Zdeněk Hledač
https://literatinawebu.webnode.cz/zdenek-hledac/
Narozený v r. 1965 ve Valticích, prožil prvních padesát let na jihu Moravy, ve vesnici Sedlec u Mikulova, a v Mikulově. Vyrůstal v rodině zemědělců a vinařů. Od roku 2015 žije v Ostravě. Během puberty přečetl celou knihovnu rodičů, posléze celou Místní lidovou knihovnu, a rozhodl se, že bude slavným spisovatelem... na což pak v záchvatu zájmu o děvčata a vydělávání peněz úplně zapomněl. Vyučil se elektromechanikem, při zaměstnání odmaturoval na střední elektrotechnické, živil se v oboru. V r. 2013, překvapen svým věkem, v jakémsi záchvatu paniky z mužského přechodu, začal psát básničky, a zveřejňovat je na literárních serverech pod značkou "hledač". Častěji (po zásluze) haněn než chválen, pustil se do samostudia veršotepectví, zvláště zákonitostí vázané formy, a stále se zoufale učí a učí a učí...Po čtyřech letech internetových pokusů o psaní byl v r. 2018 přijat do LKPB, a je tomu velmi rád.
Hudební hospůdka U Arnošta v pátek 14. března se stala místem setkávání se básníků a milovníků poezie. Se svou tvorbou se představil Zdeněk Hledač, ostravský básník, člen Literárního klubu Petra Bezruče. Básník, který o sobě říká, že je lehce zasmušilý chlap optimista, který nikdy nic nevzdává, protože, co kdyby…
Poezie Hledače je soudobá, moderní, psaná ve vázaném verši, zavánějící prožitky lásky, životního optimismu ale i lehkého smutku a nostalgie. Zdeněk začal poezii psát od roku 2013, v roce 2017 se stal členem LKPB. Za tuto dobu vydal několik básnických sbírek, k poezii přidal i prózu. Mimo jiné úspěšně absolvoval řadu literárních soutěží v celé republice. Každý rok vydává ve spolupráci s klubem almanachy. Jeho knihy nabízí knižní es-hop.
My jsme měli možnost být účastníky zdařilého pořadu v hospůdce U Arnošta, kde spolu se Zdeňkem vystoupily literátky z klubu LKPB, o hudební dokreslení pořadu se s radostí postaral klavírista a hudebník Ladislav von Kokesch. Pořadem prováděla Melanie Nováková. A že se poetický podvečer vydařil, o tom svědčí zaplněná hospůdka a milá a veselá atmosféra. I dnešní svět má své básníky!
Pavlína Kollárová
světácká
je to dřina na tom světě
hrbatém a vratkém:
tupou pilou pižlám větev
pod svým vlastním zadkem
ač jsem pádů zažil mnoho
řežu dál jak pizda…
ještě umím (kromě toho)
srát do svého hnízda
není co
smrtka mne hořce líbá na rty
v naději, že snad vypnu pumpu
když nemám v ruce žádný z trumfů…
k smíchu – vždyť nemám ani karty!
s kulhavým srdcem nelze jásat
duši jsem propil koncem ledna
co pro ni mám? – je z dalších jedna
pro kterou zbyl jen metrák masa…
když se dva perou
dokonce i sám Bůh tvé kráse tleská
Ďábel si s chlípností pohrává –
na první pohled jsi nebesky hezká
zblízka i pekelně voňavá
perou se, hádají, škrtí a křísí
jeden řve, druhý se modlit chce
pro holku, která je záchrannou misí
mého pozemského očistce
co ještě zbývá
…ještě mi zbývá stlouci boudu
zasadit strom a zplodit syna
objet svět… třeba na velbloudu
i když je fajně mezi svýma
našetřit cosi do kešeně
pro potomky… prý se to dělá…
přiznat se každé další ženě
že i ta před ní byla skvělá
pořídit první tetování
udělat deset kliků v řadě
nemyslet pořád na šukání
když už je skoro po parádě
vrátit vše, co jsem kdysi šlohl
vynechat další alotria
a ještě bych snad dneska mohl
objednat džbánek u Mária
nemáchat pracky v cizí míse
přiznat, že se mi nezelení
všem, co jsem kdy nasral, uklonit se
a
poprosit o odpuštění