Svět a žalostný čas
Život se přetahuje se smrtí o člověka. Bolest a strach kontrují naději a radosti. Držme se víry a naděje, že ten žalostný čas brzo odnese houf bílých holubic. Dejme světu šanci, dejme šanci lidem. Existují tisíce způsobů, jak svět a život zničit, naštěstí existují lidé, co jej brání do posledního nadechnutí.
Do rubriky přispěli: Irena Topinková , Dajana Zápalková, Oldřich Antonín Hostaša, Dajana Zápalková, Svatoslav Butora, Viola Jíchová, Petr Koudelka, Pavlína Kollárová, Lesana Královičová, Bohumír Ždichynec,
,
Bohumír Vidura
NA PAMĚŤ
Co přinutilo k úprku
život plný ústrků
ale kam-kde se dá utéct
a najít azyl jen řečmi
nikdo neporazil
bezohlednou moc
jaké volit zbraně
když hr na ně už nestačí
ani meče nejsou ve výzbroji
někde ještě pomníky stojí
z bronzu nebo kamene
i když bývají omšelé
občas někdo kytku dá
ale co s hromadnými hroby
když svět je stále plný zloby.
Irena Topinková
Trosky
Trosky zbouraných zdí
Staré kameny plné příběhů
Unikající život z něčeho
co mohlo být krásné
ale překáželo
Nářek opuštěného prostoru
Smutek nad ztrátou toho
co bylo
Strach z toho
co přijde
Členové rodin
roztroušených po celé Evropě
snažících se udržet naději v lepší budoucnost
doufají ve shledání
Bořitelé umí jen bořit
umí zabíjet
neumí naslouchat
Zase o jeden
zdánlivě bezpečný svět méně
Dajana Zápalková
Co se to stalo
s dnešní dobou
je brázděna kulkami
smáčena pláčem dětí
matky mají na krajíčku
Neslyšet květiny kvést
nebe v těžkém
mramorovém oparu
Soudnost a spravedlnost
udupávána
cíleně pošlapávána
těžkými botami
Kam poděl se zdravý rozum?
Oldřich Antonín Hostaša
Dnes
Odcházíte?
Závist nepohoda
zloba marnivost.
Půjdou.
Ptáte se kdo?
Válka
touha po moci.
Vše končí ve studni dějin
v propadlišti legračního divadla.
Je ráno
s novou smlouvou
podepsanou časem
stvrzenou srdci.
Dajana Zápalková
Táhnou
dolů zprávy ze světa
umlčely optimisty
ztich i poeta
Jak mávnutím proutku
vše změnilo se
v ohni zpívá zem
pod hlavou polštář suti
střelba nahrazuje snáře
Co přinese jitřní záře -
nové hrůzy
žal a pláč ...
Pojď přitul se
strach chce abys spal ...
Co se to stalo ...
Rozbito všechno
na motýlích křídlech
unesena mozaika života ...
Nechápavě mlčky mávám -
odlétá radost ... štěstí ...
Ve snaze spojit nemožné
tápu křižovatkami cest
na každé kousek sebe ztrácím
Co stane se?
Kdo vysvětlení dá?
Děsivý satan se vysmívá ...
Chci tě
držet za ruku
a snít
snít o rozkvetlé louce
o žhavé kouli na nebi
o dítěti co dělá kotrmelce
o tom že jsme si souzeni ...
Chci vymazat hrůzy války
města srovnaná se zemí
plést vnučce copánky
bezstarostně toulat se ulicemi ...
Svatoslav Butora
1. Karmen
Písničky ztratily tóny
Nejveselejší jsou
Kostelní zvony
Vstříc k naším domům jdou
Ztrácí se v mlze
Obrysy Krajiny Štěstí
Jen chvění listí věští
Smutek Neštěstí
Nic nemá Karmen
Jen svůj domeček
Šátečky sukničky
Sbírku písniček
Nic nemá Honzíček
Jen bílé tenisky
Kytaru úsměvy
V očích ohníček
Žít musí ve světě
Kde pro ne není
Místečko k snění
Sluníčko zastínil
Augiášův chlíveček
- - -
Špejble kde máš Hurvínka?
1. TITANIK
Vykastrovaný Vymiškovaný
Internet slzí Nemravně drzý
Hlasatel przní
slizkým slovem pravdu i lež
Blíž k Tobě Bože blíž
Pryč z Titaniku pryč
Vynořil se z hlubin
Z moře neštěstí
Kostlivci do cíle míří
Nic dobré nevěští
Svět Světa Západu
Kde každý nemyslitel myslí
Jak Smrtihlav peníze syslí
Ukončil konec nápadů
Jak pěkně žít
Živá je otázka
Jak a kde na to vzít
Blíž k Tobě Bože blíž
Pryč z Titaniku pryč
Viola Jíchová
Citáty
"Válka je neláskou, neklidem a svědkem smrti."
"Konflikty a války vyvolávají jenom ti, kteří nenašli mír v sobě."
"Kde teče proudem krev, pláč, smutek, bolest a žal, tam jest válka, neklid a truchlivost nad nevěděním, nemožností porozumět budoucnosti."
"Válku má každý v sobě a jen ten, kdo neumí válčit ji vyvolává venku."
"Jestliže jste se naučili nezávidět, poznali jste, co je to přátelství."
" Rozbije-li se váza, střepy přinesou štěstí. Rozbije-li se přátelství a kladné vztahy, zapláčou lidé i Země."
"Svět je vážně nemocný. Vadne schopnost lidstva býti k sobě dobří a spravedlivé. Lidé se nezamýšlí nad tím, že i svět může skončit, tak, jako končí život člověka."
"Největší bohatství není v tom, co člověk vytvořil, ale v tom, co si uvědomil."
"Ubližuješ-li, čekej odplaty. Pomáháš-li, dík nečekej."
" Na stole se rozlil čaj. Ale to přeci nic není. Horší je, kdyby někdo umíral."
Lepší svět
Kdyby bylo na světě jen dobro a láska,
to by bylo krásné,
kéž přál by to Bůh,
nebylo by zla a zrady, ohně, ani války.
Život ve světě byl by lepší,
jiný veselejší radostný život.
Slovo válka neradi slyšíme v uchu,
dobu zlou máme u nohou,
dýcháme ji ze vzduchu,
zříme vojenský šat
a v žalu se topit svět.
Oči pláčou v ten čas,
po bitvě slzy změní se ve veselé.
Země v pohybu
Na zemi je cítit chvění,
snad všechno zdá se mi,
jsem v tom sevření.
Ten věčný pohyb, jako stálý tlak,
lidé jsou vlídní, nebo naopak.
Musíme jít, na světě žít,
se statečností vážit poslání,
co víc jen chtít.
Jsou lidé tu různí, květiny sází,
jiní žijí v trní, nejsou si drazí.
Jiný je výklad, stejné otázky,
život je krásný, má stálé sázky.
Kolik radosti a lásky člověk do života zasel,
tolik sklidil.
Náš svět se proměnil a celý se chvěje,
co ještě nezažil - má zažít? - Kam spěje?
Jenom ti vlídní spolu stisknou dlaň,
vymění pohled a čtou i z jejich stran.
Chvěje se vše, i srdce tvé,
tak jak svět jde, jak se hýbe.
Země je v pohybu,
sopky burácí a hoří Zem, i mysl se chvěje,
hoří závist v lidech místo lásky.
Jednou se setkáš s tou vlídnou dlaní,
jindy pocítíš to Země chvění.
Chtějí lidé hýbat světem, ale svůj nechávají stát.
Vědomá
S širokým úsměvem všech dobrých pro Zem,
co stávají se rodnou matkou, bratrem, sestrou, otcem,
vážících dobro nad zlem.
Vědomá láska rozpaluje touhy, co trvale hoří v kraji,
všech ztrát i nálezů, co společně v ní zrají,
vnímá své zemské poslání.
Život naplněný v očích bojovníků naději dává zítřkům,
slzy se neroní a roste láska mezi dětmi ve šťastné zemi.
Víra a láska jsou zbraně lidského štítu,
štěstí je naděje, slza je vzdor.
Jen dobří cítí konec,
ctí život slávy slz, než přijde potopa,
zří, co páchá lidská slepota.
Petr Koudelka
****
Prochází válka ulicemi
prochází městy, vesnicemi
prochází jmény, příjmeními, prochází vším co živé je
je všude, kam se podíváš
a kde je ona, tam je i ta s tou kosou a brouskem od krve
kam šlápne, tam tráva neroste a kam se podívá tam jenom strach, lidem kouká z očí
ruku v ruce spolu s válkou jdou
jedna nemůže být bez druhé
když jedna umře i druhá umírá
Pavlína Kollárová
Ve jménu víry...
Tahali sirky
kdo
kdy
a kde
Věřili
Nikdy si nevzala hrábě
jen ostřila ocel
Potoky a jezera mísily se s blátem
Stébla padala
bezbranná
udusaná
Splácela domovní daň
Lesana Královičová
Nesmela doba
Nesmela doba dneska
sa ma dotyka
Bojim sa o buducnost, bojim sa o dnesok
Snad to nebude prehresok,
plytvat myslienkami
Nad vojnovymi obrazkami
vychodnych susedov
Pytam sa Boha
ked Ludstvo vytasilo zbrane a
divalo sa na ne
ctiziadostivymi ocami
kazdodennymi vojami
a hrozbou dneska
Prosim dobro
nech sa neomeska a pride
co najskor
verim v dobro
verim v mier a nechcem zit takto dalej
Bohumil Ždichynec
Celý svůj profesní život pomáhám lidem žít a to se přelévá jako ve spojených nádobách i do mojí umělecké tvorby. Posílám na Váš web ukázky v žánru jak poezie, tak prózy, a budu rád, když vnímavé čtenáři na vašem webu potěší a snad i zaujme, a pak bych Vám byl vděčen také za zpětnou vazbu po přečtení knih, z nichž jsou ukázky.
NOVÁ KNIHA POVÍDEK DO NELEHKÉ DOBY:
Bohumil Ždichynec
CÍSAŘSKÝ ŘEZ aneb Třináctero příznačných osudů
s ilustracemi Martina Doška, pevná vazba, barevný přebal, formát 148 x 210 mm, 158 stran.
Životní
funkce člověka mají příliš mnoho proměnných, než aby bylo možno předpovědět jeho
budoucí chování. Toho se týká třináctero nevšedních a někdy až bizarních
životních příběhů. Známe celek, vnímáme ale stín detailu, jsme správně přítomni
ve svém těle každou vteřinou, co jich v našem životě je? Co všechno nevíme o
lásce v člověku a člověka k člověku? Život má v sobě nepokoj, touhu a rytmus,
jenž nepřestává naléhat v zázračném médiu času zvláštní radostí i smutkem
zvonící hrany. A o čem je v nových povídkách řeč?
Záhada
cizí ruky. 13
Čerstvý
konzervatorista odchází zkusit štěstí do světa a zažije
podivné
dobrodružství. Přitom podlehne virtuálnímu pozlátku,
onemocní
a stane na hraně zákona, aby po vyléčení vrátil svůj
dluh
životu.
Françoise
a František. 25
Romantický
příběh dvou studentů programu Erasmus EU, Francouzky
Françoise
a Čecha Františka, započal jejich anabází v Barceloně.
Během
studia geografické historie v globalizující se Evropě
vzpláli
vzájemnou láskou, aby posléze zjistili, že jsou patrně
pokrevní
sourozenci.
Znamení
ohně a soli . 33
Oheň
nelze
udržet v žádném pravidelném tvaru, vzplane‑li
Oslnivým
plamenem, dává stejně životodárné teplo jako ničivý požár.
V
horském tusculu Bavorských Alp během zimní dovolené tříbí
vzpomínkami
svou životní filozofii manželé, cizinci srdcem sobě
blízcí.
Ohlašování
smrti. 47
Existují
mytická znamení smrti? Dramatický milenecký příběh
z
nesourodých kultur jako by se zdál tomu nasvědčovat.
Boží
mlýny . 59
Chlapec
skočil do rozvodněné řeky pro pejska a hrozí mu utonutí,
nebýt
obětavého lékaře. Oba skončí v nemocnici. Ve stádiu
klinické
smrti zachránce prožívá jako film noemovský příběh
potopy.
V něm se neočekávaně setkává se svým kmotřencem
a
jeho otcem, někdejším společníkem v podnikání.
Uvězněna
mezi životem a smrtí. 69
Pohledná
blondýna s temnou minulostí způsobí dopravní nehodu
s
ublížením na zdraví. Na základě všech vyšetření a po
konzultaci
má soudce rozhodnout o udělení trestu. Ukáže se, že
žena
trpí vzácnou duševní poruchou, Cotardovým syndromem
chodící
mrtvoly.
Slova
do prázdna. 77
Poutník
jde poetickou Prahou, zasaženou koronavirovou pandemií.
Pomocí
telemetrické medicíny léčí své pacienty, přesto se
při
poskytnutí první pomoci sám nakazí. V umělém spánku prožije
disociační
fugu, ve které cestuje napříč časem do minulosti
a
přes memento mori budoucnosti se vrací do současnosti.
Spolužačky
. 87
Dvě
kamarádky z gymplu propadnou kvůli milenci mentální
anorexii.
Znepřátelí se, aby se na jednotce metabolické péče
ujistily,
že vše bylo jinak. Už jako zralé ženy pak najdou k sobě
vzájemnou
cestu, propojeny jedinečným osudem.
Císařský
řez. 97
Talentovaná
herečka alternativní scény žije v nešťastném manželství.
Po
přepadení sexuálním maniakem se dostane do vigilního
kómatu.
Císařským řezem v něm porodí dítě, jehož otec je až
do
konce příběhu nejistý.
Laboratoř
Země. 105
Země
je pokusnou laboratoří vyspělejší civilizace. Tajemný muž
se
skrytou identitou vědce v oblasti výzkumu vesmíru a mimozemských
civilizací
cestuje červí dírou tam a zpět do meziplanetárního
prostoru.
Na Zemi uspořádá tiskovou konferenci o perspektivách
dalšího
vývoje pozemské civilizace.
Autostopem
do nebe . 115
Pravda
se rodí obtížně. Evangelický farář vezme autostopaře, ze
kterého
se vyklube někdejší islámský duchovní a člen fanklubu
britského
zpěváka. Rozmlouvají o jeho tvorbě, o životě a o konverzi
k
islámu, o náboženských přehradách, aby se posléze shodli
na
zásadě jednoty v rozmanitosti.
Lidožravá
sopka. 125
Svár
dobra a zla probíhá v nitru jednotlivce, neboť každý má
v
sobě i druhý život, který mu pomáhá přežít ten první. Nikdy
není
nic ztraceno. Osud mnohdy dokáže s člověkem zatřást, aby
mu
nakonec pomohl nalézt dobro. Dva mladí lidé se v zajetí nevyléčitelné
nemoci
octli v jícnu sebevrahů, ale přežili.
Člověk
bez budoucnosti?. 135
Vyspělá
civilizace spějící k sebezničení zažívá varování v podobě
blackoutu.
Naštěstí existují jedinci, kteří v této situaci hledají
a
někteří nalézají optimálnější řešení. Co zůstává, trvá, je obsaženo
uvnitř
sebe, stává se imanentní rovinou - císařským řezem
do
chaosu -, bytostným vlastním slovem, tím detailem, jenž ve
vědomí
otvírá bod zlomu.
Paprsky
poznání v (nad)pozemských záhadách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
.151
Čtivá
kniha k zamyšlení, která potěší vnímavé čtenáře. Je kvalitní a dostupná v limitovaném
nákladu za příznivou cenu na www.kosmas.cz , nebo
v kamenných prodejnách Kosmasu.Od
zvídavých čtenářů bude autor rád za zpětnou vazbu na webu po přečtení.
BEZEJMENNÝ SOKRATES aneb Sny na úvěr
Vše trvalé je od básníka. Friedrich Hölderlin
Země je poetickou laboratoří slov. Plnost rtů Eurydik se mísí s bušením srdcí Orfeů, stačí fyziologie okamžiku a svět se změní v každém. Co víme o životě? Čas teče, slova žhnou v odstínech všech barev, v odlescích tóniny řeky umírá letní motýl, pomíjivost neodpouští. Živí mluví o epidemii jazykem mrtvých. Byli tu skvělí lidé a nezapomenutelná atmosféra. List letí prázdnem a padá do zrcadla snu. Na zahradě rozvěšené lampiony upomínají na zahradní slavnost. Kam zmizeli hosté? "Sedni si do trávy u lesa a zasni se jaký by to bylo fajn, kdybys byl na místě, kde se zázraky dějí, a nikdy bys neřekl, že se odehrají," radí podvědomí.
UKÁZKY:
Den ve vzduchoprázdnu
Covidový sen, kdy prcháš před vlastním stínem, zavírá se ti hlava a vstoupíš
do obrazu. Nemocniční chodbou kráčí zřízenec a tlačí vozík se sténajícím
pacientem: "Pane, zkusme to ještě na ARO, prosím!" Smrt kategoricky říká:
"Sars-CoV-2 rozhodl, že do márnice, tak jedeme do márnice!"
Nebe mlží aerosol zmizelých očí. Datel ťukáním do stromu poznání dobra a zla
tisíckrát překonává sílu gravitace. Mozek mu chrání airbagy.
Ticho zírá ke kořínkům řeči, v měkkém vzduchu mlčí světlo.
Hra Ze života hmyzu? "Umění je lež, jež říká pravdu," prohlásil Pablo Picasso.
Den jako peříčko vypadlé ze snu: Život je žánrová směs přání.
Mantra snu si zaslouží lásku: Om ami deva šrí, prázdnoto, pracuj skrze nás.
*
Milujte se a množte se
Sex je obřadem milování dvou lidí,
v němž láska je ve služebním poměru.
Kdo se rozmnožuje asexuálně,
připomíná hráče, co má mnoho losů
se stejným číslem.
Neopouštějme své sny, abychom
nepřestali žít.
*
Porod
Prvorodička úpí euforií
v rozevřeném hrdle dělohy,
ve snu zakouší pohlavní styk.
"Nemyslete, jen dýchejte,"
uklidňuje ženu porodník.
První nádech dítěte počal
přestřižením pupeční šňůry.
Křik vymodleného novorozence
přitiskla pevně k sobě.
"A teď vzhůru do života!"
*