Líbí se ti? Co tady děláš?"

"Paní sekretářku."

"Aha, tak ty jsi slečna Hercogová?!"

"Jo. Lila. Jsem druhačka."

"Má to znamenat, že se jmenuješ Lilian a chodíš do druhé třídy?"

"Přesně. A co si tím kabátem přikrýváte ty krásné šaty?"

"To je můj pracovní plášť, víš? Můžeš mi říkat Mílo."

"Hnusný, bílý! Paní Sladká, zavěste ho zpátky! Chtěla bych, aby vás táta viděl, jak jste v nich, jak moje bárbi." Míla se rozesmála s takovou upřímnosti, že se jí až dostalo ozvěny v šéfově pracovně. Vzala zavěšenou kabelku a vyndala z ní dvojnici spony, která ji s holčičkou sblížila a sepnula jí kadeře. Sundala pak ze zdi zrcátko na řetízku:

"Podívej se! A jsme dvojčátka, že, Lili." Děvčátko ji objalo v pase a vbořilo obličejík do její nadýchané sukně. Sklonila se a políbila je.

"Prosil bych připravit pět káv tak do desíti minut." Vykoukl primář z pracovny.

"Umíš vařit kávu, Lili?"

"Táta to nedovolí."

"Když jsi teď paní sekretářkou, bude i to tvoje práce. Neboj se, pomohu ti." Napustila do kávovaru vodu, košík s písemnostmi přeložila ze stolu na polici- a podávala děvčátku šálky s podšálky.

"Koho čekáte, pane primáři?"

"Navedl jsem manželku, aby mi od té korespondenční náplavy odtížila, ale netroufla si. Ona je technický tip, prý vám s tím pomůže, až přijdete a vzala si na dnešek volno."

"Ale to přece…"

"Prý má dnes primát planeta Jupiter a lze očekávat podivuhodností ve vztazích vznešených bytostí. Je přesvědčená, že se to může týkat právě nás a chce se o tak nevídaná dění sdílet." Milena pochybovačně vyhlédla oknem, načež odevzdaně usedala do počtu pěti osob nad kouřící šálky. Narychlo mezi ně pak ještě dodala desertní talířky, na zákusky, které v plexisklovém tácu vložila na stůl primářová choť Libuše. Zazvonil telefon. Primář vzal kafák i desert a zmizel ve své pracovně.

Jeho paní jej následovala s cukřenkou. Doktor Hercog zavětřil a s úlevou kvitoval, že sestra Sladká udělala výjimku, neboť šálek dcery byl naplněn horkou čokoládou. Zaujímal místo proti ní a náhle udělal rázovitý pohyb, aby zbavil dceru sponky, shodné s tou její:

"Vracíme šperk majitelce!" Ukázal hlavou na noblesní účes naproti.

"To nejde, paní Sladká myslí, že jsme teď dvojčata. Že si to myslíte?! A já bych Vás moc chtěla na mých předehrávkách." Míla si otřela ubrouskem ruce a vložila sponu zpět do Lilčiných vlásků:

"Věnovala jsem jí ji."

"Jenže jste si nesundala ten hrozný plášť." Lilian si podle Míly obetřela ubrouskem ručky, seskočila z židle a než jí v tom otec zabránil byla v přilehlé kanceláři.

*27- "Já tu cukřenku odnesu!" Sáhla Lili po ruce dámy, zdvíhající se ze židle.

"To ty jsi tak rozumné stvořeníčko?"

"To nevím. Ale chtěla bych, moc bych chtěla, abyste paní Sladké domluvila."

"Pozor, drž cukřenku rovně, jinak bude po naší rozumnosti veta." Primář zdvihl oči od chorobopisu a zahleděl se do Líliných vlasů:

"Ty si chceš vzít její plášť k té půvabné sponě? On by ti byl dlouhý." Lila opatrně přesouvá cukřenku do druhé ručky.

"Táta říkal, že jsem dost velká, že si založíme rodinu, abych si na předehrávky vzala kamarádku."

"To si chceš vzít s sebou paní Sladkou?"

"Jo, jenže jsem v podmínce." Manžele se zasmáli:

"Cos provedla?"

"Ani nic, ale ta kamarádka musí mít hezky čisté šatičky, abych si ji mohla vzít po předehrávkách domů."

"Tak pojď, já ti od té těžké cukřenky pomohu a přemluvíme ji."

*28- "Tu kávu budete mít, jak psí čumák." Podotkl doktor Hercog, věnující se dosud se sestrou Miloslavou Sladkou mlčenlivé degustaci.

"Ja ráda kávu po-studenu. Ale, sestro Miluško, mohla byste vyhovět přání mladé Hercogové a zavěsit svůj plášť támhle na věšák?"

Míla se zkoumavě podívala na Lílinku, způsobně zas uždibující ze zákusku a chystala se uposlechnout. Dvorný doktor Hercog galantně přispěchal na-pomoc, překvapen povážlivým nesouhlasem dcery:

"Nech toho, táto, paní Sladká je samostatná. Tomáš Šebestů svlékal Julču a je toho teď plná škola." Milenin plášť v ruce zabořil Hercog do děvčátka oči a s povzdechem plášť zavěsil. Do podávajících se úsměvů nad stolem dále prozníval paradox Lilčina nesouhlasu:

"Prosím, nesedejte si, paní Sladká. Tak co, táto, líbí se ti?" Doktor Hercog sípaje hněvným smíchem tuhl, ale vzmužile odpověděl: :

"Odjakživa. A teď tu paní Sladkou máme moc hezky opálenou, že?"

"No?! Ne, ještě si prosím, nesedejte! Opálenou, to jo, ale co šaty, táto?!"

"Šaty? Ty budou z nějaké horentní módní přehlídky."

"Jo? A můžu? Teď už si, paní Sladká, k té kávě sedněte!"

"Co je tohle, za hanbatý despotismus, Lilo?"

"Promiňte, pane doktore, ale neříkal jste dceři, že když ta kamarádka, se kterou na předehrávky půjde musí mít krásné, čisté šatičky, aby si ji mohla vzít k vám domů?"

Dajana Zápalková

Jemné pohlazení

deště

vodní hladina na obzoru

přijímá znamení Neptunovo

Dal o sobě vědět

lehce bez bouře

jen klikyháky blesků

zdobily nebesa

Ve vlnách kocábky rybářů –

děkujeme džentlmene

za úlovky

v podmračeném ránu

Žhavá krev

noci

tryskající rytmy

i tóniny melancholické

obalují černou noc

za šustění palem

nárazu vln na pobřeží

Ráno ještě daleko

drinkem opojené mládí

žije naplno …

Spirála dne

horkem se kroutí

do formiček z písku

slepená slanou vodou

sladkostí plážových drinků

a podmanivých tónů

řeckého folklóru

Obalena

skromnými kapkami deště

zavázána slunečními provazy –

nelze ji nepřijmout …

Bouřková mračna

hrají se sluncem

na schovávanou

chytají se za ruce

nenasytni vzájemna

Třeba deště –

skončete ty tahanice

šumění cypřišů

přidává se k prosbám

o vodu …

Vyslyšeni nejsou –

slunce vítězem hašteření …