Svíčka


To téma se mi líbí. Pod svíčkou si každý představí jednu a tu samou věc, ale pozor může být i nebezpečná. Ale naše svíčka je jiná. Povyprávím vám jeden příběh. Svíčka jedna tuze obyčejná svíce. V obchodě si jí, ale nikdo nevšimnul a ani potom, co ho uzavřeli. Majtel totiž byl podvodníkem, a tak musel obchod zavřít. I když byl prázdný, ona svíčka tam zůstala úplně sama. Co si asi mohla myslet? Copak nikdy nebude moct být opravdovou svíčkou? Možná byla tak škaredá, a proto ji nikdo nepoužil? Jaké to je zůstat sám, poznala svíčka na vlastní kůži. Nebylo snad dobré duše, aby ji udělal radost? Tak tam stála v prachu a zapomnění. Teď už si opravdu přijde zbytečná. Zklamaná nikterak nepoužitá. Nemomohla nikomu vyplnit své přání. Jaké to je být sám, jsem poznala 

na vlastní kůži a sama vím, že mi to nebylo vůbec příjemné.

Proto nezapomeňte i vy na své staré nepoužité svíčky, ať si i ony nepřipadají osamoceny, možná ještě někomu udělají radost a vyplní někomu jeho přání. Zkuste propátrat všechny vaše šuplíky a skříně. Možná tam jednu z nich naleznete. Možná právě ona svíčka vám splní vaše vytoužené přání a nebo udělá někomu jinému radost. Můžete svíčkama vyzdobit váš byt nebo si ji jen zapálit pro útulnější atmosféru. Vzkazuji tedy všem svíčkám, ať zůstanou na pozoru. Určitě přijde jejich čas a vypní se jim jejich vytoužené přání. Jaké? Být tím kým jsou uvnitř.

Děkuji mockrát vaše Auri 



do rubrik přispěli Auria Caerulea, Lech Przeczek,  Bohumír Vidura, Emília Filipová,  Dajana Zápalková,  Viola Jíchová,  Svatoslav Butora, Marta Lehetová, Petr Koudelka

Lech Przeczek


DOKONALÉ SOUZNĚNÍ

Při světle svíček
hledáme spolu pravdu
údajně ukrytou
až na samotném dně
červeného vína

Hoří nám v očích
ohníčky touhy

Na bílém ubrusu
ožívají
propletené dlaně
Rodí se
předzvěst nové cesty


Bohumír Vidura


HOŘÍ SVÍCE

Hoří svíce dohořívá
a už nikdo nezazpívá
i varhany dohrály
my ale nepřestaneme žít
ani snít a dát do toho srdce

byť mnohdy trpce plynou dny
nejsou ale poslední
zázrakem se z toho
svíce rozhořely až jsme
z toho oněměli co všechno
v nás hoří nespaluje ale tvoří.


Emília Filipová


TICHÁ NOC

Čas sa naplnil
počujem hlásky
elfov a víl.
Tá sviatočná noc
znovu odkrýva
dávne posolstvá
zrodenia lásky.

Noc vonia sviežo,
tichom sa nesie
posvätný hlas.
Láska neskrýva
poklady duše,
štedro rozdáva
sen, čo je v nás.

A ligot svetiel
stíchnutej noci,
zapáli iskry
v očiach detí,
to svetlo sviečok
už za oknami
láskou svieti.

Tá žiara hviezdy
zázračnej noci
spája svet ľudí
a farbí vesmír
dobiela...
Vtedy počujem
tú pieseň lásky-
ako šum krídel
anjela....

Svatoslav Butora


Sviečka a Johanka

 Každý deň
Čas odhorieva
Ako sviečka
Ako život
Loď na obzore za obzorom mizne
Pláva za Plamienkom
Johanky z Arcu
Chce žiť
Preto umiera za iných
Cítim jej dych
Cez more časov vzdialených
Blízko seba
SME Svoji
V pasci múrov kamenných
Spolu horíme
ONA vie čo bude
Chce svietiť svojim
Pri nej stojím
V jej boji
Chvejem sa s ňou
Každý deň
SME Svoji
Plamienky budúcnosti
V očiach Johanky
Každý deň za obzorom sveta
Celých šesťsto rokov
Vo mne svietia
V prístave lodí pre živých
SME Svoji


Dajana Zápalková


Otevřu oči

za světla svíce
naberu dech
nazuji boty
- pootevřu své srdce
pro tebe
pro nás dva
v tichém paprsku
teplého světla ...



Viola Jíchová


Kniha zázraků

Tam v knize zázraků,
jimiž se život řídí,
lze slyšet lásku odcházet,
však i se vracet zpět.
Do ticha v ní oděn je čas,
svůj hlas propůjčuje světu.
I slzy v ní stečou
a jejich proud statečnosti
v domě slávy se zastaví,
v ní slova věčnosti se třpytí.
Ve světle se ta kniha leskne
a její písmena ticha život dýchá.


Paměť

Paměť stromu přilehá ke mně,
slova plná jizev vychází z něj,
nezhasínají hvězdy ve světě,
mezi malbami září.
Sílou je věk a paměť kořene,
lásku pro cenu života opěvuje strom
vyrůstající v prostoru z kamene.
Světlo je ve městě
a ten s tváří času
v cituplném světě
prochází uličkami
a každý příliv štěstí vítá.



Promenády času

Rozsvícené lampy světel
v promenádách času,
nekončí pouť prostorem,
čas, který vítr neodvál,
po hvězdách se toulá poutí času.
Promenády času, oblast vědomí,
vzpomínky neloučení,
promluvy dětských hříchů,
kdy cesty značí oči a v rezonanci žijí.
Vodopády času, pod nimiž se točí svět,
píseň, co nutí zpívat život,
s hvězdami se pojí, jako s tóny hlasu
a splétá provazy nehasnoucích světel. 


Svatoslav Butora


Svíčka a Diogenes 

Mé srdce je Můj Přítel
Můj Přítel se kamarádí s každým
S každým kdo má srdce
Jako Diogenes
Když se svíčkou hledá
Člověk člověka
Na pustém náměstí
Štěká pes
Člověk Diogenes
Přines si svíčku
Na lavičku při Měsíčku
Chtěl si povídat s lidmi
Snad půjdou kolem
Snad uvidí
Člověka a smutnou svíčku
Přisednou a budou
Odemykat uzamčená slova
. . . . . . . .
Stíny se spářily s tmou
Diogenes hledá svíčku
Když už lidé s myšlenkami nejsou
Kde jsou?
Svíčka a přítel člověka a pes
Prázdná lavička
A Diogenes



Marta Lehetová


Sviečka

Na hrobe som zapálila sviečku.
Mlčí. Ticho horí.
Pre najbližších.
Sfúknem jej plameň,
no v srdci horí večne.
Na mieste, z ktorého niet úniku.

Zapálila som sviečku na stole.
Jej plamienok ma hreje.
Rozžiaril kvety, obrazy,
rozžiaril moje srdce.
Nepredstiera, že je niečím väčším.
Je skutočne tým, čím je.

Zapálila som sviečku na okne.
Žiari proti hviezdnemu svetlu.
Udržiavam malý plamienok
plný krásnych spomienok.
Na blízkych.
Nie som pri tom sama.
Ostáva so mnou viera, nádej, láska.

Petr Koudelka

****

To je ten smutek z těch nekonečných hrobů.

Zakleté místo ukryté za hřbitovní zdí.

Tisíce svíček se rozsvítí právě dnes.

Tisíce lidí zde navštíví své příbuzné a známé.

Přinesou květiny a věnce se stužkou Vzpomínáme.

To je ta naše láska k těm, kteří již nejsou mezi námi.

Která nás vrací za hřbitovní zeď.

Rok co rok, vždy v tomto čase, čase dušiček.