Prosinec 2023
Prosincové téma je Svět fantazie, paní Múza a já.
Věřím, že odložíte předvánoční spěch a při svíčkách adventu se s námi podělíte o svou tvorbu.
Do rubriky přispěli. Marta Lehetová, Pavlína Kollárová, Auria Caeruela, Viola Jíchová,Libuše Matysíková, Emilie Kozubíková, Dajana Zápalková, Lech Przeczek, Lesana Královičová, Svatoslav Butora,
Marta Lehetová
Dobrý deň!
Ďalší rok je za nami a mne neostáva nič iné, len popriať Vám a všetkým literátom v novom roku zdravia veľa, lásky, šťastia, pohody, nech rok 2024 je krajší, lepší a spokojnejší!
rozbehaný ďalší rok
znova nás prepadol
vyzliekol starý kabát
za nový
vyhnal ho zo dverí
do vienka rokov
pridal ďalší
ako ľahký vánok
vznáša sa
nad hlavami
roztápa učupenú zimu
mení na trávu
zem spieva
prírodnú áriu
milenci pod čerešňou
túlia sa k sebe
poznajú všetky tajné túžby
slnečné lúče
bláznivo sa smejú
vdychujú vôňu lásky
každý deň
vydáva novú melódiu
šumiacich listov
mení ju počas
všetkých rozbehaných
ročných období
znovu ukončí
betléhemským svetlom …
…
a zasa svitá nové ráno
Žofie Zejdová
Vánoce
Varhany vánoční,
když na mši půlnoční
začnou hrát,
přijdou nám andělé zazpívat.
Odložte starosti, zvolněte krok
blíží se nový, snad lepší rok.
Pobuďte s těmi, co máte rádi!
Ústa nechť smějí se, ruce ať hladí.
Posviťte svíčkami na cestu těm,
co letos odešli spát věčný sen.
Vzpomeňte všechny, co chybí u stolu!
Štěstí je to, když blízcí jsou pospolu!
Petr Koudelka
Cesta na půlnoční
Zima nám vlezla pod kabáty.
Napadlo sněhu,
jak už tady dlouho nebylo.
Silnice a cesty se uzamkly v závějích.
Krajina kolem se oblékla do bílého.
Jen tu a tam si komíny
svými kouřovými signály
předávají vzkazy.
Jdeme na půlnoční dolů do vsi.
Pod nohama nám křupe sníh
a my, zamilovaní až po uši,
si užíváme každé chvíle,
kdy můžeme být spolu.
Přeji Vám hezké svátky a do nového roku hodně zdraví a inspirace. Petr Koudelka
Pavlína Kollárová
Město
Tma zaplavena
proudem ze samého dna
usedá na střechy
teče do ulic
Jen na nebi zůstaly hvězdy
Dotknout se jich a neshořet
Otevřu okna
nové paprsky
vyčistí vodu
odnesou mlhu a stín
snídám vlastní nový nádech
Svatoslav Butora
Přeji všem přátelům Paní Poesie z LKPB potěšení z Pěkného Bytí v průběhu plavby po Řece Života a Času i v závěru roku 2023 a potom po celý nastávající rok 2024. Mějte se hezky a svátečně a poeticky.
Příběh vzpomínek
Až otevřeš okénko
Ve skalách
Budu na dohled
Vzpomínky zažnou světýlka
ONA přijde hned
Opět bude svět věčný
Měsíčku jsme Ti zato vděční
Když chvilku vydržíš
vůně horkého léta
Vzpomínky přiletí
Ve skalách
Otevřou vlnění
Snění jiného světa
Měsíčku jsme Ti vděční
zato že jsi věčný
Stačí jen trošičku
Zamávat svetříkem
Světélka ožijí
Připlují z Bílých Lodí
Theseus ví
V dáli na vlnách
Jak po schůdkách
K okénku ve skalách
Bez bázně se chodí
V přístavu Řeckých Bájí
Vzpomínky dobře se mají
Není z nich úniku
Všechny se znají
Paní Poesie z okna volá:
Vzpomínky na dohled!
Vzpomínky na dohled!
ON přijde hned
ONA se těší
Jaký závoj si má vzít?
Ten z roku
dva tisíce dvacet dva?
... ... ...
...na Vánoce v roce
dva tisíce dvacet tři?
Ve skalách Věčnosti
Již
...dva tisíce let
každý rok úsměvem řeší...
Salvator Dali
Na chvilku se vzdálil
Vínečko dobré
nejdříve všem
vzpomínkám nalil...
Moji milí z nejmilejších. Ať tichá krása vám přinese hřejivé pocity k vám domů. Přejeme vám vánoce plné radosti, společného štěstí a pohody, ať jsou pro vás tak krásné jako každý rok, okořeněné nevšední chutí a vůní... Do nového roku klidný nádech, zdraví ať vydrží a rodina, hudba, výlety, ať vás stále znovu a znovu nabíjejí a obohacují. Vaše Maruška s rodinou
Marie Starová
Lýdia Šimková
Stôl je už prestretý
dobrotami sa prehýba.
Zasadnime k nemu všetci spolu,
spomínajme na krásne chvíle nášho života.
Radujme sa!
Užívajme si spoločné teplo
pri rodinnom krbe.
Aby vianočné sviatky mali atmosféru radostnú,
príjemnú a Božské požehnanie k tomu.
Privítajme Nový rok ako hosťa vzácneho,
ktorý nám prišiel priať
a nádherné dary venovať - šťastie, lásku, mier,
tvorivosť, môcť pracovať a zdravia moc
v celom nastávajúcom roku 2024
Lýdia a Anton Šimkovci z Trenčína
Taťána Sivová
SEN VÁNOČNÍ
Sen vánoční
vytryskl zase
jsem životní proud
úzkost i vzkříšení
ta chvíle v čase
k rozjímání
kouzlení
Příjemné prožití svátků vánočních a hodně štěstí a zdraví v příštím roce přeje
Libuše Matysíková s rodinou
Dajana Zápalková
Bílý sníh
sype se z nebes
přikrývá stavení -
obrázek jako
z Ladovské zimy
Vesnice schoulená
čeká na rozsvěcení
vánočního stromu
Půjdem spolu do Betléma
nese se s první hvězdou
co koupe se
ve voňavém punči
adventního času …
Po roce zase
rozkvetla vánoční hvězda
svou červení chlubí se
Vůně vanilky
kapr s bramborovým salátem
připraveny
ke štědrovečerní hostině
Cinkání zvonečku
modlitba
a všichni pospolu
Snad mezi dárky
přibalena láska
a porozumění …
Požehnané vianočné sviatky a v novom roku veľa zdravia, lásky, pokoja a radosti želá
Anna Jamrišková.
Emilie Kozubíková
Psaníčko
Naplň nemajetným spížku
moc prosím, milý Ježíšku!
Než- JUESEJ- dojde dolar,
prosím, abys sherdekoval
-jak dětičky o hračičky
tahající se lidičky!
Hoň raketodrom od i do Sajuzu!
Z nebeského nám pak Tůzu
sešli nakopírovaný Krym,
Putinovcům, Zeleňským,
stejných, pozlacených vrátek.
Zadrž kol svaté země smršť hrátek!
Pod nejkrásnějším pak stromkem Česka
bankovní pan Bůh zatleská.
Skonč prosím bezdomovectví!
V komůrkách, jak dvoj-Krym lesklých
bude se o štědrém dníčku
pět Ti Ježíšku písničku,
s limonádou jegermajstra pít.
Matkám z nouze-ateistkám
nedá, než za bez-válečný stav
se Ti pak na kolenou pomodlit.
Svědomí doby- že vzpomenutím stydlo?
Bylo, nezbylo, s polevou se slízlo.
Úly, ořechové tyčinky,
kakaové koule, pusinky…!
Srdcem, žaludeční krajinou kříslo.
Padala hvězda v úběh silniční,
mráz vrzal ozvěnou si podrážek
ojíněnými víčky lamp- ladovský obrázek
vyvstával, šlo se na jitřní.
Když v ústech zamrzal: "Dobrý den,"
Ježíšek s prázdnými sáňkami
vlekl se mlhou, sněhánkami,
aby frnk, zbrázdil mračna lem
a sáňky, ach, zavadily duchně zipem…
-Než vítr rozburácel zvony
snížek se sype, s větrem honí.
Andělstva slávy Božím tichem
pan Farář káže na půl úst,
rybí kůstku ne a ne z krku.
K poklekům klouzandou jde smích z rtů,
věřící čabřou louží z krust,
už se jde domů- všechněm svitlo.
Hřích, Bohu díky, roztál v zádech.
Varhanní písní nový nádech,
lidstvu vzkaz samo nebe vtisklo,
neomalenostem stop, Pánbíček vidí až za roh.
Vážení a milí přátelé.
Dovolte mi, abych Vám popřála radostné Vánoce i n ový rok 2024 v Boží přízní a v požehnání.
S úctou, srdečně Emilka
Auria Caerulea
Fantazie je lidská, ale patří všem tvorům. Přemýšleli jste, kdyby fantazie nebyla? Žádná kniha ani žádný sen by neexistovaly. Ale to všechno je jen v otázkách vesmíru. Můžeme být vděční za příliv inspirace, která teče proudem. A je na každém z nás, kdo ji zachytí.Ale teď zpátky k mé múze. Chytám ji odkuďkoliv a odkohokoli. Používám proto cit, který mě vede. Umí mě vést mými příběhy, ale neumí mě vést tak úplně mým životem. Jsem kousek od splnění svého snu, jednou vydat knihu a možná ne jednu. Možná není mé psaní úplně to nejlepší. Je pár z vás, kteří byste to jistě napsali lépe. Jenže nevidím tam, kde vidíte vy a je to taky naopak. Proto važte si každé své fantazie i nápadu, protože třeba jednou …jednou změní svět v jednom člověku. Světem, kterým se zabývám, je pouze v mých očích naprosto živým světem. Ocitám se tam jako nikdo jiný. Mohu nahlédnout i do světa jiných. Jenže nikdy ho nikomu neukážu, jak ho můžete vidět i vy. Text není pouhým písmenem a slovem, ale životem, který mě posunuje v před. Neustále něco objevuji a na tom mě to fascinuje. Tvořit si svůj vlastní příběh. Věřím, že fantazii se meze nekladou. Proto do svých knih neodkládejte nic z toho, co vám šeptá vaše fantazie.
S láskou a přáním poklidných Vánoc Auria
Viola Jíchová
Vánoce uvnitř
Znám mnoho slov, co naučil mne život,
těch krásných slov, co posílá mi splav,
i dnes je napíši tužkou,
která věrná mi zůstane,
někdy zkropím papír slzou,
která dolů po líci skane.
Slova učím se číst a psát stále nová,
oslovena jsem-li sebou.
Co čeká mne dnes a co zítřek přinese,
dál budu se hvězdy ptát a žít zázrak.
Tíha v očích těžko se nese,
ať stane se, co má se stát,
nesu Vánoce v sobě,
zpívám a jdu cestou schůdnou i trnitou domů,
k sobě a slzy jsou veselé.
V cíli přestávám se hvězdy ptát,
co říkají lidé, ptáci znám,
to vše uvnitř i vně je svět sám.
Milé kolegyně a milí kolegové!
Přeji Vám všem klidné a spokojené Vánoce a v novém roce 2024 hlavně hodně zdraví a mnoho tvůrčí inspirace --
Ing. Lech PRZECZEK
člen Obce spisovatelů
.. a bylo tak krásné uvidět v kostele lidičky na mši půlnoční a tiché zvonky zas uslyšet, pozdržet vzácné chvíle sváteční...
Pohodové prožití vánočních svátků a co nejlepší další rok přeje Jindra Lírová.
MILÍ KOLEGOVÉ A KOLEGYNĚ
Bohumil Ždichynec
Ať přetrvá vánoční čas v nás
Až anděl času usmířen překročí první leden
a na novoroční práh dopadne vločka štěstí,
v srdci se rozezní zvony probouzející naději
a touha se zachvěje nedočkavostí.
Buďme v ní vděční za malé milosrdenství,
v útěše, souzněním slov.
Obraz biblické krajiny se takto vrací
ve volání pastýřů ovcí směřujících k Betlému
zpod prorockých svitků z Kumránu
a nebeský orloj odpočítává víru,
kapku po kapce v navracené radosti z žití
PF 2024
Věra Petrová
Vánoce se blíží
víc než bychom chtěli
Ještě zbývá úklid
a nakoupit jmelí
Shánění dárků
Vůně cukroví
Že jsou už za dveřmi
nám zlehka napoví
Sváteční atmosféra vzbuzuje emoce
a já vám přeji
kouzelné Vánoce !!!!
Svatoslav Butora
Fantazie u kafíčka
Nikdy není sama
Je s Tebou ONA
Má První Dáma
Nad Tebou bdí
S Tebou ví
Že k Tobě smí
Kdykoliv s Tebou
V Tobě být
Louka všech nadějí
Probouzí ráno
Voní
Chce jako vůně žít
Kvítka se zachvějí
Touhami dnešního dne
Vezmi papír a tužku
Svou věrnou družku
Obejmi Svět
Paní Fantazie
Spirituál kvintet
proplouvá kolem
Vytesá z Tebe
Nového člověka
Každý den zpívá
Neklesá bolem
Do dálek v Tobě se dívá
Nikdy nepláče
Každý den kytara ví
PANÍ FANTAZIE
S Tebou chce být
U kafíčka
... každý den...každý den
... i dnes budeme ?
Pavlína Kollárová
*****
Mikuláš s Barborou
lobbují za bílé Vánoce
jen jestli vydrží
nebo se přižene obleva
v lidech povolí mráz
nový rok posbírá drobky
prostře čistý ubrus
papírové vločky
s předsevzetím vydrží
aspoň do Tří králů
Svatoslav Butora
Sněhová vločka
Bratříčku pojď se Mnou
Vezmi si klobouk
Širák a sojčí pírko
Batůžek a kytaru
Trampské boty
Od tety Aničky
Měla je ráda
Půjdeme do hor
V hlubokém sněhu
Vyšlapeme chodníček
Z nemrznoucích písniček
Pro něžné srnčí nožky
Ovečka půjde s námi
Nebudeme sami
V zimní bílé mlze
S ní srdce nezamrzne
Za pár hodin
Budeme k nebi blíže
Naše ovečka ví že
Ze zimních vzpomínek
bude zimní ohýnek
Všichni jsme sví
Když hřeje Plamínek
Pod oblaky
ON a ovečka čekají na ní
... a ONA je všude...
Pod nebem
Létají ohnivé jiskřičky
Jako ty z pícky
U tety Aničky
Sníh a stromy kolem
Znají její písničky
ONA A ON a ovečka
Žízeň žít v horách
Na noc nepočká
ONA a sněhová vločka
... bratříčku víš proč láska
na tvářích lásku chladí ...?
ŽIVÉ SVETIELKA
Som na svete rád
Usmievavý Mesiačik
Nočný kamarát
Svieti
Na sneh pod nohami
Večných Detí
Na nebo nad nami
A ONA A ON
A Ich Nebeské Svetielka
Tešia sa keď vidia
Vďačné oči
Majú v duši krídelká
Úsmevy a pesničky
Zvedavé ohníčky
Kde sa vzali tu sa vzali
Na sniežiku tancovali
Živé šťastíčka
Živými Svetielkami sa stali
V mesačnom svite
Večné Dieťatko za oknom skryté
Na ne kuká
Chváli svet za oknom
V chalúpke u lesa
Hniezdia nebesia
Mesiačik Vie
Prečo deti letia
Zo sveta domov
Prečo im svietia
Očká pri ohníčku
Hľadajú cestičku
Ku nebíčku
Čaká ich Večná Mama
... deti kde ste boli tak dlho...?
Lesana Královičová
Stisenie
Stienie je znakom adventu,
carovneho a pekneho,
mam ho rada, lebo dufam v Bozei narodenie,
chodime na roraty,
mame sa radi,
sneh vrzga pod nohami,
citime k sebe blizkost,
uprimnost a nehu
dakujem za Vianocnu potechu.
https://www.pohladnice.sk/p/db9f71e251608aff8f6d4a9d1e7d0715
Lech Przeczek
DOKONALÉ SOUZNĚNÍ
Při světle svíček
hledáme spolu pravdu
údajně ukrytou
až na samotném dně
červeného vína
Hoří nám v očích
ohníčky touhy
Na bílém ubrusu
ožívají
propletené dlaně
Rodí se
předzvěst nové cesty
Emilie Kozubíková
Výňatek z knihy Džungle let minulých- Fantazie
"Kdo je?" Ozvala se Soudkyně na zvonění u dveří.
"Státní Návladní. Otevři, Iris!"
"Co mi chceš? Já nic nepotřebují!"
"Iris, neplaš se. Jsem vyslancem kolektivu. Mohu se posadit k tobě na kanapíčko?"
"Tak ven s tím, co mi neseš?!"
"Sebe. A budeš-li chtít někoho, kdo čeká ve voze."
"Nejsem na nikoho zvědavá!" Muž, na reprezentanta Soudu poněkud nedbale oblečen si familiárním způsobem přisedl a nereagující kolegyni vmáčkl mezi huňatou opěrku a sebe.
"Jak se tu máš?"
"Poslyš, Adame, neštvi mne už! Asi se ví, co jsem si v Litomyšli uhnala. Nevidím, na telefonní ústřednu můžu, až po zvládnuti Braillova písma, na které kašlu. Platím pečovatelku, úklid, nákupy a donášku obědů. Nemocenskou mi nadále uznat nechtějí a ještě mi tu chodíte fízlovat. Skočit z okna, nanejvýš si uženu výron nebo frakturu pod přízemním oknem. Tak co ještě zaprotokoluješ?!"
"Miloučká Iris, jelikož se ta sůva- Trpěná- nevrací, chyt jsem za šos spiritistu, co jsem si s ním udělal známost přes jeho lehčí škraloup."
"Si se zcvok- nebo jak?! K čemu spiritistu?"
"Zaplatíme ti seanc, necháš si vyvolat šéfy Očních oddělení, kde se Trpěná válela namísto školní docházky. A zeptáš se na léky použitelné proti nevidění."
"Pro mne, jako Soudu, se domníváš, se něco někde uzme. Jo? Seš fakt srandista. Aspoň bude zábava. Beru!" Řečený Státní Návladní otevřel do chodby, mávl odtud na opodál číhajícího muže za volantem a nechal pootevřeno. Vcházejícímu pokynul do protějšího ušáku.
"Lorenc" představil se. Soudkyně Iris, pamětlivá jeho případu, pozdvihla bezvýrazné zornice k nebi, sepjala ruce a s odchechtnutím vydechla.
"Jsem informován, madam. Prosil bych páně Sudího zatáhnout závěsy." Iris se vyprostila z nepohodlného sedu, udělala dva nejisté kroky a zamkla.
"Jsme tady s panem Sudím dohodnutí. Půjde o výjev skupinový. Jakmile se vám vyzvaný představí, položíte mu jednu, nejvýš dvě otázky." Státní Návladní opět zaujal u Iris těsné, teplé místo. Oběma v náhlém temném tichu, současně proběhl zády mráz. Spiritista podivně modulovaným hlasem, nesrozumitelně cos mumlal nad otevřenou, hodně opotřebovanou knihou. Ze všech stran útulného pokoje, dutě proznělo:
"Šťastník. Oční oddělení Ostrava Fifejdy. Přejete si?" Záhrobní tón vyvolaného, zbavil Iris humoru.
"Ptejte se, madam." Zaskřehotal spiritista.
"Co na ty mé oči?"
"Nejsou vaše. Vdechl jsem upotřebitelnost interesu i stopu času. Zkoušeli jsme oslabit ohnisko zánětu sítnice diferenciací horečnatých stavů, ježto jsme u dotyčného dítěte uměle vyvolávali. Náš záměr ohnisku odtížit se nesešel s cíleným výsledkem. Aplikovali jsme také částici placenty, přímo z porodního sálu darující rodičky- operativně do bělma zmíněných očí, jako výživu očního pozadí. Umožnili jsme to podvakrát, podle Ruského profesora Filatova, s nepatrným zlepšením, které však mohlo dítě domněle konstatovat z prudkostí světla, po sundání oční roušky. Matka znemožnila v pokusech pokračovat, když dítě na reverz odvedla."
"Rozuměla jste?" Vmísil se bezzvučně Lorenc.-
"Pokusy… To ne! Skončete to!"
"Uklidněte se, madam. Je to nastaveno skupinově." Do naprostého ticha, opět proznělo:
"Křivan. Oční oddělení Třinec. Ano, dítě s touto zanícenou sítnici u nás rostlo do puberty, na injekčních kůrách. Zkoušeli jsme vitamínové, jódové, olejové, opiátové, všelijak podpůrné, zbraňující postupu nemoci. V místech zaniklých zánětlivých ložisek utkvěla na sítnici skvrna bodu nevidění. Snížení zrakové ostrosti těmito narůstajícími skvrnami, bylo plíživě stupňováno." I tento Šéf Očař se odmlčel a frustrovaná Iris mávla bezděčně rukou, když do následně hrobového ticha staronově zazvučelo:
"Volný. Oční ambulance Český Těšín. Dle dosažitelných zdrojů jsem z chorobopisů zmiňované dívce nastínil pravděpodobnou amaurózu- slepotu, pročež, že by asi bylo rozumné nenavazovat vážnou známost."
"Vejdovský." Iris vyslovením této silné osobnosti v odborné oční branži, v gauči povyskočila. Jestli tento borec zemřel, pak má, stýskala si, s eventuální zpětnou záměnou kukadel uděláno. "Šéfoval jsem, mimo jiné na Olomoucké klinice. Kortizonovými injekcemi do očí se podařilo vymýtit chvění halucinózních obrazců provázejících u této slečny stupeň nevidění. Důsledkem léčby však již nerozlišila vlastní větší psací písmo, jimž ještě disponovala. Pro nával pacientu Kliniky jsme metodou dvoj-kabiny, v jedné zmíněná pacientka, ve druhé dva lékaři, z nichž jeden v úloze pacienta vyslovujícího problémy téže diagnózy, kterému kolega naší bezmoc vyjevil. Tím jsme pacientku nepřímo informovali, že prostředek léčby sítnice jejího očního pozadí, neexistuje. Byl to oboustranně milosrdný způsob a Klinice jsme od náporu pacientů brzy odlehčili." S hlavou v dlaních teď Iris přímo visela na možném odvrácení její zoufalé situace.
"Volný. Oční oddělení Frýdek- Místek. Vedle vitaminózní kůry jsme téže, již mladé paní nabídli novinku, hloubkovou injekci vnějším spodním víčkem, "Hiázu," s blahodárným dočasným zklidněním oči, jinak bez účinku. Šlo o velmi bolestivý zásah, vrub nadále postupující praktické slepoty."
Spiritista vstal, vložil sevřenou knihu do podpaždí a závěsy rozhrnul. Iris spolu s Návladním zůstali nehybně sedět. Spiritista Lorenc pokynutím hlavy k oběma dosud pohříženým v negativech, pootočil klíčem bez jakýchkoli dalších rozborů, či dovětků a vyšel.
"Iris, neklesej na mysli. Zbývají odborníci dneška a těch se přeptáme." Hrst kapesníku v ruce, úplně na dně Soudkyně Iris, přistrčila andělskému kolegovi dosud platnou, státní linku. Vzorně připraven, vyťukával předem smluvená spojení, nastavil je na hlasitost a z reproduktoru se ozvalo:
"Dolinová. Primář Očního oddělení v záloze, Frýdek- Místek. Milušku myslíte? Její maminka pracovala na oddělení, jako sestra. Podívejte se. M, přišla za mnou s tím, že je hluboce věřící a je přesvědčená, že začne vidět. Co máte na to říci?! Popravdě jsem jí- a říkám to i vám- vysvětlila, že to bohužel možné není, poněvadž jí zanikají tyčinky a čípky, které vidění zprostředkovávají."
"Čech. Primář Očního oddělení Frýdek- Místek. To víte, že se na ní pamatuji. Není to zde zvykem, ale ji jsem nechal čtrnáct dnů na oddělení. Přišla s akutním glaukomem, provázejícím velmi nepříjemné bolesti. Souběžně jsme jí odoperovali také kataraktu, vše oboustranně. Než jsem ji vzal na zásah, vzal jsem ji za ruku a vysvětlil, že se jí pokusím těch ošemetných bolestí zbavit. Že jí tím však ztrátu vidění, důsledkem degenerace sítnice, vrátit nemůžeme. Solidně spolupracovala a také tak, už bez obtíží, jsme ji propouštěli. Když se časem na ambulanci ukázala, neviděl jsem k tomu důvod. Čekárna byla na prasknutí, hrozil jsem se rozprav. Během operace jsem jí jistou pojistkou zbavil i jinak, několikerého denně kapání do očí. O čem tu diskutovat. Přišla pro oční nález, kvůli počítačové čtečce pro nevidomé. -Kolikátý počítač to bude? -. Mají nárok na nový po pěti létech. -Pátý nebo šestý- praví bezelstně. Kvůli návalu v čekárně, jsem přirozeně Vzkypěl. Neroztrh by ji jeden i s fatalisty pokaždé požadující nález a čerstvý? Ta osoba má přitom stav neměnný. Studoval jsem písařinu nebo medicínu?! Naposled, řekl jsem si a zuřivě jsem jim doslova vyhověl -Žadatelka nevidí a nebude nikdy vidět tečka! To víte, budou honit ji a můj drahocenný čas! Vyzvu je příště a budou se jednotlivě v čekárně omlouvat všem. Pro administrativní neschopnosti nebudu sloužit přes půlnoc."
"Moje řeč!" Bolestně pozdvihla hlavu Iris.
"Doktor Kudělka. Oční ambulance Frýdek- Místek. Ano, pamatuji se. Ta paní se uvedla, jako má známost z dob mého lelkování v hlubokém kočárku. Maminka ji za svého působení na zdejším Očním oddělení, co pacientku znala a při náhodném setkání cestou se kočárkem a mnou pochlubila. Byla tady a s neobvyklou žádosti o čerství oční nález, pro Rozhlas-Světluška, prezentující se, jako pomoc nevidomým. Nález potřebovala pro připojení k žádosti o sponzorování k vydání její knihy. A poněvadž má švagrovou, šťastně u nás léčenou módními očními injekcemi, ptala se, jestli by se nějaká nenašla pro ni. A to jsem ji bohužel, musel zklamat. Není dosud spolehlivá forma léčby, tohoto jejího očního onemocnění." Soudkyně Iris si chvílemi klnula, chvílemi ne a ne uvěřit, co ta Trpěná je za ptáčka:
"Kamaráde kolego, já ji pro domnělou buzeraci honila a znáš mne, bez ubrousku, s takovou bandurskou…"
"Neplač, Iris, třeba ji, tu Trpěnou ještě někde najdou."
"Když ale Profesor Vejdovský, jak se ukázalo, Adame, zemřel."
"Jsou jiní, schopní operátoři. Slyšel jsem něco, že ve Zlíně. A propó, víš co je na tom všem divné? Trpěnou dočista nikdo nezná, ale vyslov její křestní jméno a vzpomenou si. Ten duchař tu něco zapomněl. Slyším klaxon."
"Já už ho tu nechci, hoď mu, co chce oknem, prosím tě!"
"My o vlku a vlk za dveřmi, Iris. Přihoď na sebe něco. Jsou ti tu dva pánové z Přívratu. Máš se s nimi vypravit do Litomyšle, cosi s Modrou Hvězdou."
"Co bych tam asi tak chtěla?"
"Paní Soudkyně, pan vás smí doprovodit. Přištráchala se nakonec ta hledaná, jak vy říkáte trpěná. Pro nás je to, pořád ještě Miluška, víte?!"