Ticho / Tajemství
Námětem pro tuto rubriku byla báseň Dajany Zápalkové.
Do rubriky přispěli: Dajana Zápalková, Pavlína Kollárová, Petr Koudelka, Anna Usíni, Jana Witthedová, Marta Lehetová, Viola Jíchová, Lech Przeczek
Marta Lehetová
I ticho rozpráva ...
Ticho sa vznáša nad krajinou,
obdivuje tú pravú krásu,
s každým aspoň slovo prehodí,
veď má dosť voľného času.
...
Ticho je súčasťou hudby,
neraz sa dotkne našej duše,
na chvíľu úsmev vyčarí,
hneď zalezie do tajnej skrýše.
...
Ticho je silou šťastného života,
túžime počuť milé slová,
vypneme všetky zvuky z médií,
k nemu vrátime sa znova.
...
Ticho sa kotúľa po zemi,
všeličo pred nami tají,
občas mu človek nerozumie,
ostáva pred ním v inotaji.
...
Ticho sú stromy, rastliny i kvety,
pokojné slnko, mesiac bdelý,
všetko plynie v Božom tichu,
nech ten čas beží pomaly.
...
Ticho rodí želanie i nádej,
len Boh dokáže v súhre byť,
vojdime do nebeského rája,
tam s ním budeme spolu žiť.
Dajana Zápalková
Tichu
se odevzdávám
snažím se pochopit
jeho hloubku
Bojím se
váhám
nad tím tajemnem
Přichází ale usmíření
poznání sama sebe
jako přijetí modlitby
kladené na oltář víry
Ticho skrývám do dlaní …
Pavlína Kollárová
***
Zatížené mlčením
spoutané slibem
Nepřeje si nic
než vyplout na povrch
Netuší
zda překročí práh
ožije na rtech v tichém zašeptání
Smí
nebo nemůže?
A kdy je ten pravý čas?
Petr Koudelka
****
Ticho vážíme na lékárenských vahách.
Dáváme je do kapslí.
Balíme po sedmi a prodáváme jako nejvzácnější koření.
Máme ho jako drogu.
Doporučuje se jedna kapsle denně.
Když se spleteme a polkneme ty kapsle dvě, nevadí.
Čím více ticha kolem sebe máme, tím jsme klidnější.
Ticho je balzám na naše nervy.
Když jsme v pohodě, nechytají se nás nemoci.
A my honem rychle běžíme do lékárny pro tu chybějící kapsli,
abychom si jí zítra ráno zase mohli vzít.
Anna Ursíni
TICHÁ
Melódie bez zvuku
spomienky bez slov
ľudí bez mena
milovanie bez vyznaní
volanie bez výkrikov
uznanie bez potlesku
posolstvá bez odozvy
bolesti bez stonov
radosti bez výskotu
náreky bez vzlykov
do pamätníka života
maľuje ticho
CINQUAIN (PÄŤLÍSTOK)
Ticho
blahodarné nemé
nereční chápe lieči
čaká ma v byte verne
Domov
Jana Witthedová
V tichu
jaro vrací světlo
siluetě města
v tichu okrově
zbarveného
večera
ostrůvky sněhu
mokrá žlutá tráva
a dotek letitých kořenů
v nichž bloudí
trpká paměť
ořezané kůry
plačícího stromu
Svatoslav Butora
Tajemství dvojnožců
Tajemství kvetou podél cest
Vzpomínky mávají z oken měst
V alejích nadějí s kočárky kráčejí
Se Sluncem v zádech
Štěstíčka líbají na jeden nádech
Život je těší s úsměvem řeší
Každý den budoucnost
Láska nemá lásky dost
VŠUDE JSOU OSUDY
Koukají v oknech Vlastních člověčích
Ticho je probudí Hlasem otázek něčích
Co nemusí znát ale znají
Všichni se všech ptají
CO BUDE ZÍTRA? BUDEM ?
Když možná nebudem
Na svém ve svém být
Budeme cizí sny snít ?
KDO BUDE ZA NÁS ŽÍT ?
Dvojnožci za štěstím kráčí
Se svým osudem nestačí
S úsměvem držet krok
TAJEMSTVÍ ALEJÍ JSOU TICHÁ
Budoucnost jen tak tak dýchá...
Lesana Královičová
Pozdravujem, pre mna je ticho relax, milujem ticho... v tichu rozjimam, rozmyslam a planujem... a v tichu aj najradsej tvorim basnicky.
Tajomstva mam aj nemam. A niektore tajomstva nepoviem nikomu- tie najtajomnejsie, tie ostanu len moje.
Lesana
Marta Lehetová
Tajomstvo
Váľam sa v spleti zamotaných myšlienok,
zapisujem ich do notesa.
Prosím, nerušiť!
Okolo panuje úplné ticho.
Fantázia pracuje na plné obrátky.
Či sa len tak pretvaruje?
Mám odkryť svoje tajomstvo?
Radšej ho nechám, láska, vo
svojej ulite.
Viola Jíchová
Tajemství
Motýli do výše hor odletí,
křídly nejhezčí malby nakreslí,
zří tváře, jak nebem jdou.
Srdce země bije v tichu,
spěje vzhůru ke hvězdám,
ve vodopádu ticha a smíchu,
ve vlnách žalu i květu život šel.
Pluje, pluje srdce
za bouře i slunce,
a jeden život s druhým
chce si rozumět.
Poznávají motýli,
že srdce má tvar hvězdy,
vidí ji jako sami sebe.
Vládce ticho
Ticho vládne kolem,
život sám píše slova,
šumí les,
splav posílá stále nová.
Řeka je unáší,
sbírá je noc.
Ticho volá den
a v okamžiku
v deníku leží nový sen.
Je krásné to cítění,
to vše, pro co jsme tu.
Od prvního otevření očí,
po dopsání knih,
pro co žijeme a milujeme
a umíráme s tím.
Zahrada růží
Láska vstoupí do vln
jako duch,
jako člověk srdce,
života a světla.
Zahrada naplněná květy růží,
je cituplný svět v dlaních
a loď na moři.
Nitro jde v proudu vln knih
loď pluje ve vlnobití snů
naproti příběhu
a jen lodník ví.
Lech Przeczek
OČEKÁVÁNÍ
Zvědavost
dozrává ve tvých očích
když netrpělivými prsty
rozepínám
bílou halenku studu
Svlékáme
kůži omezení
Otevírá se
krajina sedmera tajemství
až k obzoru